Takovej barevnej vocas letící komety

Dokument v těžce televizním low cost formátu. Jasně, že se s tím asi počítalo a ani jsem nečekal, že bych se dozvěděl moc nového. Co je důležitější, že vůbec něco takového vzniklo. Žádná sentimentální pocta, ale realistický i když nijak objevný obraz legendy. Časem se zapomene a už nyní se dost zapomnělo, takže jen dobře. (07.10.2015)

Filip Topol byl dost zajímavá osobnost, aby to tenhle dokument zachránilo. Jinak to je jako každý konvenční portrét nekonvenční osoby spíš takové plutí po povrchu a na vlně jeho příznivců. Vzpomněl jsem si na Filipovo album Střepy – tohle jsou také spíše jakési střepy jeho života (a mnoho z nich už bylo někam zameteno a zřejmě leží v popelnici). :-/ (08.10.2017)

Subjektivně za čtyři, ale objektivně musím přiznat, že dokument pluje spíš ve vlnách přátelsko-pietního vzpomínání. Jenže jde o Filipa Topola, toho, který "prostě a jednoduše mlátil do toho klavíru, celej svůj život tomu přizpůsobil a nic jinýho ho vlastně nezajímalo", takže objektivní moc být nejde... (25.11.2017)

Spíš slabší než dobré. Žádná posloupnost, spoustu chybějících dat a údajů, vypovídací hodnota minimální. Možná jsem moc ze starý školy, ale přišlo mi to jako kaleidoskop střípků z Topolova života navíc dost vystavěný na starých rozhovorech s ním. Jak to bylo s nemocí, chlastem a ženskýma se dozvídáme jen okrajově, o smrti tam není skoro nic. A to je velká škoda a trochu zahozená šance. Ale pořád lepší než nic... (01.01.2017)

Na tomhle dokumentu je nejzásadnější to, že vůbec vznikl, že tady je a bude ucelený dokument o mimořádně talentovaném a charismatickém umělci, který zásadně ovlivnil část jedné generace u nás. Je to takový film od kamarádů (z části byl financován fanoušky, včetně mě) a asi i hlavně pro kamarády. Nejzajímavější asi bude pro fanoušky, kteří Filipa a Psí Vojáky poslouchali, ale nedostali se až do okruhu kapely. Býval jsem docela blízko, ale i já jsem dostal pár nových střípků do mozaiky. Třeba o "dívce odjezdu". Za nejzajímavější považuji pohled jeho bratra Jáchyma, který se často vyjadřuje s lehce ironickým odstupem. Druhým zajímavým rozměrem, který jsem si uvědomil až s odstupem, je jakási protichůdnost působení Filipa Topola i spousty věcí okolo kapely. Například dvě velmi přesvědčivá, ale vzájemně se vylučující vysvětlení názvu kapely, či vyjádření různých souputníků o tom, jaký byl Filip společník. Režisér často sekvencuje protichůdná vyjádření a já jsem si z toho odnesl, že je zajímavé, jak si vzpomínky lidí žijí vlastním životem a s odstupem času jsou možná více výpovědí o tom, kdo je vypráví, než o tom o němž vypráví. Z formálního hlediska to je velmi konvenční dokument, ale jde to slušně kupředu, jenom někde ve 3/4 to začíná trochu ztrácet tempo, konec už je ale zase dobrý. Objektivní a komplexní dokument, ale myslím, že nešel opravdu do hloubky a do duše Filipa Topola a Psích Vojáků a úplně nepostihl jejich výjimečnost. Je to takové trochu jako vzpomínání nad fotoalbem. Hudba, život a hlavně texty Filipa Topola jsou natolik zajímavé a bohaté, a doba v které žil tak specifická a bohatá na zásadní změny, že určitě zůstává otevřený prostor pro další filmy či dokumenty tímto českým Jimmem Morissonem inspirované, které by šly více do "mytologie" Psích Vojáků. Pořád mám pocit, že film Žiletky tak nějak lépe vystihuje tu atmosféru a emoce, byť formálně o Psích Vojácích a Filipovi Topolovi vlastně není. Zajímavý komentář - Radek99 - celkem souhlasím. (07.10.2015)