Reklama

Reklama

Kočka

  • Francie Le Chat (více)
Drama / Psychologický
Francie / Itálie, 1971, 80 min (Televizní verze: 83 min)

Předměstí Paříže, které neúprosně bourá postupující moderní výstavba. A stejně jako se rozpadají domy, rozpadají se i poslední zbytky lásky a přátelství dvou manželů, bývalých cirkusových artistů. Jejich soužití je plné schválností, krutostí a citového zraňování. Oboustranný unavující „teror“ se stupňuje a nabývá tragických rozměrů. Film Kočka režiséra Pierra Graniera-Deferra, natočený podle Georgese Simenona, je především hereckým koncertem Jeana Gabina a Simone Signoretové. Oba byli za svůj výkon oceněni na filmovém festivalu v Berlíně. (Česká televize)

(více)

Recenze (88)

emma53 

všechny recenze uživatele

Jeden z filmů, který mě po citové stránce totálně rozhodil a já doporučuji všem, kteří se na něj chystají, aby si oblékli několik ochranných emocionálních vrstev a nedívali se na něj v pozdních večerních hodinách. Známé úsloví, žijte spolu a ne vedle sebe, tady nabylo takových rozměrů, který je snad možný i v reálu, ale pak je opravdu nejlepším řešením to, co zvolil i Geoges Simenon ve své knize. Jinak to byl herecký koncert, který jsem samozřejmě očekávala a Simon s Jeanem byli neskutečně a skvěle sehranou dvojkou. Někdy si myslím, že kdyby Gabina jen postavili před kameru, aniž by musel cokoliv hrát, tak to bude taky tak silný zážitek. Vynikající i když zdrcující. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

I destrukci lze podat kultivovaně, s nadhledem, mrazivým, chirurgicky působícím nezúčastněným, odosobněným pohledem a chladem. Chladem, který mrazí, rozkladem, z nějž cítíme hnilobu, ale také cosi stálého, přetrvávajícího. Vazby, které bychom chtěli zrušit vůlí, se ozývají v našem podvědomí a nevědomí, nezeslabeny, dále. A berou si svou daň. Zasmušilé zákoutí staré (pařížské?) čtvrti, postupně obestavované novostavbami rychle se rozrůstajícího velkoměsta, působí jako zhmotnělý anachronismus, ze všech stran utěsnaný před nárazy současnosti. Kocouří král, paprsek, udržující starému muži kontakt se životem, se stává předmětem nenávisti nešťastné, s životem se loučící stárnoucí ženy. Brutální vražda nevinného mňoukajícího kočičího stvoření, vyděšeného, nechápajícího dvounožčinu náhlou agresi, jdoucí za a přes meze jeho chápání a vnímání, erozi vztahu i životů, jež jsou na ni navázány, jen urychluje. Také zbylá pouta propadají smrtnosné hnilobě. Sevřené, civilně úsečné herectví obou protagonistů mrazí: jak svou precízností, tak údělem, který ztělesňuje. Spojeni v životě i v smrti. Jak romanticky to zní a jak velkou hrůzu to také nezávisle na sobě může reprodukovat! KOČKA je skutečně velkým zážitkem pro každého filmového fanouška, jakkoliv se jedná o pamlsek, který hořkne na jazyku. ()

Reklama

Faidra 

všechny recenze uživatele

Zcela souhlasím s Oskarem. Než jsem viděla Kočku, myslela jsem si, že v zobrazení radostí stavu manželského po x letech nikdo nepřekoná Burtona a Taylorovou ve filmové verzi Albeeho, ale Gabin a Signoretová udělali z Kdo se bojí Virginie Woolfové pohádku na dobrou noc. Realističnost příběhu bolí a prodlužuje se až k nesnesení, stejně jako čas, který oba manžele odsoudil na doživotí ve společnosti toho druhého. Ale je smrt opravdu vysvobozením? ()

Oskar 

všechny recenze uživatele

Nejdusnější psychologické drama na téma "dokud nás smrt nerozdělí", jaké můžete vidět. Zapomeňte na Kdo se bojí Virginie Woolfové i na Válku Roseových, to byly jen komediální čajíčky, v porovnání s Kočkou skoro laskavé a chlácholivé. Signoretteová a Gabin hrají manžele, kteří už spolu ani nekomunikují mluveným slovem, jen popsanými lístečky, zanechávanými na strategických místech. Zpravidla na nich stojí KOČKA nebo PAPOUŠEK, jako němá připomínka domácích miláčků, kteří se nesnášeli tak, že musel být jeden pro druhého zlikvidován. A podobně je to se vztahem manželů Bouinových, plným krutého psychologického mučení. Doporučuju i Simenonovu novelu, ale až jako doplněk. Nejdřív si "vychutnejte" hroznou atmosféru tohoto filmu. Vtáhne vás do toho polozborceného domu mlčení, kde Bouinovi čekají na smrt, protože jsou oba příliš staří na to, aby odešli a začali nový život. 100% ()

igi B. 

všechny recenze uživatele

Depresivní drama o lásce, která nemiluje až za smrt. Formou i obsahem brilantní minimalistické podobenství o destrukci vztahu na pozadí destrukce města, kdy stárnoucí manželský pár umírá spolu se svým nuceně asanovaným domem, drcený vinami a výčitkami v soukolí prázdného vyhořelého života bez širší rodiny a marnosti úniku z něj. Svým způsobem věčné téma o kruhu, z něhož není cesty ven. . . . Atmosféře filmu kongeniálně napomáhá až trýznivá hudba Philippa Sardea - viz http://www.youtube.com/watch?v=mI_UvXbEfYo - kde však nemůžu si odpustit poukázat na podobnost motivu s "Písní lásky" Josefa Suka - viz http://www.youtube.com/watch?v=86u-6Xjm0AA - přičemž neříkám, že mi to zas až tak moc vadí. Krása! Obé... - - - P.S. K další tvorbě mistra P. S. jsem si s chutí naladil i tento výběr - http://www.youtube.com/watch?v=5leY4brYNCM&list=AL94UKMTqg-9AleedqtvpL_1FLZhV_iCDd - - - P.P.S. Až se igitátorovi chce zase jednou marně povzdechnout - jo, takové se kdysi točily filmy... - - - - - (Poprvé viděno kdysi v dobách kocouřích, po /dvojitém! - ano, musel jsem, i pro tu úžasnou scénu proměny kvetoucí ulice ze vzpomínek v reálné zbořeniště a předzvěst zkázy/ repete 11.3.2013 na dvd /s původní zvukovou stopou a č. titulky v originálním formátu obrazu/ hodnocení 275., komentář zde jako sedmatřicátý - 13.3.2013) ()

Galerie (29)

Zajímavosti (3)

  • Natáčelo se ve studiu v Boulogne. (M.B)
  • Scénář k filmu byl vytvořen na motivy romány "Le chat" od Georgese Simenona z roku 1967. (Rosalinda)

Reklama

Reklama