Le Jour se lève
Daybreak
Režie:
Marcel CarnéHudba:
Maurice JaubertHrají:
Jean Gabin, Jules Berry, Arletty, Mady Berry, René Génin, Bernard Blier, Madeleine Rousset, Georges Douking, Marcel Pérès, Léonce Corne, Gabrielle Fontan (více)Obsahy(1)
Ve filmu, který náleží k tendenci francouzského poetického realismu, je představen jeho typický hrdina – těžce pracující dělník (Jean Gabin), který nalézá své štěstí v ideální lásce k mladičké, křehké a zdánlivě nevinné dívce (Jacqueline Laurentová). Právě zjištění, že dívka byla svedena chlípným Valentinem (Jules Berry) ho dovede až k hrůznému činu. Zajímavý způsob vyprávění, skvělé dialogy Jacquesa Préverta, herecká symfonie Gabin – Berry, napjatá atmosféra spoluutvářená dekoracemi Alexandra Traunera a rytmy bicích Maurice Jauberta se spojují v umělecké dílo, které bylo uvedeno do kin tři měsíce před začátkem 2. světové války a rozhodně stojí za zhlédnutí i dnes. (Phaedra)
(více)Recenze (53)
Mussoliniho pohár - výběr ()
Gabin miluje dívku, na níž má negativní vliv charismatický lhář a podvodník, a v hádce tohoto muže Gabin zabije. Po oné vraždě se zabarikáduje ve svém bytě a divák se ve flashbacích dozvídá, co oné tragédii předcházelo.Sledovat mladého Jeana Gabina v roli chlapáckého , čestného dělňase je pro našince nevšední zážitek, vždyť filmy z jeho rané tvorby se u nás vůbec nevysílají. Scenář je dílem známého fr. básníka j. Prevérta, dialogy jsou mnohdy vtipné a Gabin okouzlující. ()
Pomalé a bez života. Stejně jako protagonista, který vzpomíná na minulost nedávnou, i když je zřejmé, že jeho problém leží v minulosti mnohem dávnější. Gabin, na němž stojí až příliš velká část filmu, hraje existencialistického rozervance každou částí těla, ale z podání příběhu jsem nepociťoval tragičnost situace, v níž se octnul (neměřeno počtem ozbrojenců). Bohužel již uplynulo příliš mnoho dekád, abych za nápadité považoval alespoň použití flashbacků. 65% Zajímavé komentáře: Akana, Petrus1 ()
Ten příběh je blbě odvyprávěn. Flashbacky do minulosti hlavního hrdiny se naprosto zbytečně střídaj se součaností. Podle mě bud jedno nebo druhý obojí je vždycky na hovno a málokdy to funguje neb to hrozně ubírá na souznění s dotyčným o kterým se ve finále zase až tak moc beztak nedovíme, Finálovej flasback je sice výbornej a krásně to všechno uzvaře a emočně vygraduje, ale stejně bych to udělal jinak, kdybych teda z filmařiny uměl víc než prásknout klapkou. Pokud jde o herce, tak Jean Gabin to samozřemě táhne a je tradičně výbornej, ale tady si myslím, že všichni ostatní až příliš na Gabina sázeli a podcenili zbytek. ()
Tomuhle druhu filmu se kdysi říkalo filmy pro pamětníky, ale správnější by bylo, už vzhledem k tomu, že éru konce 30. let nejspíš pamatuje už jen žalostná hrstka vyvolených, kterým navíc jejich paměť neslouží tak, jako dřív, napsat, že jde o film pro fanoušky filmové historie a milovníky muzeálních kousků. Rozumím tomu, že ve své době šlo o filmovými kritiky vyzdvihovanou záležitost a objektivně asi i o jeden z vrcholů filmové produkce příslušného roku, ale pokud Carného kousek hodnotím z hlediska zábavnosti, pak mi přinesl jen slušnou dávku nudy. Samozřejmě je možné psát o vytříbeném režijním stylu a hereckých výkonech, rozhodující je ale příběh a scénář, a ten rozpitvává banální milostný čtyřúhelník a je předvídatelný až běda. Jen málo filmů z oné éry u mě obstojí do té míry, že jim můžu dát aspoň průměrné hodnocení. Celkový dojem: 45 %. Jako detektivka nefuguje snímek vůbec už proto, že začíná vlastně od konce a nepřináší žádná podstatná odhalení... ()
Pozitíva: novátorské pohľady do minulosti a späť, ponurá nálada nedobytnej, uzavretej miestnosti, vertikálne zábery domu a schodišťa, práca s detailami, Gabin recitujúci Préverta. Negatíva: banálny príbeh, vopred daná pointa, absencia prekvapenia. Rezultát: na celovečerný dejový film priekopnícke dielo, no emočne pomerne studené. Poznámky: a) Scéna solidárneho prebudenia prizerajúcich sa spolurobotníkov rozohnaná kordónom policajtov vydarene zilustrovala všeobecnú odpoveď moci na pokus o solidaritu s políciou prenasledovaným kolegom. b) Vražda samotná bola len dôsledok neudržania emócií na uzde, čo žiaľ nie je dôvod na vrahovu obhajobu. Možno z tohto dôvodu mi akékoľvek náznaky smútku za láskyplným uplynulým časom pripadali (možno podvedome) už z úvodu ako prázdne, bez citového zaujatia. ()
(český název: Den začíná). Francouzký před(noir) film. Detektviní zápletka, tentokrát ovšem výrazně poeticky (Jacques Prevert) laděná s moralistickým vyzněním. ()
Ak mi mal Le Jour se lève ukázať Carného cit pre vizuálnu stránku, pomocou cvičeného oka kameramana, čistého záberovania, klesajúcich poschodí a práce so svetlom a tieňom sa mu to podarilo. Ak mi mal ukázať typický príklad poetického realizmu, vďaka ťažkopádne vyrozprávanému, už tak banálnemu (resp. banálne podanému) melodramatickému príbehu, dojem z neho je jedným slovom unavený. Na thriller s prvkami neskoršieho žánru dokudrámy (perspektíva policajtov obkolesujúcich budovu, výpovede svedkov, zvolávanie posíl a rozháňanie davu) príliš dlhé a rozvláčne, na psychologický film, ktorý skúma príčiny v hrdinovom chovaní príliš málo prenikajúce do zákutí jeho mysle a pozadia osobnosti. Švihák Gabin to však našťastie utiahne z väčšej časti sám. 65% ()
Podíváme-li se na rok vzniku, nezbývá, než smeknout. Scénář by snesl téměř bez zásahů dnešní remake a Gabin, který ve svých ranných rolích nebývá vždycky přesvědčivý, zde exceluje. ()
Carné a Gabin mě naprosto dostali. Jak jsem nikdy nechápala chvály pěné na adresu Jeana Gabina, tak teď už jen souhlasně přikyvuju. Tenhle film nemá slabé místo...atmosféra, obraz, herecké výkony, dialogy - inoubliable! ()
Takový film dokáže uspět i po sedmdesáti letech. A přitom stačí tak málo, splnil Gabinův základní požadavek, má dobrý příběh. Ale že se z něj dala natočit ptákovina a obzvláště v době, kdy byl natáčen! Jenže Carné byl výborný režisér a obsadil i výborné herce. Gabin však strhává veškerou pozornost na sebe, jelikož kvalitou svého výkonu je minimálně o jeden level výš, než ostatní. ()
Deň začína je film pre študentov filmových škôl, pre ortodoxných filmových fanúšikov, ktorí si chcú naštudovať dopodrobna všetky filmové obdobia a žánre. V tomto prípade sa jedná o francúzsky poetický realizmus, ktorý má svoje typické znaky a všetky sú bez výnimky použité v tomto dôležitom zástupcovi tohto žánru. Už je ťažšie si predstaviť, že by sa dnešný priemerný, ale aj pozorný divák bez týchto znalostí dokázal pri tomto filme skutočne baviť. Keď som ho videl, dal by som 4 hviezdy, po čase mi už spomienka naňho značne vybledla. ()
Den začíná jsem viděl v dost nedůstojné podobě na VHSce, což se zřetelně projevilo na mém diváckém zážitku. V kině to musí být naprosto úžasné... ()
Žiadne nadšenie, skôr rozpaky charakterizujú moje druhé zhliadnutie klasického francúzskeho filmu. Gabin ma fascinuje predovšetkým v jeho neskorších filmoch. Zo zvyšku hercov stojí za zmienku slizká postava stvárnená Julesom Berrym. Aj na tomto filme som sa utvrdil v tom, že hodnotiť filmy iba podľa dávnych spomienok býva spravidla zradné. ()
V prvních minutách filmu sledujeme poměrně napjaté okamihy s vrahem, který zůstal sám s pistolí v zamčeném hotelovém pokoji, obklíčeném zvenku zděseným davem a policajty. V retrospektivách pak následuje v zcela odlišné atmosféře až poeticky laděný příběh o životě a lásce mladého zamilovaného muže. Zvláštní napětí vytváří zde právě onen kontrast, když se před divákem vynárá otázka, jak je možné, že se takový, na první pohled zcela šťastný člověk mohl dopustit vraždy a tak zběsilého konání. Nejpředvídatelnější možnost v podobě milostného konfliktu a žárlivosti se sice brzy na to odehrávat začne, ale rozhodně není nouzi o překvapení i v podobě nevěry z druhé strany či vzájemné konfrontace dvou milenek. V rámci soudobé tvorby strhující thriller s velmi originálními rozprávěčskými postupy, ze kterého si odnáším silný filmový zážitek plný napětí, nepokoje a dusna. Odnáším si taky zážitek z výkona Jeana Gabina, který byl už za mlada vážně borec! 90% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) ()
François je na čase, aby si začal pomaly bilancovať, keďže si sa akurát ocitol vo vskutku mimoriadne nezávideniahodnej, až totálne komplikovanej situácii, že čochvíľa budeš aj úplne „zabarikádovaný” v hotelovej izbe, kde sa len ozaj pred malou chvíľou stala istá, a naprosto nevídaná vec, čo sa teda Teba týka, ktorá Ťa mimochodom dostala do poriadnej šlamastiky, pričom my diváci, sa postupne dozvieme, ako si sa zaplietol do vlastnej pavučiny, z ktorej sa vyslobodiť, bude extrémne zaťažkávajúcim, až nadľudským výkonom...? Medzitým Ťa zvnútra najprv obkolesia policajti, zatiaľ čo potom sa vonku zhromaždí dav ľudí, ktorí sa na toto „divadielko” budú prizerať, plní veľkých očakávaní, čo sa vôbec bude ďalej diať...? Teraz prichádza na rad i niekoľko zásadných „flashbackov”, ktoré ma v podstate oboznámia, prečo sa ešte ten, zo začiatku neznámy chlapík, v smrteľnej agónii, i zo schodov zrúbal, alebo zjednodušene povedané, ako (ne)obyčajný robotník na skazeného filozofa naďabil... ? / ...Neuveriteľne ma fascinuje scéna, keď sa prvýkrát stretli postavy : François a Françoise, pritom sa k tomu i rovnako volajú, sú zo sirotinca, a práve dnešný deň majú obidvaja sviatok, keď by sa predsa mohlo zdať, že sa konečne na protagonistu šťastie usmialo... / Režisér Marcel Carné, od ktorého som videl klasiku Deti raja, ale aj také Nábrežie hmiel, ma tentokrát dostal hádam ešte viac, ako v predchádzajúcich dvoch prípadoch, pretože opätovne predvádza strhujúci príklad - pevného, režisérskeho stisku, ktorým ma počas 90-minút stopáže absolútne ohromil, prečože som tak strašne nadšený. Neviem, či sa mám taktiež vrelo poďakovať i kompozícii obrazu, na ktorej sa podieľali až štyria kameramani, čo jednoznačne kvitujem, áno, i obrazová stránka filmu má čo ponúknuť, skrátka je interesantná. Dokonca ani k strihovej skladbe nemám žiadne výčitky, kvôli čomu by som mal napríklad strhávať percentá, proste sa jedná o bezchybnú montáž, hodnú značného obdivu. No, a najväčšieho uznania je hoden najmä Jean Gabin, ktorý podáva priam autentický a majstrovský, herecký výkon, čiže už v tak mladom veku dokazoval, že sa má s ním neustále počítať, kedy si to možno vtedy ani extra neuvedomoval, aká LEGENDA sa z neho stáva... Myslím si, že je najlepším francúzskym hercom všetkých čias, pred ktorým mám nekonečný rešpekt, čo sú z mojej strany veľmi silné slová... ! ()
Nějak díky televizi objevuju francouzský poetický realismus, Carné(ho?) s Gabinem, kterého si pasuju do pozice nového boha. Nějak mě nepřestává fascinovat civilnost herectví, ta nadčasovost. Obzvlášť když si uvědomím, že u nás v tu dobu laškoval na plátně Nový s Mandlovou. ()
Když den začne opravdu špatně, zpravidla se sype všechno, na co sáhnete. Jsou však věci, které nelze vzít zpět. Ocitáte se na zásadní křižovatce svého života, a to, jak z ní vyjdete předznamená Váš další osud. Na této křižovatce se ocitl i Jen Gabin ve snímku Den začíná. Již od začátku byla cítit sklíčená atmosféra, uvolňována retrospektivními pohledy do jeho dříve spokojeného života, kdy se zamiloval do křehké dívky. Je zřejmé, že den skončí špatně, protože to už tak v životě chodí, ale přesto jsem si trochu přál, aby to tak nedopadlo. Velmi silné. ()
Gabin je skvelý, aj štýl, akým to je natočené, je výborný, no príbeh je slabší. Čakal som niečo silnejšie, čo dohnalo Gabina k vražde, toto mi moc presvedčivé neprišlo, jedine že bol riadne labilný. ()
François stojí na osudové životní křižovatce, dopustil se zločinu, zavřel se v pokoji a odrazil první atak policie. Postupné rozplétání milostného trojúhelníku (možná čtyřúhelníku, možná ne) divákovi poskytne vysvětlení, jak trnitou cestu François ušel na to, aby se dostal na mušku strážců zákona. Inu, pro někoho den začíná, pro jiného končí... Ženský ansámbl krom krásy žádná velká sláva, ovšem pánové to zachránili, Jean Gabin v osobním zoufalství obyčejného muže strhující a Jules Berry v roli prolhaného zmetka výborný, přesvědčil i mě, také jsem měla velikánskou chuť mu ublížit.. ()