Režie:
Anna KazejakKamera:
Klaudiusz DwulitHudba:
Kristian Eidnes AndersenHrají:
Eliza Rycembel, Mateusz Więcławek, Magdalena Popławska, Dawid Ogrodnik, Andrzej Chyra, Nikodem Rozbicki, Jowita Budnik, Bartłomiej Topa (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Lila (14) a Janek (15) milují jeden druhého a jejich vztah vyplňuje celý jejich svět. Poté, co se Janek vůči Lile dopustí zrady, je ochoten udělat cokoli, aby vinu odčinil. Anna Kazejaková se v syrově natočeném snímku bez černobílého moralizování zabývá tím, jak daleko je člověk ochoten zajít kvůli lásce. (MFF Karlovy Vary)
Videa (1)
Recenze (43)
Naprosto nepopírám herecký výkon neznámé Elizy Rycembel, která hrála Lilu s deformovanou myslí neskutečně skvěle. Mám ráda filmy, kde je dána divákovi určitá dávka fantazie a nemá naservírované vše do detailu. Tady jsem ale na vážkách, hlavně z té první poloviny tohoto snímku, kde se mně zdálo až příliš mnoho nevyřčeného a kde jsem místy doslova tápala. Nakonec jsem se přece jen chytla a konec mě úplně odzbrojil. Výkřik do světa rodičů takových mladých lidí se ale debutantce Anně Kazejak- David povedl a já věřím, že příště to bude ještě o level propracovanější. ()
„Řekneš jim to?“ - „Měla bych?“ - „Pokud to neuděláš ty, udělá to Janek. Nemá co ztratit.“ - „Janek neřekne nic.“ Telecí věk může být nebezpečný. Zvlášť, když jsou 2 zamilovaní a emočně silně labilní. Jakože zhrzená, manipulativní svině a psychopatický magor jsou opravdovou dvojkou k pohledání…Bavilo mě to, hodně. Navzdory tomu (nebo právě proto?), že film není až tak divácký, schválně si od něj nechává jistý odstup, mnohé informace mu zatajuje a některé vůbec neodkryje, popřípadě jen lehce naznačí. Nejvíc samozřejmě zaujme hlavní ženská postava. Ať už jde o její manipulování, nervózní čekání na telefonát (znamenající splnění slibu), symbolická špína s krví na rukách či třeba upřímný rozhovor s otcem, nejmrazivější moment filmu (divák dobře ví, že to Lila myslí naprosto vážně). Eliza Rycembel mě zaujala už v druhém filmu a tímto celovečerním hereckým debutem mi jen potvrdila, že ji mám sledovat i do budoucna. Už tak zneklidňující dojem z díla se pak ještě znásobí samotným koncem. Za mě solidní 4*, spokojenost. ()
These kids today with their texting and murder... Slib vychází z režisérčina bezkonkurenčně přesného chápání puberty a vědění, že hormony utržené ze řetězu jsou schopny propůjčit ohromný význam i naprosté hovadině. Zatímco jinde by podobně vážný přístup k teenagerovskému emaření působil právem směšně, tady mu propůjčuje funkčnost extrémně vyhrocená zápletka, která svádí pozornost jinam a budí mylný dojem, že se budou typicky povýšeným středostavovským stylem reflektovat nějaké násilnické tendence moderní „facebookové generace“. Jenže s příchodem zdánlivě absurdního zvratu dojde k pochopení, že film ve skutečnosti nejebe do těch zlejch, blbejch mlaďochů, co si nikdy nehrajou venku a celý dny trávěj u počítače, nýbrž do současného fenoménu moderního nominálního rodiče, který potomstvo vnímá jako módní doplněk, o jeho výchovu neprojevuje nijak velký zájem a na první místo nestaví potřeby dítěte, nýbrž vlastní touhy, načež se strašně diví, že ten jeho emocionálně vyhladovělý parchant hledá lásku a pozornost způsobem, který normálnímu člověku přijde zcela iracionální. Jakožto přesvědčený zastánce myšlenky, že děti by se měly vydávat na zbroják, jsem z toho tudíž měla pochopitelně tak trochu orgasmus. ()
To o starostech kopírujících velikost dětí je pravda. Můžete jim ukázat cestu, po které jet a zajistit servis opory v případě drobných nehod, ale jak pojedou rychle, jestli nestrhnou řízení do strany, nebo úplně neodbočí na jinou cestu, už moc v rukou nemáte. Znáte jen poučku, že pokud se něco vážnějšího semele, často za tím stojí stav komunikace.. Od Kazejak bolestivý dotek autenticity, co krouží nad rodičovským „co jsme udělali špatně“ a obtížností četby psychopatických vzorců chování v období hormonální nestability. De facto variace na Schroederovo Before and After, silná ve své pulzující všednosti.. ()
Poctivé evropské psychologické drama s celou parádou, u kterého se vlastně nedivím, že je k němu připsané i Dánsko. Jak kdyby ty filmové psycho postavy. přes ten svůj hygge přístup. vysloveně přivolávali, protože to, co se tady děje, to je na úrovni lidského průseru. Scénárista Magnus von Horn měl zřejmě hodně slušné připomínky. Když k nim ale přidáte polské reálie a herce a herečky, tak prostě nemůžete být zklamáni. Slib je prostě nefalšovaný nářez, který mi drásal nervy od začátku do konce. K tomu všemu bych ale hrozně rád přidal zjištění, že Dawid Ogrodnik je naprosto geniální. Není lepšího polského herce současnosti. Na druhou stranu...debutantka Eliza Rycembel se také slušně předvedla. Každému tedy dle svého uvážení a v rámci polské kinematografie solidní nadprůměr. ()
Reklama