Ljusår

Srdcem tohoto nezvyklého dokumentárního filmu je nevelký, ale o to podivuhodnější prostor: režisérova vlastní zahrada.
Do tohoto uzavřeného světa, který ze západní strany vymezují husté šeříkové keře, na severu starý polohrázděný dům, z jihu malinové houštiny a na východě plot obrůstající pnoucím se zimolezem, nahlížíme v běhu střídajících se ročních dob. Z perspektivy jejích zvířecích obyvatel - sýkorek, kosů, slepic, vos, běláska či pavouka, v jejichž společenství se lidé zdají být jen dalším z bezpočtu druhů, pozorujeme pozvolné změny vnější "tvářnosti" přírody. A jediným zvukovým doprovodem k tomuto fascinujícímu představení je vrstevnatá směsice zvuků a ruchů ze zahrady samotné...
Známý švédský tvůrce přírodopisných filmů Mikael Kristersson natáčel tento snímek za užití mnoha skrytých kamer, mikrofonů a světel po dobu několika let. Jeho cílem bylo přizvat obecenstvo na "duchovní cestu"; umožnit nahlédnout banální skutečnosti každodenního života v novém světle. Neboť jak sám podotýká: "Není nic, k čemu bychom byli více neteční, než k našemu bezprostřednímu okolí." (Lavran)