poster

Nábřeží mlh

  • Francie

    Le Quai des brumes

  • Slovensko

    Nábrežie hmiel

  • USA

    Port of Shadows

Drama / Krimi / Romantický / Thriller

Francie, 1938, 91 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • MikO_NR_1909
    ****

    Poetický realizmus, to nie je iba predzvesť filmov noir ale aj nenápadná predzvesť humanistickej (celosvetovej) katastrofy. Netreba pripomínať, čo sa krátko nato stalo a ako bežní Francúzi trpeli ešte viacej ako predtým (WW2). Aj ďalšie opisné a sugestívne prvky znamenajú určitý paradox : na tvrdý realizmus ísť umelými kulisami, literárnym symbolizmom, odkazmi a zlúčením marginalizácie na veľmi úzkom priestore. Tým všetkým Carné a jeho Nábrežie hmiel triafajú do čierneho. Imponuje mi navyše profesionálny prístup Jeana Gabina. Napriek adorácii a sláve, akú zažil po prelomovej Veľkej Ilúzii, stále si umne držal chvályhodný herecký prístup. Aj vo vzťahu k takýmto undergroundovým rolám.(3.11.2014)

  • gudaulin
    ***

    Klasické francouzské melodrama s prvky žánru noir o vojenském zběhovi, který se na své pouti setká s osudovou láskou a několika muži z okraje společnosti. Jejich střetnutí má pro něj fatální následky. Kvalitní kamera, špičkový Jean Gabin, který si už v té době vytvářel prostor pro to, aby se stal největší francouzskou mužskou hereckou hvězdou. Po dějové stránce ale poměrně nevýrazné. Michel Simon si střihl roli padoucha jako ze špatných antisemitských filmů, tedy odpovídá typu lakomého chlípného Žida. Celkový dojem: 65 %.(24.4.2010)

  • Dale
    ***

    Ani moje druhé stretnutie s tandemom Carné-Gabin ma príliš neoslovilo. Podobne ako v Deň začína, aj tu je slabší príbeh so skvelým Gabinom. Dialógy sa tiež nechytajú na tie kvalitnejšie americké noiry, väčšinou je to len také plácanie o ničom. A postava miestneho grázlika Luciena bola dosť nevydarená. Pôsobí ako najväčší boss v meste, ktorý neváha odstreliť každého, kto mu skríži cestu a potom mu vojačik Gabin len tak nafackuje a on sa ide rozplakať, miesto toho, aby vytiahol búchačku (keď už sa nemôže spoľahnúť na svoje svaly a dvoch kamošov) a na mieste ho poslal voňať fialky odspodu.(9.11.2018)

  • classic
    *****

    JEAN GABIN,tohoto francúzskeho velikána si dovolím prirovnať k TRACYMU/BOGARTOVI,jeho herecká partnerka mi zase pripomínala krásavicu INGRID BERGMAN,taká francúzska CASABLANCA?Neviem,asi preháňam,skôr použijem iné profesionálnejšie filmové termíny:Poetický Realizmus,kde dominuje atmosféra únavy zo života... Gabin ako armádny dezertér prichádza do Le Havru,kde spoznáva krásnu ženu Nelly,do ktorej sa zamiluje,ale popritom musí vyriešiť svoje vnútorné problémy...Nebude mať pokoj. Režisér Carné pracuje tak intenzívne s atmosférou,že postavy vo filme sa nachádzajú v citovom rozpoložení,sú takpovediac na samom životnom dne,zoberú sa a odídu zo sveta po svojom,skrátka Jean po príchode do prístavu je totálne švorc,potrebuje civilné šaty,v tom jeden maliar Michele mu ich svojským spôsobom zanechá...Ja som bol tak ponorený do deja,že som si neuvedomoval čoraz hlbšie smutnejšie zaobchádzanie s postavami,ktoré sú zväčša pesimistické,optimizmu tu nie je bohviekoľko... Charakterizovať sa dá aj tak,že ide o predzvesť amerického filmu noir. Extrémne smutný film o dvojici ľudí,ktorým do cesty vojde nepriazeň osudu,s ktorým sa popasovať je nemožné,ja som si skrátka od začiatku myslel,že Gabin z prístavu neodíde,i keď sa mu to skoro podarilo...(27.9.2014)

  • vypravěč
    ****

    Osobitá adaptace dobrodružného městského románu, cíleně redukující jeho děj ve prospěch líčení atmosféry. Příběh se tak mění v citlivou komunikaci osamocených bytostí s městem, nořícím se do mlhy gest, slov a obrazů, které znečitelňují tvary věcí a význam činů a postojů, jež by měly výmluvně reprezentovat. Téměř samostatně působící epizody, do nichž se filmové vyprávění rozpadá, se tak podobají drobným básním, obrazným a emotivním, které nepřestávají vyjevovat trpkou atmosféru přístavu, místa, na němž se i návrat přespříliš podobá odjezdu, aby se z něj mohl někdo těšit.(1.2.2014)

  • - První facky, které uštědří hlavní postava Pierru Brasseurovi byly skutečné. Důvodem bylo opilecky neurvalé chování Brasseura vůči Michèle Morgan při jednom večírku štábu, což Gabin nemohl přenést přes srdce, a tak si to s ním vyřídil na plátně. Paradoxně to pomohlo Brasseurovi v kariéře, kdy začal dostávat nabídky na charakternější role. S Gabinem se znovu setkal na plátně až po válce ve filmech Napoleon (1955) a Burziani (1958). (Martensson35)

  • - Nepromokavý plášť a baret pro Michèle Morgan navrhla jako kostým samotná Coco Chanel. (Martensson35)