poster

La Vérité sur Bébé Donge

  • angličtina

    The Truth About Bebe Donge

  • Velká Británie

    The Truth of Our Marriage

Drama / Psychologický / Thriller

Francie, 1952, 110 min

  • mortak
    ****

    Ona afektovaná mrcha, on bezcitný továrník, navenek silný, uvnitř slaboch. Adaptace románu George Simenona zobrazuje přesně vztah dvou sobců, kteří se snaží v manželství jen o jedno - maximalizovat svůj vlastní zisk. A závěrečná scéna nemá chybu - Le malheur vous va bien. Gabin pak podobnou postavu ztvárnil v další adaptaci románu stejného autora - En cas de malheur(2.9.2011)

  • Flego
    ***

    Kam dovedie citová vyprahnutosť vzťah, ktorý vznikol z nesprávneho dôvodu. Georges Simenon nepísal knihy len o legendárnom komisárovi Maigretovi, podpísal sa aj pod touto psychologickou drámou. Civilné výkony hereckých hviezd je na ozdobu, bohužiaľ, film sa utopil v dlhej minutáži a v niektorých okamihoch stráca tempo. Druhý komentár, deviate hodnotenie.(26.5.2020)

  • Willy Kufalt
    ***

    "Nelze milovat podruhé, co jsme už milovat přestali." Obávám se, že ve vztahu továrnika Françoise a jeho ženy přezdívané Bébé kousek toho milování či lásky nebyl ani poprvé během svatby, ani v momentu, kdy novomanžel nesl svou čerstvou nevěstu na rukou přes práh. Zkrátka opravdu hodně chladný vztah... Asi není velké množstvo francouzských dramat této doby, které si může dopřát našinec vidět v kvalitě nejlepší a s českými titulky k tomu, Pravda o Bébé Dongeové (ač zřejmě ne dlouhou dobu) k nim již patří a byla by škoda nevyužít toho. Georges Simenon opět dokázal, že maigretovské detektivky nejsou jedinou devizí tvorby slavného belgického spisovatele, že lidské psychice dobře rozumí a umí to přetavit do svého uměleckého díla – knižní předlohu sice neznám, ale i film se snažil zacházet v rámci analyzy ústředního vztahu až do velkých detailů, přičemž zmiňovaný chlad ještě více podtrhl celou řadou temných vizuálních kompozic. Darrieuxová a Gabin odvádějí svůj herecký standard, i když jejich první partnerství na filmovém plátnu nenese zdaleka v sobě ten šarm a charisma, jak tomu bylo o mnoho let později ve Svatém roku, i v této rovině zavládla spíše temnota. Jsem rád, že jsem se dodíval do konce, ale celkově mne to i přes hutné vyvrcholení dvakrát nadchnout nedokázalo, přílišný chlad jsem často pociťoval nejen v sehraném vztahu, ale i z celého filmu a celá ta manželská historie byla podána na můj vkus až příliš rozvláčně. Konec se pak částečně rovnal vysvobození. 55%(15.7.2020)

  • Martin741
    ***

    Gán Žaben ma rad zenske a vedie tuna este kopu vatovo planych plkov. Kto chce tie vatovo plna plky pocuvat, prosim, mna to po polhodine prestalo bavit : 45 %(22.8.2020)

  • Pierre
    ***

    Továrník Francois Dogne leží v nemocnici a vzpomíná.....Na co vlastně? Podle zdejšího obsahu na seznámení se svou ženou Elisabeth, všemi přezdívanou Bébé. Já sám jsem si ale u těch flashbacků s různými s rozhovory (převážně mezi Francoisem a jeho ženou) nebyl povětšinou vůbec jistý, co vlastně sleduji. Jako analýza jednoho donuceného vztahu to bylo moc zmatené, neosobní a málo detailní. Takže na co jsem nejvíc během filmu myslel, byla velice nepříjemná chladnost. Za prvé mezi hlavními postavami, manžely u kterých snad nikdy nepanoval ani kousek pořádné lásky. Většinou mezi sebou vedli jen podivné dialogy, mezi kterými jsem bohužel ani nic moc objevného. Chladnost bohužel provázela i filmařské pojetí. Režisér se vyžil v samých studených barvách a temných obrazech, které mě více traumatizovaly než zaujaly . No a kruh uzavírají herecké výkony. Dannielle Darriex alespoň byla typově dobrá femne fatale ale svého oblíbeného Jeana Gabina jsem si tady opravdu moc neužil a jeho výkon mi připadal poněkud strnulý. Podobné chladné prvky má určitě i pozdější Kočka od stejného autora předlohy, s podobným tématem a také s Gabinem v čele. Zatímco ta mě ale dokázala strhnout, zde mě celkové mrtvolné pojetí málem uklinbalo. Ale nakonec jsem dokoukal úspešně do konce a našel si nějaká pozitiva. Vychozí myšlenka, že u donuceného vztahu nemůže příjít soulad v lásce mě určitě zaujala a k celému ději byla určitě symbolická. I ten Simenon byl z celého filmu cítit, takže si dokážu představit, že v zajímavějším zpracování by mě tento příběh určitě dokázal nadchnout. Takto bohužel příliš ne. Rád jsem to viděl (mnoho tehdejších francouzských dramat se nepoštěstí vidět s českými titulky) a nedokážu tomuto mu dát pouhé dvou hvězdičkové hodnocení. Ale když to skončilo, docela jsem si oddechnul a moc rád na to vzpomínat nebudu.(15.7.2020)

  • - Film je natočený podle stejnojmenného románu, který Simenon napsal v roce 1940 a vydal v roce 1942. Oproti knize má film zcela pozměněný konec. (ilclassico)