Beginnings
Obsahy(1)
Adéla, Denisa a Pavla odcházejí z výchovného ústavu zkusit žít v reálném světě. Jak chutná vysněná svoboda? Dokumentární film režisérky Lindy Kallistové Jablonské sleduje osudy tří dívek, které vyrostly ve výchovném ústavu pro děti a mládež v Počátkách. Odtud je nevyhnutelně čeká cesta do samostatného života, na niž se vydávají vybaveny výučním listem a směsí radostného očekávání a obav. Aby přechod nebyl tak tvrdý, začínají v domě na půli cesty. Jejich startovní pozice je řadí do role outsiderů, z níž není snadné se bez podpory rodiny vymanit. Přesto se o to pokusí, každá svým způsobem a každá také s jiným výsledkem. Režisérka Linda Kallistová Jablonská sledovala dívky téměř dva roky, aby zaznamenala jejich snažení, každodenní malá vítězství a prohry. „S dívkami z našeho dokumentu jsem se poprvé setkala před pěti lety, kdy jsem přijela do Počátků na obhlídky," vzpomíná režisérka a autorka námětu Linda Kallistová Jablonská a pokračuje: „Od začátku mě zajímal fenomén pasťáku jakožto státní instituce, která má svým způsobem nahrazovat rodinu. Protože jsem sama matkou a představa, že své děti odložím do ústavu, je pro mě naprosto nepochopitelná, zajímají mě především rodiče a sourozenci našich hrdinek. A především mě zajímá, zdali se někdy naše hrdinky stanou matkami a jak situaci ustojí. Jestli jejich vlastní děti nenastoupí podobnou cestu jako ony samy." Kreativní producentka Kamila Zlatušková, v jejíž tvůrčí producentské skupině dokument vzniká, režisérku doplňuje: „Všechny tři protagonistky se zúčastnily několika projekcí filmu, který pro ně nevyznívá vždy lichotivě. Ony se na sebe ale přes všechny nezdary umějí podívat s nadhledem. I proto dále pokračujeme v časosběrném natáčení, je to cenný materiál a leckdy drsná připomínka toho, v jaké bublině se ocitají mladí lidé, kteří podobná sociální zařízení opouštějí."
Dokumentární film režisérky Lindy Kallistové Jablonské sleduje osudy tří dívek, které letos v červnu opustily Výchovný ústav pro děti a mládež v Počátkách. Je jim 18 až 19 let a záleží jen na nich, jak se v následujícím roce dokážou poprat se svobodou a postarat se samy o sebe. Kamera jim bude v patách při každodenních starostech nebo nejrůznějších setkáních a zároveň si bude všímat, jak velká je síla předsudků a jaké šance dává společnost outsiderům. Dokument navazuje na snímek Ústav, který Linda Kallistová Jablonská natáčela v loňském roce. (Česká televize)
(více)Recenze (13)
Já jsem z tohoto sociálního oboru, tak hodnotím výše a nechtěně jsem teď posunul celkové hodnocení z 69% na červených 70%, ale chápu, že většinu lidí tohle povídání klientů v Brodě může nudit. ()
Dokument zajímavej, vlastně tragikomickej. Je mi jasný, že to nemají jednoduchý - na druhou stranu nemají ani moc ctižádosti se z toho vyhrabat. Ale od režisérky bych čekal snahu o hlubší výpověď. Přišlo mi, že se jim moc pod kůži nedostala... Další sběr může být dost zajímavý, asi jako většina ovšem nečekám nic moc pozitivního. ()
Debilita, hraniční imbecilita, ošizené geny, sociální deviace, subhumanity, bytostný odpod k bytí. Je zatraceně těžké soudit. Není to fér. A je mi to líto. ()
Zajímavý dokument. Několik výchovných ústavů jsem navštívila v rámci studia, nějakou představu o životě uvnitř mám. Že to holky nemají jednoduché, je jasné. Startovní pozice u všech tří dívek stejná, výsledek se odvíjel od jejich (ne)snažení.Přiznání dívky, že v práci vydržela jen dva dny, protože ji to nebavilo a nudí se, muselo naštvat každého diváka. Pokud neodešel od obrazovky hned v té chvíli, kdy viděl, že děvčata jsou tmavší pleti. A to asi udělalo dost lidí, vzhledem k tomu ,jak málo je zde hodnocení i komentářů. Škoda. Předsudky mi vadí. Fandím paní režisérce a rozhodně si nenechám ujít další osudy dívek. ()
Dívat se na ty dívky bylo těžké a depresivní, umím si uvědomit, že za své chování úplně nemůžou, že jsou více či méně traumatizovány, ale sledovat je, jak jedna říká: "Hej, co čumíte, ty vole, malý kundy..." nebo "V práci jsem nevydržela, me to nebaví". Jsem si takřka jist, že je povětšinou (zejména tedy lesbu Buffy) nečeká pěkný život a že to nelze změnit a to ani tehdy, když jsme na začátku a vidíme, jak moc se jim nedaří. Pocit předurčenosti k neúspěchu je prodchnut celým filmem a byť lidi, kteří pomáhají obdivuji, nevěřím, že to k něčemu bude. Jakoby někde už dávno bylo psáno, vy šanci prostě nemáte. Buffy, kterou sledujeme, jistě není zlá, byť mírná agresivita ke slabším občas probleskne ve slovech: "co čumíte, kundy malý..." , ale... ()
A takhle to nějak chodí - na plátně se objevily obrázky z mých pracovních dnů. Paní režisérka nejprve ukázala, že po dobu trvání nařízené ústavní výchovy jsou klienti poměrně motivováni a stabilizováni (když teda moc nezdrhaj), ale po dovršení docházky začíná nepěkný kolotoč, který holky prostě moc nedávaj. K dokreslení by bylo zajímavé vědět, jaké anamnézy děvčata mají, jak moc a k jak velkému emočnímu zatížení a narušení v minulosti došlo, aby pak někdo neměl tendenci udělat rychlý soud typu "holky jsou líný a nevděčný", jako to udělaly dvě pobouřené starší dámy v řadě za mnou :) Ono to ty děvčata totiž fakt nemaj jednoduchý. ()
No co to je toto?Pohled do světa asociálních jednočipů??? Když to manželka zapla v telce tak jsem zprvu myslel, že se nám nějak sám, zřejmě z rasistických důvodů naladil program romalegadžo.tv. Nic jde se blejt i Policie pátrá je lepší program se stejnéma protagonistama...Mno ještě k komentářům uživatele MajkHany: Odsoudit lidi je lehké?To co jsem viděl v prvním díle, kdy je absolutní nezájem o práci a začlenění do společnosti... to už vypovídá o všem. Proč bych já měl tvrdě pracovat a bát se o to abych měl na nájem, inkaso a vůbec abych mohl normálně žít.....Z tohodle pohledu si dovolim mít na takovou pakáž svůj názor :-) ()
"My jsme v pasťáku sice neměli volnost, ale teď, když jsme z pasťáku pryč, tak zase musíme řešit takový věci, jako že nemáme co jíst, co pít, co kouřit. A hlavně se hrozně nudíme, to je asi nejhorší - tady v Počátkách totiž nic neni, takže jsem si zažádala o Prahu" Ale do práce? Tož to né, to se holkám nechce... Chvilkama jsem si připadal, že se dívám na Soudy paní Barbary nebo nebezpečné vztahy. ()
Něco tady evidentně nefunguje. V DD je o vše postaráno a pak přijde realita a velké divení, že je to na každém, jak si to zařídí. ()
No zajimavy pohled mezi lidi, kam se normalne asi jentak nepodivam a celkem je to i nekdy sila. Jen nesouhlasim s mym predchudcem, ktery vsechnu vinu a odpovednost jendoduse hazi na stat a ustavy... Ono je tezky neco nekoho ucit, kdyz dotycnej nema vubec zandou vuli a chut se neco naucit viz. ta asi nejlepsi holcicna z nich, kera touzila dostat se na skolu a pak tam nechodila (pritom v praci skoncila pochvilce pry proto, aby mela cas na skolu) a propadala... to je o tom cloveku samotnem a jeho vuli a ne o tom co udela nejaky ustav nebo stat, ktery je nemuze celej zivot vodit za rucicku. Ty deti/lidi jsou bohuzel casto obrazem svych nezodpovednych rodicu, zijou vlastne podobne ikdzy to kdysi doma nenavideli a jestli nekdy budou mti svoje deti, s velkou pravdepodobnosti dopadnou stejne jako ony a cely kolotoc se bude opakovat... a stat na tom vazne nic nezmeni... ()
MajkHany v první řadě selhali rodiče těch dětí, na druhou stranu komu není rady tomu není pomoci viz slečna lesba, která kdekoliv byla - všude nuda, nic ji nebaví a všude je to trapné tak to je potom opravdu těžké. Zkuste si vzít jedno takové problémové "dítě" domů z ústavní péče a "převychovat" ho ;) ()
Next generation romské populace, jejíž názor na docházku do práce stručně a jasně zformuloval starý cikán: "Proč by holka měla dřít na někoho? Ženský maj prát, vařit a večer dojit..." Co k tomu dodat? Pro mne pochmurné pokoukání, byť se hlavní představitelky sběrného dokumentu evidentně dobře bavily. ()
Velmi dobrá sonda. A vězte, že ty vybrané holky jsou ještě hodně nadprůměrné, a přesto se úspěch nedostavil. Hlavně, že mají na cíga. Taková škoda, ta jak byla v té škole, tu bych vychoval... Ty dvě sestry nešly ani omylem ()