Olga

Jsem sice velmi náročný divák, ale na druhou stranu jsem vytrénovaná a odchovaná tak připitomělými filmy a seriály, že přetrpím cokoliv a hlavně většinu výtvorů dokoukám do konce. Špatný film se pozná hned na začátku a pokud mám to štěstí a jsem zcela při smyslech, jsem schopná onen příšerný počin vypnout při prvních záběrech, což se, doufejme, neděje moc často, celosvětová kinematografie není na zdaleka tak špatné úrovni, jak se všichni domnívají, jen musíte dobře hledat. Jenže tohle, tohle je opravdu něco strašného. Hodnotit ani nebudu, vydržela jsem skoro hodinu a to bych přeci neměla ani dovoleno hodnotit. A mimoto mám alespoň nějakou miniaturní sebekázeň, která mi nedovolí něco takového udělat, to bych se pak velmi dlouho sžírala a vyčítala si, při každém pohledu na profil. Ech, to trochu přeháním, ale jen pro ten dobrý pocit to neudělám. Ač bych to tu chtěla trochu srazit, muhehe. Olga Havlová je úžasná bytost, inteligentní, upřímná, statečná a tedy chvályhodná žena, která pomohla našemu státu se postavit na vlastní nohy a bez její podpory by jistě nebyl Havel Havlem. A my jí můžeme děkovat, ovšem nikoli dokumentem, ve kterém vypadá jako neuvěřitelně introvertní a skoro až neschopná manželka prezidenta. A mrzí mě, že to musím takto napsat. Nevím, co si režisér myslel při skládaní dokumentu, ale vážně ho podezřívám z účasti na drogovém sezení či dokonce na samotném propagování omamných látek veřejnosti. Po hudebním doprovodu jedné zábavní seance na Hrádečku, kde byla jen zpola slyšet originální hudba a hlasy účinkujících, jsem měla vážnou obavu o své chatrné zdraví (to víte, přišla rýma), ale hlavně o to duševní, jelikož si nejsem stoprocentně jistá svou psychickou vyrovnaností po sledování všemožných zavádějících či snad až monotematických snímků. Nejenže autor nectil odkazu různých známých Halvových, dokonce se snažil přimyslet si něco vlastního, co pravda nebyla. A výběr osob, které četly různé spisy a deníky, nebyl akurátní, jelikož ani jedna z vyprávějících postav nevěděla, že ''j'' se ve slově ''jsem'' prostě nečte. A pokud tento příšerný zlozvyk (a kdo uhádne, jaký politik se ho nemůže odnaučit?) nedokáže potlačit v jedné větě, kde se slovo objevuje kupříkladu šestkrát, jsem ( a nečtu ''j'') nucena s přílivem dalších okolností popadnout ovladač a vypnout televizor a pak s předměty doličnými mrštit o podlahu (u televizoru bych si to samozřejmě nedovolila, zítra mi dávají Mentalistu a zde vidíte, že ani já nemám příliš duchaplný vkus, za což se omlouvám, ale chyby dělá každý a já se jen divám, já nevytvářím). Styďte se, pane režisére, tohle nebyl dokument o Olze. Tohle byl film poskládaný ze záběrů, které nejenže do sebe vůbec nezapadaly, ale aspoň jste mohl vybrat ty, ze kterých se divák něco dozví, přiučí, zasměje či se snad dokonce (ale to bychom chtěli moc) i dojme. A u mě se ani jedna z reakcí neprojevila. (27.01.2015)

Olge Havlovej chýbala ješitnosť, ktorá je niekedy vďačnou vlastnosťou pokiaľ ide o kameru. A preto obraz o nej získavame skôr sprostredkovane. Zaiste bola výnimočnou ženou, ktorá však nepotrebovala, aby sa o nej veľa hovorilo. Ale my sme zvedaví/é. Neviem, či tento dokument našu zvedavosť nasýti, alebo ju prehĺbi, u mňa asi zvíťazil pocit, že viac sa jednoducho nedozviem. Aj takou ženou bola Olga. Tajomnou bez vedomej potreby tak pôsobiť. (31.01.2015)

Hagiografie, tedy psaní životopisů svatých, je obtížná disciplína, pokud se nemá rozplynout v sacharínu. Miroslav Janek to pojal klasicky jako dokument pro školní mládež, vynechal skoro všechny problematické momenty a předkládá takový pěkný gemutlich obrázek. Z věcnosti, odporu k oslavnosti, vznešeným kecům, atd paní Olgy toho moc nezbylo. Její vliv na manžela, to, jak jej držela u zdravého lidského rozumu a jaké zázemí mu poskytovala (neintelektuální, ale pro něho nesmírně potřebné) mi zde chybí. Chybí i srovnání s vlivem paní Dagmar, ale na to je ještě asi brzo, to nevyčítám. Jestliže nahazuje paní Spáčilová v MFD otázku, zda by za tento dokument neposlala paní Olga autory k šípku, je to eufemismus první třídy. Poslala by je velmi pravděpodobně poněkud jinam. (14.05.2014)

Hodnotit tento film (jako i jiné dokumenty) mi přijde zvláštní, protože v tomto oboru jde „jen“ o informace, umění je vedlejší. Stejně jako slabikář nelze nominovat do soutěže na bestseler přesto, že málokdo (ne)přizná, že tato kniha pro něj byla tou nejdůležitější. Olgu Havlovou jsem, až do zhlédnutí dokumentu, nijak zvlášť neobliboval, dokonce jsem ji až neměl rád. Těžko říci proč, protože jako žena rozhodně nebyla nezajímavá. Možná proto, že mi jednou „sáhla“ na Lucii Vondráčkovou, takto dětskou moderátorku pořadu Marmeláda, kdy ji do očí vmetla: „Ty máš děvče vyřídilku“... Tak či onak, tento film Olgu v mých očích rozhodně posunul k oblíbenkyním. Lidi tohoto typu, není možné poznat, natož posuzovat, dle televisních šotů. Kolik takových lidí máte za kámoše? Možná bych dal i 5h, ale vadilo mi, že tvůrci neodtajnili, kdo mluvil. U dokumentu dost podstatná vada. Anebo se báli, aby na „objekta“ nevrhli stín? Jejího muže jsem sice „bral“ již za života přesto, že předlistopadoví mocipáni se mu pošklebovali, pomlouvali ho a přáli si, abychom s nimi byli za jedno. Až po zhlédnutí životopisného filmu o něm jsem pochopil, že byl ještě lepší a statečnější, než jsem předpokládal. Jak vidno, film může polepšit vědění divákovo, co se nedá říci třeba o filmu Anglické dopisy, který učinil pravý opak a proto hanba mu! (05.02.2015)

Nebývale upřímná a pravdivá lidská bytost, která žila autenticky. Olga může být nesympatická, nenáviděná ale rozhodně si zaslouží absolutní respekt - ačkoli, ona proto, jaká byla nevynaložila žádné úsilí, prostě jiná být ani neuměla. Samotné zpracování dokumentu se mi líbilo, archivní záběry v kombinaci s rozhovory působily fakticky. Nemyslím, že je dobře vytvářet z lidí modly - a to nikdy. Ani Olga by neměla být idealizovaná jako někdo, kdo postrádá veškeré lidské chyby - obecně to nemám ráda na obdobných dokumentech, nicméně a protože je většina dokumentu tvořená archivními záběry, divák si udělá vlastní obrázek a v konečném závěru se "podtext" pana Janka ztratí. (26.07.2021)