Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Statečný šlechtic Lagardere je svědkem zákeřné vraždy Filipa de Nevers, spáchané královým oblíbencem Gonzagou, který se tak chce zmocnit velkého jmění Neversů. Slíbí umírajícímu, že před Gonzagovými úklady zachrání jeho malou dcerku Auroru. Tajně odveze dítě do Španěl, kde je vychovává, a po patnácti letech je vrátí matce, která nikdy nepřestala věřit, že se jednou se svou dcerou shledá. Do Paříže se Lagardere vrací v masce, ve které ho nepozná ani vlastní schovanka... (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (120)

Subjektiv 

všechny recenze uživatele

Hunebelle měl tentokrát smůlu, neb v prvních minutách Hrbáče zmocnilo se mě jízlivé rozpoložení a sepsal jsem si následující seznam: šerm, jed, happy end, honička na koních, bál, intrikánka, nečestně zabitý klaďas, supertajný dopis, sirotek/díte s tajenými rodiči. Začal jsem si dělat čárky. Šerm - 6x, jed - 0x, happy end - 1x, honička na koních - 2x, bál - 2x, intrikánka - 0x, sirotek - tak napůl, nečestně zabitý klaďas - 1x, supertajný dopis - 1x. A to mi možná nějaká ta čárka unikla. Zapomněl jsem na vypečeného sluhu! Někdo by mohl tvrdit, že k filmům tohoto žánru a z této doby, to prostě neodmyslitelně patří. Já tvrdím, že stejně tak by k žánrovým vlastnostem mohl směle přiřadit tuctovost. Proces umělecké (scénaristické) tvorby by neměl připomínat míchání balíčku karet. Tam také jsou králové, svršci, dámy a spodci. ()

Pohrobek 

všechny recenze uživatele

Nejklasičtější a zřejmě také nejromantičtější zástupce francouzsko italského filmu "pláště a dýky" s Févalovou zápletkou, která nabízí dostatek tajemna, dobrodružství i akce. Na šermířských soubojích si tentokrát dal Hunebelle záležet obzvlášť pečlivě. Maraisovi sice táhne na šestačtyřicet a jeho hrbáč zase nevypadá o tolik "zašleji" než Lagardere, ale stejně úplně chápu, proč se Marais stal takovou modlou. ()

Reklama

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Koukám, že i v dávných dobách byli mocipání intrikářský svině, ženy krásný a muž, který se uměl bít pro čest a pravdu. Dříve to byl Jean Marais a v současnosti to jsem já. Dovolím si ještě drobnost k tomuto parádnímu dobrodrůžu. Jak zahrát dobře roli hrbáče nám prozradil v jedné scénce ve filmu Vrchni prchni Josef Abrhám "Chce to přikrčit a mírně nahrbit." ()

B!shop 

všechny recenze uživatele

Prijemnej historickej dobrodruznej snimek, ale precejen, Tri musketyri to nejsou. Ja si nemuzu pomoct, ale Marais mi moc nesedi, prijde mi jako takova kriva drzka. Co se tyce Bourvila, tak to je takova zbytecna komicka postavicka. Ale jinak samotnej pribeh je v pohode, souboju je taky dost a zvladnutejch docela slusne a dej se nikde moc nezadrhava, navic je film podporenej slusnou hudbou, takze jsem se dobre bavil. ()

Jara.Cimrman.jr 

všechny recenze uživatele

"Až nadejde čas, jestli nepřijdeš k Lagardérovi, Lagardér přijde za tebou." Hrbáč je prostě klasika a já si rád jednou za čas pohladím jeho hrb pro štěstí. A není to kvůli sázkám, protože sázkové kurzy na vítězství Lagardéra při šermířských soubojích jsou hanebně nízké. Neporazitelnost hrdiny je prostě pohádkově zajištěna, sarkasmus sluhy Passepoila je nakažlivý a vítězství cti nad intrikami mě vždy potěší. Tak se těš de Gonzague, čeká na tebe Neversova finta v o podání Lagardéra, jak už to bývá ve světě, ve kterém má pravdu ten, kdo vyhraje souboj. ()

Galerie (28)

Zajímavosti (9)

  • I když byl film převážně francouzský, premiéru měl nejdříve v listopadu 1959 v Německu, odkud pocházela představitelka Aurory de Nevers, mladá německá herečka Sabine Sesselmann. V prosinci 1959 byl film uveden v Itálii a až v lednu 1960 proběhla slavnostní premiéra v Paříži. Ve Francii byl film za rok 1960 nejúspěšnějším titulem z domácí tvorby a v kinech jej vidělo bezmála šest miliónů diváků. (argenson)
  • Film byl natočen podle stejnojmenné knihy Paula Févala. V roce 1959 šlo o již pátou filmovou verzi tohoto příběhu, kterou pak v roce 1997 následovala verze šestá. (Rosalinda)
  • Keď sa v závere stretne Aurore so svojou matkou (obe hrá Sabine Sesselmann) a objímajú sa, tak v záberoch, kde sa pozeráme do tváre matky, stojí pri nich Passepoil (Bourvil), zatiaľ čo v záberoch, kde sa pozeráme do tváre dcéry, tam nikto nestojí. (rasistik)

Reklama

Reklama