Ildaeil

Ildaeil se nejspíše nestane důležitým snímek ve filmografii Kim Ki-duka. Z poslední trojice filmů, společně s Pietou a Moebiem, působí nejméně sladěně a jeho obsah je spíše sbírkou podobných událostí (výslechů) a pár nerozvedených témat. Mimo jiné je tu až přemírá násilí (a to i v kontrastu s výše zmíněnými tituly), a samotné vyústění spíše připomene současné korejské thrillery než autorský, Kimův, film. Jako celek však Ildaeil funguje a nabízí to, co od něj šlo před zhlédnutím očekávat - tedy kvalitní film. (29.01.2015)

Kim Ki-duk je už nepochybně jednou nohou v psychiatrické léčebně, přesto stále točí filmy, na které se, ač jsou velmi podivné, dá stále dívat. Zde se nepochybně jedná o kritiku korejského kapitalizmu, který ve společnosti podporuje korupci, strach a další nepříznivé jevy. Jen jsem však nepochopil, co mají ti mučitelé představovat. Zachránce demokracie? Těžko. Mstitele? Možná. Nebo také třeba Američany, kteří mají trýznit Koreu (Všimněte si, že ti chlápci a holka jsou navlečeni do mundůrů americké armády), i když to by nedávalo moc smysl. To prostředí okolo našich (anti)hrdinů je jasnější - všude vládnou peníze - holka se nechává mlátit (ne)přítelem, protože jí dává prachy; kluk, kterému bratr zaplatil studium v Americe, ale nyní je nepoužitelný atd. atd., nebudu to tady prozrazovat všechno. Při sledování jsem využil dosud nejnovějších a prý i nejlepších anglických titulků, avšak ani ty nejsou bůhvíjaké. 70% (03.11.2015)

Kim Ki-duk jako ho máme rádi, zajímavé pojednání na téma zlo, trest, pocit viny či náprava světa. Celou tu dobu jsem si kladl otázku, proč ta školačka musela zemřít... (31.03.2018)