Ruy Blas
Ruy Blas
Režie:
Pierre BillonKamera:
Michel KelberHudba:
Georges AuricHrají:
Jean Marais, Danielle Darrieux, Gabrielle Dorziat, Marcel Herrand, Yves Massard, Alexandre Rignault, Jone Salinas, Olivier Darrieux, Paul Amiot, Eddy Debray (více)Obsahy(1)
Španělský dvůr, kde intriky jen kvetou. Vysoce postavený šlechtic Don Saluste je královnou poslán do vyhnanství, protože svedl královninu oblíbenou komornou. Aby se Don Saluste královně pomstil, chytře využije podobnosti chudého studenta Ruy Blase s banditou Donem Césarem de Basin. Dona Césara odklidí na galeje a Ruy Blase učiní svým sluhou a vydává ho za svého příbuzného. Naivní Ruy Blas se svěří Donu Salustovi se svojí láskou ke královně, kterou zná a miluje od dětství. Don Saluste pobízí Ruy Blase k tomu, aby si získal královnino srdce. To pro Ruy Blase není příliš velký problém, protože je to krásný muž a královna je obklopena samými starci, dvorními dámami a lhostejným králem. Don Saluste nenápadně, za přispění svých přátel, pomáhá Ruy Blasovi k vysokému postavení a funkcím u dvora, aby v pravou chvíli odhalil jeho totožnost a způsobil jeho pád, kterým by strhl s sebou i královnu. Nicméně čas se krátí i Donu Salustovi. (Želva2)
(více)Recenze (16)
Člověk si toho filmu hned začne víc vážit, když ví, že natáčení scény s přeplaváním divoké řeky bezmála stálo hlavního představitele život. J.Maraisovi se občas jeho zvyk nenechat se v žádné situaci zastupovat kaskadérem nevyplatil, ale nám se i po šesti desítkách let vyplatí přenést se do časů, kdy čest a odvaha nebyly prázdnými pojmy. ()
I když kouzlo půvabu romantiky se za toho půl století od svého vzniku Ruy Blase malinko vytratilo, tak pořád tenhle roztomilý filmový kousek určitě za zhlédnutí z nadhledu stojí. A kdy by nic víc, tak alespoň nechává diváka vychutnat herectví především hvězdy skrze své charisma Jeana Maraise, který dával příběhům dramatický spád a možná, jestli se nemýlím, tak byl nekorunovaným králem francouzské romantiky. A skalní příznivci českého kvalitního dabingu si mohou také vychutnat původní dialogy z dob paní Olgy Valló. ()
Klasika bez příkras. ()
Pravý Hugo po francouzsku, romantika v peřejích i ve skrytých komnatách královského dvora. Ústřední dvojice si vystačila prakticky sama, ostatní jen tak lehce asistovali. ()
Historický kousek s JM mi přinesl lehké zklamání, vždyť námět hned v úvodu vyzrazující tajemství dvojníků (těchto příběhů, pokud jsou inteligentní, se asi nikdy nenabažím) sliboval mnohé. Jenomže místo soustředění se na dobrodružství proradného lapky a jeho studovaného obrazu se děj stočil na španělský královský dvůr mezi královniny poradce. Postavičky tu dost připomínaly figurky z české císařskopekařské dvojkomedie, královna sama byla dosti nezajímavá. Pochválit musím skvělý starý dabing (Miroslav Moravec v dvojroli) a docela uhlazenou až sandálovsky působící čb výpravu. ()
ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 1 = 4.6.1977, réžia českého znenia = OLGA WALLÓ (ČST Praha) (8.2.2009) ()
Intriky na španělském dvoře za vlády posledního Habsburka Karla II. Trošku to mohlo mít větší spád, ale jinak se mi to líbilo. Jean Marais v hlavní dvojroli byl dobrej a stejně tak hlavní záporák Don Saluste. ()
Asi nejoblíbenější příběh mého mládí. Ač se za dvacet let leccos změní a někdejší kouzlo nepřekonatelnosti je již to tam, poněvadž během těch let se do mé, kdysi tolik romantické, duše prodrala dostatečná dávka cynismu, má mi příběh o lásce, ctižádosti, slabém králi a totálním chaosu v zemi (zde konkrétně ve Španělsku konce 17. století) natočený podle novely Victora Huga, stále co říci. Přesto, že už dnes vím, že dáma, která říká „nikdy“, myslí možná, protože, říká-li ano není dáma… Lehce bych vytkla to, že ta proměna chudého studenta Ruy Blase ve španělského granda dona Cesara proběhla příliš rychle a snad až příliš úžasně, ona ta část role předního španělského šlechtice byla pro Maraise jako stvořená, i když nádherně vypadal ve všech (spíš třech než dvou, které to podle mě byly skutečně, protože to vlastně byla taková dvojrole ve třech různých polohách). Cesta pro protěž byla opravdu velmi působivá a ceremonie na španělském dvoře byly pěkně otravné, tedy jinak řečeno, krom té drobné výtky, vše jak má být... ()
Romantický film ve stylu všech těch rytířů 18.století, kdy úcta k ženě byla samozřejmostí a čest a dané slovo platilo jako záruka velké lásky. V hlavní roli ideál paní a dívek Jean MARAIS a Danielle DARRIEUX oba ručili za kasovní trháky. ()
Klasická historická dráma z pera Huga, z ktorej jasne cítiť, že jej predlohou bola divadelná dráma. Množstvo intríg a zvratov, rýchlych a veľakrát zbytočných dialógov. Marais ako hl. hrdina ujde. Áno, za jeho odvážne kúsky bez potreby kaskadéra, zasluhuje obdiv. Škoda, že sa viac scén netočilo v exteriéri, pretože tie, čo sa natočili, spĺňali vysoké nároky - spomieniem hlavne prebrodenie rieky. Celý čas som film porovnával s neskoršie natočenou inscenáciou Ruy Blas a táto filmová verzia vyznela horšie. ()
Francouzský historický film z prostředí španělského dvora a v něm v titulní dvojroli zbojníka i šlechtice můj oblíbený herec a romantický hrdina Jean Marais, který se pro takové role snad narodil. Přidejme k tomu, že byl natočen podle dramatu Victora Huga, scénář napsal Jean Cocteau a Jeana Maraise nadaboval Miroslav Moravec a je vymalováno. V tomto dobrodružném příběhu s dobrou i když pouze černobílou výpravou a slušnými hereckými výkony, půjde nejen o lásku, odvahu a čest, ale i o intriky a pomstu. Kouzlo romantiky i šermířských soubojů sice poznamenal čas, ale pamětníci na hrdiny svého mládí nezapomínají. ()
Tady byl Jean Marais na prahu své pozdní kariery "akčního hrdiny" a i když pak natočil "rytíren" spoustu a jak jsem psala při hodnocení HRBÁČE, to je ten správný kult, Ruy Blas byl shodou okolností první film s Jeanem Maraisem, který jsem kdy viděla (a jak tady někdo píše, bylo to - ó hrůzo - v roce 1977). A na to se nezapomíná! ()
Krásný romantický film podle divadelní hry. Námět - tragická láska - nikdy nezestárne a stejně tak jako krásní představitelé hlavních rolí. ()
Kdysi napínavá romantická podívaná, dnes již spíše pro děti - a milovníky Maraise a Darieuxové. ()
Výborný Jean Marais v dobách své nejlepší slávy a v žánru, který mu mimořádně seděl. ()
Dnes je to trošičku "vyčichlé", ta romantika v dnešní cynické době trochu drhne, navíc on ten příběh sám je takový trochu nejapný, motiv dvojníků je tak nějak nedovyužitý, každopádně pro doplnění vzdělání je potřeba to znát. Už proto, abychom věděli, co vlastně paroduje komedie Pošetilost mocných, která je paradoxně známější než originál. Navíc jedna věc je i dnes aktuální, a to velmi, - a to je problematika politických rychlokvašek... ()