Fathers and Daughters
Padri e figlie
Otcovia a dcéry
Fathers and Daughters
Režie:
Gabriele MuccinoScénář:
Brad DeschKamera:
Shane HurlbutHudba:
Paolo BuonvinoHrají:
Russell Crowe, Amanda Seyfried, Aaron Paul, Diane Kruger, Quvenzhané Wallis, Bruce Greenwood, Janet McTeer, Kylie Rogers, Jane Fonda, Octavia Spencer (více)Obsahy(2)
Jake Davis (Russell Crowe) se musí po tragické smrti své manželky sám postarat o jejich pětiletou dcerku Katie (Kylie Rogers). Jake je slavný spisovatel, držitel Pulitzerovy ceny, který trpí depresemi a duševní poruchou. Po smrti ženy svádí boj nejen sám se sebou, ale i s výchovou Katie. O 25 let později. V dospělosti Katie (Amanda Seyfried) žije se svým přítelem Cameronem (Aaron Paul) na Manhattanu. Jejich vztah se potýká s problémy. Amanda bojuje s vnitřními démony, kteří ji pronásledují od jejího problematického dětství. Film Otcové a dcery zachycuje vztah dítěte a rodiče, kteří se v průběhu let odcizili. Přes staré křivdy a rány, které během života utržili, se snaží znovu k sobě najít cestu... (Bioscop)
(více)Recenze (194)
Zvláštně vyprávěný film, který se zaměřuje na dvě časové roviny jednoho netypického vztahu táty s dcerou. V jednom je táta Russell Crowe, druhá se pak zaměřuje na současnost a jeho dceru, kterou hraja Amanda Seyfried. Osobně nicméně musím říct, že příběh s Russellem se mi líbil víc, ačkoliv na Amandu se v druhém příběhu moc hezky koukalo. I přesto, že se celý příběh jednoho rodinného vztahu blíží k epickému zakončení a divák to tuší od samotného začátku, nedokázal mě film natolik pohltit, abych si ho dokázal naplno užít. Prostě jsem tomu vztahu táty a dcery nerozuměl. Táta zacházel do absolutního extrému a dcera v podstatě taky. Nedokázal jsem se s tím ztotožnit a tak jediné, co mi zůstalo, byla radost z toho, že Russella a Amandu mohu opět vidět v nějakém filmu. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA ║Tržby Celosvetovo $4,055,000▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA //počet predaných kusov ║ Tržby za predaj DVD v USA //počet predaných kusov ║ toto je námet ako stvorený pre režiséra Gabriele Muccino, tažký, pochmúrny, chladný námet a rozpoložení rodiny a jeho tvarovania v úseku 25 rokov, Russell Crowe opäť vo svojom živly keď Vás až strása keď ho sledujete pri jeho záchvatoch, sila ako sa dokáže oprieť do svojej postavy, dobre si tu sadnú vo svojich stelesnených hereckých polohách aj Aaron Paul s Amandou Seyfried, štýl rozkúskovaného rozprávania príbehu nemusí každému sedieť ale kto si obľúbil režisérov klenot Sedem životov, tak mu to sadne aj tu, na záver nechýbajú silné emócie, silný smutný zážitok /videl v kine: 80%/ ()
Slzopudné melodrama hallmarkovského typu, které na uzdě snesitelnosti drží vynikající obsazení a sympatický fakt, že se na pilu netlačí přespříliš. Což samozřejmě neznamená, že by se na city necílilo, protože cílí a ne zrovna málo. Ovšem nemůžu při své nejlepší cynické vůli říci, že by mi to bylo zcela ukradené. Jednoduše proto, že nebylo. ()
Mně se nejvíc líbila ta scénka zkraje, kdy si jde táta pro Lupínka ke své švagrové. Tak upřímnou vítačku jsem dlouho neviděla. To byl opravdu táta se svojí malou holčičkou, kterou nade všechno miluje, nádherné a dojemné. Oba to hráli skvěle, do posledního puntíku jsem jim věřila. Russell taťku, který je na dně, ale dělá co může i s tou zákeřnou nemocí, aby mohli zůstat spolu a Lupínek byla jak jinak než roztomilá, tak nebyl žádný problém jí mít rád. A v té druhé časové linii byla Amanda alias Lupínek už velká, ale značně nevyrovnaná osobnost. Hrála to skvěle, to ano, ale scénář se ubíral směrem, který je mně silně proti mysli a proto zůstávám někde uprostřed, tudíž také nevyrovnaná. ()
Mučení s Muccinem. V hlavních rolích vibrující Gladiátor a hysterická Amanda, která už nevěští kozama, zato má problém udržet stehna u sebe. Ve vedlejší podřadná ani ne zápletka s třemi typy opakujících se scén. Michael Bolton nicméně ftw. Jen bych na jeho dávku sacharidové tóniny nemusel čekat subjektivně vzato půl dne. ()
| Rozpočet: 22.4 miliónov $ | Tržby: 5.1 miliónov $ | Skvelo rozohratá dráma, kde sa Vám vrámci žánru nechce veriť, že to má tak svižné tempo. Dej napreduje tak rýchlo, že sa divák ani nenazdá, a je koniec. A to je vlastne zároveň i najväčší problém filmu: Jeho posolstvo je síce silné, ale pre celovečerný film málo komplexné na to, aby záver nepôsobil necelistvo. Nadčasový Crowe, ako vždy. ()
Otcové a dcery se odehrávají ve dvou časových obdobích. Minulost a současnost. V tom prvním sledujeme hereckou "par excellence" v podání Russella Crowea a malé Kylie Rogers. Ve druhém sledujeme život okaté krásky Amandy Seyfried coby dospělé Katie. I ta se činila nadmíru dobře. "Čistá duše" a "Bramborový lupínek" spolu mají krásný a láskyplný vztah mezi otcem a dcerou. Především Jack se těžce vyrovnává se ztrátou ženy, což mu zanechá hluboké šrámy na duši. V dospělosti bojuje Katie se svými vlastními démony. Vzpomínky na dětství, milující vztah s otcem, stejně jako na jeho nemoc, na ní také zanechají stopy. Snímek má krásnou hudbu a výborný scénář, který si, až na pár papírem šustících scén dokáže po celou stopáž udržet své vysoké kvality. Spousta silných scén ve mně vzbudila lítost nad Russellem, Amandou i malou Kylie. Film o tom, že každý z nás je do určité míry poznamenán svým dětstvím, výchovou, prostředím a lidmi, kteří nás utvářeli. Ať v dobrém, či tom špatném. A důsledky si většinou uvědomíme až jako dospělí. Zůstaly nám jen vzpomínky, které s námi budou pořád, ať budeme kdekoliv a s kýmkoliv. Tyto rané chvíle v dětství či dospívání utvářejí naši osobnost, zhmotňují naše obavy, vytvářejí slabosti a dodávají nám i nezměrnou sílou bojovat. ()
Katie bravurní v obou podobách, Russell Crowe už tradičně. Opravdu mě to hodně chytilo za srdce, nemám slov. Například taková KlárkaS má ve svém komentáři ohledně toho patetického rozřešení související s daddy issues pravdu, ale mě to nijak zvlášť neiritovalo a naopak si užíval nádherné procítěné scény, které měly opravdu grády a jako celek působí tento kousek velice seriózně...9/10 ()
Co chcete slyšet? Předvídatelné je to jak prase. Nečekejte žádný návod, co dál se zpackaným životem. Skvělý spisovatel a ještě o krapet lepší táta nezvládne řízení a zabije svou manželku sedící na místě spolujezdce. Sviňárny vždycky přicházejí od těch nejbližších, takže malou blondýnku chce adoptovat teta se strýcem, kteří se o ni starali, když onen skvělý otec zrovna odpočíval s následky nárazu do hlavy v psychiatrické léčebně. A lepší to nebude. Kromě toho sledujeme tuhle blondýnku i v dospělosti, kterak se její obtížné dětství podepsalo hlavně v navazování nových vztahů. Obě roviny se prolínají, dělí je asi dvě dekády. A každá je svým způsobem zajímavá. Rodák z italského Říma Gabriele Muccino ví, jak scénu slušně nasvítit, jak vést herce, jak a kdy udeřit na ta správná místa. Jeho předešlé filmové výlety byly úspěšnými útoky na divákovy city, poctivé, ale pořád okatě kalkulující. A tak záleží, zda mu to baštíme. Spolehnout se znovu může na herce, zejména na nadanou Kylie Rogers, která hraje naprosto přirozeně, jakoby sama někoho ztratila. Russell Crowe je samozřejmě jistota, naštěstí při svých kolapsech nevypadá směšně. Některé situace jsou pojaté komplexně, jiné působí odfláknutě a vyřeší se tak nějak samy. Já si ale výsledek užil. A to je přeci rozhodující. ()
Primár Chocholoušek by mal radosť. A iste nielen on. Aj všetci muži by boli úplne nadšení. Ak by sa každá žena s citovou traumou z detstva správala ako posledná štetka, tak to by mohli profesionálne šlapky rovno zbaliť živnosť. Toľko voľnej lásky, ach! Druhý aspekt je Russell Crowe a jeho záchvaty. Všetky tie psychosomatické, trasľavé a k smrti vedúce stavy som videla toľkokrát, že už ma to k slzám neprivedie. Hlavne celá juhokórejská kinematografia je na podobných telesných deterioráciách asi aj fundamentálne založená. Menej ako tri hviezdy sa tomu ale udeliť každopádne nedá, pretože to nie je žiadny nudný a plytký film. Opakované sledovanie neprichádza do úvahy. ()
Kariéra velikána R. Crowea šla posledné roky výrazne dole, už fakt dlho nemal výrazný hit, ale tu sa ukázal v dobrom svetle. Jeho výkon pripomína ten slávnejší z filmu Čistá duša. Fajn herecké výkony, dobrý príbeh a pekne vykreslený vzťah medzi otcom a dcérou. Jeden z tých normálnych filmov, bez explózií a zeleného plátna. Príbeh zo života, dojemný a dobre zahraný. 80%. ()
Keď sa film vlečie ako nórsko-dánsko - uzbekistanská artovka z produkcie Tarkovskeho a Tarra, tak to už nemôže zachrániť ani pár výborných scén, tradične skvelý Crowe ani dobrá téma. Škoda, mohlo to byť skvelé 5/10 ()
Jedno z dalších romantických dramat, u kterého polovina národa přemýšlí nad tím že hodnotit pod 3 hvězdy vlastně nejde, protože film něco hrozně důležitého sděluje, ale za 5 to není ani náhodou, protože to hrozně pomalu utíká. Takže jak z toho ven? Russell Crowe hraje seč mu síly stačí, ale bolí mě srdce když vidím že je plýtval zrovna v tomhle. 50% ()
Není to vůbec špatný film. Hudby bylo samozřejmě na mě trochu moc a občas se tlačilo na pilu v místech, kde to chlapa moc nebaví. Jinak už ale všechno, co mě tam občas iritovalo, vychází ze současné americké mentality, takže by tím postavy asi trochu smrdět měly. Den po shlédnutí se mi mnohé scény silně vrací, což jsem vůbec nepředpokládal. Hlavní ženská postava je podle mě dost věrohodně vykreslená, správně pojatá. Stavba filmu působí občas trochu chaoticky, ale ve výsledku diváka nutí k přemýšlení, což se samo o sobě cení. (Dal bych pět, kdyby tam nebyla ta hudba...) ()
Velmi silné, ale nakonec mě nepřesvědčilo.. ()
70% ()
"Typicky americké" je typické české hodnocení. Pro mě je to typicky krásný film, který vznikne tak, že z herců je cítit upřímnost, a mně je pak srdečně fuk, o co v něm jde. Jestli se něco opakuje, další věci zas něco připomínají a některé se dokonce i dají předpovědět, no tak to mě u krásných filmů zajímá asi tolik, jako u krásných holek jméno jejich prvního kluka. Nebroušený balvan Crowe a kopretinka Amanda předvedli náramnou ukázku vztahu, který chci i nechci zažít zároveň. ()
Asi spoiler, nevim, je to americkej film... Jako dost dobrá slaďárna, vlastně celá ta dějová linka otec x dcera je fajn, ale je debilní, že to ženám řiká, že je okay bejt hysterická, pokud máte nějaký daddy issues, a že všechno bude v pohodě, když uděláte scénu a chováte se jak kráva, pak se omluvíte, protože ten hodnej kluk za váma stejně zase přileze. No pak abychom nebyli pořád tak vyšinutý, když jsou všechny filmy takový. ()
Vydařené a chvílemi city drásající drama o vztahu rodičů a dětí, zejména pak o tom, jak se všechno zlé táhne do pozdní dospělosti, když se něco pokazí. Russell Crowe je výborný jako obvykle, ta malá holčička si s ním, ale nezadá. ()
Je propastný rozdíl mezi jednoduchým a banálním. Jendoduchost je geniálním vystižením podstaty třeba i složitých situací, je průzračná a zakládá empatii a možnost spoluprožití, třeba i něčeho originálního. Banálno je zjednodušením bez porozumění této podstatě. Eliminací na pouhá povrchní a tuctová konstatování. Která jsou nepřesvědčivá. A neumožňují konkrétní spoluprožití. Potíže a duševní hnutí všech postav ve filmu jsou nelogické, nespecifické, nekonkrétní a nijak se nepropojují ani nevyvíjejí s ohledem na rozdílné situace a životní fáze, jimiž postavy procházejí, ani s ohledem na to, co tvrdí, že k sobě cítí. Maniodepresivní pychotické záchvaty otce nemají žádný smysluplný spouštěč, nijak nelze porozumět tomu, co se v něm odehrává a proč. U černé holčičky vůbec není jasné, proč na Katie v parku nakonec promluví, po všech těch iritujících a trapných blábolech o kreslení a o kachnách, které na ni Katie vyplácá, navíc poté, co sama přiznává u vlastní terapeutky, že k nikomu nic necítí, by se dalo spíš čekat, že ta holčička se jen utvrdí v tom, že jí nikdo nerozumí a dospělí jsou nevnímaví užvanění pitomci. Přístup Katiiny nadřízené k dětské psychoterapii je vyloženě debilní (holka ještě nemluví, i když vás chytla za ruku, no tak to není žádný progres, předáme ji někomu zkušenému; později: totální a náhlé odstřihnutí od někoho, komu začala důvěřovat, je pro ni teď nejlepší a je to standardní postup etc.) a film to nijak zvlášť nerozporuje. Dalo by se pokračovat, jak se tam bez solidního podkladu jen kumuluje klišé na klišé a žádný příběh nenese punc osobitosti. Strýc a teta, kteří - opět bez srozumitelných, filmem konkrétně vybudovaných motivací - si chtějí Katie urvat pro sebe, se o to přestanou snažit, protože on ji podvede se sekretářkou, která otěhotní, a ona požádá o rozvod. Ehm. Existuje provařenější klišé? Ale jo, hned v dalším dramatickém zvratu (které lze čekat každou chvíli), jsme toho svědkem. Atd. Navíc i zvolený způsob vyprávění příběhu je příšerně polopatický: nejprve se ve zkratce podíváme, že byla hádka v autě, že se stala nehoda, že jedno tělo se přenáší v černém pytli, že holčička pláče v sanitce, že volá tatínka... A pak střih na dceru s tatínkem doma, na fotografii mrtvé maminky na stolku. A tak to pokračuje dál, jedna linie odkrývá, jak to bylo s tátou a výchovou dcery, druhá, jak se nevyrovnaná dcera stejěn klišovitě potýká s odmítáním být znovu někým milována. Co jednoduššího si lze pro červenou knihovnu vymyslet, že? Na filmu není ani jediný rys, kterým by se z klišé červených knihoven vymaňoval - není mi jasné, jak si tenhle režisér mohl najít cestu na filmové festivaly, ani proč s ním dál ztrácet čas. To není nic proti romantice. Kvalitní romantický film je třeba Cena za něžnost, nebo klidně i Láska nebeská, ale tohle rozhodně ne. Filmy s omluvnou větou "Jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo," po níž si hlavní hrdinové jako na povel šťastně padnou do náruče a je to, by měly mít na obalu důrazné varování, že snižují psychickou odolnost a poškozují mentální zdraví. *~ () (méně) (více)