Sufražetka

Když se zbohatlická kráva jednou začala nudit u vyšívání, napadlo ji zviditelnit se na hřadu a zburcovat pár vypatlaných kundích socek, aby začaly dělat v Londýně trochu bordel. Socek, které neměly absolutně ánung, co je to volit a natož právo, a pokud ano, bylo jim to naprosto u prdele, než jim soudružka předsedkyně Punkharstová vysvětlila, že pak budou mít i právo nosit kalhoty, chcát ve stoje a neholit si kníra. Nyní se toho chytla nějaká tendenční, krutě nemrdaná velepiča, kterou z důvodů ponižovaní kvokajícího pohlaví asi nevzali jako hornici, slévačku nebo kamioňačku, tudíž musela jen podřadně feministicky režírovat, a splácala z historicky zanedbatelných, nepodstatných trampot těch supraštětek a „přeukrutné mačistické šikany“ pradlen hotovou Maryčku Magdónovou kombinovanou s fučikiádou, u níž si umaštěné kníraté mužatky budou dozajista chlupatou rukou nadšeně třít své nedotčené slimáky. Byl jsem nesmírně dojat, když jsem se dozvěděl, jak hrdinně a odhodlaně se anglické soudružky zasadily o proces, který ve většině civilizovaných zemí proběhl zcela přirozeně a bez násilí. Proces, díky kterému si na nás dnes mohou vyskakovat, kopat uhlí, tavit železo, jezdit s náklaďákem, hystericky po nás ječet a brát nám všechny peníze. No, doufejme, že nám sem teď ta partička syrských sufražetů dotáhne trochu toho islámského pokroku a po krvavých bojích znovu dosáhneme toho, aby ty štěrbiny zase držely hubu u plotny. (03.02.2016)

Řadím na stejnou úroveň jako minuloroční nepochopitelně přechválenou Imitation Game. Vkusný britský snímek o zajímavé kapitole z dějin 20. století, produkčně velmi dobře ošetřený, ale nijak zvlášť strhující a příliš akademický. Tento mi je ale díky absenci hypu sympatičtější. A mladý španělský kameraman Eduard Grau roste ve velkou personu, sleduji ho už déle a texturu jeho obrazů je radost sledovat a i ne nijak zvlášť dobré (The Awakening, A Single Shot) filmy posouvá výše, na rozdíl od svého barcelonského kolegy a kýčaře Oscara Faury, přechváleného právě za Imitation Game. 7/10. (22.01.2016)

Sufražetka je bohužel velmi důležitý film. A s politováním musím konstatovat, že stejně jako celá kohorta jiných filmů zpracovávajících obdobně důležitá témata, se téměř s naším divákem nepotkal. Naštěstí Sufražetku podpořila trojice velkých jmen, Carey Mulligan, Helena Bonham Carter a Meryl Streep a tedy alespoň díky nim má film šanci se probojovat na své místo na slunci. Nicméně žijeme v době, kdy mnozí prošli základní školní docházkou a o sufražetkách nikdy neslyšeli. Volební právo žen mnohé ženy považují za samozřejmost a nijak si neuvědomují, že takové další "maličkosti" jako jsou jejich další práva, ať už se týkající dětí nebo majetku, nejsou ničím automaticky daným. Po velmi náročném 20. století je skutečně bolestné žít v dnešní době, která nezná své kořeny, ani v jednotlivostech, ani v hlavním vývoji běhu věcí, skutků a činů. Není příjemné sledovat Sufražetku, ale je velmi důležité přemýšlet o viděném. (28.04.2019)

Strašně, ale strašně, ale opravdu strašně rozvláčné, bez jediné špetky náboje... Tohle bylo těžké přetrpět a dokoukat do konce. Škoda. (28.09.2020)

Carey Mulligan dobové filmy veľmi svedčia, v tomto prípade však snímok trochu zaostal za očakávaniami. Až moc nátlakové a tematicky pomerne povrchné. Všetko tu je rozdelené do dvoch škatuliek: trpiace ženy a barbarskí chlapi bez súcitu. Pritom to určite až také jednoduché nebolo. Cieľ je jasný - čo najviac pocitovo zasiahnuť diváka. Výprava a kostýmy však boli našťastie veľmi slušné, takže film je príjemný aspoň na pozeranie. 60/100 Videné v rámci - Project 52 Films by Woman. (11.02.2016)

Tak na to, o čom film rozpráva a ako sa vyvíja osud hlavnej hrdinky, sa scenár drží až príliš pri zemi. Čo je pochopiteľne v rozpore s danou tematikou: vzopretiu sa nadradenosti silnejšej sociálnej skupiny silou. Výprava a herci sú našťastie v poriadku, takže iba málokomu môže film spôsobiť výraznejšie sklamanie, tu sa bude skôr hodnotiť samotný fakt, že niekto film o britských sufražetkách nakrútil. Na strane žien je iba jeden muž, manžel Maud sa ukáže ako zbabelec a komisár je možno v jadre správny chlapík, ale výchova a zákon ho proste pred zmenou názoru brzdia. Chcelo to jednoducho podobnú odvahu čo sa týka réžie a scenára, akú prejavovali tieto ženy pred cca 100 rokmi a mohol vzniknúť film skutočne umelecký, nie iba presne akademicky vypočítaný. Dovetok? Saudská Arábia sľúbila v roku 2015, že sa možno bude zaoberať udeleniu volebného práva ženám... a mnohých možno prekvapí, že Švajčiari sa spamätali v roku 1971, čiže takmer 40 rokov po Turkoch... (27.08.2018)

Pre mňa je "Suffragette" film, ktorý absolútne nevie vyťažiť zo svojho potenciálu a výsledne vychádza ako film, ktorý je príliš málo zaujímavý na to, aby sa človek k nemu vrátil. Je to podľa mňa okey film s pár dobrými momentami, ale to nechcete vidieť, keď si prečítate titul a keď sa to dotýka histórie, ktorú môže podať zaujímavo. Takže si najprv povedzme čo je na ňom zlé. V prvom rade marketing. Keď vyšiel trailer a videl som, že tu bude hrať Helena Bonham Carter a Meryl Streep, tak to bol háčik, na ktorý som sa chytil. A hoci sa Helena objaví celkom často a je dôležitou postavou, tak Meryl Streep je tu dokopy v jednej scénke, ktorá trvá asi päť minút. A je mi ľúto, to je maximálne zavádzajúce, najmä ak jej tvár vidíte na väčšine filmových posterov. Carey Mulligan je dobrou herečkou a vidím na nej, že sa snaží pretlačiť svoju postavu von, no žiaľ tak ako všetky ženy v tomto filme nie je veľmi zaujímavou postavou, ktorej osud by som chcel poznať. Jediné čo je na jej postave zaujímavé je vzťah s jej synom. A ako divák som chcel vedieť kam sa to posunie. Inak mi ale boli osudy našich hrdiniek úplne ukradnuté a to je dosť veľký problém, najmä ak sú neustále mlátené políciou a trestané za to, že chcú byť rovnocenné s mužmi. A tiež výrazne nepomáha fakt, že väčšina postáv pochádza z pera scenáristov. Nie je to vyslovene negatívum, nakoľko v týchto časoch bolo určite veľa žien, ktoré bojovalo za svoje práva a nikto ich nepoznal, no väčšina postáv sú fiktívne. Keby mám osobne vybrať postavu, ktorá ma oslovila najviac, tak asi by to bol inšpektor Steed v podaní Brendana Gleesona. Musí bojovať s problémom žien, ktoré sa rozhodujú porušovať zákony a bojujú za svoje práva, a často sú jeho metódy veľmi tvrdé, no na druhú stranu mám pocit, že občas v ňom vidno, že by bol radšej, keby sa toto všetko nemuselo vôbec diať a všetci mohli žiť v pokojnom svete. Lenže ako mu Maud povedala, keď ich odmietali počúvať v mierovejších časoch, tak museli nastúpiť tvrdšie metódy. Scénky, kde sa príbeh sústredí na neho sú zaujímavé a dobre sa sledujú. Ale ako som už povedal, zvyšok filmu je trošku mdlý a nie moc zaujímavý. Myslím si, že je napriek tomu stále hodný toho, aby ste si ho aspoň čekli, ale určite neočakávajte výnimočný filmový zážitok. Hodnotenie: C+ (03.01.2016)

Priamočiary príbeh, ktorý nám ukazuje ako to všetko vtedy bolo, bez zbytočných odbočiek. Výborná výprava, pekná hudba, skvelí herci a pár scén, kedy sa slzy tisnú do očí. Myslím si, že nie je na škodu pozrieť si kus histórie vo filmovom šate. (18.01.2016)

Ďalší skvelý film, o ktorom vie, len hŕstka informovaných nadšencov. To je veľká škoda, keď sa nakrútia zaujímavé filmy, ktoré sa v podstate, viac - menej - ignorujú, je to najmä, britský film s britskou témou, s britskou režisérkou, ktorá tomu šéfuje správnym, až fenomenálnym spôsobom, lebo treba si priznať, že britský ansámbel, je vskutku - excelentný. Bravúrne herecké obsadenie, na čele s krásnou Carey Mulligan, ktorá nemusí mať na sebe tonu make - upu, pretože, to nie je ani potrebné, vtedy mali ženy, iné starosti, ako docieliť, aby mohli plnohodnotne prispievať do spoločnosti, i so svojimi voličskými hlasmi, ktoré im odopierali, vzbúrili sa proti tomu, demonštrovali, až jeden čin na dostihoch, zmenil ich pozíciu, ale trvalo to ešte viac ako desaťročie, kým sa dostali na úroveň, svojho mužského pohlavia, že sa stali rovnocennými spoločenskými partnermi so svojimi občianskými právami, aby neboli len matky - rodičky, ale i ONY sa mohli zapájať do volieb. Hovorím o Anglicku, Londýne, kde sídli Westminster, čo je ich - PARLAMENT, v časovej osi, na začiatku 20. storočia, presne - keď sa zvláštnym spôsobom potopil parník TITANIC, t.j - rok 1912. , odvtedy sa začína príbeh sufražetiek, čo je žena - členka radikálneho hnutia za zrovnoprávnenie žien, ktoré vzniklo okolo roku 1900. Hnutie sa najsilnejšie presadzovalo vo Veľkej Británii. Používalo extrémistické formy boja. Názov filmu, je o nich, ktorý tento, vynikajúci film, sa tomu venuje, kostýmy, výprava i hudba, dáva reálne, na vlastnej koži, pocítiť, aká bola vtedy doba, keď ženy makali v práčovniach, a takto žili po celý svoj život, zodrať sa, makať, už od ranných liet, a nič viac k tomu ! Mne sa film, extrémne pozdával, a to vďaka, výborným hereckým výkonom a samotnej téme ! (07.02.2016)

Měly ty ženský ale odvahu! Samozřejmě, živenou ze zoufalství, protože byly tak ubité a zahnané do kouta, že jim zbývala jen rezignace nebo vzpoura. A ony si vybraly boj. Prošlapaly cestu za cenu vlastních životů, a tak by byl čirý nevděk na ně zapomenout, nebo si aspoň neuvědomit, že kdysi takové ženské žily a díky nim se svět pohnul směrem, kterým jdeme dodnes. Ony nejsou mírně legrační figurky z dávných časů, jsou to bojovnice! Ale film o nich je nepříliš nápaditý, spíš popisný a vyplňuje předem jasný průběh děje. /9. 8. 17./ (09.08.2017)

Velmi slušně natočené drama s jednoduchým nápadem a nepříliš roztahaným dějem. Velmi si cením toho, že film tak nějak jen zachycuje události a nesnaží se vnucovat emancipovanost žen, jen ukazuje, jaká nepráva, se jim děla, za to, že chtěly, to co si zasloužily. Carey a Helena podávají naprosto solidní výkony, Merylina postava mi za tu chviličku ve filmu přišla spíš přehnaně afektovaná, ale to je detail. Celkově opravdu povedený kousek a velmi rád se podívám na další tvorbu režisérky. (12.01.2016)

Carey Mulligan mě každým dalším filmem baví víc a víc, ale casting je jediné pozitivum, které se tady dá najít. Film se omezuje pouze na zlí a zbabělí muži vs. hodné, trpící a statečné ženy. Já sice chápu, že život v patriarchální anglické společnosti nebyl pro chudší ženské žádný med, ale čeho je moc, toho je příliš. Ovšem věřím, že pro feministická hnutí se tohle stane kultovní záležitostí. 30% (04.02.2016)

Nepovedala by som, že to bolo len čierno-biele. Nie všetky ženy boli úžasné hrdinky a všetci muži despoti, napríklad manžel Bonham Carter bol skvelý. Proste to tak v tej dobe chodilo, vždy ten "slabší" ťahá za kratší koniec. Možno si to proste muži v dnešnej dobe nedokážu predstaviť, alebo pripustiť, pritom ešte stále netreba ísť ďaleko pre živé príklady. Tiež si myslím, že to bolo trošku nedoladené, ale hlavná myšlienka vynikla dostatočne a o to zrejme tvorcom šlo. (07.03.2016)

To jsem se zase rozčílila! (28.03.2020)

Britský film o britských ženách a jejich touze po volebním právu. Je strašná škoda, že šla do kytek celá ta linka s Maud, protože jsem čekala nějaké rozseknutí. Pár hodin po projekci filmu mi přijde, že někdo viděl jedno dobové video a k tomu vymyslel příběh a vatu okolo. Což by samozřejmě nebyl problém. Kdyby ovšem ta vata nezůstala pouhou vatou, kterou nezachránila ani charakterní lékárnice v podání Heleny Bonham Carter a Meryl Streep v epizodní roli (stačilo nechat ty fotky v rámečku na zdi a z účasti Meryl bych měla stejný pocit). Carey Mulligan se snaží, seč jí síly stačí, ale jakmile se objeví na scéně politika, vztahy mezi ženami jdou stranou a všechny se rvou jak buldoci za svoje (volební) práva. Někdo tu moc tlačil na pilu a filmu to strašně uškodilo. (08.02.2016)

Zajímavý kus historie, vážné a důležité téma... a hluboce podprůměrná produkce. S takovou tu rovnost pohlaví nevybudujeme. (12.02.2016)

Mně se líbí, že tyhle filmy ukazují těžká období lidstva. Je to i docela dobře zahrané, i když dějiny tu mají trochu větší význam než jedinec. Masy tady vítězí, což je trochu chyba filmu. Ale co je podivnější, to je skutečnost, že jsou podobné filmy pořád aktuální, protože nerovnost ve společnosti pořád existuje a je jedno jestli mužem a ženou, bílým černým, křesťanem muslimem, prostě zde je a není možné se jí zbavit. (19.01.2016)

Velmi silné téma. Alespoň jsem si mohla udělat představu, jak to vlastně bylo. Dobové dokumenty a fotky jsou něco úplně jiného. Tady jsem to s nimi mohla naplno prožívat. Stálo to za to, i když byl takový přímočarý. Od začátku je naprosto jasné, jak to celé dopadne. Stačí se kolem sebe rozhlédnout. (02.04.2020)

No dámy to v té době neměli moc jednoduché. Každý je vnímal jako onuce a příležitostné matrace, dřeli jak koně a vydělali o polovinu míň. Právo neměli žádné a když je chlap vyrazil z baráku, tak právo na vlastní dítě měli nulové. Na demonstracích je řezali hlava nehlava, jako u nás v listopadu 89 a basu znala každá důvěrněji, než kdejaký pokreslený Valdičák. Bejt baba, tak bych byl asi taky nasra*ej ale jak holky začali tlačit na pilu, tak končila veškerá sranda a myslím, že už to většina nedělala pro ten původní ideál. Byla v tom zloba, frustrace a velkou roli hrála msta. Msta za všechny příkoří, které si každá z nich musela projít. Meryl si ve filmu skoro neškrtla, její výkon nejde ani hodnotit, nicméně film vyobrazuje kus historie, který se stal a stojí za to ho vidět! (17.01.2016)

Mal som pocit akoby tento film nakrútila banda komunistických feministiek. Chápem, že v industriálnej spoločnosti nebol život ružový ale tá nadradenosť buržoázie a zachytenie mužov ako úplných zloduchov bolo troška prehnané. Niektoré dramatické momenty boli síce úchvatné ale ináč nuda, komornosť ktorá si pýta Oscara spolu s rovnakým filtrom ako filmy podobnej túžby ma už vôbec nepritajujú. Koniec je tiež klasické klišé, kde príbeh musí dorozprávať text, uznávam, že u American Sniper (2014) mi to nevadilo ale tam bola aspoň zápletka poctivo nakrútená. Nehovorím, že je to úplne zlé ale mňa to vôbec nezaujalo. A s tým, že na konci vytiahli. klasickú rozprávku "ide skutočný príbeh", mi privodili nevoľnosť. Starý vtip, ktorý už nieje vôbec vtipný. (12.01.2016)