poster

Ďáblova krása

  • francouzský

    La beauté du diable

  • slovenský

    Diablova krása

  • anglický

    Beauty of the Devil

Komedie / Drama / Fantasy

Francie / Itálie, 1950, 99 min

Režie:

René Clair

Scénář:

René Clair

Kamera:

Michel Kelber

Hudba:

Roman Vlad

Producenti:

Salvo D'Angelo

Střih:

James Cuenet

Zvuk:

Robert Biard

Kostýmy:

Mayo
(další profese)

Komentáře uživatelů k filmu (40)

  • T2
    ****

    podarený zábavný fantasy film, ohurujúci nápaditosťou a skvelými hercami /80%/(2.5.2015)

  • gudaulin
    ****

    Ďáblova krása se v 80. letech několikrát objevila na čt dvojce jako zástupce staré francouzské kinematografie a pokaždé to pro mě znamenalo filmový svátek. Tahle faustovská komedie má v sobě prostě švih a eleganci. Clair jí dodal svižnost a duchaplné dialogy. Michel Simon byl dokonalým, charizmatickým ďáblem a Gérard Philipe neuvěřitelně sympatickým Faustem, takže jsem jim pokaždé odpustil i ten happy end...Celkový dojem 80 %.(6.5.2007)

  • sportovec
    *****

    Přiznávám, že tento pozoruhodný film jsem viděl kdysi opravdu dávno v polozapomenutém cyklu z historie světového filmu, který sám je dnes historií. Konferoval ho filmový historik Alexander Goldscheider pod názvem - za protokolární přesnost neručím - MALÁ SVĚTOVÁ HISTORIE (Malá historie světového filmu). ĎÁBLOVA KRÁSA byla uváděna k připomenutí osobnosti René Claira a nejvíce mě z ní fascinovala elegance provedení, stylem spadající - a současně i přesahující - čtyřicátá léta a s tím i fascinující herec mého dětství a mládí - tragický Gérarde Philipe. Faustovský problém tu byl pojednán s francouzskou noblesou a jemností, i ďábel byl vlastně uhlazený. A Faustovo vítězství - ne tragédie, vítězství kritického myšlení, které dokázalo neztratit kontakt se skutečností a lidstvím, to vlastně bylo vítězství nad temnotou, kterou tehdy zosobňoval nacismus a nacismem prosáklé němectví, které během sedmdesáti let dokázalo v Evropě rozpoutat tři - nebo i čtyři - krvavé války. To, co uvádím, samozřejmě není zcela přesné, ale i dnes zůstávají tyto reminiscence stále živé a zřejmě jsou živější víc, než by si naše současnost byla ochotna připustit. Clairova ĎÁBLOVA KRÁSA dokázala tu dobu a jejího ducha v sobě soustředit v pozoruhodném tvaru, v krystalu, který si i po sebepedantnějších výbrusech zachovává lesk a kvalitu původního tvaru. Bylo by dobré mít opakovaně možnost si tuto zkušenost připomínat i po desetiletích.(2.3.2008)

  • ripo

    Jméno scénáristy a režiséra filmu René Claira, autora u nás známých a vysoce ceněných filmů „Slaměný klobouk", „Pod střechami Paříže", „Ať žije svoboda", „Milion", „Poslední miliardář" a jiných, režiséra, jenž je trvale zapsán do historie světové kinematografie jako tvůrce veseloher napojených životem a vtipem lidu Paříže, nás zavazuje k pečlivému hodnocení. I jméno druhého scénáristy není u nás neznámé. Národní divadlo hrálo po revoluci drama Armanda Salacroua. Není jistě nezajímavé i to, že autoři filmu pod vlivem mírového hnutí ve Francii a Itálii (film byl natáčen v obou zemích) změnili původní koncepci burleskní faustiády na dílo, které by protestovalo proti zneužití atomové energie a hrozící válce. Film měl proto ve Francii, zvláště v kruzích pokrokové inteligence, velký úspěch. Scénář filmu byl literárně zpracován básníkem J. Marcenacem, otiskován v pokrokovém deníku Ce soir a vydán knižně; končil stockholmskou mírovou resolucí, kterou také ihned podepsali dva hlavní představitelé filmu Michal Simon a Gérard Philipe. Ale již G. Sadoul, známý francouzský filmový historik a kritik, připomíná, že Clair nedovedl pokrokové myšlenky vyjádřit jasně a nekompromisně. — Co však film přináší pro nás? Je dokumentem, že obrovské mírové hnutí má vliv i na ty umělce, kteří z různých důvodů s ním ještě plně nesplynuli. Ale současně nás poučuje i o ideovém zmatku těchto umělců. Je na příklad pravda, že Clair říká filmem „ne" válce a atomovým bombám, že ukazuje zničení příprav hromadného vraždění ve válce a označuje tyto přípravy za dílo ďábelské, ale na druhé straně říká „ne" i vědeckému pokroku. To je tón, s kterým jsme se setkali v Clairových dílech již několikrát. A není to ani náhodné: zneužití vědy imperialisty k tomu dává silný podnět. — Musíme se dívat na „Ďáblovu krásu" jako na film, který vznikl v kapitalistické Francii z nákladů kapitalisty a prošel ohněm censury: proto film má právě vzhledem k objektivním i subjektivním podmínkám svého vzniku rysy pokrokové i méně pokrokové. A nezapomínejme ani na to, že jde o komedii, která, i když zůstává pozadu za předválečnými Clairovými filmy, presto nese pečeť tohoto mistra veselohry. Filmový přehled 29/1953(7.11.2008)

  • troufalka
    *****

    Krásná filosofie svádění a odolávání pokušení s optimistickým závěrem.(19.4.2015)

  • LiVentura
    ****

    Skvěle odlehčené drama, kdo s koho.. Faust či Mefistofeles... Pěkně dabelske hrátky s úžasným obsazením.(20.10.2015)

  • Aky
    ****

    Skvělá verze faustovského motivu s vynikajícím Michelem Simonem převyšujícím i Gérarda Philipa. Poslední hvězdičku se zdráhám dát kvůli happyendu, který k té legendě nepatří, vybočuje z její logiky, díky níž ten příběh žije. Je to zřejmě dar optimismu kinematograie té tdoby.(3.4.2011)

  • sochoking
    ***

    Poniektorí zrejme povinnú literatúru obišli kilometrovým oblúkom... Ale s tým hodnotením to trochu preháňate !(30.6.2012)

  • raroh
    *****

    Variace na Fausta, v níž zůstává filozofický duch (problém zneužití vědy i peněz, vítězství lásky nad vším ostatním, rozpor mládí a zkušenosti etc.), podaný s klasickou clairovskou lehkostí, která dokáže pendlovat mezi zámeckou noblesou, cikánskými kočovníky i bohémskou hospodou (Gerard Philipe je tu nádherně villonovský). Druhý suverén filmu - Michel Simon - musel hodně dát Janu Werichovi, nevěřím, že jeho práci neznal (při sledování dabingu z konce 60. let mě jen mrzí, že ho místo Jiřího Brudera, slušného však, nedaboval Jan Pivec).(15.11.2010)

  • Snorlax
    ****

    Nádherný souboj Simona s Philipem. Protiválečné a sociálně laděné filmy byly v té době v módě, ale málokdy si dovolily lehký podtón a nezaobíraly se Goethovou tvorbou. Clair si Fausta zpracoval po svém a podařilo se mu ho i zdařile vypointovat. Ani to však nestačilo k tomu, aby i na Philipa nepadl stít možného prokletí herců, kteří se byť jen dočasně stanou Faustem. Ďáblovu krásu přežil jen o devět let, Petr Čepek Lekci Faust jen o deset dní.(13.12.2012)

  • ork
    ****

    FOR ME 87%(11.9.2012)

  • helianto
    ****

    “Fauste, ubíjíš poslední hodiny svého života. Tvé vědomosti tak tak stačí změřit to, co nevíš. Bezpečně víš pouze to, že beze mě nemůžeš nic. Ale skrze mě víš, že můžeš získat vše… Jenže ty se bojíš. Ty máš strach, Fauste…“ Fauste, celý život jsi zasvětil vědě. Málo jsi užil světský radovánek. Jsi vážený a ctěn, ale také tak velmi sám. Ďábel ti nabízí vše, co může učinit člověka šťastným. Budeš mladý, krásný, moudrý a bohatý. Krásné ženy ti budou ležet u nohou. Stačí tak málo… Podepiš a zaprodej svou duši! Goethův Faust, geniálně stále platný, v elegantním francouzském balení. Šarmantní Mefistofeles Michela Simona, jehož jazyku jen opravdu čistá duše odolá. Jak by mohl odolat Faust, obdařený ďáblem naivní dychtivostí mládí? Zvlášť, když “pravé peklo je zde na zemi, ať je to bída, opuštěnost nebo lidská zloba…“ Fauste, dostáváš možnost zlepšit svět. Člověk je však tvor slabý. Sláva a bohatství vábí… Proč jsi stále nespokojen? “ Co ještě můžeš chtít ty, který jsi mladý, moudrý a bohatý. - Ale to všechno nic není…“ Pochopíš, Fauste, nakonec, co má skutečnou cenu? “Peklo není tak kruté jako lidé, Lucifere, slituj se nade mnou…“ Season Challenge Tour 2015 – týden s největšími francouzskými filmy(10.9.2015)

  • anderson
    ****

    ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 1 = 10.11.1968, réžia českého znenia (ČST Praha) = LUDVÍK ŽÁČEK (18.2.2011)(18.2.2011)

  • vypravěč
    ****

    Tato poněkud uspěchaně vyprávěná faustovská variace je především oslavou mládí, jehož starý Faust, uvěznivší se v bludišti vědy, dosáhne téměř bezděčně. Mládí je zde cestou vedoucí k žitému, nikoliv zprostředkovanému, poznání, které osvobozuje od domnělých pravd, a jehož opravdovost se zdá ospravedlňovat i chyby a dávat smysl i omylům, jichž je na ní požehnaně. Vedle obou (skvěle zahraných) metamorfóz mne oslovila i civilní, uměřená fantasknost, která se více než v imaginaci projevila v rafinované výstavbě příběhu (například v rozostřených hranicích prosněného a prožitého či v iluzivní zrychlené projekci jednoho z možných hrdinových osudů).(3.5.2013)

  • dopitak
    **

    Všechna sláva polní kvítí. Tenhle faust císařovsko-pekařského stylu se mi i přes skvělý původní dabing nelíbil. Kdyby do života profesorova zasáhl Mefistofeles toliko dvakrát, a nechal příběh volně plynout, bylo by vše v pořádku. To věčné prolínání mladého se starým, pletení jsoucna a snoví, bylo matoucí, nudné a uspávající. Faust dokoukán asi na po osmé...(7.11.2015)

  • rikitiki
    ***

    Tenhle film je podle mě sladkou prohrou. Je elegantní, s výbornou hudbou a kamerou, herci jsou okouzlující - ano, samozřejmě, v čele s Gérardem Philipem, ale ani ostatní nezapadnou. Herecky až ohromující je Gérard Philip a jeho stařecké pohyby v mladém těle, stejně jako starý, nemocný a unavený Michel Simon a jeho proměna ve vitálního chlapíka s ďábelskou jiskrou. Převyprávění faustovského příběhu je křišťálově jednoduché, ale proč ne, je to pohádka a takové můžou být i naivní. Jenomže je to příliš upovídané, příliš polopatistické. Navíc postava Fausta se hlavně ke konci, kterým vše graduje, ztrácí a hlavní hrdinkou se tak stává Markétka. Faust je v tomhle podání nehrdinská postava, která se nechá spíš Ďáblem vláčet, než by se mu výrazněji vzpouzela. /12. 9. 13./(12.9.2013)

  • Anderton
    ****

    Veľmi príjemná klasická moralitka s dvoma francúzskymi legendárnymi hereckými elitami od legendárneho režiséra. Môžeme mu vyčítať príklon k širšiemu diváckemu vkusu, ale asi bol kedysi široký divácky vkus niekde inde, ako dnes. Clair však nehrá tak úplne priamočiaru hru, občas sa môžete strácať v tom, čo je sen, čo skutočnosť a čo sa reálne odohralo, alebo odohraje. Antagonista: Mephisto je samozrejme zaujímavejší, ako protagonista Faust a je zaujímavé, že práve ako Faust je Mephisto tým, kto ťahá film. Áno, postavy budú viackrát meniť svoju vizáž a tak môžeme Clairovu hru s divákom brať ako malý diabolský trik. SPOILER: Mephisto je ale tak trochu blbeček a trochu mám preto problém so záverom, kde práve vďaka tomu Faust víťazí a nakoniec vlastne urobil dobre, že tú zmluvu podpísal.(18.4.2015)

  • liquido26
    ****

    Zdařilá francouzská adaptace Fausta, která byla dobře natočena a celou hodinu a půl mě bavila.(15.9.2017)

  • Laxik
    **

    (Pohádkové) příběhy, v nichž nezáleží, jak moc velký je člověk blbec, protože k vyřešení všech svých problémů doklopýtá pouze za výpomoci ultimátních deus ex machin pravé lásky a štěstí (a rozlíceného davu vidláků, kteří bůhvíproč umí číst), vpravdě nesnáším.(8.9.2016)

  • kobejn
    *****

    To se divim že to vidělo tak málo lidí a žádnej satanista....(20.10.2009)

<< předchozí 1 2
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace