Les Belles de nuit
Le belle della notte
Beauties of the Night
Režie:
René ClairKamera:
Armand ThirardHudba:
Georges Van ParysHrají:
Gérard Philipe, Martine Carol, Gina Lollobrigida, Raymond Bussières, Raymond Cordy, Paolo Stoppa, Marilyn Buferd, Bernard Dhéran, Jean Daurand (více)Obsahy(1)
Francouzská veselohra známého režiséra René Claira o podivuhodných osudech mladého učitele hudby Clauda, který z nesnází svého života utíká do snů, v nichž lehce získává slávu i lásku krásných žen. Nakonec se však i ve snech dostane do takových nesnází, že si znovu zamiluje život, obzvlášť když získá srdce skutečné Zuzany i umělecký úspěch jako skladatel opery. (Filmový přehled)
(více)Recenze (25)
Zlatý Lev - výběr ()
Jednou za čas mě nějaký starší film překvapí. I když to není pravidlem. Jenže to jsem netušil, že Krásky noci budou spíš muzikálem se snadno zapomenutelnými písničkami, než opravdu kvalitním filmem. A k tomu je hodně vidět, že tvůrci film vnímali spíš jako veselohru, než jako opravdovou komedii. Všechny ty rádoby vtipné scény jsou totiž tak strašně účelové, až to bolí. ()
Inu, v 50. letech měl ten film všechny předpoklady k výraznému komerčnímu úspěchu. Komediální žánr, krásné ženy a hvězdný Gérard Philipe k tomu. Nepíše se ale počátek 50. let a co stačilo tehdy, už dnes neobstojí. Zejména operetní vstupy v současnosti působí obstarožně. S podobnou "surreální" formou pracoval o dvě dekády později Muž z Acapulca a ten dodnes působí svěžím moderním dojmem. Krásky noci sice neurazí, ale nadchnout už nemají čím. Celkový dojem: 55 %. ()
Svět už prostě není to co býval! Dříve bylo lépe! ()
Veľmi záleží na prístupe, k akému sa prikloníte pri sledovaní Krásiek noci. Ak si uvedomujeme, že Clair točí akúsi muzikálnu naivnú frašku a využíva veľmi povrchné postavy, môžeme si ich poriadne užiť. Pokiaľ vás však nepresvedčí a nezískate nad filmom nadhľad, môže vám pripadať niekedy až trápny a z dnešného pohľadu už veľmi nemoderný. I keď v dnešnej hipsterskej dobe je svojim spôsobom asi in. Sympatická svižná jednohubka s krásnymi ženami, ktoré ho v jeho snoch všetky chcú a veľmi neprekvapivo zistíme, že láska sa dá nájsť aj v realite. Pokiaľ rovnako ako Claude snívate s otvorenými očami, Krásky noci je film presne pre vás. Na mňa je však trochu príliš rozšafný. Tri hviezdy skoro nikto neudelil, tak aj to ma presvedčilo o hodnotení. ()
Zdalo by sa, že keď svoje úsilie spojí slávny filmový režisér René Clair a charizmatický Gérard Philippe nemôže vzniknúť nepodarené dielo. Ale aj keď si oboch vážim a chápem výborné hodnotenia ostatných užívateľov, nenašiel som jediný dôvod, ktorý by ma oprávňoval zmeniť svoje hodnotenie. Nezaujal ma svojou hudobnou a romantickou stránkou a nenašiel som ani nič komické, čo by pretrvalo do dnešnej doby. Videl som viacero Clairových filmov, než mám ohodnotených, ale po Kráskach noci sa nechcem spoliehať na spomienkové dojmy. ()
MIMORIADNE charizmatický, francúzsky herec: Gérard Philipe, sa v Clairovom [multi]žánrovom, vskutku k tomu i pomerne dosť frenetickom a dynamickom titule, predstavil, jednak ako učiteľ hudobnej výchovy, a jednak ako muzikant a pianista v jednom, ktorého ústredný protagonista Claude, je teda väčšinu všetkým obyvateľom malého provinčného mestečka iba „na smiech”; skrátka, v tomto prostredí prekvitajú asi nekonečné, kanadské žartíky, zrovna na jeho účet, a preto sa zrazu rozhodol, že zrejme úplne najideálnejším riešením bude teraz najmä to, že sa totálne stiahne do ulity, t.j. začne žiť akýsi druhý život vo svojich snoch, kedy sa na rad konečne dostávajú i surrealistické prvky, čo je v spoločnej kombinácii: naprosto fantazijným zážitkom, aký by som si chcel dopriať asi i ja sám, pričom jeho sny sa mu už akosi pomaličky začínajú čoraz intenzívnejšie vymykať spod kontroly, čo je vari ešte napokon i oveľa zaujímavejšie zistenie, o ktoré sa v podstate opiera[l] celý tento pozoruhodný titul, neustále hopsajúci po časovej osi, a dokazujúci to, že hlavná postava, čo môže byť kľudne reprezentantom i hocikto z nás; reálne jestvujúcich ľudí, nesmie za žiadnych okolností strácať svoju nádej ... • Apropo; predstaviteľ Rogera [zamestnanca garáže], čiže UMELEC z krajiny galského kohúta: Raymond Bussières, mi enormným spôsobom pripomínal svojho amerického, hereckého [zväčša komického] kolegu: Bustera Keatona, predovšetkým svojou fyziognómiou, ale celkovo by som počin charakterizoval asi práve takto: Krás[k]y noci ... • Normálne ašpirant na maximálne hodnotenie! ()
Snová muzikálová veselohra plná groteskných situácií a príjemnej nálady. ()
Hříčka, která evidentně inspirovala Allena při Půlnoci v Paříži. Hříčka, která by byla lehkonohá, kdyby ji nezatěžovaly otravné operně-operetní zpěvy. ()
Claude, chudý jako kostelní myš, učí nezvedená dítka lásce k hudbě, po nocích skládá a neustále je mučen hlukem ze sousední automobilové opravny. A tak před nepříjemnou realitou utíká do snů, ve kterých je úspěšným hudebním skladatelem a krásné ženy se na něj lepí na každém kroku. Gérard Philipe je v roli romantického snílka jedním slovem neodolatelný. Moc příjemné pohádkové pohlazení. ()
G. Phillipe jako nepříliš úspěšný učitel hudby je v reálném životě terčem otravných žertíků svých sousedů i žáků a navíc je trápen hluky automobilové dílny v domě, v kterém bydlí, které mu nedovolují komponovat. Ve svých snech je však úspěšným hudebníkem a hrdinou různých epoch, kterému krásky padají samy do náruče. Leč i sny se nakonec spiknou proti němu a ve všech na něho čekají žárliví manželé a milenci, rozhořčení otcové a dokonce i revolucionáři s gilotinou. Závěrečný úprk ze snů je taškařicí, která je mocně inspirována bláznivými honičkami němých grotesek. Prolínání snů a reality je vtipné a velmi připomíná obdobné scény z mnohem mladšího filmu Muž z Acapulca (tato podobnost asi nebude náhodná). Moc pěkný filmeček, který ani po tolika letech neztratil schopnost pobavit. ()
Život stojí za houby tak proč si trochu nesnít. ()
Trochu vyčpělá fraška. Snímku nelze upřít vtipné chvilky, hezký scénář i tehdy asi objevné filmařské postupy. Dnes však na mě toto dílo 54letého režiséra, spoluscénáristy a spoluproducenta René Claira působí poněkud vyšeptale. ()
ocenenia : MFF Benátky 1952 - Cena FIPRESCI ()
Jo, Gerard Philip si kompenzuje neuspechy v realnom zivote utekom do sveta snov ... napokon vsak aj svet snov sa spikne proti nemu - a to tak, ze Philipovi sa zacne pacit aj relny zivot, najma ked ziskal skutocne holku svojich snov : 100 % ()
Když spánek mysl fantazii předává...Ulehni na polštář, obtiskni do představ svou neznámou, zanedbanou tvář. Ve sladkých snech věhlasným "někým" se stáváš. Zahloubaný, prchavosti se oddáváš. Přítomnost sličných dam, personifikovaný mam. Harém naklání se k tobě s obdivem. Věhlas získáváš s přehledem. Jen tak trochu si snít, zasnít se, neustoupit. Co snům dovoleno jest. Do reality se nehrnu, na mou čest. Spát, spát a nikdy se neprobudit. Inu, časem budu muset oči otevřít. Probuď se, ospalče! Nezmeškej! Kudy do života cesty vedou, ptej se, jak se z představ vymanit. Švarný, hrdinný a romantický snílek Gérard Philipe už ví, že snít se dá i s otevřenýma očima a že i ten nejutajovanější, nejzapeklitější sen, se může splnit. Přenech sen skutečnosti, dopřej krásu všednosti, obyčejnosti. Po boku s "Kráskou dne," život ve dvou je štěstí pro mne. ()
Česká televize budiž pochválena za zařazení starších francouzských filmů s neodolatelným Gérardem Philipem v hlavní roli do vysílání pro pamětnickou generaci diváků. Tato vtipná satirická hudební komedie René Claira možná nepatří k jeho nejzdařilejším, ale s potěšením jsem si ji připomněla. Snové putování neúspěšného učitele hudby do minulosti, kde ve svých představách získává slávu jako hudebník a také lásku krásných žen, je předchůdcem podobně hravé německé komedie Zlaté časy ve Spessartu. Když se v životě nedaří, je třeba o úspěchu alespoň snít. ()
„Sen má čarovnou moc, uvidíš mne každou noc.“ Klavírista Claude a jeho tajný život. Život mimo realitu, kde neexistuje hluk světa, který ho ubíjí, marnost učitelského (místo uměleckého) povolání, které ho neuživí ani nebaví, kamarádi od karet a jejich hrubozrnné vtipkování na účet narkoleptického snílka, dluhy, kvůli nimž může přijít o milované piano a skutečné ženy, které mají s božskými vílami okupujícími jeho fantazii pramálo společného. Není tedy divu, že Claude utíká, kdykoli může, a vlastně i když nemůže. Jenže časem se ukáže, že ani paralelní existence uvnitř vlastní hlavy není ideální a že skutečný svět není tak strašný, jako noční můra… Hořkosladká zpěvohra s chvílemi rozcuchaným (!) Gérardem Philipem, zástupem naštěstí více než méně komických i půvabných postav a spoustou bohužel méně dobrých popěvků. ()
Skvelá šialenosť z dávnych dôb francúzskej kinematografie. Presne takto to Francúzi vedeli natočiť už pred 60 rokmi. Keď sa prelínajú sny a skutočnosť, ani neviem ktoré bolo lepšie podané, do toho tri krásne ženy, medzi ktorými si snílek môže vyberať, je to presne podľa môjho gusta. Občas som mal pocit, že z tohto filmu čerpali aj tvorcovia Muža z Acapulca. Silné štyri hviezdy, pretože snívať treba, hoci láska sa dá nájsť aj za rohom u šikovnej automechaničky. Netradičná profesia pre ženu aj dnes, neviem si predstaviť pocity diváka v tej dobe. –––– Jsem štastný! A nespím! ()
„Krásky noci" jsou třetím filmem francouzského režiséra René Claira po jeho návratu z Hollywoodu, kde působil po dobu druhé světové války. Po filmu „Mlčeti zlato" z doby začátku kinematografie, vyslovil René Clair důrazný protest proti myšlence na nové vraždění lidstva, na novou světovou válku, parafrází klasického faustovského námětu ve filmu „Ďáblova krása". V „Kráskách noci" se Clair vrací k prostým francouzským lidem, jejichž životní strastí i radostí dokázal již nejednou zobrazit ve svých filmech z třicátých let, a to se svérázným, jemným humorem, jemuž nechybí lehce ironický pohled, ostrý satirický šleh, ani bezprostřední srdečnost. Nejinak je tomu i v tomto filmu, k němuž si René Clair podle vlastního námětu napsal i sám scénář. Dílko si ovšem neklade k vyřešení tak závažný problém jako předcházející „Ďáblova krása", zřetelně však vyslovuje zdravou myšlenku, že náš současný život je lepší už proto, že je i v našich silách ho užitečně prožít. Clair si k doložení této myšlenky důmyslně vykonstruoval příběh, proplétající skutečnost sny a naopak konfrontující romantické sny s reálnou přítomností, jíž dává nakonec autor i hudebník Claude přednost. Dokázal přitom znovu, že je skutečným virtuosem v splétání komických situací, že jeho úsporný dialog hýří vtipem a je opravdovým mistrem režie, vtiskující celému dílu svérázný charakter své tvůrčí osobnosti. V rámcovém ději se mu pak podařilo vyjádřit svůj srdečný vztah k prostým pracujícím lidem, zachytit věrně prostředí provinčního francouzského městečka a postihnout jednotlivé charaktery postav v dokonalé filmové zkratce. — Postavu hudebníka Clauda hraje oblíbený Gérard Philipe, který hraje opět titulní roli v právě natáčeném filmu režiséra Claira „Velké manévry". ... ... René CLAIR. — Málokterý režisér může svým dílem prokázat tak stálou a vyhraněnou vývojovou linii jako René Clair, tento Pařížan rodem i srdcem, který má v historii filmu své místo vedle největších geniů Pudovkina, Ejzenštejna a Chaplina. René Clair se narodil 11. listopadu 1898. Záhy začal projevovat živý zájem o film a jeho herecký talent mu dopomohl v roce 1921 k prvním filmovým rolím. Jeho umělecká dráha se začíná ovšem plně rozvíjet až po nástupu zvukového filmu, kdy v roce 1930 vytvořil film, který ho rázem proslavil doma i za hranicemi, „Pod střechami Paříže". V „Milionu" vytvořil v roce 1931 jednu z klasických situačních komedií historie filmového uměni. Z tónů ironických přešel v témže roce k pokusu o sociální satiru na zotročení člověka strojem ve filmu „Ať žije svoboda!" a v roce 1933 se pak vrátil ve „Čtrnáctém červenci" ke své staré lásce Paříži a jejímu lidu. V roce 1934 vytvořil pak svůj poslední francouzský film z předválečné éry — satiru „Poslední miliardář". V Anglii vytvořil v roce 1936 velmi duchaplnou satiru na mentalitu amerických zbohatlíků „Strašidlo na prodej". Před obsazením Francie nacisty odjel Clair do Ameriky, kde měl již z dřívějších let několik pozvání k natáčení filmů. V Hollywoodu vytvořil v letech válečných celkem pět filmů, z nichž se žádný nevyrovnal jeho pařížským pracím. Hned po skončení války a po likvidaci svých hollywoodských závazků se vrátil René Clair v roce 1946 do Francie, kde navázal na své dřívější obrázky ze života pařížského lidu a natočil film z dob začátků kinematografu „Mlčeti zlato" (1947) s Mauricem Chevalierem v hlavní roli. Jako další dílo vytvořil ve společně francouzsko-italské produkci film „Ďáblova krása" (1949). Clair je nejenom vynikající filmový tvůrce, ale i theoretík a publicista, v čemž se odrážejí jeho dlouho potlačované novinářské zájmy z mládí. Napsal několik knížek o filmu (vedle dvou románů), řadu podnětných časopiseckých úvah a nikdy se netajil tím, že jeho sympatie patří především drobným lidem. Filmový přehled 27/1955 () (méně) (více)