Věznice parmská

Takže předně (jako téměř vždy) nemám zkušenosti s literární předlohou, tudíž nemůžu srovnávat. Stopáž cca 170 minut bez větších dějových eskapád (které se objevují až velmi pozdě) je první větší překážkou na cestě k divákovi. Co se týče hlavních hrdinů, kromě Fabricia se zde snad nedá nalézt postava, které by se dalo nějak víc fandit, a po neustálých milostných úletech už publiku začne vadit i on. Film je vztahovým propletencem, který se kromě romantických pasáží snaží i o jakési historické reálie (což je fajn) a také o humor, ten však příliš nefunguje a směšně působí spíš ty scény, které tak očividně zamýšleny nebyly (nejvíc mě asi dostal plačící hrdina v kostele). Větší oživení přijde až s pučem, který byl velmi zajímavý, a také (alespoň pro mě osobně) nečekaným koncem, který zvedl můj nepříliš plnohodnotný zážitek z filmu, ale ani on nezměnil nic na faktu, že jde o průměrnou záležitost, proto tedy 3*. (23.02.2013)

S každou další reprízou čím dál tím víc film-leklá ryba. Ale pořád to neznamená, že když se mi toto nelíbí, tak udělám natolik uraženecké gesto před tradicí kvality, jak rozlobený mladý muž Truffaut. To by totiž pak mohlo nastat takové zvěrstvo jako nová vlna, že. (21.02.2013)

Krásný příběh. (30.07.2015)

Impozantní dílo, které po všech stránkách ctí literární předlohu. Zůstává zde historický podkres, neošizená není ani romantika, děj má spád a v příběhu zůstaly zachovány i všechny podstatné dějové linie. (30.06.2010)

Sterilní film, který mě přestal nudit až poslední necelou hodinu. *** Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií II. (10.10.2015)

Stendhal spoločne s Maupassantom sú pre mňa poslednými aktuálnymi predstaviteľmi francúzskej literatúry 19. storočia. Preto ma potešilo, že ČT2 zaradila do programu takmer 70 rokov starú adaptáciu jeho Väznice parmskej s neskutočne charizmatickým Gérardom Philipom v titulnej úlohe. Christian-Jaque sa svojej úlohy zhostil so cťou a ja nemám problém ponechať filmu pôvodné štyri hviezdičky. Aj keď je literárna predloha objemným dielom, podarilo sa mu zachovať ducha a kľúčové peripetie príbehu. Vybral si dobrých hercov, z ktorých iba predstaviteľ kniežaťa bol viac afektovaný, ako by bolo zdravé. Aj hudba výborne podfarbovala dianie na obrazovke. Pousmial som sa pri každom objavení sa Tullia Carminatiho (ministerský predseda), lebo som v ňom videl takmer dokonalú podobu s Františkom Smolíkom. Samozrejme, že film má aj nejaké slabiny (preto iba štyri hviezdičky), z ktorých ma najviac iritovali nezvládnuté scény z rebélie v Parme. To však neznižuje celkový výborný dojem z tohto filmu, ktorý hravo obstojí pred súčasnými nákladnými a spravidla bezmyšlienkovitými adaptáciami veľkých literárnych diel. (29.05.2016)

Ale María Casares za pět. Díky ní se dala zvládnout i ta mohutná stopáž. (20.02.2013)

Filmová klasika mala vždy veľkú oporu v klasických knižných dielach. Stendhalov román je prepísaný verne s dôrazom na všetky aspekty. Hviezdou je určite Gérard Philipe, ale k úžitku je, že zbytočne nenechával strhávať pozornosť na seba a priestor mali i ostatní herci. Film bežal v našich kinách v dvoch častiach v roku 1949 a neskôr aj v televízii. (19.12.2023)

"A safra !! Na faráře to není špatné !!" ;) (28.05.2016)

Nedivím se Truffautovi, že kritizoval jistou tendenci (neboli tzv. tradici kvality) francouzských poválečných filmů. Není asi nutné široce polemizovat o tom, natolik byla tato kritika (jistě velmi nesmlouvavá) oprávněná - a ani k tomu nemám dostatek diváckých zkušeností. Věznice parmská je pro mě ovšem tím filmem, který zřejmě musel zapadat do předmětu Truffautovy filipiky. Christian-Jaqueův snímek je jen rutinní prací, který se téměř neobtěžuje ozvláštňovat a jen otrocky (až mrtvolně) opisovat (přinejmenším tak působí) Stendhalovu předlohu. Film, jehož sledování pro mě nepředstavuje absolutně nic opojného - tady nepomůže ani filmové voyeurství. Zároveň není natolik špatná, aby ji šlo brát jako guilty pleasure. Není to vyloženě diletantský jako spíše nijaký film - což je jeho největší minus. (21.02.2013)

Pro mě to zůstane krásný film napořád.. (26.05.2014)

hrubě zdlouhavý (29.05.2016)

Francouzi vždy považovali film za víc než zábavu a využívali ho k výchovným účelům (na rozdíl od SSSR ho však nezneužívali ideologicky). Tradice velkolepých adaptací národní klasiky se ve Francii udržela až do dneška, ale máloco překoná rozmáchlé produkce z poválečných let, které měly přinášet význačná literární díla dělnickým masám a tak je povznášet k lepším zítřkům. Ač je dramatizace provedena opravdu profesionálně (film nenudí ani vteřinu), ač se osudová postava Gérarda Philipeho procházejícího revoltující Parmou zapsala do filmových dějin, přesto došlo k podstatnému zploštění románu. Stendhal využil romantickou zápletku k psychologickému rozboru chování společnosti po napoleonských válkách. Del Dongo si prožije deziluzi napřed na bojišti, pak ve společnosti, aby tím, že mu bylo odejmuto to, co považoval za samozřejmé a nevšímal si toho - svoboda a láska - dospěl a přestal být jen hejskem, kterého obletují ženy. Jenže společnost se nemění tak rychle...Film zdůraznil romantickou linii - za vším hledej ženu - a vytvořil trochu fraškovitý svět aristokracie, ve kterém se muži chovají jako ve špatné divadelní hře, takže psychologická drobnokresba románu se vytratila a je přítomna jenom náznakově. Podobná kniha: Musset - Zpověď dítěte svého věku. (12.07.2010)

Predlohu nepoznám a preto je mi ťažko vyjadrovať sa k obsahu, ktorý na mňa pôsobil viackrát zvláštne. Už len ten podivný tetovsko-synovcovský vrúcny cit, často menovaný ako milovanie, nie je po morálnej stránke nijako odsúdený ako nemravný, či aspoň skritizovaný. Bol oto snáď vtedy normálne? Hl. hrdina, ktorý sa po celý čas správa veľmi nerozumne, je nielen sukničkár, ktorý strieda sukne, ale aj naozaj zabodne manžela svojej milenky a je teda právoplatne odsúdený. Kritizuje súdne konanie, pritom súd berie (nespravodlivo) ako poľachčujúce okolnosti to, že páchateľ je šľachtic, ešte k tomu mladý a nenaparí mu slučku, ako to vtedy bolo asi bežné. Predseda vlády tamojšieho spoločenstva sa podieľa na kriminálnom zločine - úteku z väzenia. Zavŕšené je to tým, že sa mladý šľachtic po úteku z nudy vlastným pričinením ocitá späť v moci polície. Film má premrštenú stopáž a hlavne romantické pasáže sú dosť nudné. Jednotlivým intrigám mohla byť venovaná väčšia pozornosť. Nebyť väzenského prostredia a už spomínaných intríg, išlo by o sterilné dielo. (22.08.2023)

Nepřipadá mi fér vytýkat filmu, že neobsahuje všechny dějové linie a detaily knižní předlohy. Podle takovýchto kritérií by pak Stendhalova díla (a s nimi většina historických románů) byla nezfilmovatelná. Film je přece film (je přece film). A Věznice parmská je nepřekonaná a nejspíš i nepřekonatelná adaptace slavného příběhu o různých podobách lásky v kulisách postnapoleonské Itálie, zmítané politickými i společenskými otřesy. Gérard Philipe jako Fabrizzio del Dongo odzbrojuje svou krásou, mládím, a vyzrálým hereckým výkonem, mezi ženskými protagonistkami pak jednoznačně vyniká Maria Casares v roli vévodkyně San Severiny, femme fatale nejvyšších kruhů parmského mikrosvěta. Stopáž je velkorysá, díky preciznímu vystavění příběhu i dynamice jednotlivých scén to ale není na překážku. Kostýmy jsou nádherné (v tomto směru opět vede vévodkyně) a typologie vedlejších postav přesná. Christian-Jacque, jehož doménou jinak byly spíše odlehčené kousky (Tulipány :), dokázal, že pro něj nebyl problém ani nejvyšší filmařský level. (24.01.2012)

Za mřížemi pevnosti, srdce stůně, touží milovat. Láska k tobě otevírá chladný žalář. Budí cit vřelý, dosud nepoznaný. Probodli srdce naší lásky, zasadili úder tělu touhy. Náš cit je pevný, nezeslábl, jim je cizí, na obzoru pouhá jejich koketérie ryzí. Pykáme za snobský zločin intrik, parádivost, viny ostatních. "Ne, láska není hřích, hříchem je nemilovat." Štěstí hledat a vydobýt. Budu bojovat za svobodu, svobodu milovat. Modlím se, i když vím, že už tě nikdy více nespatřím. Naše cesty se musely rozejít, však srdcím nezabránilo nic se nespojit. (31.07.2015)

Brilantní adaptace Stendhalova románu o jejíž úspěch se nemalou měrou zasloužil pohledný romantický hrdina Gérard Philipe v hlavní roli. Tento propletenec osudů a lásek, plný zvratů, krásných žen, nákladných kostýmů a působivé hudby, natočený ve velkorysé výpravě, utrpěl pouze svou délkou a rozvláčným tempem. Dnešního mladého diváka zřejmě neosloví, ale pro nás pamětníky je to vzpomínka na mládí. (13.11.2015)

Nakonec sel kazdy svou cestou. (31.07.2015)

Na dnešní dobu je to prostě nudné, ať se na mě fanoušci nezlobí. Je tam pěkná výprava, na Gérarda Philipa se dobře dívá, ale to je asi tak všechno. Protože film má jistou úroveň, dávám 2 *, tedy horší průměr... (20.02.2013)

Jak láska dokázala rozpoutat revoluci. Trochu nadnesené, ale jinak je to příjemný, i když poněkud dlouhý film. Talentovaný Philipe opět výborný. (29.05.2016)