Juliette ou La clef des songes

Zlatá Palma - výběr (13.07.2006)

Vzhledem k tomu, že sledování byla volba naslepo, tak mi pár minut trvalo, než mi došlo, že Carného film je adaptací stejné Julietty, jejíž volání "Michel! Michel!" mne před několika lety opájelo z nahrávky opery Bohuslava Martinů. Vzpomínky... Carné volí poněkud srozumitelnější formu a čitelně odděluje sen a skutečnost, čímž se otupuje surrealistická podstata originálu a fantaskní svět ztrácí ze svého kouzla. Pokud navíc zrovna není v záběru Michel, je posun fokusu na jiné postavy, vzhledem k tomu, že se jedná o pouhé jeho představy, bezdůvodný, neboť jim chybí lidský rozměr. To pak vede k jisté vyprázdněnosti a nezáživnosti některých scén (ačkoli... záleží asi, jestli si tohle uvědomíte). V závěru se však Carného koncept začne uzavírat, stane se nosným a poslední Michelovo gesto (jež jsem se trochu obával, že bude vypuštěno) smylo nakonec část v průběhu sledování se vršících negativ. A ze začátku jsem byl vlastně nadšený a říkal jsem si, proč tohle u nás dneska nikdo nedokáže natočit (kamera, hudba atd.). Takže za čtyři. (07.01.2013)

ocenenia : MFF Cannes 1951 - Cena poroty (23.02.2012)