Nebezpečné známosti

Ani vynikající duo Moreau - Philipe nedokáže tuto adaptaci dostat z vod kýče. Laclos byl cynický a nemilosrdný pozorovatel, zatímco Vadim je rutinní kýčař, který točí peprnou historku ze života vyšší společnosti. Proto je u něj Marriane jen další barbínou beze stopy oduševnělosti v tváři a Vadim ji snímá stejně fetišisticky jako milovanou BB v jiných filmech. Modernizace je povrchní, protože se Vadim bál sáhnout na Laclosův text, a tak se postavy vyjadřují nepřirozeně knižně - Nebezpečné známosti jsou román v dopisech, takže vkládat stylizované věty do úst hercům je nesmysl! Ovšem Moreau je v roli Julliete de Merteuil božská! (11.03.2011)

Děj prvního filmového zpracování slavného románu Choderlose de Laclos Nebezpečné známosti je překvapivě zasazen do poloviny 20. století. Jaksi automaticky se nabízí srovnání se známějšími adaptacemi - z roku 1988 s Johnem Malkovichem nebo Formanovým Valmontem s Colinem Firthem, ale toto srovnání není na místě, protože tohle je trošku něco jiného. Roger Vadim byl spíše předlohou hodně inspirován. Drží se sice základního děje, ale pár věcí dotváří podle svého. Co je na Vadimově verzi obdivuhodné, jsou především vynikající dialogy a skvělá dvojka Gérard Phillipe a Jeanne Moreau v hlavních rolích, vynikající atmosféra a plynulé střídání vtipných situací (vyplývajících z duchaplných konverzací) s tragickými okamžiky mezilidských vztahů. K tomu všemu hraje výborný jazzík... Gérard Philipe v roli Valmonta (mimochodem předposlední roli před svou předčasnou smrtí) je prostě vynikající! A závěrečná scéna se znetvořenou Julette de Merteuil (J.Moreau) a replikou: "Ve tváři má otisk své duše..." je úchvatná! Všiml jsem si, že většina lidí zde dává 4 hvězdičky. Já bych se té páté rozhodně nebál.... (30.05.2006)

Jak píši v komentáři k Frearsovým Nebezpečným z námostem, jedině jeho adaptace dokázala podchytit, že opravdovou lásku v sobě chová a v někom dostatečně pevném a vnímavém ji vytrvale a zkušeně hledá právě a jedině postava markýzy de Merteuil. A že Valmont, ač mu pravá láska spadne do klína, ji nedokáže ocenit a slepě a zbaběle či ješitně, což je totéž, ji odvrhne, což je pravý důvod, proč jím markýza pohrdne a proč osud všech dotčených končí tragicky. Vadimův film z r. 1959 tohle nerozpoznal, a tak je markýza de Merteuil, zde v roli Valmontovy manželky, vypodobněna poněkud nesmyslně a rozporuplně jako zlá a zákeřná žena bez srdce. Je to škoda, jinak by to byla chytrá adaptace, vtipná a trefná svým přenesením do 20. století, v níž brilantně funguje, navrch s decentně kritickým komentářem doby, a poskytovala by příjemně důstojné srovnání s Frearsovým počinem. Takto však zůstává Frearsův počin nedostižný svým vhledem do podstaty a smyslu díla a psychologie silných postav, a konečně i kvalitou filmového převedení - je mnohem propracovanější. Ostatně soudím, že i J. Malkovich s M. Pfeifferovou a ostatní herci byli e svých rolích mnohem přesvědčivější a charismatičtější než G. Philipe s J. Moreau a také absenci erotických scén tu považuji za zbytečné a nepatřičné prudérství. *** Všechny zmíněné nedostatky film připravují minimálně o jednu hvězdu, spíš o trochu víc. Určitě doporučuji všem, kdo ji neviděli, shlédnout Frearsovu verzi, užít si herectví, kameru i výtečně připravenou mizanscénu a zkusit nad snímkem nahlédnout, že markýza de Merteuil byla ženou se srdcem na pravém místě, která nenáviděla přetvářku a slaboštví a odhodlně a beze strachu před čímkoli hledala člověka, který by byl s to milovat doopravdy hlavou i srdcem, uměl prohlédnout každý klam a nenechal se ničím zviklat ani odradit - a nahlédnout, jak druhé dva nejslavnější pokusy o adaptaci především její postavě ukřivdily a uškodily originálnímu smyslu celého díla. (Další postřehy rozvádím ve srovnání Frearsových Nebezpečných známostí s vyumělkovaným a pitomoučkým Formanovým Valmontem v komentáři pod filmem Valmont.) *~ (10.09.2017)

Na Vadimovom filme asi najlepšie vidieť, aká nadčasová je de Laclosova predloha. A to myslím spomedzi všetkých adaptácií. Zatiaľ čo v historických filmoch sú Valmont a jeho žena bezcharakterní ľudia medzi, no povedzme že menej bezcharakternými, tu som mal dojem, že vlastne ide len o normálny film o moderných vzťahoch. A to sú obaja stále bezcharakterní, manželka ale viac. V dnešnej dobe, kedy sa polovica manželstiev rozpadá, sa zdá, že budúcnosťou môžu byť práve otvorené vzťahy. Valmontovci akoby tak boli "hrdinami", či skôr antihrdinami budúcnosti. Niektoré momenty už pôsobia trochu rozpačito, ale po vyše 60. rokoch nie je problém filmu čo-to odpustiť. (02.01.2023)

Román je samozřejmě ideální předlohou a Jeanne Moreau a Gérard Philipe bezmála ideální představitelé. Jenže z celého filmu na hony čiší počátek šedesátých let, a to zejména to horší z nich. Muzikou, střihem, nepřemoženou cudností tam, kde cudnost není na místě, už se mi dnes nechtělo se na to znovu ani dodívat do konce. (17.05.2011)