Nebezpečné známosti

Jak píši v komentáři k Frearsovým Nebezpečným z námostem, jedině jeho adaptace dokázala podchytit, že opravdovou lásku v sobě chová a v někom dostatečně pevném a vnímavém ji vytrvale a zkušeně hledá právě a jedině postava markýzy de Merteuil. A že Valmont, ač mu pravá láska spadne do klína, ji nedokáže ocenit a slepě a zbaběle či ješitně, což je totéž, ji odvrhne, což je pravý důvod, proč jím markýza pohrdne a proč osud všech dotčených končí tragicky. Vadimův film z r. 1959 tohle nerozpoznal, a tak je markýza de Merteuil, zde v roli Valmontovy manželky, vypodobněna poněkud nesmyslně a rozporuplně jako zlá a zákeřná žena bez srdce. Je to škoda, jinak by to byla chytrá adaptace, vtipná a trefná svým přenesením do 20. století, v níž brilantně funguje, navrch s decentně kritickým komentářem doby, a poskytovala by příjemně důstojné srovnání s Frearsovým počinem. Takto však zůstává Frearsův počin nedostižný svým vhledem do podstaty a smyslu díla a psychologie silných postav, a konečně i kvalitou filmového převedení - je mnohem propracovanější. Ostatně soudím, že i J. Malkovich s M. Pfeifferovou a ostatní herci byli e svých rolích mnohem přesvědčivější a charismatičtější než G. Philipe s J. Moreau a také absenci erotických scén tu považuji za zbytečné a nepatřičné prudérství. *** Všechny zmíněné nedostatky film připravují minimálně o jednu hvězdu, spíš o trochu víc. Určitě doporučuji všem, kdo ji neviděli, shlédnout Frearsovu verzi, užít si herectví, kameru i výtečně připravenou mizanscénu a zkusit nad snímkem nahlédnout, že markýza de Merteuil byla ženou se srdcem na pravém místě, která nenáviděla přetvářku a slaboštví a odhodlně a beze strachu před čímkoli hledala člověka, který by byl s to milovat doopravdy hlavou i srdcem, uměl prohlédnout každý klam a nenechal se ničím zviklat ani odradit - a nahlédnout, jak druhé dva nejslavnější pokusy o adaptaci především její postavě ukřivdily a uškodily originálnímu smyslu celého díla. (Další postřehy rozvádím ve srovnání Frearsových Nebezpečných známostí s vyumělkovaným a pitomoučkým Formanovým Valmontem v komentáři pod filmem Valmont.) *~ (10.09.2017)

Aktualizace, úpravy a posuny významů celého Vadimova týmu přinesly poprvé na plátna kin postmoderní verzi De Laclosovy klasiky, románu v dopisech. Pozměněna byla nejen doba, ale i vlastní jména a vztahy mezi hlavními postavami. Ano, hlavním můstkem je sice pořád makiavelismus kolem Valmonta, ale to zdaleka není všechno. V poválečné době těžko uvěřitelné poměry s plánovanými sňatky, intriky na společenské úrovni předrevoluční Francie a k tomu lyžování ve tříčtvrtečních svetrech? To je zkrátka příliš. Nadto je Valmont manželem de Merteuil, de Rosemonde je příliš akční na to, že by měla být vetchou stařenkou... a v neposlední řadě z Gercourta se stal Jerry Court?! Pak už se nemám čemu divit, že z finálního zápasu zhrzeného Dancenyho a zcela pokořeného Valmonta zůstala jen nehoda před krbem - a jediné, co stojí za pozornost i v takto převráceném vyprávění, je proměna osobnosti de Tourvel. Celkově jde tedy o verzi, kterou si za rámeček nedám, její dabing nemohu doporučit, ale nadále se spokojeně budu bavit s románem a zkoumáním dalších dvanácti pozdějších adaptací. Ale bez znalosti této by mi samozřejmě stále něco chybělo. (29.10.2011)

Děj prvního filmového zpracování slavného románu Choderlose de Laclos Nebezpečné známosti je překvapivě zasazen do poloviny 20. století. Jaksi automaticky se nabízí srovnání se známějšími adaptacemi - z roku 1988 s Johnem Malkovichem nebo Formanovým Valmontem s Colinem Firthem, ale toto srovnání není na místě, protože tohle je trošku něco jiného. Roger Vadim byl spíše předlohou hodně inspirován. Drží se sice základního děje, ale pár věcí dotváří podle svého. Co je na Vadimově verzi obdivuhodné, jsou především vynikající dialogy a skvělá dvojka Gérard Phillipe a Jeanne Moreau v hlavních rolích, vynikající atmosféra a plynulé střídání vtipných situací (vyplývajících z duchaplných konverzací) s tragickými okamžiky mezilidských vztahů. K tomu všemu hraje výborný jazzík... Gérard Philipe v roli Valmonta (mimochodem předposlední roli před svou předčasnou smrtí) je prostě vynikající! A závěrečná scéna se znetvořenou Julette de Merteuil (J.Moreau) a replikou: "Ve tváři má otisk své duše..." je úchvatná! Všiml jsem si, že většina lidí zde dává 4 hvězdičky. Já bych se té páté rozhodně nebál.... (30.05.2006)

Román je samozřejmě ideální předlohou a Jeanne Moreau a Gérard Philipe bezmála ideální představitelé. Jenže z celého filmu na hony čiší počátek šedesátých let, a to zejména to horší z nich. Muzikou, střihem, nepřemoženou cudností tam, kde cudnost není na místě, už se mi dnes nechtělo se na to znovu ani dodívat do konce. (17.05.2011)

Musím se přiznat, že jsem se rozhodla jít na tenhle film podívat (když byla ta možnost...ano, plátno) jedině z důvodu, že tam hrál Boris Vian. Řekla jsem si, že další adaptaci Nebezpečných známostí nějak přežiju. Co se nestalo, film mě naprosto pohltit. To bych od Vadima nečekala...na druhou stranu od Moreau a Philipea ano. (01.06.2006)

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení Laclosovy stejnojmenné románové předlohy. Ačkoli tomuto filmu nelze upřít řadu zajímavostí - historicky první filmová adaptace slavné předlohy, jazzový doprovod Arta Blakeyho, herecká přítomnost Borise Viana, vynikající výkon Jeanne Moreau, atd. - osobně mi přivodil nemalé zklamání. Snímek je v úvodních titulcích označen jako volná adaptace a z předlohy vskutku nezůstal kámen na kameni. Přenesení do současnosti by mi ani tak nevadilo (chápu, že minimálně z finančních důvodů to má své opodstatnění), ale vysloveně protivné jsem shledal to, jak svévolně scénář přejímá z předlohy to, co se mu hodí do krámu - je to právě výskyt podobných detailů, které vytrženy z kontextu románu ztrácejí smysl a které mě kvůli mé obeznámenosti s Laclosovým textem přivádí v úžas, jakému paskvilu nechal Vadim vzniknout. Za sebe nemám problém prohlásit, že u Vadima jeho osobní život (5 manželství se slavnými blondýnami) dalece zastínil ten profesní - zatím jsem od něj viděl dva filmy a oba jsem shledal jako velice slabé. Uvážím-li, že je toto Vadimův nejlépe hodnocený film na ČSFD, pak je to pro jeho filmografii vážně neradostná vizitka. (11.05.2013)

Na Vadimovom filme asi najlepšie vidieť, aká nadčasová je de Laclosova predloha. A to myslím spomedzi všetkých adaptácií. Zatiaľ čo v historických filmoch sú Valmont a jeho žena bezcharakterní ľudia medzi, no povedzme že menej bezcharakternými, tu som mal dojem, že vlastne ide len o normálny film o moderných vzťahoch. A to sú obaja stále bezcharakterní, manželka ale viac. V dnešnej dobe, kedy sa polovica manželstiev rozpadá, sa zdá, že budúcnosťou môžu byť práve otvorené vzťahy. Valmontovci akoby tak boli "hrdinami", či skôr antihrdinami budúcnosti. Niektoré momenty už pôsobia trochu rozpačito, ale po vyše 60. rokoch nie je problém filmu čo-to odpustiť. (02.01.2023)

Keď som pred mnohými rokmi videl tento film, bol som nekriticky nadšený. Vidieť charizmatického Gérarda Philipa, krásnu Jeanne Moreau, mladého Jeana-Louisa Trintignaca, vzácne aj spisovateľa Borisa Viana vo filme nekonvenčného Rogera Vadima bolo pre mňa veľkým zážitkom. Po rokoch pretrváva môj obdiv k hercom, kamere i réžii, ale do popredia sa dostáva otázka prípustnosti, vhodnosti a úspešnosti prenesenia románu v listoch o dve storočia dopredu. A práve preto, že poznám viacero filmových verzií Nebezpečných známostí idem u tejto s hviezdičkou dolu aj keď naďalej uznávam, že ide o výnimočné dielo, ktoré treba vidieť. (04.04.2014)

Film, k němuž složil hudbu jazzový velikán Theolonius Monk a kde hraje Art Blakey (a jež tvoří nedílnou součást struktury snímku), nelze hodnotit jinak. (12.01.2012)

Čerstvejšia, filmovejšia verzia románu Nebezpečné známosti, francúzskeho spisovateľa - klasika Pierreho Choderlosa de Laclosa, ktorý sa neodohráva v typickom 18. storočí, ale v moderných časoch, keď za jedno celých sto rokov, bolo toľko konfliktov a mŕtvych, že sa tomu nevyrovnajú ostávajúce veky po Kristovi. Táto čiernobiela forma robí film ešte nepokojnejším, ako by mal byť, pretože vtedy vyčnievajú také ojedinelé vlastnosti, ktoré by nevynikli, ak by som sa pozeral na všetky tie žiarivé farby. „Predátor” Vicomte de Valmont sa špecializuje na „ženskú korisť” , ktorú najprv citovo zožerie, potom následnú kosť odhodí, aby bola potenciálna obeť - emocionálne zdecimovaná, a toto všetko sa deje pod drobnohľadom jeho manželky Juliette de Merteuil, s ktorou uzavrel dohodu, že budú takto nepekne manipulovať s ľuďmi, ktorých tým pádom dostávajú do pomykova. Toto je v prvom rade FILM - VICOMTA ! A nie Juliette, i keď o-n-a pravidelne čítava dopisy od svojho „HASBENDA” , v ktorých sa chvastá svojimi klamlivými úspechmi, keď fantasticky opantáva svoje tzv. kandidátky na lásku. Natlačí im také dokonalé kaleráby do hlavy, že či chcú, alebo nechcú, nechajú sa aj tak zlomiť, a obalamutiť... Gérard Philipe je majstrovský, slizký, unikátny = Valmont. Normálne sa mi zdá, akoby vystúpil z knihy ! Mal by som povedať, že som bol ohúrený krásnou Jeanne Moreau. Áno, z časti je to pravda, i keď nie 100 % ! Je to herecká stálica, ktorá patrí medzi to najlepšie, čo sa kedy zrodilo u krajiny Galského kohúta. S čím som naopak na sto percent stotožnený, je iná krásavica. Manželka režiséra Vadima, je tak neuveriteľne sexy, že som normálne mimo obliga !!! Annette Stroyberg je stelesnením božskej A-f-r-o-d-i-t-y. Oslovila ma i réžia + kamera, kde tieto dva články, sršia zaujímavými zlepšovákmi ! Veľmi dlho som sa nemohol dostať k tomuto môjmu - filmovému restu, a tak konečne nastal ten správny moment... (02.11.2017)

Tahle díla nejsou pro mne. Problémy, především sexuální, vyšších vrstev jsou mi zválené, a tak vidím jen přehlídku zlých charakterů a výměny mileneckých dvojic ve stylu nekonečných seriálů na Nově. Nejspíše se ta smetánka nudí, když vymýšlí podobné blbiny, ostatně, když á člověk prachy, mám pocit, že ho přestanou věci obecně bavit a hledá ptákoviny, aby se rozptýlil, i kdyby to mělo někomu ublížit. Prostě ten děj, postavy a jejich problémy jsou pro mne zcela nezajímavé, povrchní a jako z jiného světa. Nemám tady ani jednu postavu, které bych fandil, což nejen porušuje Vonnegutovo pravidlo, ale samotného mne to nebaví. Jinak kamera, herci, výprava, všechno fajn, ale pocitově ten film nabízí jen výplach Augiášových chlívů. (08.10.2022)

Ze začátku trochu šokující, sledovat manželský pár, v němž si oba dopřávají naprostou svobodu a ještě se povzbuzují v získávání dalších milostných zkušeností, přece jen není úplně obvyklé. Děj se ale rychle rozbíhá a obohacuje o další témata vztahů, přesto se celou dobu hlavně ptáte, zda je takový svobodný (dlouhodobý) svazek ve skutečnosti možný. Nevím, jestli na to film odpoví, vypadá to ale, že nakonec přece jen na povch vyplave potřeba druhého ovládnout. Každopádně film, který si rychle získá vaši plnou pozornost a udrží si ji do poslední chvíle! 9/10 (31.05.2006)

Další z filmů, kdy se nijak nesžijete s žádnou z postav a celý film jen čekáte a doufáte, kdy už všichni umřou. Ale úplně naprosto všichni. Za doprovodu úplně trýznivě zrůdné hudby. (24.10.2018)

Vadim byl příšernej kýčař, tendle film ale ještě ustál, výborní herci. (09.05.2008)

Tahle multilevelová manipulace se nikdy neokouká. Jeanne Moreau je úžasná herečka mnoha tváří, s tím, že všechny jsou různým způsobem sexy a podmanivé. Gérard Philipe je sympaťák a proto k litování. Symbolismus ve hře barev a stínů je bonus navíc, protože síla a věrohodnost veškerého přesvědčování je pochopitelně v konverzacích. A námět k zamyšlení nakonec - Valmont je sice zkušený manipulátor a napáchal mnoho škody, ale je vedený určitou klučičí hravostí a zároveň je rovněž manipulován, de Merteuil je šelma na vrcholu pyramidy, skutečná loutkařka, ale zároveň zcela černá, pure evil a nešťastná, prázdná a zklamaná svoji citovou plochostí. Kdo jste víc vy a kým chcete být (včetně vedlejších postav)? (03.08.2014)

Další z filmů, které krásně vykreslují jednu z mnoha podob partnerských vztahů. Poměřovat film s literární předlohou je sebemrskačství a je potřeba se ho vyvarovat. Jde o dva rozdílné výrobky, jedna vychází z druhé, ale není nutné ji kopírovat. Naopak, osobní invence je záslužná. Moderní prostředí, respektive tehdy moderní, tomu sluší. Láska a city s cynickým podtitulem. Často si bere jeden druhého ze sportovního hlediska. Získává jeho náklonost a city jen pro další vavřín vítězství zábavy. Navíc, když nemáme existenční potíže, je pole zábavy otevřené dokořán. City a láska se proměňují ve spotřební zboží, kdy prožíváme okamžiky a zneužíváme většinu protějšků k získání svého cíle. Valmont (dobrý Gérard Philipe) je úspěšný sběratel věnečků žen i dívek. Bere si, podmaňuje, vyžívá se ve svých triumfech. Možnost hlubšího citu zahazuje jen proto, aby se vyrovnal své manželce a nepřipustil porážku své slavné pověsti. Valmontova žena Juliette (skvělá a elegantní Jeanne Moreau) je vrcholem vztahového cynismu. Touží pokořit všechny. Ženy i muže bez rozdílu. Jejím královstvím je rozklad, bolest a poslušnost a dožaduje se trestů za odklonění z její vyznačené cesty. Marianne Tourvel (půvabná Annette Stroyberg - Vadim) je naivní a čistá duše, jež věří v čistotu lásky. Nedokáže si představit jinou možnost . Mladá Cécile Volanges (půvabná Jeanne Valérie) věří ve štěstí a škodolibou hrou se jí dostává velké životní zkušenosti. Danceny (dobrý Jean-Louis Trintignant) je student, který doufá, vyžaduje počestnost a dožaduje se svých satisfakcí. City už nejsou čistou a vzletnou záležitostí. Stále více jsou spotřebním zbožím, únikem, zpestřením a zábavou. (28.12.2014)

19. Zlatý Glóbus za rok 1961 - nominace (1) - Nejlepší cizojazyčný (zahraniční) film - Francie (14.01.2009)

Ani vynikající duo Moreau - Philipe nedokáže tuto adaptaci dostat z vod kýče. Laclos byl cynický a nemilosrdný pozorovatel, zatímco Vadim je rutinní kýčař, který točí peprnou historku ze života vyšší společnosti. Proto je u něj Marriane jen další barbínou beze stopy oduševnělosti v tváři a Vadim ji snímá stejně fetišisticky jako milovanou BB v jiných filmech. Modernizace je povrchní, protože se Vadim bál sáhnout na Laclosův text, a tak se postavy vyjadřují nepřirozeně knižně - Nebezpečné známosti jsou román v dopisech, takže vkládat stylizované věty do úst hercům je nesmysl! Ovšem Moreau je v roli Julliete de Merteuil božská! (11.03.2011)

Knihu Choderlose de Laclose jsem četla už před lety, a shodou okolností jsem dvě z filmových adaptací viděla až nyní, a to v rozmezí několika týdnů. Proto budu trochu srovnávat. Nebezpečné známosti z roku 1988 jsem ohodnotila 4*, těmto dávám 5*, i když čtyři by asi byli objektivnější. Příjemně mě překvapilo přenesení příběhu do současnosti (tedy do 60. let 20. století :). Paní de Merteuil není markýza, a de Merteuil se jmenovala za svobodna. Nyní je paní Valmontovou. Její manžel také není šlechtic, ale ambiciózní diplomat z dobré rodiny. Oba jsou krásní, šarmantní, bohatí, a napohled dokonalí manželé. A dokonce mají i společné zájmy – intriky, svádění a rozbíjení jiných párů. V porovnání se zrůdným Valmontem Johna Malkoviche, je Valmont Gérarda Philipa postavou, ke které je obtížné zaujmout jednoznačný postoj. I přes svou zvrácenost je krásný, i přes svou amorálnost sympatický a ať dělá, co dělá, máte chuť jej omlouvat a přát mu lepší konec, než ten nevyhnutelný. Zato Jeanne Moreau jako madame Valmont je perfektní mrcha. Samozřejmě, film má i své slabiny, Roger Vadim opět nedokáže odolat nazírání ženských postav i jisté povrchní symbolice (Valmont stále v černé, paní de Tourvel pochopitelně v bílé), ale závěrečná scéna je natolik silná a mrazivá, že mu to lze protentokrát odpustit. (19.12.2011)

...káply ďábelskou esenci do božských bytostí. Magnetizující, erotizující, leč zničující jsou "včelí lásky" pana a paní Valmont. Pod pokličkou, mezi řádky, před tím druhým, nedrží v tajnosti milostné návrhy a dvoření. Své úlovky, úspěšná tažení, ale všeho do času... Zatímco těla byla ještě žhavá, jejich hrátky v krajinách ducha nezůstanou bez poskvrnky. "Popálen je ten, kdo si hraje s ohněm." Aristokratka zla. Škůdce v růžové zahradě. Charismatičtí, prokletí klasici v oboru svůdnickém. (24.10.2018)