Le Rouge et le noir
L'uomo e il diavolo
Červený a čierny
The Red and the Black
The Red and the Black
Režie:
Claude Autant-LaraKamera:
Michel KelberHudba:
René CloërecHrají:
Gérard Philipe, Danielle Darrieux, Antonella Lualdi, Jean Mercure, Alexandre Rignault, Anna-Maria Sandri, Georges Descrières, Robert Berri, Georges Wilson (více)Obsahy(1)
Mladý Julien Sorel pochopil, že cesta k moci a bohatstvu už až tak nezávisí od červenej vojenskej uniformy, ale skôr od čiernej kňazskej sutany. Všetko podriadi svojmu cieľu vzostupu po spoločenskom rebríčku, pri ktorom si dopomáha intrigami a často i ľúbostnými vzplanutiami urodzených žien. Hlavnú úlohu vo výpravnej adaptácii klasickej literárnej predlohy Stendhala stvárnil Gérard Philipe. (STV)
(více)Recenze (18)
Tyhle klasické předlouhé fláky s Gérardem Philipem nejsou ničím, po čem bych prahla. Ale přeci jenom barevné kino podle Stendhala, když se obsadí Danielle Darrieux... se dá jednorázově přežít. Na druhou stranu ty vnitřní monology! ()
Autant-Larův obšírný filmový přepis slavného Stendhalova románu vyvolal nejen ve Francii, ale všude, kde byl dosud uveden, nejživější pozornost a vzrušení — o to větší a nápadnější, za jaké netečnosti čtenářů tento román r. 1830 vyšel. Ne nadarmo je tento ohlas tak veliký. Způsob přepisu rozsáhlého románu je skutečně pozoruhodný. Je až s obdivem, jakou míru dějových podrobností se Autant-Larovi podařilo dostat do filmu v nezkreslené podobě, takže divák dostává vlastně hutný sice, ale přece nejpřesnější succus děje Stendhalovy knihy. Správně zcela v intencích stendhalovské ideje je i ve filmu vystižen v postavě Juliena Sorela typ ctižádostivce, typ mladého muže své doby - typ člověka, který si „dovedl vybrat uniformu své doby", který vypočítavě, s chladnou myslí jde za svým cílem. Claude Autant-Lara, jeden z nejlepších francouzských režisérů, začal svou kariéru jako dekoratér a později režijní asistent. První film, ve kterém se uplatnil jako režisér, byl „Různé zprávy" (Faits divers) v r. 1923. V roce 1930 byl na dva roky angažován společností M-G-M. 1937 vytvořil film: „Aféra lyonského kurýra" (L'affaire du courrier de Lyon), 1941 „Chiffonova svatba" (La Mariage de Chiffon), 1942 „Milostné dopisy" (Lettres ďamour), 1943 „Douce se vrací" (Douce) 1945 „Sylvie a fantom" (Sylvie et le fantome), 1946 „Ďábel v těle" (Le diable au corps) podle Radiguetova románu. Toto dílo umístilo Autant-Laru do prvních řad francouzských tvůrců. Z posledních prací režiséra Autant-Lary uvádíme filmy „Červená krčma" (L'Auberge Rouge), „Osení" (Le blé en herbe) podle románu Coletty a „Markétka noci" (Marguerite de la Nuit) podle románu Pierra MacOrlana. Filmový přehled 9/1956 ()
Překonaný způsob filmového vyprávění by mi ani tak nevadil, ale Stendhalův kritický realismus smíšený s romantismem mě nebaví. Takže mi nezbývá než kladně ohodnotit výkony hlavních představitelů. ()
Bol som mimoriadne zvedavý, ako na mňa zapôsobí film, ktorý som videl pred toľkými rokmi. Stendhal patrí medzi mojich dobových obľúbencov, lebo jeho diela nezostarli tak, ako Balzacove, Zolove, či Hugove. O to kritickejší pohľad mám na filmové adaptácie jeho diel. Červený a čierny považujem aj po 60 rokoch za vydarené dielo. Je pravda, že k tomu najviac prispel charizmatický Gérard Philippe, ale ani podiel Clauda Autanta-Laru nie je zanedbateľný. Nemám najmenší problém ponechať pôvodné štyri hviezdičky aj keď som počas sledovania viackrát udivene zdvihol obočie nad niektorými naivitami a nedokonalosťami, ktoré po tom dlhom čase trochu vystúpili do popredia. ()
Nemůžu si pomoci, ale Rossellini (též adaptace Stendhala Vanina Vanini) a Visconti (Vášeň, Gepard) pojali romantickou epochu mnohem romantičtěji v duchu své doby. Z filmu tak zůstává pouze výkon Gerardův, vše ostatní je hodně popisná filmařina bez duše, ale i bez humoru Clairova (Velké manévry ) a Ophülsova (Rej). ()
Tak předně, jedná se film z těch starších, naivita se tam lehce promítá a člověk je z toho chvílemi na rozpacích, přesto se jedná o kvalitní pojetí Stendhalova krásného románu, který mě okouzlil. Gerald Philipe byl výbornou volbou. Tak talentovaný, tak příjemný, velká škoda výjimečného herce. Až zarážející podoba se sympatickou českou zpěvačkou je čitě náhodná? ;) ()
SLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: STV 1 = 4.1.2015, réžia českého znenia (ČST Praha 1976) = BLANKA NOVÁKOVÁ (4.1.2015) ()
Julien Sorel, postava z knihy Stendhala, zcela jistě zaslouží opovržení. Nicméně Gérard Philipe mu propůjčil kus sebe sama, vdechl mu lidskost, touhu a váhání, něhu i nenávist, a to potom nejde, opovrhovat. Nabízí se spousta otázek a málo odpovědí. Kolik hlav by asi padlo v dnešním světě při pravidlech minulých? ()
Komentovat ? Čekám, když už někoho napadne dát tento film na DVD !!! To by byl kasovní trhák u PNS ! Protože mnoho lidi tento Stendhalův román četlo, vědí, že to je vynikající dílo, takže by doufali, že bude takový i film. A BYL !! Panebože, dej ať se opět točí aspoň pětina z celkové produkce takových filmů, jaké se točily v 60. letech. ()
Tenhle snímek drží herecké výkony v čele s Gerárdem. K vůli tomu vše odpouštím. ()
Moj prvy Claude Autant -Lara a hned nuda. Gerard Philipe a Danielle Darrieux su sice na urovni, ale film je priserne dlhy a mnohe dialogy sa nedaju pocuvat. Rezia je nevyvazena a podla mna miestami aj dost amaterska. 50 % ()
Se Stendhalovým románem Červený a černý jsem se setkal během školní výuky v rámci povinné četby a nebyl to nudně strávený čas. S touto filmovou adaptací literárního díla mohu být spokojen díky představiteli hlavní role, který jednoduše a velkolepě zároveň dokázal přiblížit tuto postavu divákům zřetelněji a zvráceněji v celé její kráse i hrůzostrašnosti. Hlavní postavou je mladík Julien Sorel (skvělý Gérard Philipe), muž prostého původu s jasným záměrem, který míří na vrchol k bezstarostnému životu. Urozenou a bohatou vrstvou pohrdá a nenávidí jí, a přesto se každým svým skutkem pokouší do ní nastálo nakročit. Zakořeněná nenávist má své falešné ideály a modly, přesto je hnacím motorem obyčejná závist a zapšklost. Tato vnitřní rozpolcenost zanechává na hlavní postavě trvalé následky a jeho činy se stávají bezohlednějšími, zvrácenějšími, pokrytečtějšími i pomstychtivějšími. Závist žene na vrchol, závist žene k pokořování urozenějších, závist stravuje svého nositele chtíčem a marností, závist se mění ve strach, závist se mění ve zločin, závist je destruktivní pro svého nositele i jeho okolí. První hlavní ženskou postavou je starostova manželka a paní de Rénal (šarmantní Danielle Darrieux), která uvěří všem těm sladkým slibům a podléhá tomu lákavému svádění, aby věřila v lásku a prožívala očistec pokoření a znesvěcení. Zůstává pouze hořkost, samota a stud. Druhou ženskou hlavní postavou je markýzova dcera Mathilde de La Mole (půvabná Antonella Lualdi), která podléhá rafinovaně lstivému vábení bezcharakterní lidské zrůdy, která štve a rdousí a zanechává za sebou zkázu, bolest a zatracení. Z dalších rolí: Mathildin otec, otevřený, důvěřivý i tvrdý markýz de la Mole (Jean Mercure), zneuctěný liberální starosta pan de Rénal (Jean Martinelli), Juliánův rozčarovaný duchovní rádce a učitel abbé Pirard (Antoine Balpêtré), Rénalova odmítnutá mladá služka Elisa (půvabná Anna-Maria Sandri), další znechucený Juliánův duchovní pomocník a vedoucí abbé Chélan (André Brunot), vstřícný Mathildin bratr Norbert de La Mole (Mirko Ellis), či prostý, hrdý a čestný Juliánův otec (Alexandre Rignault). Na ambiciózních cílech jednotlivců není nic špatného, pokud nezanechávají po sobě pouze zhoubnou destrukci. Závist a zášť nejsou dobrými průvodci životem, svádí ze správné cesty a vedou krvavou cestou do záhuby a věčného utrpení. Talent je nespornou výhodou v životě, ale musí se používat tím správným způsobem. A Gérard Philipe exceluje. ()
Převést na plátno Stendhalův román, to je věru oříšek. Nezploštit Sorela (ale ani třeba paní de Rénal), tak jak se to třeba daří v místním infu, není snadné, už pro pozici jakou kniha zaujímá, na přelomu romantismu a realismu, revoluce a restaurace. Film se toho naštěstí zhostil více než dobře, Julian zůstavá nejednoznačnou postavou a otázky jež klade nejsou násilně a zjednodušeně zodpovídány. ()
Jsou herci, kteří se mohou vrhat do prostoru, padat ho hlubiny, prožívat svou roli až k infarktu, a jediná emoce, kterou v divákovi vyvolají, je trnutí zubů. A pak jsou tu herci, kteří můžou jenom stát v koutě a nepřítomně se usmívat, a divák z nich nedokáže spustit oči. Do které kategorie patří Gérard Philipe, netřeba dodávat. I přes jeho nadčasovou krásu a omračující charisma jsem jej nikdy nevnímala jako sexuální symbol, bránila mi v tom jakási neuchopitelnost jeho chování, jistá odměřenost a zvláštní křehkost, která vyzařovala z těch očí, jakoby stále zahleděných do jiného světa. Jedním z filmů, kde jsou tyto jeho atributy hodně patrné, je právě Červený a černý… K filmovým adaptacím svých oblíbených knih bývám skeptická, ale tato se mi líbila. Claude Autant-Lara se k předloze postavil s úctou a vyrovnal se ctí. Jistě, příběh je na dnešní dobu příliš dlouhý (viděla jsem francouzskou verzi, která trvá 185 min.), cudný a distingovaný, ale v tom je právě jeho největší půvab. Postavy Juliena Sorela i madame de Rénal jsou precizně vykreslené a správně nejednoznačné, kritika společnosti trefná i ironická, zkrátka myslím, že Stendhal by byl býval byl spokojen. ()
Kéž by se dnes takovýchto filmů točilo víc... ()
Myslím, že jsem tento film viděl jako malej kluk, ale vůbec nic si z toho nepamatuji. Asi jsem z toho neměl tehdy vůbec rozum. Po asi 50 letech se mi zdá tato konkrétní láska až za hrob paní de Re Naal k J.S. velmi těžko uvěřitelná. Nejvíc mě ale znervózňovaly ty všudypřítomné kulisy. Asi nebylo dost peněz na reprezentativnější výpravu... ()
Syn prostého venkovského tesaře Julien Sorel touží dosáhnout vynikajícího postavení.. aby nemusel jít ve šlépějích svého otce. Potlačuje sympatie k Napoleonovi, protože by to v nových politických poměrech bránilo jeho kariéře. Ačkoliv pohrdá náboženstvím,rozhodne se pro černou kněžskou sutanu,nebot´ ta je nezbytným předpokladem společenského vzestupu. Jako pokrytec své city a názory mění, tak jak to vyžaduje situace a jeho vlastní zájem.. Svou ctižádost vnáší i do milostných vztahů, které využívá ve své cestě na výsluní. Ačkoliv se mu podaří postupně proniknout do nejvyšších politických kruhů, není ani v červené uniformě husarského poručíka spokojen, nebot´ poznává, že každý společenský vzestup s sebou přináší nové výzvy. **** ()
Melodrama s poměrně postarším Gérardem Philipem, který se po celou dobu tváří jak boží umučení. Vnitřním dialogem provází celý film, takže známe jeho pohnutky, uvažování, plány. Dostat se přes postel výš chtěl už lecjaký holobrádek, a okouzlit sexuálně frustrovanou ženu a později právě se probudivší mladou dívku, mu nedalo mnoho práce, stejně jako vloudit se do přízně osamělého preláta. Čas oponou trhnul a kopie filmu, kterou jsem viděla, doznala změn, což zážitku nepřidá. Tři hvězdy. ()