Bohumil Hrabal „Takže se stalo, že...”

Cítím, že 18 let od smrti Bohumila Hrabala výrazně povadla gloriola jeho dřívější slávy. I mně zarazila a ranila informace, že se studenti nymburského gymnázia ohradili proti tomu, aby nesla jejich škola jméno tohoto absolventa a spisovatele světových parametrů a věhlasu. Většinový, zamítavý způsob jejich uvažování nejsem schopen pochopit. Pokud tedy nerozhodl argument, který v dokumentu rovněž zazněl - totiž, že si to nepřál sám Hrabal. (Že chtěl jen destičku na pivovaru ve výšce, kam dopadají psí chcanky.) To podle mě ale nebude ten skutečný důvod jejich odmítavého postoje..? Tím bude jeho špatný prospěch, jeho odstrašující životní styl, jeho vulgarity, možná stařecká brunátnost..? Vážně nevím, čím si to (ne)zasloužil. Ale naopak vím o mnoha jiných jeho počinech, za které bych na Hrabalov přejmenoval celý slavný Nýmandburk. A tento dokument vnímám jako protipól toho antihrabalismu, který se bohužel neomezuje pouze na omezené studenty nějakého bezejmenného, až na jedinou výjimku bezvýznamného gymnázia. Vnímám ho jako milou, upřímnou, poctivou a pracnou vzpomínku na originálního člověka a naprosto výjimečného umělce. Jsem rád, že takový film vznikl, a nehledám na něm zbytečné mouchy. Mohlo to být lepší? Třeba mohlo. Ale taky to nemuselo být vůbec. A to by byl teprve průser. Protože Hrabal, to je člověčenství, to je lidská sounáležitost, to jsou city, emoce, vyznání, naslouchání, pochopení... To je něco, co už se nenosí, co už není IN. Ale dokud ho ještě někdo čte, dokud se o něm točí filmy, tak je tu někde stále přítomen svět, který alespoň mně osobně dává nějaký smysl. (21.02.2015)

Bohumila Hrabala mám rád už od dob svého dospívání, takže jsem se těšil na tento dokument. Bohužel ho sráží k zemi scénky z jeho knížek, nově přehrávané scénky z filmů, rádobyvtipné vložky ze současných hospod atd. Zkrátka asi nemám rád hrané dokumenty. Očekával bych spíše více archivních záběrů, i když i v tomto rozsahu jsem jimi byl spokojen. Jinak považuji dokument za povedený, rozhodně jsem se nenudil. Jako velké plus také oceňuji komentář Oldřicha Kaisera, ten by mohl Hrabalovy knížky načíst, moc dobře se jeho hlas k jeho vyprávění hodí. Bohužel na čtyři hvězdičky to jako celek rozhodně nemá. (18.01.2015)

Jen z úcty k Bohumilu Hrabalovi nedám nejnižší hodnocení. Protože to, co jsem viděl, bylo něco příšerného. Divoká, nespoutaná kamera, tragicky špatný střih, k tomu ty naprosto děsivě špatné amatérské divadelní ukázky, pak amatérští herci hrající Hrabala a jeho přátele. To je jen krátký výčet parametrů tohoto dokumentu. Chhvíli mluví ten, chvíli ten, mele se to přes sebe, k tomu chvíli hraje hudba, takže některým není rozumět. Oldřich Kaiser také mluví jako by od stolu. Ty archivní záběry vycházejí stejně. Opět není některým rozumět, každý mluví o něčem jiném. Horší dokument o slavné osobnosti jsem nikdá neviděl a myslím, že jen tak neuvidím. Tohle je totiž konkurence silného kalibru. (03.06.2020)

Sympatické, že režisér nezvolil častú schému českých životopisných dokumentov. V nich divák celý čas sleduje hovoriace hlavy, poprekladané pár archívnymi zábermi. Snaha o formálnu inováciu, zahŕňa hrané scény adaptácií, autentické čb zábery i autentické slová Boudníka a Bondyho. Ďalej vidieť Kaisera v železničnej uniforme, a trochu aj tie hovoriace hlavy. Kamera v pohybe, prestrihy rýchle. Prehrávané divadelné scénky však sú o ničom a tón hlasu, aký nasadil Kaiser, znie unavene a odťažito. Tieto dve veci sa nevydarili, preto len priemerné hodnotenie. Pozn.: a) Osobne obdivujem viac tvorbu spisovateľa Bondyho a výtvarníka Boudníka ako celého Hrabala. Preto vďaka za zábery vzniku Boudníkovej tvorby. b) Rozosmiala príhoda stretnutia Hrabala a Billa Clintona v pražskej krčme, kedy Hrabal zrazu skríkol: "Zdeničko, ukaž prsa!". A Zdenka nadvihla tričko. A Bill Clinton ostal ako obarený, obávajúci po Monike Lewinskej aféry Zdenička. c) Vo filme sú ukážky filmu Nežný barbar. Pamätám na jednu z besied s Egonom Bondym v Bratislave, kde sa nad týmto filmom rozčuľoval, že nemá s predlohou ani pravdou nič spoločné. (09.05.2021)

K Hrabalovi jsem si minimálně prozatím vztah nevytvořil, akorát filmová adaptace knížky Obsluhoval jsem anglického krále se mi líbila. Jinak si mě nezískal a možná, že i to má vliv na můj pocit z tohohle dokumentu. Zajímavé části se střídaly s těmi méně povedenými, zvlášť hraní scén z minulosti bylo často takové rozpačité a možná by bylo lepší se držet spíš formy vyprávění a vzpomínání ostatních. Zato komentář Oldřicha Kaisera byl povedený. Konečný výsledek je tedy tak akorát na půl. (28.11.2014)