Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Prvá časť voľnej trilógie tzv. "Mlčania". Spyros (Manos Katrakis) je politický utečenec, ktorý sa vracia po tridsaťročnom exile späť do rodnej gréckej vlasti zo ZSSR, a je sklamaný, ako sa krajina v čase jeho neprítomnosti zmenila. Zmenili sa však aj Spyrosove rodinné vzťahy.
Theodoros Angelopoulos týmto filmom ukazuje, že vinu za vzájomné odcudzenie u ľudí nenesie vždy len diaľka, ale medzi ľuďmi vzniká časom skôr imaginárna vzdialenosť, ktorá ich vzťahy transformuje. Toto odcudzenie autor zobrazuje všadeprítomnou hmlou a vodou.
Angelopoulos patrí k najvýznamnejším režisérom svetového artového filmu. Jeho formálny rukopis je plný dlhých statických záberov, rafinovane kombinovaných kamerových jázd alebo výtvarných zobrazení panoramatických veľkých celkov. Spoločnou témou jeho filmov je "cesta". (jaklee)

(více)

Recenze (12)

Mulosz 

všechny recenze uživatele

Prvni Angelopouluv film, kteremu nedabam absolutni hodnoceni, a to z duvodu slabsi druhe poloviny, ktera z existenciality sklouzava vice ci mene k dramatu, pricemz to prvni je Angelopoulova velice silna stranka, kterou misty ve zminene druhe pulce opousti. Ten formalni styl je ale opet vytribeny do posledniho detailu. ()

MissJ 

všechny recenze uživatele

Nějak mě to neohúrilo, zatím nejslabší film TA. Poprvé došlo k tomu, že mi jeho specifický a zde opět precizní styl vadil. Zlom přišel někde kolem scény návratu do vesnice, pak už to začalo být na můj vkus až příliš surreálné a přidal se i problém s obsahovou stránkou. Ztrácel se ještě někdo v dění ve druhé polovině?...jistě jen já. Motivy jednotlivých postav mi nebyly dostatečně zřejmý a fakt jsem místy tápala. Druhá projekce to jistí. ()

Reklama

Flakotaso 

všechny recenze uživatele

Můj první Angelopoulos. Celé je to skutečně krásné, ty zamlžené namodralé a hlavně velmi dlouhé záběry (po Tarrovi a Jancsóovi mám asi třetího do party) ve spojení s nádhernou posmutnělou hudbou a postavy, které nerozeznáváte podle tváří, ale zejména podle chůze a řeči celého těla. Bohužel jsem měl stejný problém jako MissJ, hlavně ve druhé polovině se mi už tak těžko sledovatelná dějová linie naprosto rozpadla před očima a film jsem tak nemohl vnímat úplně komplexně. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Stařec Spiros se po mnoha letech exilu vrací domů. Ale tam "rozeného" partyzána nechtějí nebo zůstávají stát uprostřed přechodu pro chodce jako je syn. "Cesta" však není monologem hrdiny, ale trialogem hrdinů: se Spirosem si nezadá jeho žena Katherina, ale i "renegát" Antonis, se kterým Spiros rozpráví "ptačí" řečí je velice výraznou osobností. Ostatní vrstevníci jsou už na hřbitově (Spiros tu tančí na píseň "saranta milla kokkina" (čtyřicet červených jablíček)", zbývá jen země, která nepatří těm, kdo si jí neváží, ale tomu, kdo si pro ni přišel, protože mu je dána, protože je to jeho země zaslíbená. Ego eimai - To jsem já... A jak to dopadlo? Vyhoštěný Spiros pluje se svou ženou mezinárodními vodami. A my? Zůstáváme na slavnosti ve starém přístavu. ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Taxidi sta Kithira - Cesta na Kytheru: to je teskná touha a zádumčivost i rozervanost řeckého ducha. Pokud tu chceme hledat symbolismus, nabízí se Télemachos a jeho zkoumání návratu otce Odyssa v souvislosti s reakcí věrně čekající ženy Pénelopy. Ale podstatnější je zde řecká realita, nezacelená propast národní tragédie, trauma z vykořenění (během bratrovražedných bojů docházelo k direktivnímu přesidlování z vesnic do měst), ztráta tradicí vlivem moderního pokroku (materialismus, odcizení, komercialismus, hodnotová vyprahlost). Je to násilné přerušení návaznosti, ale také neschopnost vyrovnat se se současností a zároveň i nepřipravenost samotné země Řeků smířit se s vlastní, tragickou a rozdělující minulostí. Trudnomyslnost se chvěje strachem ze ztráty všech vzpomínek mládí i všech důvěrně známých atributů života a místa. Stesk přináší nepředpokládané chování, navíc umocněné neobčanstvím (to byl skutečný problém, dovedený krásným sarkasmem až do té absurdní polohy). Já vítám i to propojení příběhu s filmovým procesem, neboť jednotlivá odcizení jsou hlubší, než se na první pohled zdá. Hlavním průvodcem zkoumání rozervané řecké duše je Alexandros (zajímavý Giulio Brogi), filmový režisér na jedné straně, a na té druhé syn dlouhodobě nepřítomného otce. Fascinace problémem vykořenění, to je, oč tu běží. Hlavním středem zájmu je Spyros (pozoruhodný Manos Katrakis), bývalý komunistický partyzán v návratu z dlouhodobé emigrace na jedné straně, na druhé vetchý pouliční prodejce. Ztráta všeho důvěrně známého a milovaného přináší však trudnomyslnost. Hlavní ženskou postavou je zde Katerina (zajímavá Dora Volanaki), věrně čekající Spyrova manželka, která i přes intimní pokoření je schopna dojít až k porozumění a opětovnému sblížení. Výraznější postavou je také Voula (dobrá Mairi Chronopoulou), Alexandrova sestra, která nemá pochopení, přesto i ona sama tone v odcizení niterné prázdnoty. Z dalších rolí: poslední Spyrův druh a věrný kamarád Panajotis (Jorgos Nezos), séf policistů, hledajících vystrašeného Spyra (Athinodoros Prousalis), bezradný velitel pobřežní stráže (Michalis Jannatos), rozčilený vesničan z druhé strany barikády občanské války Adonis (Dionysis Papajannopoulos), nebo šéf přístavních dělníků (Vasilis Tsaglos). Film sice končí symbolikou, přesto ho považuji za přímý a jasně definující propast v duších, v nepřekonaných traumatech a stavech vykořenění. Pro mě osobně svým tématem niterný, intimní. ()

Galerie (16)

Zajímavosti (1)

Reklama

Reklama