Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Existenciálna road movie. Súrodenci - 14-ročná Voula a 5-ročný Alexander - vyrastajú v Grécku iba s matkou, ktorá im tvrdí, že ich otec odišiel do Nemecka. Deti sa rozhodnú svojho otca vyhľadať a vydávajú sa na cestu nehostinnou krajinou, aby na konci cesty prišli na to, že príbeh o nemeckom otcovi bol iba výmyslom, ktorým chcela matka uspokojiť ich zvedavosť. Na svojom putovaní deti prežijú množstvo zážitkov a stretnú rôznych ľudí. Prostredníctvom tejto cesty sa dostávajú za hranicu detstva a dospievajú. Téma putovania, hľadania lepšej budúcnosti i pocit zúfalstva z nemožnosti túto lepšiu budúcnosť nájsť, sú Angelopoulosovými typickými témami. Film získal na MFF Benátky Strieborného leva, bol ocenený i na MFF v Berlíne a získal cenu za najlepší film na European Film Award. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (28)

hirnlego 

všechny recenze uživatele

Malování dlouhých statických obrazů a trýznění diváka moc ráda, ale rozhodně nerada neumětelský citový vydírání, který tak STRAŠNĚ bije do očí (ne, Franto, tady je to to první - ale jinak souhlas :) ). Někdo na tý tenký hranici balancovat umí a někdo ne - a sem rve režisér symboly a hluboký plky tak strašně nesuverénním způsobem, až se teď úplně děsim kouknout na něco dalšího od něj (přestože se už pár let těšim na Věčnost a den) - tak "moc" bylo tohle špatný. A to jsem k filmu přistoupila s rukama dokořán - silou vůle jsem je tak držela až do detailního záběru na plačícího chlapce nad umírajícím koněm - pak už jsem vyprskla smíchy, dala je za hlavu a překřtila film na Epochální výlet dvou narušených broučků, kteří neznají chodník, do Němec. (2,5* - je tam všechno a přitom nic) ()

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Jsem na rozpacích. Chvílemi je ta aranžovaná strnulost vtahující a skoro magická, chvílemi je velmi umělá a skoro směšná. Bezprostřední dojmy mě ale táhnou k té vtahující části. ()

Vitex 

všechny recenze uživatele

Některé pasáže připomínají Tarkovského, jiné Felliniho, našel jsem tam i trochu Bressona. ale přitom je to stylově sevřené a dotažené. A dvě či tři obzvláště silné scény. Avšak, nevím proč, nějak nemůžu dát pět... ale jistě to stojí za podívání. ()

WillBlake 

všechny recenze uživatele

Možná nejdrsnější a nejexistenciálnější road movie, jakou jsem zatím viděl. Zamlžené sny o otci živí sebezničující odhodlání projít si peklem. Jediná indície je Německo. Moderní řecká tragédie. ()

sochoking 

všechny recenze uživatele

Brutálnejšiu road movie som ešte nevidel! Kosa, hmla, rozrytá krajina, kulturák otriasajúci sa za zvukov harmoniky a opileckých spevov svadobčanov... Nekonečne dlhá cesta plná útrap a podivínov, na ktorej konci vás čaká jedine depka a zase hmla. ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Ťažko si predstaviť niekoho, koho by tento film nedojal. Ak už nie iba tým, čo vidí, tak aspoň spojením hudby s tým, čo vidí. Kritika by v tomto prípade mohla Angelopoulosovi vyčítať citové vydieranie, ale opäť je všetko na svojom mieste a režisér je rozoznateľný v každom zábere a scéne. Opäť sa kamera sústredí na bezútešnú, otvorenú krajinu, na hranice, rieky, cesty, moria, atď. A po nich neustále premávajú dopravné prostriedky (autá, autobusy, nákladiaky, vlaky, lode), aby nás niekam, do vysneného vytúženého cieľa, dostali. A nakoniec je aj jedno, či je vôbec tento cieľ reálny, alebo iba klamom, pretože v neho veríme a cestujeme. Koniec si už musí vyložiť každý po svojom, dominuje mu symbolizmus a či ho budete považovať za relatívny happy-end, alebo tragické a nevyhnutné vyústenie predchádzajúcich udalostí, necháva Angelopoulos na vás. ()

eLeR 

všechny recenze uživatele

Tie úbohé dve deti mali zostať radšej doma, lebo tie zážitky nestáli za to. Veľmi pomalé tempo, pár silných scén, samé stratené existencie, málo povedaného a všade prítomná hmla. ()

Pedestrian 

všechny recenze uživatele

Marti evidentně viděl úplně jiný film, protože to poslední, o čem tenhle film je, je o citovém vydírání diváka. Snímek jako by zamrzlý v čase, stejně jako jeho tři ztracené existence putující řeckou krajinou. V životě bych ten film nechtěl vidět podruhé. Je to jako dívat se z okna zatímco venku prší a přitom se nechat bít tyčí. 4,5* ()

dopitak 

všechny recenze uživatele

Dokonalá hudba! Smutné, tragické, ale moc pěkné! Ten záběr s důlním rypadlem je téměř epický! A pěkný je i ten s rukou odnášenou z moře helikoptérou s pozadím Bílé věže v Soluni. Dějově se skoro nic neděje, ale na to se dá zvyknout. Vypráví se kamerou, zvuky, hudbou. U scény natáčené za náklaďákem pomalejší diváky zamrazí (ty důvtipné to napadne ještě než se otevřou boční dveře), a pak pomalu sledujete jestli se pod plachtou objeví nebo co bude. Hlavní dospělá postava, budoucí rekrut Orestis (Stratos Tzortzoglou) je typologicky podobný Janu Potměšilovi před nehodou. Jermánia tu zní všude, a pro mě jako trénink řečtiny docela jednoduchý film (dialogy jsou tu krátké a hodně slov už znám). ()

Dionysos 

všechny recenze uživatele

Konečně konzistentní Angelopoulos. Jinak přístupem velmi podobné filmy "Cesta na Kitheru" a "Včelař" měly jednu vadu na jinak vycizelované kráse: používání dlouhých záběrů á la Tar-r či Tar-kovský ve spojení s minimalistickým projevem postav vytvářel zajisté účinek lidské a myšlenkové hloubky, ale z mého pohledu výměnou za paradoxní dehumanizaci těch samých postav. Pomalá kamera, klasická hudba, zasmušilý či zpytující pohled citovým pnutím znehybněné tváře upřený v dál - to vše dělalo z postav v autorových filmech a v jejich nejsilnějších okamžicích "jen" naplnění uměleckých figur, přestávaly být postavami z masa a kostí a měnily se v mlčenlivá ztělesnění obecných lidských principů, a to přesně ve chvíli, kdy se je měl divák snažit nejvíce lidsky pochopit. Zde je situace takřka stejná, s jedním rozdílem: zde již Theo místy přiznává rétoričnost svých postav i uměleckou vykonstruovanost situací, v nichž se nacházejí (symptomatickou se proto jeví scéna s padajícím sněhem a policisty). To je ulehčeno použitím žánru road-movie, jenž umožňuje za sebou řadit disparátní scény a postavy, u nichž nevadí, že jsou jen figurkami/ figurami v rukou autora (př. herecký ansámbl). A to také umožňuje, aby to málo skutečně lidských a spontánních postav mohlo být divákem skutečně oceněno. ()

seale 

všechny recenze uživatele

Lyrický obraz na filmovém plátně. Audiovizuální performance. Není to ani divadlo, ani film, a symbioza obou taky ne. Více by tomuto příběhu slušela divadelní prkna a kulisy. Lásku k divadlu tvůrce filmu mj. vyjádřil etudami s divadelním kočujícím kolektivem putujícím napříč městy a neúspěšně hledajícím zájem o jejich představení. Možná proto tvůrce vsadil na filmové zpracování - aby tak pojistil příběhu zaručené publikum. Sice se mu to povedlo, ale nepodařilo se mu pojistit i uvěřitelnost a naplňující zážitek. Objektivně však lze chápat film vč. jeho názvu jako sociálně-politické podobenství určité etapy Řecka. ()

Cimr 

všechny recenze uživatele

Přestože mi přišlo, že ten film nemá dvě ale asi čtyři hodiny, přestože některé scény byly asi třikrát delší, než je únosné, přestože něco na mě působilo jako čirý lartpourlartismus, přes to všechno mě něco nutí dát plné hodnocení, protože cítím, že mě ten film jaksi převyšuje, musím o něm pořád přemýšlet a nějak se s ním vyrovnat. Pár scén je vyloženě geniálních, navíc celkový autorský rukopis je jedinečný, malým příkladem budiž jen scéna, kdy do hospody vejde slepice a celé osazenstvo ji bez hnutí pozoruje, načež ji někdo chytí a hosté se dají znovu do pohybu a hlasitého hovoru. Pro pozorného a trpělivého diváka je tu podobně poeticky absurdních situací celá řada, až mi to občas připomnělo Kusturicu (ale jo, toho Tarkovského taky...). A v neposlední řadě - oba dětští herci jsou skvělí! Zajímalo by mě kde jen Angelopoulos sehnal dvě děti, co dokážou i několik minut stát bez pohnutí? ()

garmon 

všechny recenze uživatele

Viděl jsem zde už vliv Wenderse a Akerman - to v sedmdesátkových Angelopoulosech nebylo. Jediná výtka - ke konci se příiš tlačí na pilu. Tedy, řekl bych: Guerra tlačí - znám to i z Nostalgie, je prostě takový. Výkřiky o andělích hraničily se sebeparodií. Přesto na pět. Myslím, že se to dá chápat jako pouť everymanů světem. ()

kaylin 

všechny recenze uživatele

Tady jsou scény, které vás nemusí vůbec rozhodit, a pak najednou přijde jedna, která vás odrovná a vy si uvědomíte, jak je tenhle svět krásný, anebo ještě spíše, jak je hnusný. Jsou tady scény, které odkazují na jeho krásu, ale právě ten hnus je tak nějak víc cítit, je silnější a někdy dovede to krásné překrýt. Snad ne nadobro. ()

Martin741 

všechny recenze uživatele

Moj prvy film od rezisera Angela Angelopoulosa. Miestami mi to pripominalo - najma dlzkou zabeorov a kvalitnou kamerou - Tarkovskeho, obcas ale i Bressona. Konkretne tu vo filme deti uverili matkinym kecom ze otec usiel do ineho statu, preto sa vydali na cestu nehostinnou krajinou aby nasli otca - az na konci pochopili o co vlastne slo. Prezili pritom mnoho zazitkov, stretli roznych ludi. Ako som si stihol zistit, typickymi temami rezisera Angelopoulosa su hladanie lepsej buducnosti, caste pocity zufalstva, najma ked toto zufalstvo prameni z pocitov nemoznosti najst lepsiu buducnost. Reziser casto a rad maluje staticke obrazy a svojou nedejovostou tryzni dejachtivych divakov /fakt by to nemal pozerat verbal/. Ja osobne mam rad ked sa kamera sustredi namiesto hercov na moria, opustene bane, cesty, rieky ... nakladne auta, rypadla. Pamatam si jednu krasnu scenu z filmu ked na poloplne namestie usilovne snezi - mam rad ked reziser so svojou kamerou pozera, ako sa snehove vlocky roztapaju na dlazbe, ale snezi usilovne dalej. Pripominalo mi to Tarkovskeho Nostalgiu.Uplne happy by som bol, keby reziser Angelopoulos natocil scenu, ako vrtulnik kruzi nad obilnymi poliami, ako sa toto obilie vlni v dosledku rozvireneho vzduchu. Jedna z najlepsich existencialnych road movies : 100 % ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Dát tomu nižší hodnocení než tři hvězdy ani nejde, jelikož Angelopoulos mistrně pracuje s výstavbou dlouhých záběrů, má je detailně promyšlené a není v nich zbytečné vteřiny, jelikož i dlouhé koukání kamsi nebo dlouhé mlčení zde má svoji pointu. V tom mě Krajina v mlze naprosto nadchla, přinesla nejednu silnou scénu (za mě vede asi ta s kamionem, kde se děje něco naprosto hnusného a přitom nic není vidět a pocit z toho je o to intenzivnější) a Angelopoulos s kameramanem Arvantisem a střihačem Tsitsopoulosem mají i dokonalý cit pro temporytmus, takže tu vše filmařsky nádherně ladí dohromady. Bohužel scénář je artový kalkul, který za sebe skládá spoustu působivých scén, jež se ale celistvě rozpadají. Inspirace Fellinim nebo Bressonem jsou zřejmé, ale tihle dva mají naprosto odlišný styl a spojit ho dohromady chce pořádnou odvahu a píli, aby to tak vůbec šlo. A tady to zrovna nešlo, jelikož střídat absurdně (až) komické scény, jejichž pointa je především v té absurditě (houslista, slepice) s depresivními a pomalými je opravdu nekonzistentní. A zasadit do putování tehdejším depresivním Řeckem (aspoň to jsem z toho vyvodil, o historii Řecka moc nevím) dvě malé děti z toho dělá v závěru samoúčelnou depku. Takhle se onen záměr zobrazit tehdejší náladu státu upozadil před příběhem dvou děcek cestujících do Německa za otcem a rázem z toho je něco jako Muška s globálním přesahem, který ale zůstává hlavně Muškou. Prostě děti na sebe strhnou pozornost v jakémkoli filmu víc, než vše ostatní a přitom by se do takového přesahu více hodili dospělí herci. Takhle se ani nedivím, že je to pro některé vyděračské, protože minimálně scéna z koněm rozhodně je a pro citlivější povahy jich tam bude ještě víc, zatímco to podstatné díky tomu pomalu zanikne. A ačkoli i použití dětí má svůj smysl (budoucnost národa), zanikne i ten. Je to škoda, protože filmařsky je to opravdu skvost, ale ostatní je nevyvážené. 3* ()

zette 

všechny recenze uživatele

Namet zajimavy, hezka hudba a kamera. Pribehu ale nelze uplne verit a oba detsti herci maji jen minimalni prostor k predvedeni nejakeho vetsiho herectvi. Jinak je zde Recko vyobrazeno dost pochmurne a negativne, jakoby meli tvurci kristalovou kouli a vestili osud teto stredozemni zeme za dvacet let. Rozhodne jsem cekal vice. ()

Reklama

Reklama