Zvonilka a tvor Netvor

Zvonilka a spol zažívají krušné chvíle. Je na čase vzít nohy na ramena nebo se postavit za Roklinku? Ano, dětsky hravá poetika se nám trochu změnila, potemněla, ale s mládím kapitána Hooka jsem měla větší problém. Tady je minimálně hezky využité ponaučení z Tajemství křídel. (23.06.2020)

Myslím že si moc nevyberem chlapy... jsou to ženský z mozkem velikosti špendlíkové hlavičky na kterých se nejen příroda ale i evoluce slušně vyřádila. Ale vzhledem k vypatlanosti předchozích děl mě tohle celkem bavilo. Vzhedem k tomu že z pirátky záporačky předchozího dílu se mezi tím stala Ninja co to fakt ze svímy dalšími hitman sestramy válí zbodlinou. TAAKY DOBRÝ! tAAKŽE Příšerka povedená i když teda natahovaná jak Shrackovy ponožky. Než se konečně jako že vyjádřil... už jsem se slušně zuačal adaptovat na hlaveň brokovnice kterou jsem chtěl použít namísto ovladače, kdyby se cokoliv zvrtlo. Naštěstí se po zhruba polovině stopáže konečnečně začne něco dít a všechno to klišovité roztomilé jde stranou. Kdyby třeba netvoříkovy ve finále hráblo... a dostal chuť na pár vložek z křidélky... byl by snat i ten happy-end... ale takhle taky dobrý, i když nevím jestli by v téhle podobě by se jí mohl tsak nějak odvěčit... no možná ona trochu jo, ale to už bych tak nějak nechal spíš na své soukromé fantazii a dál to nepitval: :D Proč film vidět? 1. Je to rostomilej Licker z velkýma vočima a pořát mutuje, 2. Udělám svou práci,-aneb ninja Fairy, 3. Teda ten je ale, vééélikej. :] RedAK: Koment... luxusně zabil. XD (29.06.2015)

Nemůžu si pomoct, ale ty filmy se Zvonilkou mi přijdou celkem fajn. Není to velké umění, o to ani nejde. Ale ty příběhy mají přesně to, co mají podobné příběhy pro děti mít. Je tu napětí, je tu zábava, jsou tu možná trochu i slzy a také zajímavé dějové linky, které nenudí. Navíc ta krátká stopáž je prostě příjemná. Já jsem se u snímku bavil a příjemně mi utekl. (07.03.2015)

Jako obětavý otec jedné malé skalní Zvonilka fans jsem se nejnovějšího dobrodružství z Hvězdné roklinky zúčastnil v sále hradeckého CineStaru.........nejde však o to, že po třicítce navštěvuji animované pohádky o vílách, ale o to, jaké hrůzy na mne s první minutou zaútočily. Takže startujeme, cola, nachos, popcorn, gumové bonbony, víly, myšky, ptáčci, kytičky.....proroctví, apokalypsa, netvor - mimochodem, už samotný fakt, že se v názvu snímku objevuje slovo "netvor" je na pováženou, ale to je možná to nejmenší zlo. Krvežíznivý hon na titulního hrdinu (slovy vílí skautky: "udělám svou práci") ukončený pro dětské publikum opravdu vydařeným "happy endem" z kterého vyplívá, že všichni jednou umřeme.........ne, nestačilo se s na hibernaci se chystajícím tvorem rozloučit slovy: "uvidíme se až zase bude potřeba tvé pomoci"....prostě to tam napálíme, ať mají mít děcka z čeho noční můry). Malou (3 roky) jsme celou dobu museli držet v náručí s tím, že všechno dobře dopadne.....a to si nedovedu představit starší dítě, které si umí dat dohromady dvě a dvě - to se musí v noci počurávat ještě na střední. Slovy mé ženy, která má díky mateřské dovolené kreslené pohádky celkem najeté: "nejhorší Zvonilka" a já dodávám: "nevhodné pro kojící ženy, trpící srdečními chorobami a děti všech věkových kategorií". (24.02.2015)

Jednoho dne jsem dlouze nasál několik doušků dobře vychlazeného lahvového piva a pronesl směrem k paní Generové: Zítra vezmu dítě do biografu. Dávají Spongeboba. Kalhoťáka. Ať můžeš naklidit, navařit, vyprat cejchy a vycídit vidličky a nože. Druhý den ráno mě vzbudilo tiché cupitání dětských nožek: Táto, já bych raději šla na tu Zvonilku. Tady jsou dvě možnosti. Buď odmítnout a vystavit se těm nepříjemným akustickým projevům dětí, jako je vzlykání, pištění a pláč, nebo svěsit ramena a ustoupit. O šest hodin později kupuji v kině Hutník dva lupeny na Zvonilku a taky cukrkandl, pišingry a nějaké ty cocy coly. Vestibul je plný lidí a trochu mě překvapuje, že většina lidí nemá víc jak metr třicet. Vcházíme do sálu, odklízím zbytky popcornu ze sedačky po svém předchůdci a pohodlně usedáme. Za chvíli celý sál zhasne a ze tmy se jen ozývají tenké hlásky: Mamííí, já se bojím! V té chvíli si uvědomuju, že jsem asi jediný tatííí ze všech větších či menších přítomných. No potěš. Film začíná. Roztomilé víly, ptáčkové, motýlci, zajíčkové, přesně jak jsem očekával. Někdo někoho zachraňuje. Někdo se chce s někým skamarádit. Tvor netvor je hodný ňouma a jmenuje se Raf. Nudím se. Dozvídáme se o temném proroctví a katastrofě, kterou Raf způsobí. Nějak to souvisí se smrtí a armagedonem. Narostou mu křídla a rohy. Vida, vypadá jako křeček Antona La Veye. Konečně něco zajímavého. Závěr epický jako od Emmericha a dopadne to celkem špatně, žádný happy end. Výborně. Za tři. (17.02.2015)