Der Todesking
The Death King
Der Todesking
Der Todesking
Obsahy(1)
Sedm smrtí skrývá každý den v týdnu. V sedmi kapitolách jsme seznámeni s nejrůznějšími způsoby sebevražd. Epizody jsou propojeny mysteriózním řetězovým dopisem, ve kterém se píše o bezvýchodnosti života a vyzývá k sebevraždě. Tento dopis je zosobněním krále smrti. (wero1000)
Recenze (28)
Dievčatko namaľuje na papier zvláštnu postavičku a komentuje: "Toto je kráľ smrti. Robí to, že ľudia už nechcú žiť." To je posledný obraz nízkorozpočtovky Der Todesking, po ktorej sa vám možno nebude chcieť žiť. Nie preto že by bola emocionálne deštrukčná. Skôr pre pesimizmus, černotu a zúfalstvo, ktoré z nej sálajú. Jörg Buttgereit sa opäť zaoberá smrťou, s ktorou sa evidentne nevie vysporiadať. Tentoraz to robí prostredníctvom viacerých zdanlivo nesúvisiacich epizódiek, v ktorých perfektne ovláda formálnu stránku filmárčiny, no absolútne nevie viesť hercov. Niektoré pasáže sú nechutné (rozkladajúce sa telo - červy, črevá a tak), niektoré šokujúce (veľmi pôsobivá akože snuff scénka strieľania do náhodných obetí) a iné prekvapia svojou pointou. Prazvláštny exploitation guláš s opäť veľmi dobre použitou hudbou. O nej a jej kombinácii s kamerou to celé je. ()
Jméno Jörg Buttgereit v mém pomyslném žebříčku poskočilo o dalších mnoho příček nahoru. Der Todesking, natočený v období mezi Nekromantiky, zaujal především svou citlivostí, téměř vymizením honby za maximálním hnusem a svým nápadem. V průběhu celého týdne se pomalu, ale nezastavitelně stupňuje depresivnost postupujícího děje a nedělí vyvrcholí takovým způsobem, že to prostě nemůže nechat nikoho chladným. A přes to všechno zůstavá snímek neskutečně jemnou a svým způsobem romantickou a ponurou pohádkou o Králi smrti. K tak přesvědčivému účinku bezpochyby přispívá i jednoduché, ale v podstatě dokonalé hudební podbarvení. Uvažuji i o hodnocení nejvyšším. ()
Čekal jsem poněkud bizarnější film s mnohem rafinovanějšími sebevraždami. Když si člověk vzpomene na italské snímky 70. a 80.let, nestačí se kolikrát divit, na co všechno autoři přišli (a možná se i inspirovali ve skutečném světě, což by dnes bylo prostřednictvím internetu mnohem snazší). Poeticky je naopak udělán postupný rozklad mrtvoly muže, který by sám vydal na krátký film. Dnes jistě nic šokujícího, přesto stále plnící základní účel. Život a smrt, dva absolutní protiklady. Naprosto bezchybně je zvolen hudební a zvukový doprovod. ,,Co mne zabije, zůstane mým tajemstvím." ()
Pochmúrna záležitosť to áno, zobrazujúca týždeň plný dramatických úmrtí majúce jeden spoločný význam a to uspokojenie kráľa smrti, ktorého vláda nad človekom dosiahla stav nezlúčiteľný s pobytom na zemi, ale pod ňou. V niektorých momentoch dramatické a bezvýchodiskové dielo nesúce typické filmové črty Jörga, ktorý opäť celkom zaujímavo experimentuje s kamerou. Ale aj napriek obsahu filmu som sa miestami pousmial, ako napríklad v utorok (vo filme môj najobľúbenejší deň), v ktorom jedna z postáv prichádza do exkluzívne zariadenej videopožičovne čo sa týka ponuky. Na jej pultoch sa blýskali ťažké klasiky ako napríklad Faster, Pussycat! Kill! Kill!, Videodrome, Godzilla, Breakfast at Tiffany's, Day of the Dead, The Texas Chain Saw Massacre, Citizen Kane, The Howling, An American Werewolf in London, Maniac a nacistka Ilsa, ktorú si zákazník odnáša domov na svoju “párty”. Ale hlavnými DVOMA filmami v požičovni boli režisérov NEKROMANTIK, ktorý sa neslnil len na pulte vo VHS obale, ale aj ako plagát, ktorý mal svoje výsostné postavenie aj na hlavnom platiacom pulte. No a ten druhý zásadný film z regálu (dokonca som ho doma úplne náhodou pozeral dva dni dozadu pred Der Todesking a to bez nejakého, čo i len nepatrného tušenia, že ide o veľkú inšpiráciu k nemu) ……….a je to, nebudem už ďalej napínať, A ZED & TWO NOUGHTS z roku 1985. ()
Není to film, spíš videoart, ale umělecky na výrazně vyšší úrovni než Nekromantik. Sedm dní, sedm příběhů ohnilých do morku kostí, tak jako mezi nimi jako spojnici sledujeme postupně ohnívající tělo. Hniloba je tu ovšem od roztomile exploatačního Nekromantika spíše duševní, snažící se až o nečekanou hloubku - zvlášť v pasáži kde dlouhý sled záběrů mostu doprovází vyjmenovávání lidí, kteří na něm ukončili svůj život, či v části která až vizionářsky předznamená současnou dobu masových střeleb natáčených a vysílaných GoPro kamerami, jako snahy o poslední prohlášení před smrtí střelce a pokus o vložení smyslu do jeho marného života. No a mezi těmito vážnými náhledy na depresi pak pobíhají náckové stříhající židům penisy zahradními nůžkami, protože proč ne. Protože Buttgereit pořád touží po tom být magor asi. ()
7 dní v týdnu, 7 různých sebevražd. Sebevraždy sice nejsou nikterak originální ale to jak je vše natočeno a naservírováno divákovi je téměř dokonalé. Depresivní záležitost. ...Pro sebevraha je smrt únik z "mrtvého života" do "živé smrti"... ()
"Život nahouby? Hlavu do trouby!" Bohužel, umělecký záměr z toho čouhá jako kost z patologovy aktovky. Jazykový koutek: Sebevrah německy? Das Buttgereit. Co znamená: "In sechs tagen schuf Gott Himmel und Erde. Am siebten Tag brachte er sich um"? Dablpřeklad: Kdyby si Bůh hodil mašli hned první den, dostal by se do pohody o šest dnů dřív. Měl by klid a nejen on, ale i my všichni. A nasládlým pachem rozkládající se mrtvoly imrvére vábený Buttgereit by nemusel patologům fušovat do řemesla svým časosběrným dokumentem o broučcích hrobařících. Příbalový leták filmu: Jako antisuicidální pilulka při záchvatu "Post coitum anima tristis est" nedoporučováno. Nepředepisovat k užívání těhotným ani single žijícím! Rovněž nevhodné místo četby "Život po životě" (Raymond A. Moody), coby motivace k neskákání z mostu. Pouze potřebujete-li s partnerkou ZABÍT deštivé nedělní odpoledne, tak možná. Dva důvody, proč... Hudba a zeď. Podmanivý Skelett Tanz smyčců po strunách a sugestivně zachycené utrpení mladíka, dohnaného až zběsilému tlučení hlavou o zeď (neobvyklý a šílený způsob sebevraždy, echt hnus). ()
Jörg Buttgereit u mě v žebříčku skáče nahoru každým dalším filmem, který si od něj pustím. Těchto jeho sedm podob smrti pravda má pár slabých okamžiků, ale hned pondělní v konečném důsledku fakt šílená scéna, v níž se v místnosti točí kamera dokola (bez jediného střihu) a postupně zabírá hlavního hrdinu při různých činnostech, je naprosto grandiózní. Ostatně, kamera a hudba, na tom tenhle film stojí (ale nepadá). Myšlenka, promyšlený scénář, dobře vypilované postavy, v porovnání s Jörgovými předchozími snímky docela obstojné herecké výkony, nápaditost a originalita. Vším tím se Der Tödesking pyšní. . Parádní nápad s nádherným mostem a seznamem jeho obětí. Zajímavé a poněkud netradičně pojaté found footage (v dobách, kdy to ještě vůbec neletělo) s masovou vražedkyní. Pecka. ()
Existuje jakési metavědomí mezi žitím a nežitím, kterému je lidskou přirozeností se bránit. Der Todesking se věnuje pouze jemu a to bez jakékoli známky vyrovnání. Za šest dní Bůh stvořil svět. Sedmý den se zabil. ()
Do čtvrtku to bylo v pohodě, pak už to pěkně začlo nudit. škoda. 55% ()
"Braková avantgarda" ()
Zkouška zvrhlé divácké trpělivosti. Obstál jsem a celkem si to i užil:-) FOD 2020 ()
Na rozdiel od Nekromantikov Buttgereit tentoraz nepotrebuje šokovať prítomnosťou mŕtvych tiel a torz /hoci aj na ne príde/ a predsa je jeho účtovanie s prítomnosťou smrti v ľudskom živote mimoriadne intenzívne. Možno i viac ako v jeho vyššie menovaných dielach. ()
Zajímavý nápad i kompozici mi osladili opravdu nehrající, nebo přehrávající herci. Víc šklebení neznamená víc emocí, což platí především o scéně poslední. Postavy mi byly velmi nesympatické a tak jsem se nemohla dočkat, až všechny zemřou. Ze souboru se mi tak líbila jen první scénka (s rybou) a minimalistickou scénku s titulky (o mostu), kde nikdo nevystupoval, a tak se nemohlo nic pokazit. Rozhodně se nejedná o drama, nečekejte ani horor - jde jednoduše o experimentální film, který si hraje s formou snad ještě více než s obsahem. ()
Zapálený majster čudesností a nechutností. A to nehovorím ani o Davidovi Lynchovi, ani o Davidovi Cronenebergovi. Ich európsky nasledovateľ má meno Jörg Buttgereit. Týmto svojím dielom potvrdzuje pozíciu jedného z najodvážnejších a najnetipyckejších filmových tvorcov. Selekcia príbehov, z ktorých ani jeden neskončí happy endom, môže mať pre senzibilných jedincov katastrofálne následky. ()
"That which kills me, will remain my secret." Underground z tohoto díla vyzařuje na sto honů, přičemž nepostrádá citlivou artovost. Klasika Buttgereit, jeho filmy mají svoji tvář a on je dělá sice nízkorozpočtově, ale zato od srdce! Král smrti je mozaikou osudů lidí, kteří se rozhodnou spáchat sebevraždu, jednotlivě propletenou do sedmi dnů. Mezi příběhy se rozkládá mrtvola a hraje úchvatná hudba, která onu filmu vytváří duši. Škoda přeškoda, že Jorg stagnuje a už nic netočí. "This is the king of death...he makes people want to die." ()
Undergroundová pochutina, braková esej na tému samovražda a jej osobný a spoločenský význam. Buttgereit sám pôsobí trochu ako Todesking a takéto filmy sa točia/pozerajú aby sme ich nepraktizovali v reáli, nasýtili naše zvrátené id. EDIT: Po druhom zhliadnutí - Najlepší, najosobnejší a najsústredenejší Buttgereit - a s najlepšou hudbou. Toľko vrstiev, tém a s takým osobným nasadením. Úžasné, že niekto svojich osobných démonov ako i sleazy vášne sformuluje do niečoho takto rýdzeho a kreatívneho. A že to je miestami trochu naratívne nezrozumiteľné (Utorok a streda) a niektorí herci sú pomerne toporní? To predsa k braku patrí. 4,5* ()
Něco podobného jsem viděl jen dvakrát za život, u Matthewa Barneyho. Ten je sice nikde jinde než Buttgereit, ale ten filmařský koncept je podobný, prostě experiment skoro bez děje, založený čistě jen na atmosféře a působením jednotlivých scén. Vždycky je to strašně zvláštní, ale vždycky se to snaží mít něco do sebe. Oproti Barneyho dílům je ale Smrti král horor, s nějakou tou občasnou perverzní scénou a celkem dost nihilistickým laděním. Musím uznat, že některé části mají něco do sebe (hlavně Pondělí, ale taky Úterý nebo Čtvrtek) a jsou dost atmosférické (čemuž pomáhá i skvěle vybraná hudba), ale některé úseky jsou zase naopak přehnaně dlouhé, zbytečně tiché a než přejdou k hlavnímu, je to těžká nuda (nejvíc to za mě platí o Pátku, aspoň myslím). Celkově to ale určitě mohlo být kreativnější, protože nápadů jednotlivé dny moc nemají a propojené to taky mohlo být určitě mnohem víc, než jen těmi dopisy. Nejpropracovanější je asi Neděle, kde hraje samotný režisér a která celkově odkazuje na jednu větu zde dříve řečenou, ale jinak to fakt moc povedené není. Navíc mi nesedlo ani to nihilistické ladění. Ale na Buttgereitův nejslavnější film se pořád chci podívat a jsem zvědavý, jak moc to bude blízko tomuhle stylu... Slabé 3* ()
Moje první setkání s Buttgereit a on to nepřežil. 0/5 ()
Co jinyho jsem moh od Buttgereita čekat, než odpad. Snůška sebevrahů, vrahů a divnejch existencí, kteří si smrt zaslouží. Rozklad mrtvoly byl docela zajímavě udělanej, ale nic, kvůli čemu bych musel tenhle "film" vidět. Jediny vtipny bylo to, jak si z vystřelenyho mozku na zdi udělal obrázek... ()
Související novinky
ČSFD skvadra zpět na Sitges Film Festivalu
Po úspěchu loňské filmové výpravy se čtyřčlenný ČSFD tým opět vydal na nejvýznamější festival pokleslých žánrů na světě. Hororoví fandové Filmmaniak, RUSSELL, Goldbeater a POMO (na spodní fotce zleva… (více)