The Snake Brothers
Režie:
Jan PrušinovskýScénář:
Jaroslav ŽváčekKamera:
Petr KoblovskýHrají:
Matěj Hádek, Kryštof Hádek, Jan Hájek, Lucie Žáčková, David Máj, Lucie Polišenská, Věra Kubánková, Jana Šulcová, Jan Vápeník, Martin Bonhard, Thomas Zielinski (více)Obsahy(1)
Užovka (Matěj Hádek) je ztracen ve svém vlastním životě. Je mu už skoro čtyřicet a nemá holku ani práci, přičemž cítí, že má poslední šanci sám se sebou něco udělat. Naskytne se mu šance, kterou nehodlá promarnit. Jeho bratr Kobra (Kryštof Hádek) je magor, nezodpověděné dítě a feťák, bydlící s věčně opilou matkou (Jana Šulcová). Staví vzdušné zámky a vykrádá chatky. Ve chvíli, kdy se ukáže, že by Užovka mohl být už konečně šťastný, se objeví Kobra. Užovka se mu rozhodne dát pořádnou lekci, situace se ale vymkne kontrole. (Falcon)
(více)Recenze (816)
Smutnej déšť a město v kouři, ticho prázdnej chrám, noční můry pijou silnej čaj.. Čistý film o špíně, v němž Hádci syčí o sto šest, obzvláště ten menší je přesvědčivě odpudivý až do momentu „Seznamte se, Joe Kobra“. Prušinovký svým kaučukovým sociálním realismem ukázal, kudy vede cesta.. ()
Pokud takto vypadá ten nejlepší z nejlepších, tak je to hodně smutný obraz celku. Neb Kobry a užovky jsou jen dobré, nikoli skvělé a nikoli výjimečné. ()
Asi stárnu, ale tyhle filmy, kde jsou všichni nesympatický hajzlíci, opilci, trosky, v lepším případě jenom magoři, mě už moc nebaví. Na druhou stranu se zase musí ocenit, že něco takovýho vzniklo zrovna v domácí produkci, v porovnání s tím je film na 4 hvězdy. Jenom mi moc nevyhovoval průběh. Začátek zaujme, když se představí postavy, ale pak nepřijde žádná katarze, konec je taky dost nijakej a SPOILER scéna se smrtí feťáka vyloženě divná, takový buch-střih-zdar KONEC SPOILERU. Výborní ale byli herci, a to bez výjimky všichni a Kryštof Hádek se snad vážně zfetoval, protože sakra, ten hrál neuvěřitelně, jak tam chodil s oškubanou hlavou a roztrhanou bundou, no dávám mu 100%. Závan černého humoru sem a tam taky potěšil. Jsem zvědavá, s čím Prušinovský přijde příště. ()
Dýcha to dneškom. Jazykom, postavami, prostredím. Buď makačka pri páse a po práci fuška. Do aleluja. Pracovať a živiť za malý plat rodinu je tiež fuška. Dá sa sedieť aj za pokladňou či v kancli s presne stanoveným časom. Monotónna nuda. Otupenie a východisko z finačnej suchoty sa dá narušiť. Podnikať. Najklasickejšie v štýle: lacno kúpiť - draho predať. Ale podnikanie v súradniciach východnej Európy so sebou často nesie zároveň čosi za hranou zákona. Alternatívou je mať na háku všetko. Teda - ehm - okrem drogy. Látky, ktorá človeku prináša zmierenie s marazmom okolo. Alkohol, cigarety, fet. Všetko uvedené je zhruba obsiahnuté v príbehu dvoch bratov. Divák si má možnosť klásť otázky o ich charaktere. Napr. podľa mňa bol feťák v pohode. Asi ako ho charakterizovala jeho babička . "Von je takové zvířátko.". Zastal sa brata, keď mu hrozila basa. Jeho brácho (Užofka) sa ho nezastal keď Kobru tĺkli, ani keď ju naháňali. Na druhej strane strčil bráchovi ticícku a nejaké handry. Rodinu navštevoval na rozdiel od brata - narkomana len sporadicky. Na druhej strane, kto nemal v rodine feťáka, čo predal všetko, čo sa predať dá, ten nevie, čo to je. Ak hodnotiteľ filmu ide skôr po veciach a majetku ako po ľuďoch, tak ten to má jasné: neznesiteľná smažka a feťák si zaslúžil, čo dostal. Veď toľkých okradol. Aj hnusne vyzeral aj s tými jebákmi po tvári. Podobné hodnotenia ukazujú podstatu: túžia len po fľandrách, eventoch a drinkoch. Tešiac sa ako ich v posteli vyzvŕtajú, hneď po zinkasovaní denných tržieb. Milujú preniesť zodpovednosť na niekoho slabšieho, čo tiež túži po zmene. P. S. Záverečná poznámka obsahuje kritiku. Čo sa týka scenára - nebol marný, len príliš realistický. Vo filme, a je jedno či v sci-fi alebo v sociálno-kritickej dráme, oceňujem skôr rozlet fantázije scénaristu, ako snahu urobiť film tak, že si poviem: "Kurva veď toto úplne zo života". Oceňujem skôr, čo sa bežnej kurva realite vyhýba na sto honov. ()
Hádek na druhou a Čeští lvi se můžou třást!! Další verze sociálního dramatu po česku se vydařila. Sakra jo. Neschopné zatracence hrají dva (skuteční) bratři, takže taková ta vztahová dynamika je zaručená. Starší Matěj Hádek tu představuje zneuznaného dělníka, přežívá, chlastá, sní, že jednou zase přijde příležitost, kterou neposere. Mladší Kryštof je kleptomanská feťácká troska s nedomyšlenými plány, která žije ze dne na den, totálně ignoruje základní společenská pravidla, a která tu televizi nějak vyřeší. Se štípačkami na zádech, s těkavými gesty a s dialogy, nad kterými nemusí přemýšlet, zda jsou pitomé nebo umělé, je jednoduše dokonalý. Technická stránka filmu je osobitá, ač žádné velké umění v sobě nenese. Kdo má rád britské sociální kusy, Bohdana Slámu nebo předchozí zastavení scénáristy a režiséra Jana Prušinovského, bude se mu líbit i tohle. Také tentokrát (stejně jako u Pepika Hnátka) na své postavy pohlíží smířlivě, nevysmívá se jim, ač je jasné, že i přes veškerou snahu skončí zase na dně. I když právě s tím mi úplně neladí závěr, který alespoň mně ilustruje, že tvůrci moc netušili, jak to celé uzavřít. Ale je to jen menší vada na kráse (plus leckdy překvapivé činy i těch „normálnějších“ postav), protože dialogově je to hutné, příběhově silné, herecky za poslední měsíce/roky bezkonkurenční. Ať už mluvíme o zahořklé matce, bodré babičce, svérázné manželce nejlepšího kamaráda, obchodním partnerovi… Moc velká spokojenost!! ()
Dráma len vďaka rozuzleniu. Inak sa jedná o čistokrvnú, pomerne realisticky poňatú komédiu zo života feťáka, ktorý je svojím najbližším okolím neustále vnímaný ako osoba, ktorá za nič zlé čo spácha - nemôže. Divák sa pár krát zasmeje, pár krát mu hlavou prebehne myšlienka, či už toho nie je priveľa a či v skutočnosti nie je hlúpejší ten, čo má zdanlivo rozum na mieste. ()
Ty vole, ty vole, vole, vole, ty vole... a furt dokola len ty vole. Českú kinematografiu už nejaký ten rok nesledujem, ale na viaceré odporúčania mojich obľúbených uživateľov som si snímok "Kobry a užovky" predsa len pozrel. Avšak vôbec to na mňa nezapôsobilo. Bratia Hádekovci sa snažili ako mohli, no akosi som im to nežral. Najmä ten čo hral toho vymletého feťáka bol značne nepresvedčivý. Celé to bolo prázdne, plytké, kŕčovité a nedôveryhodné. Herecké výkony na úrovni ochotníckeho divalda a maxi trapný soundtrack. Nič moc, ty vole. ** ()
Zatímco užovky jsou vnímány jako nejedovatí hadi, kteří nejsou člověku nebezpeční, kobra signalizuje nebezpečí. Jak je tomu u Petra a Vojty? Příběh Šťastných ne příliš šťastných bratří. Drsná sonda do života ani ne podsvětí, jako spíš sociálně slabších, kteří jsou nejvíce ohroženi sami sebou. ()
Otevřít si krámek s hadrama na nejblbějším místě v Kladně, tak to fakt musí mít člověk pořádný koule. Prušinovský a oba Hádkové je zjevně maj, takže to obrátili ve zlatej důl. Ten filmovej, samozřejmě, protože už tu hodně dlouho nebyl takhle povedenej českej film, ještě k tomu ze současnosti. A navíc mi to pokoukání ještě vylepšili pohledem (z onoho krámku) na panelák, kde jsem vyrůstal .. ()
Letošní rok zaznamenal český filmový rybníček vlastně celkem překvapivý počet nadprůměrných zářezů (Ztraceni v Mnichově, Nenasytná Tiffany, Sedmero krkavců). Tím nejvýraznějším kouskem ovšem pořád zůstávají Kobry a užovky. Jan Prušinovský se zde po komediálních štacích v Okresním přeboru a Čtvrté hvězdě definitivně posunul mezi tuzemskou režisérskou špičku, když nám servíruje výborné drama se skvěle přirozenými dialogy, jež díky zasazení na malé město a do tamních typických postaviček místy až nečekaně tne do živého. A to ani nijak přehnaně netlačí na režijní pilu. Připočtěte si k tomu ještě skvělé bráchy Hádkovi, správně dávkované humorné momentky či na domácí poměry nedostižnou technickou stránku, a máte před sebou jeden z mála českých snímků posledních let, který byste prostě neměli minout. Jen ten závěr bohužel není tak dotažený, jak by si tvůrci přáli. ()
Jan Prušinovský si jednou řekl. "Mám plán." A měl. ()
O tomhle se těžko píše, ale nemyslím si, že tu jde o nějakou fikci. Troufám si tvrdit, že mnohé z toho, co se zde děje, uvízne člověku pod kůží. Svůj podíl na působivosti mají bratři Hádkové. Dobrá filmařina, leč depka. ()
Solidní dílko, ale po těch nadšených reakcích tady, jsem asi přeci jenom očekával něco ještě víc vypracovanýho. Tři čtvrtiny filmu ok, ale ta závěrečná to trochu shazuje. Jednak mi ten konec přišel kapku uspěchanej (má to sice skoro 2 hodiny, ale i tempo, tak bych klidně o 15 minut víc snesl) no a jednak mi trochu chování postav v závěru úplně nekoresponduje z předchozím děním ve filmu. Je to škoda, protože jinak další zajímavá, nevtíravá sonda do dnešní doby, takže domácí tvorba určitě není mrtvá jenom je potřeba to vzít správně do rukou. Nakonec 4* dám, ale znova opakuju ta snaha všechno v závěru rychle a zběsile ukončit to lehce pokazila. Na druhou stranu v době chystanýho Vánočního kameňáku, musíme být za podobný domácí filmy rádi.70% ()
Další z vlaštovek filmového subžánru "všichni jsou v prdeli" mi říká, že si za pár let pro depku nebudu chodit k seveřanům, ale zůstanu klidně věrný naší české kotlině. ()
Asi zaslúžený Český lev. Ani zďaleka som nevidel všetko, čo v Čechách toho roku vzniklo, ale Kobry a užovky ma skutočne dokázali zaujať a to sa novodobému českému či slovenskému filmu podarí len málokedy. Film má slušný príbeh a uveriteľné postavy a to je základ každého filmu. Bratia Hádekovci výborne zapadli a pri pohľade na staršieho Hádka mi hneď napadlo meno Thomas Kretschmann. Je tam istá podoba a jeho spomínaným nemeckým otcom by kľudne mohol byť. Na miniroličku by možno prikývol. Kobry a užovky sú každopádne malým zázrakom a tak nejako si predstavujem nový, moderný film. Veľká pochvala a veľmi silné štyri hviezdy. 80%. ()
Hádkové hrajou bratry s hadími přezdívkami, oba jsou více méně hajzlové, jen ten jeden nepopíjí okennou, nečmuchá ředidlo a nespolyká/nešňupne všechno, co má přibližný tvar tic tacu, nebo moučkového cukru. A oba své party zahráli sakra dobře a uvěřitelně, což z obou činí hlavní devizu filmu, spolu se jménem Jana Prušinovského, ten zvládá nejen komedii, ale i tohle drama plebejců z malého městečka, kteří se topí v různých problémech a přitom film jako celek nesklouzává do totální oslavy zmaru, jako například Poupata (jakkoliv jsou božská) a nechává tak postavám zdání určité reálnosti a normálnosti (dokonce mají i svůj vývoj). Navíc se povedl i písničkový soundtrack, který sice obsahuje z velké části hudby tak neskutečně ohyzdné, že bych je poslouchal jen pod pohrůžkou prostřelení čéšky, ale sem se naprosto hodí, ať už svojí třetiligovostí obecní diskotéky okolo třetí ráno, nebo tím, že sedí text s děním na plátně (ale bacha, třeba Na hadím ocase bří orffů je skvělá věc). Prostě je to povedenej film, kéž je takových u nás víc. " Ty krávo, brašule, mám plán, ne, vole? " ()
Prušinovský JE momentálně nejlepším českým filmařem. Takhle přesvědčivě vykreslené charaktery jsme byli zvyklí jako na běžícím pásu sledovat v 80. letech od pánů Menzela a podobných. Kobry a užovky jsou nikdy nekončícím příběhem. Výkon bratří Hádků by zasloužil nejedno ocenění. "Brášin, víš jak." Tohle je zdánlivě další malý český film, který ovšem ještě vyroste časem. Prušinovský to dokázal. 90% ()
Nakonec trochu zklamání. Hádci hrajou dost zajímavě na to, aby drželi pozornost diváka i přes jisté nevěrohodnosti ve scénáři. Navíc je skoro každá dílčí scéna mizanscénicky nebo dialogem nějak pěkně vypointována a střih svižný, takže se na to fakt dobře dívá. Konec ale překvapí. Člověk by čekal ještě pár minut děje mezi předposlední a poslední scénou. Nevyzní to. Žádná jakože morální rezonance. Možná taky kvůli tomu, že už předtím, vlastně celou dobu, se tomu filmu nějak nechce do hloubky. Fórky sice dobrý, ale narušujou ten "vážný" modus vnímání, který by měl být pro poslední scénu nastaven. A především, Užovka se vždycky ze všeho tak nějak strašně jednoduše vykecá, ze všeho ho scénárista strašně bez námahy vytáhne, ve výsledku jsou na něj vlastně všichni strašně hodní. Ke konci jsem už ani nevěřil, že by se v tomhle světě mohlo komukoli něco zlýho stát, nebo že by se mohl aspoň s někým opravdu pohádat a rozkmotřit se. Co je to opravdové zlo v tomhle filmu? Dyť je vlastně všecko docela v klidu. Problémem jsou jen drogy (nikoli lidi, kteří je berou nebo prodávají) a autonehody. A ještě blbý líný ženský vlastně. Nebo to mělo snad být o tom, že za všechno v základu může ten dederón (zběhlý otec)? Já ti nevim... ()
Prušinovský jede - a Hádkové taky. Netušim, nakolik měli být oba bráchové vykreslení jako karikatury absolutních tragédů, nicméně čorkosmažka je tu ztvárněná natolik trefně, až jsem se slzou v oku zavzpomínal na několik podobných pitomců, kteří se pokoušeli "pracovat" v naší firmě. Všichni obsazení prokázali výbornou situační dikci, scénář zase příkladnou konzistenci. Celek je parádně nahořklá dramedie, která ale právě o Prušinovský element vyčnívá nad konkurencí. ()
Související novinky
VOD tipy na konec srpna
S příchodem druhé poloviny srpna se nám léto pomalu přehouplo do své finální fáze, a pokud už vám příležitostné deštivé počasí narušuje plány na rozverné venkovní aktivity, nemusíte klesat na mysli,… (více)
Nový seriál televize Mall.tv
Ústřední trio mediální agentury VJJ je mladé, nadějné a odhodlané přicházet s unikátními kreativními koncepty, kterými zasáhnou srdce koncového spotřebitele a přepíšou dějiny marketingové komunikace.… (více)
23. Český lev - výsledky
Filmovým králem Českých lvů za rok 2015 se stává film Kobry a užovky. Film si přímo z vyhlašování ocenění odnesl šest sošek Českých lvů. Za nejlepší film si cenu převzali producenti Jan Prušinovský a… (více)
TOP filmy 2015 dle TOP uživatelů ČSFD.cz
V letošním přehledu nej filmů, které viděli naši top uživatelé v roce 2015, jsme dali prostor i filmům s jiným rokem výroby/uvedení než 2015. Anketu vyhrál postapokalyptický akčňák Šílený Max:… (více)
Film skvěle funguje, tak, že jsem se u toho kroutila jako had v rozštíplé holi. Sevřený rámováním i obrazem (kamera sama jako když jede na hadovi, co ta dělá, kam se prosmýkne, proplazí, nebo jak zblízka se nejednou varovně vztyčí a ostražitě a hladce sleduje každičký pohyb svých obětí), sevřený zvukem i slovem (parádní dialogy, snímání zvuků, nesmlouvavě otrlý výběr songů - je ovšem zlé, že jich tři čtvrtiny nepřekládají v angl. titulcích, to není stejné, jako když si dneska na netu najdete texty anglických písniček už i s překlady, že ne), sevřený pevnou a úzkou klecí scénáře, sevřený maniakálně neúhybným hereckým podáním, svíravý pocitově, uťatý jako definitivním hadím kousnutím do krku, jako plivnutím jedu do oka... trapno a bezvýchodno, rána do vazu, není kam před tím uhnout, kroutila jsem se... *** Nelze se ale přenést přes jeden zásadní problém: námět je devadesátkový, přesně ta doba, kdy se na malých sídlištích, v panelových sídlištních střediscích otevíraly značkové obchody s hadrama, v sousedství poloprázdných květinářství a uprášených drogerií, za slepými výlohami s kousky hnědé izolepy, přesně ta doba před invazí Vietnamců a po nájezdech tun polských šusťáků, ta doba, kdy se šmelilo s viagrou... devadesátky. Sedí to jako prdel na hrnec, včetně veškeré té bytové estetiky a všeobecných tepláků na doma, všechno to zapadá a člověk mojí generace dostává záchvat dušnosti. Devadesátky jak vyšitý a šmytec. Potíž nastane, když najednou úspěšný podnikatel koupí bábrli plazmovou televizi a v závěru filmu bojuje se smart-phonem a netbookem, a je po srandě. Začínající šmelina s viagrou a předvietnamský boom pseudoznačkových hader na vidláckých sídlištích se s touhle technikou míjí přinejmenším o patnáct let, spíš o víc. Tenhle renonc celý film notně shazuje, byť je mi jasné, že celé řadě jindy narozených diváků to šmahem splývá, je to nepřekousnutelný faktický rozpor. *** Další věc k podotknutí je pak už subjektivnějšího rázu: přestože film je nemilosrdně zacílený a propaluje se člověku do rozcitlivělé, rozkuchané duše jako lupou zkoncentrovaný paprsek, postrádám... přesah... působí to v podstatě jako bravurní hraný dokument, jako důsledné připomenutí jedné palčivé minulé reality, postrádám tu kulinářskou špetku "něčeho víc", ne proto, abych tomu sevření unikla, ale prostě proto, že je to film, dílo s vlastní duší, postrádám ji tam. V tomhle chimérickém ohledu mi pořád připadá Poslední zápas Pepika Hnátka silnější, jako větší dílo, i když oba ty filmy se do mě zakously stejně hluboko, se vší urputností, jen každý z jiné strany a do jiného místa mého neodkecatelného českého původu, prostředí, z něhož navždycky vyrůstám. Za tohle je budu oba vždycky velebit a Prušinovský u mě má svoje nezaměnitelné místo v české kinematografii jisté. Neupadá do infantilního humoru polehčujících komedií, je pronikavý a přísný, i při předvádění únikového humoru či situačního trapnokomična není sám nikdy trapný - to je nedocenitelný, důstojný a prazákladní rozdíl. Jeho tvorba zraje, tříbí se a já se těším na další počiny. Jen doufám, že se tak jako jiní jeho souputníci do sebe počesku příliš nezamiluje, nezleniví a nezkurví se - v jeho případě by to bylo dvojnásob smutné, protože přesně tohle má tak často v hledáčku. Zatím dobrý, zatím drží, zatím jede, zatím se chvěju, zatím se kroutím jako had v rozštíplé holi. () (méně) (více)