Můj život s novou tváří

V malé vietnamské rybářské vesnici žije dvouletý chlapec Viet, který se narodil se vzácnou obličejovou deformací. Viet trpí rozštěpem patra a bilaterálními obličejovými rozštěpy. Pokud nebude operován, nenaučí se nikdy mluvit, nebude moci normálně jíst a nebude moci vést kvalitní život. Viet ovšem není zdaleka jediným vietnamským dítětem s obličejovou deformací. Od války v 60. letech případů rapidně přibylo, mnozí se domnívají, že je jedná o následek použití chemických zbraní americkými jednotkami. Nadějí pro chlapce a jeho rodinu je londýnský chirurg Kirkpatrick, který patří k nejlepším obličejovým specialistům. Vietova matka Nio poprvé opouští rodnou vesnici a vydává se spolu se svým synkem do Londýna, kde čeká chlapce celá série operací. Během následujících měsíců budou Nio a Viet žít v pronajatém bytě v blízkosti nemocnice. Pro Nio je obtížné sžít se s novým prostředím, doma neměla pračku, ledničku, rychlovarnou konvici ani mikrovlnku. Po vstupních vyšetřeních sestaví doktor Kirkpatrick a jeho tým dobrovolných specialistů plán operací. Po operaci rozštěpu patra a obličejových rozštěpů bude potřeba udělat opravu rtů a očních víček. Viet rozpozná světlo a tmu, kvůli výrůstkům a deformacím je však téměř slepý. První operace bude trvat celý den a výrazně zlepší Vietovy vyhlídky na normální život. Pár dní před operací se objeví komplikace, Viet dostal kašel. Pokud bude mít teplotu a infekci v dýchacích cestách, bude se muset operace o celé měsíce odložit. Pediatr naštěstí usoudí, že Vietův stav není nijak vážný a chlapec je dost silný na to, aby náročnou operaci podstoupil. Nio se o svého synka velmi bojí, Viet je její jediné dítě a celé roky trvalo, než se jí podařilo otěhotnět. Ve Vietnamu je běžné, že když žena nemůže otěhotnět, manžel se s ní rozvede, aby mohl zplodit potomka s jinou ženou. To, že se Viet narodil, zachránilo Nio manželství. Podle vietnamských tradic a víry nesou synové zodpovědnost za posmrtný život svých rodičů, narození syna je proto pro rodiče velmi důležité. Mnozí naléhali na Nio, aby dala Vieta do sirotčince, Nio ale odmítla. Nadešel den D a Nio s obavami předává svého synka do rukou anesteziologa. Doktorka Timoneyová se pustí do korekce rozštěpu patra, po 4 hodinách práce má chlapec patro jako každé jiné dítě. Následuje rekonstrukce očních víček a rtů, nakonec čeká Vieta operace rozštěpu tváře. Po téměř deseti hodinách práce chirurgů má Viet pozašívanou, ale téměř normální tvář. Až se rány zhojí, rozhodnou lékaři, zda bude potřeba ještě další operace. Viet zvládl operaci dobře, na JIP je probuzen z narkózy, poté může jít s Nio na dětské oddělení. Následující týden je pro Nio i pro Vieta velmi těžký, chlapec má bolesti, je hladový a dezorientovaný. Po třech dnech už dokáže Viet sevřít rty lahev a sát, což považují lékaři za velký úspěch. Pak lékaři konečně odstraní obvazy a Nio poprvé vidí synovu novou tvář. Její štěstí je nepopsatelné. Rány se hojí dobře, a tak se může po týdnu od operace chlapec poprvé v životě normálně najíst. Následující den je chlapec propuštěn z nemocnice do svého dočasného londýnského domova. Po šesti týdnech se Viet vrací do nemocnice, aby lékaři zhodnotili výsledek své práce. Nakonec se lékaři rozhodnou provést ještě jednu operaci očních víček. Implantace plastové čočky umožní, aby se Vietova oční víčka roztahovala a rostla spolu s ním. Lékaři během zákroku také odstraní kůži z chlapcovy oční bulvy, aby se mohl v budoucnu rozvíjet jeho zrak. Před operací čeká ovšem Vieta mnohem příjemnější záležitost, a to oslava druhých narozenin. Protože má syn doktora Kirkpatricka narozeniny ve stejný den, slaví chlapci narozeniny společně u Kirkpatrickových. Po poslední operaci oka a třítýdenní rekonvalescenci se Nio a Viet mohou vrátit do Vietnamu. Viet pravděpodobně zůstane téměř slepý, proto s ním rodiče navštíví speciální školu, aby viděli, co je v budoucnu čeká. Během tří měsíců se Viet naučil říkat první slova, pooperační jizvy se chlapci dobře hojí. Díky pokrokům medicíny a charitě se stal z Vieta chlapec s novou tváří... (oficiální text distributora)