Mahóka kókó no rettósei

Potěšila zase jednou normální mužská postava, která nebrečí na každém rohu, ale dělá, co chlap musí... a také podtitul skrytý mezi řádky, který říká, že místo skuhrání o diskriminaci a dožadování se nějakých "práv" je lepší dělat to, co člověk umí a rozvinout to. Překlad na lehce podprůměrné, poameričtěné úrovni. Prozatím 4* (nakonec s odřenýma ušima za 5*, protože té sestře jsem opravdu ochoten její city věřit). Mám na anime rád, že není pro masy a tak každá jedna z nich někomu sedne zcela a někomu vůbec. (10.08.2015)

Asi jsem nějak vůbec nepochopil o co jde .. uměle vytvořená postava která je brána jako bratr a je naprosto perfektní v "magii" na dálkové ovládání, což ještě skrývá. V září nastupuje do školy se svoji sestrou a v říjnu čaruje atomovky z boku. Velké plus za to, že se zde nebulí každou minutu, ale jinak pro mě opravdu chaotické. (09.02.2018)

Sourozenci Shiba Tatsuya a Miyuki vstupují na střední školu, kde se učí mágové (rozuměj, kouzelníci). Miyuki je rozeznaná jako značně nadaná a proto se dostane do prvního kurzu, Tatsuya však skončí v druhém kurzu a jeho sestra má pocit, že ho proto jako nedoceněného musí pořád obhajovat a ochraňovat. Mezitím různě nějaké ozbrojené skupiny útočí na školu, spolužáci se perou, účastní se skvělých soutěží, nějaké ozbrojené skupiny útočí na účastníky soutěží atp. Hlavní hrdina má samozřejmě "skryté" skvělé a úžasné schopnosti a přestože je ve druhém kurzu, nechává daleko za sebou všechny sempaie, padouchy z útočících skupin (hromadně) i všechny kladné hrdiny a armádní muže/ženy v akci, navíc ho jeho sestra zbožňuje a i u dívek je oblíben. Dívat se na to dá, ostatně kresba je pěkná, všichni hlavní hrdinové jsou fešní, ale je to takové prázdné, navíc moc ukecané a místy i dost hloupoučké - viz při přepadení v sále Miyuki čistí svému bratrovi uniformu od krve, místo aby mocným kouzlem sejmula zbytek zmetků. Jak už jsem psala výše, je to koukatelné, ale je to dost průměr, místy podprůměr. Openingy ani endingy nezaujaly. (27.02.2017)

Když jsem si začátkem jarní sezóny vybíral anime, jimž dám tu ctěnou možnost mě oslovit, zaujmout, pobavit a potěšit, u Mahóky jsem váhal nejvíce. Zpětně si říkám, že oprávněně, neboť synopse nebyla zrovna dvakrát lákavá a po zkušenostech s předchozím, velmi špatným výtvorem studia Madhouse, jenž rovněž pojednával o světě magie, byly mé rozpaky na místě. Co však naplat, nakonec jsem Mahóce přeci jen šanci dal, ovšem taktéž odcházím nepotěšen. Lze-li to považovat za kompliment, můžu přiznat, že oproti Magickým válkám je Mahóka jen špatný seriál, jehož sledování nepředstavovalo takový okabol, břichabol a nervové drásání jako při výše zmiňovaném díle. Mahóce se zjevně dostalo vyššího rozpočtu, což mělo za následek zlepšení kresby, animace, hudby i zvýšení počtu dílů, ovšem postavy i děj zůstaly na zhruba stejně tragické úrovni. Za dobu devíti dílů jsem zaznamenal opravdu jen střípky čehosi, co by se s přimhouřením obou očí dalo považovat za děj, přičemž ten zbytek, na nějž jsem koukal, byla jen všudypřítomná vata plná vyprázdněných dialogů, jejichž pisatelé by si mohli podat ruku s Havlem, pár akčními momenty (slova „pár” a „moment” zde chápejte opravdu doslovně) a vzdycháním sestry hlavního hrdiny. Právě hlavní hrdina Tacuja a jeho sestra Mijuki jsou ukázkovým příkladem toho, jak by hlavní postavy neměly vypadat. Nejvýstižnějším adjektivem pro popis Tacuji je totiž „nijaký”. Opravdu. Zeptám-li se totiž sám sebe, čím mě Tacuja zaujal, respektive čím si aspoň trochu zasloužil mé sympatie, dostanu odpověď: ničím. Jde o tak mizerně napsanou postavu, že bych se možná ani nepozastavil nad tím, kdyby si je spolu se sestrou od desátého dílu odnesli kami a až do konce seriálu by se na obrazovce neukázali. Vlastně bych to i uvítal, neboť by do silně stojatých vod tohoto anime byl vnesen aspoň nějaký zajímavý prvek. Bylo by to mnohem lepší než sledovat současnou statickou podívanou plnou klišé o jakémsi třídním boji na škole umělé magie, kde asi z nějakého záhadného důvodu nefunguje vedení školy a pedagogové se zjevně stali přežitkem. Že vás můj komentář už nebaví číst? Nebojte, mě ho už taky nebaví psát. Končím po devátém díle v naději, že snad dá Madhouse aspoň na rok s anime o školách magie pokoj. A pokud náhodou přemýšlíte, že byste se na Mahóku přeci jen podívali, radím vám: pusťte si raději znovu celého Pottera, uděláte lépe. (18.06.2014)

Delší dobu jsem měl v plánu si tohle anime pustit, ale nemohl jsem se k tomu nějak dostat. Až nyní se mi to povedlo a upřímně toho nelituji. Byla to velmi zajímavá a zábavná podívaná. Musím přiznat, že jsem ne zcela pochopil tamější zákonitosti magie, ale nijak mi to nepokazilo zážitek ze sledování. Konečně jsem se i dočkal opravdu silné hlavní postavy, které nemusel pořád někdo pomáhat (i když byl občas až příliš neporazitelný...). Zajímavé jsou i ostatní postavy, např, Erika, Mibu, Mayumi, Mari, Leo, Mizuki a samozřejmě také Miyuki (nepřipadá vám, že jsou si ta jména až příliš podobná?), jejíž tak trochu "netypický vztah" s bratrem většině lidí vadil, ale mě nikoliv, ba dokonce jsem jim fandil (možná nejsem normální... no a co). Animace mě potěšila, dobře se na ni koukalo. Hudba včetně openingů a endingů se také velmi podařila. Jediné, co mi zatím výrazně chybí je pokračování... Takhle to doufám nezakončí. - 100% (19.05.2016)