Iššúkan Friends.

Námět může zní zajímavě, ale nakonec… je to nemastné neslané, plné pastelových barviček, červenání se a opakování stokrát dokola toho samého (což se dá čekat, když nám hlavní hrdinka zapomíná po týdnu, s kým že se to bavila, s kým že je to kamarádka). Sem tam to má světlejší chvilky, ale jinak je to celé neduživé jako předčasně narozené dítě. Ani hudební doprovod nebyl tak zajímavý, aby alespoň trochu ozvláštnil celou tu nudu táhnoucí se jako smrad. Dokoukala jsem to tedy celé, čekala jsem, že hlavní hrdinka bude méně labilní, bohužel nestalo se. Pokud máte rádi romance?, které pomalu plynou, nic moc se nestane, postavy mají jen jednu vlastnost a pořád se to motá dokola kolem toho samého, nikam to nevede a i klišé nejsou moc hezky využity, tak tohle je přesně seriál pro vás. (23.06.2014)

V prvé řadě bych rád předeslal, že námět je hrozně prvoplánový, divný, nepříliš realistický a vyloženě hraje na ruku různým klišé filmů a seriálů, v nichž se nějakým způsobem objevuje motiv ztráty paměti. Kresba postav je tak jednoduchá a jemná, že leckomu mohou ksichtíky hlavních postav připadat oproti jiným anime nedodělané či odfláknuté. A samotné postavy jsou dřeva nejvyššího kalibru. Proč tomu tedy dávám 3*? Protože guilty pleasure. Těžko se to popisuje, těžko se to specifikuje, ale navzdory tolika nedostatkům mě seriál dokázal oslovit a každý týden jsem se na novou epizodu vcelku těšil. Ona pomalost děje, absence fanservisu, jednoduchá kresba a zaměřenost na interakci několika málo postav tvoří zvláštní atmosféru, která mi sedla a díky níž mi seriál rozhodně nepřipadal nudný, jak tady nebo na jiných stránkách někteří píší. Postavy jsou sice dřeva a červenání se je v seriálu víc než dost, ovšem právě přirozená nevyzrálost citů a naivita jejich věku vlastní tento fakt do jisté míry ospravedlňuje. Z hlavní dvojky je přirozeně zajímavější postavou Fudžimija, o níž se divák postupně dozví poměrně hodně (včetně poměrně hloupého, stejně tak prvoplánového důvodu, proč trpí ztrátou paměti), což se ovšem nedá říct o hlavní postavě Haseho. Není moc jasný důvod jeho motivace, proč se tak moc snaží od začátku spřátelit s Fudžimijou (prostě jen ze zvědavosti?), stejně tak se člověk moc nedozví o jeho zázemí či minulosti. Pokud jde o vedlejší postavy Jamagiši a Kirjúa, tak ty mi přišly ze začátku trochu zbytečné a otravné, ovšem později mě vývoj jejich vztahu začal taktéž zajímat. Úvodní znělka a OST mě moc nezaujaly, zato znělka závěrečná ano. Váhal jsem mezi 2* a 3*, ale jelikož jde o seriál, který si nehraje na nic víc, než čím opravdu je – vcelku fajn pokoukáním na jedno pošmourné odpoledne –, dávám nakonec 3*. Sice slabší, ale přesto 3*. (23.06.2014)

K One Week Friends ma doviedla prekrásna skladba Take My Hand od Eliasa Nilssona (naspievala Claudie Mackula) vďaka tomu, že bol u nej použitý obrázok z tohto krásneho anime, ktoré ostane hlboko v pamäti. :-) // Každopádne, čože to tu máme? Miesta smotánka ečči fandov a iná škodná je nespokojná? Ak máte radi príjemné, čisté, odpočinkové anime o priateľstve a s príjemným vizuálom („drevené“ farby), neváhajte. V prvom rade nečakajte nejakú komplikovanú záležitosť. No nenechajte sa odradiť ľuďmi, ktorí píšu že je to stále o tom istom. Naopak, postupne sa dianie vyvíja a rozuzľuje. // Komu sa seriál páčil, neprehliadnite špeciály s Kaoriním denníkom, kde môžeme lepšie spoznať jej psychológiu. (30.06.2017)