Kniha džunglí

Kniha džunglí vzala svůj klasický příběh, jen lehce a velmi opatrně pozměnila své dějové linky a oblékla si jeden z nejhezčích kabátků v dosavadním šatníku digitálních efektů. Ty zde mají celkem velkou váhu a i díky skvělé atmosféře, fantastickým hlasům postav nebo kouzelným písním, dodávají tomuto snímku snad všechny emoce, které člověk může v kině zažít. Škoda jen temného prostředí, které bylo využito více, než by asi mělo. [80%] | Kino (06.05.2016)

Nevím proč, ale tak nějak jsem čekal něco úplně jiného. Ano, reálnost počítačové animace je velmi povedená, ale ač je to místy hodně příjemné, nezdravě často jsem pokukoval po hodinkách. Nejsem fanouškem na jistotu vznikajících rodinných disneyovek posledních let, z jejich spojení se jménem Tima Burtona mi navíc spolehlivě naskakuje kopřivka. Tady nicméně jdeme krapet jinou cestou, ale pořád je to předělávka klasického animáku, která nechce experimentovat a ani si nikoho proti sobě poštvat. Osobně vítám, že na kameru nevybaflo žádné zvířátko, které by prdělo, slintalo nebo zkoušelo gagy za každou cenu. (24.10.2016)

Vizuální orgasmus, ať už to má znamenat cokoliv. Tentokrát se vyplatilo zapojit atrofované svalstvo a za zvuku třesoucích se zubů a funění sentinelu dotáhnout k noťasu hádéemíčko z plazmy. Nejsem (na rozdíl od některých) až takový obdivovatel Rudy Jardy Kiplinga, byť básničky jako uměl, abych oplakával pokurvení předlohy, potud dobrý. Taky se nablble usmívám při představě, kolik zase dětiček, zpitomělých z roztomiloučkých zvířátek v komentovaném filmu, vleze v ZOO vlkům či medvědům do výběhu, aby pak na vlastní kůži poznaly, že není všechno zlato, co je chytí. Hnědou skvrnkou na filmu je však Nýl Setí, a to obrazně i doslova. Jistě, výzorově i etnicky by do obsazení patřil, ovšem ať mi nikdo neříká, že kdejaké mazlivé Romče s praktickými zkušenostmi ohledně přetvařování se před sociálkou, ve sběrnách, u orgánů - by to nezahrálo lépe. (09.08.2017)

Novou adaptaci klasického díla anglické literatury předcházela pověst zvěstující, že máme co do činění s dílem, které láme věky, ba přepisuje dějiny. V jistém smyslu je to pravda. Anglická historická identita byla převedena do současného rozjásaného neoliberálního nazírání, které si libuje v hromových (kdysi barnumských) efektech a vnějšek cukrovaný nekritickým kultem happy endu (šťastného konce za každou cenu) překrývá očividné slabiny scénáře; Kiplingova kniha pláče v koutě. Na druhou stranu je nutno přiznat kvalitu bravurnímu zvládání triků, snaze autorského týmu neutonout v tom, co se u nás stále častěji nazývá americkou brakovou filmovou tvorbou, a úsilí alespoň zčásti respektovat kult architekta mýtu bílého muže, kterým Kipling byl a zůstává. Na rozpačitosti dojmu z celku, nabízeného s vpravdě marketinkovým zápalem, to však nic změnit nemůže. (13.05.2016)

Tak se nám sešli staří známí, na nichž nejedno lidské mládě vyrůstalo a patrně poprvé se dozvědělo, že na Zemi žijí i jiná zvířata než psi a kočky. Lví podíl, pardon, medvědí podíl na tomhle velepříjemném filmu má pan Kipling (aniž by to tušil) a borci, co vykouzlili životná neživá zvířata. Ten jediný lidský herec mezi ně zapadl jako šperhák do zámku. Jo, takhle nějak si představuji dobrý rodinný film, který pobaví prďoše i staroše i ty mezi. A to se ne vždy podaří, že? (21.09.2016)