プラトニック
Scénář:
Šindži NodžimaHudba:
Kódži UenoHrají:
Cujoši Dómoto, Miho Nakajama, Mariko Kaga, Tošinori Omi, Kótaró Koizumi, Mei Nagano, Góki Maeda, Reina Asami, Eisaku Jošida, Kjóko Janagihara, Sonny Valicenti (více)Epizody(8)
Obsahy(1)
Je černočerná noc a na Saře je vidět vyčerpání, přesto zapíná počítač a začíná brouzdat po internetu. Poprvé v životě se dostane na fórum, kde si píšou lidé, jak by chtěli umřít. Svým způsobem rozhořčena na fórum napíše, že když už chtějí tolik umřít, aby darovali srdce její nemocné dceři. V tu chvíli na její zprávu reaguje mladík, který jí své srdce přislíbí... (Zíza)
(více)Recenze (3)
Celá tahle náročná podívaná je o životě. A protože život není peříčko, ani tenhle seriál není nic lehkého. Stejně jako v životě zde sice zažíváme jisté chvíle štěstí a blaženosti, ale již od začátku je možné tušit, že to snad ani nemůže dopadnout dobře. Nenechte se zmýlit nevábným plakátem či ne zrovna zajímavým popisem, ale tohle je velmi dobrý seriál s hlubokou myšlenkou a nadprůměrnými hereckými výkony, kterým samozřejmě vévodí netečný hlavní hrdina v podání Dómota Cujošiho. Není to seriál, na který se podíváte, protože chcete vidět krásné mladé herce, ale protože chcete vidět lidi jako, jste vy sami. Nikdo není bez chyby, ale každý něco chce, nejlépe to nejlepší. Obyčejných osm dílů končících puknutím srdce. Titulky. ()
Na počátku seriál trochu klame tělem a zdá se, že půjde o podobnou tématiku a děj jako v seriálu Nagareboši. Nakonec se ale vůbec nezabývá samotnou problematikou transplantace srdce a morálními otázkami s tím spojenými. O to tady téměř vůbec nejde. Už asi u druhého dílu divákovi dojde, že tento námět směřuje úplně jiným směrem a že tady sledujeme příběh o lidských tužbách a vazbách, o milostných vztazích a jejich různorodých formách... a v čele stojí slovo PLATONIC jako symbol duševního pouta - lásky prosté tělesných tužeb, kde jde spíš o niterné spojení dvou lidí. Je to hodně odlišné od většiny japonských "doramat", které jsem do teď viděla. Má to zvláštní hořkosladkou atmosféru. A už to, že se zde objevuje téma tělesné slasti, je pro japonský seriál docela nestandardní. Ale byla to příjemná změna, vidět zase něco trochu jiného. Taky se mi líbil důraz na psychologii postav. Každá ztělesňuje jiný druh uvažování a odlišné záměry. Dómoto Cujoši byl opět skvělý, a to i přesto, že tentokrát hraje pro změnu tišší a mnohem analytičtější typ postavy, kterou jakoby neustále obestírá atmosféra smutku... Další plus seriálu je to, že v průběhu (a obzvlášť ke konci) se nedá snadno předvídat, jak to všechno dopadne. Právě ta nečitelnost vývoje děje budí velkou zvědavost. Nakonec tedy musím říct, že jsou sice seriály s Dómotem, které mě osobně zasáhly více, ale tento rozhodně stojí za pozornost. ~(4,2★)~ ()
"Daruji své srdce.!" Tak kruté dodržení slibu jsem už dlouho neviděla. "V tomto světě existuje takové ticho, že z toho až bolí uši." A další zajímavé rozhovory mezi těmi všemi, pro mne až moc klidnými lidmi. ()