Kulatý stůl - Kokko a fantazie jednoho léta

Herecký koncert od Mana-chan. Film dobrý, ale přece jen tomu něco chybí. (Eigasai2017). (25.03.2017)

Dětský svět malé Kokko sice může na první pohled působit až moc bizarně, ale ostatně - kdo má právo říkat, jak má vůbec takový dětský svět vypadat? :) Mně tenhle druh vnímavosti a představivosti naopak k excentrické osmileté holčičce dokonale sedl. A především se mi líbila její proměna v průběhu filmu, kdy se svérázným způsobem snaží o větší pochopení a empatii vůči svému okolí. Film plný dětské fantazie a zvláštní atmosféry v horkých dnech jednoho japonského léta, navíc nepostrádající vtip ani určitou dojemnost. Co víc si od takového filmu přát... (Viděno v rámci Eigasaie 2017.) P.S.: Mana-chan nepřestává okouzlovat svým hereckým uměním. Snad ji i do budoucna čeká úspěšná kariéra. ~(4,3★)~ (03.03.2017)

Poněkud netradiční výlet do nitra dětské duše a chápání okolí. Ač sice někdy docela dost zábavný, přesto z mého pohledu ne úplně poutavý, zkrátka takový průměr, ovšem zhlédnutí nelituji. Každopádně, jelikož jsem tohle nemohl vidět na Eiga-Sai (Pán Prstenů 2 s živou hudbou měl přednost :-)), tak dosud jsem marně čekal na anglické titulky. Stále nejsou. Tudíž jediná cesta byla vzít čínské a prohnat je překladačem, což úplně ideální cesta není, ale vzhledem ke konverzační jednoduchosti snímku i tato varianta celkem dobře posloužila. (05.12.2020)

Kamarád žijící v Japonsku má občas depresi z toho, nakolik je japonská společnost zuniformovaná a tvaruje masy k obrazu svému. Docela rozumím, že z toho občas někohu "šibe" a za produkt podobného myšlení považuji i toto malé, dětské, existencionální drama. Kokko chodí do třetí třídy, má maminku, tatínka, starší sestry trojčata, dědečka, babičku a všechno jí to leze na nervy. Neví, proč se má radovat, když se ostatní radují, když je někdo nemocný, smutný nebo má nějakou odlišnost, považuje to za cool a pokouší se to napodobovat (což její okolí vnímá různě). Chtěla by, aby se i v rámci její rodiny lidé něčím odlišovali. Trochu mi komplikovalo život, že jsem na film vzal naše osmiletá Prťata, potichu jím četl titulky, které nestíhaly (čímž se omlouvám, pokud jsem v kině někoho rušil) a současně se nemohl v duchu rozhodnout, jestli mi Mana Ashida leze na nervy nebo její postava taková má být (nejsem si úplně jistý doteď). Pokud japonskou odlišnost neakceptujete, dáte 3* (a hůře), pokud dokážete přijmout, že je film takový, jako skutečná část japonské populace, pak určitě za 4. ■ Prťata označila film za trochu zábavný, trochu strašidelný a trochu "jako z blázince" (pokus o překlad alexandřina gesta, když si přiložila prst k hlavě a výmluvně jím zakroutila). (05.11.2016)