Fotograf

Dobrý den, já jsem tady kvůli mrdu... krásná replika. No, i když... Karel, budějcký bard (toho času zámecký pán a věčně mrtvý Rus v holýmúdu) to nepodal tak, jak bych si od Saudka představoval. Ano, toho Saudka, kterému bych chtěl být trojčetem. Jasně, dvojčetem ne. Kromě jím vyhledávaným předimenzovaným prdelím bych chtěl vlastnit aspoň metr čtvereční jeho stěny a tři až čtyři buňky vostrýho voka s dobrým světlem a ždibec krabičky od mejdla, kurva, s tím se dá fotit? Kde jsi má invence? Film o kontroverzním umělci, bláznovi a geniovi, který se snadno miluje a nenávidí, proč ne, mně i bráchovi je to u tlusté prdele, pokud ho někdo ignoruje, pak je pro mě ale čirou záhadou. Co se týče snímku...ehm...hmmm. Zkrátka, vše se bude odvíjet od vidění Jana Saudka tím, nebo kterým pičusem. Já, jakožto právě ten neobjektivní pičus, kterého tvorba pana Jendy bytostně zasáhla, jsem v podání výše zmíněného Kadla mírně znepokojen, neboť jeho pozérství a dalších pár psychických průserů jsem mu zkrátka nevěřil. Jistá nonšalance a frajerství skrznaskrz krví a generacemi... nééé. Každý genius je trošku a někdy víc sobec, miluje jen sebe, kapito? A je to magor. Vždyť to je vlastně bezva. S kolika musíte den co den být osobně. Ale pořád odbíhám, film je jen několikrát vylouhovaná kráva, nebojaksetomenuje... průměrné zklamání. Inu, každý bobra milujeme jinak a umělcům rozumíme stejně tak. Já, jakožto umělý neumělec dopiji všechny své alpy a ředidla, nasadím brýle, pokřivím motýla na červeném triku a zařvu… kurva, bez takových lidí bysme hebli, haleluja. O pijavicích záměrně nemluvím. Napsáno pod vlivem, ostatně jako vždy, skočím na stativ a pak se uvidí. Jo, ještě k muzice, no, jasně, Chlumecký.... bezva, ale jako bych to už několikrát slyšel. Přesto můj šálek čaje... ne kávy. (22.11.2015)

Jakoby se Irena Pavlásková paradoxně dostala do role Sáry Saudkové. Jelikož genialita tady kritiky vytáčí, ale proti průměrnosti nic nenamítají. Podobně jako před lety dokument o Janu Saudkovi stál jen na něm, tady to celé stojí na Karlu Rodenovi a Máše Málkové, kromě herců tu nic není. A písnička, co zněla k závěrečným titulkům, byla vyloženě příšerná. (viděna kinoverze i dvoudílný televizní sestřih, dojmy stejné – 50%) (14.05.2015)

Pro mně velké překvapení. Nečekala jsem nic (pozitivního) a bavila jsem se. Čekala jsem znechucení, perverzi a dostalo se mi docela hodnotného kulturního zážitku. Nejsem žádný extra obdivovatel Jana Saudka a o jeho rodině toho moc nevím. Každopádně film mě vůbec nezklamal a jsem ráda, že jsem ho (opožděně) viděla. Jediné, co trochu bilo do očí je srovnání vysoké postavy Karla Rodena a nízkého vzrůstu J. Saudka. Karel Roden však svou roli zahrál výborně, takže jsem výškový rozdíl prominula. (15.03.2019)

(Verze: 170 minut) Filmu jsem se nejdřív bez zájmu vyhnul, nicméně díky řadě nominací na Lvy mě zvědavost přece jen přemohla. A teď mám rozpačité dojmy. Vyzdvihl bych solidní vizuál, sem tam něco k pobavení a hlavně herecké výkony výborného Rodena stejně jako Vejvodové a Málkové (s přesvědčivou proměnou). Na druhé straně jsem měl ovšem problém s příběhem jako takovým. A nešlo jen o jeho celkovou nezáživnost a fakt, že mnou prošel a takřka nic nezanechal. Už to úvodní alibistické prohlášení se mi nezdálo, protože ačkoliv to je hraný film, svým způsobem působí jako dokument a hlavně Saudek si sám napsal scénář. Jeho postava sice má přiznané chyby, ale pořád je z toho cítit jen jeden pohled na věc, a to čím dál víc černobílý, zvláště od druhé půlky filmu (osobní msta?). Některé scény pak působí maximálně nedůvěryhodně až směšně (třeba kritik v galerii byl vrchol umělosti). Moje smíšené pocity mi tak nedovolují dát vyšší, ale na druhou stranu ani nižší hodnocení než průměrné. (13.07.2016)

Irena Pavlásková se za Fotografa nemusí stydět. Udělala film o Janu Saudkovi pro diváky, on s ní spolupracoval, takže si mohl ovlivnit, co chce a potřebuje, aby šlo ven. Není tu vykreslen jako díl Genu, spíš jako poděs, zodpovědnost nulová, citlivost obrovská, sobeckost často jako nástroj přežití nutná. Sára naznačená jako mrcha, která od začátku manipulovala. Pohled z jedné strany, ale vyrovnám se s tím, tenhle pocit jsem z ní mívala taky. Pro všechny případy je to jen "inspirované". Každopádně to podstatné ... bohémská povaha a talent nejen k focení, ale i k malování a k vyslovení se, potřeba nasávat z lidí a současně být jimi nerad obtěžován, jakási táhlá bolest a příval svalnatých řečí na její obalení ... to ve Fotografovi je a mně se to líbilo, dovedu si klidně představit i Oscara. (13.05.2015)