Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Ohebný, mocný a naivní. Osudy tří mužů se protnou při zahájení československého televizního vysílání. Ambiciózní herec František Filipovský (Martin Matejka) netuší, že jeho nezávazná improvizace na téma „lakomec" vstoupí do dějin. Pro ministra informací Václava Kopeckého (Pavel Nečas) je to chvíle plná nervozity: přesvědčí soudruhy, že televizní vysílání je zlaté vejce komunistické propagandy? Mladý televizní technik (Braňo Holiček) je „přenosem obrazu a zvuku na dálku" fascinován – má práci, o jaké se mu ani nesnilo. Může si ale člověk plnit své sny v komunistickém Československu 50. let a nezaplést se přitom s režimem? Kdo z nich si televizi nejvíce podmaní? A koho si podmaní televize? V roce 1953 pár desítek přijímačů v Praze, o dekádu později miliony diváků v celé zemi. Rodí se televizní národ! (Česká televize)

(více)

Recenze (26)

Gemini 

všechny recenze uživatele

Až doteď jsem se nikdy nezamyslel nad tím, jak se asi k počátkům televizního média stavěli soudruzi. Přitom časová spojitost zahájení televizního vysílání a vrcholného období boje s třídním nepřítelem je do očí bijící, a bez nich přece tenkrát nešlo vůbec nic. O to zajímavější pro mne všechny ty informace byly (jako všechny nové;)). Ale středometrážní prvotina Jana Bušty má kromě informační hodnoty výrazná aktiva i ve způsobu, jakým se divákovi prezentuje. Nepamatuju si žádný vizuálně srovnatelný český dokument. Porůznu vkládané titulky, prolínačky, animace, ohňostroje, paráda estráda. Na někoho to může být příliš, ale já jsem byl naprosto u vytržení. A když do toho ještě herecky bejčil Pavel Nečas jako súdruh minister informací a neochvějný stalinista Václav Kopecký, říkal jsem si, co víc bych si ještě mohl přát. Ale pak začaly úřadovat kádrovací komise a ze dveří vykoukla hlava místního prominentního uživatele Douglase:) Abych to nějak uzavřel - dokument, který v každém případě stojí za vidění, a který obávám se bude zase na nějakou dobu bez konkurence. 90% ()

Tosim 

všechny recenze uživatele

Televizní záležitost, která je taková, jaká by sama televize měla být. Podmanivá, dramatická, informační, netradiční, ale stále si vědoma svých kořenů i souvislostí. Film o českém televizním milníku, který vám v necelé hodině (ne)řekne mnohem víc, než sentimentální vzpomínky mluvících hlav na jejich obrazovkové začátky. 90%. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Konstrukce i dekonstrukce mýtu o počátcích televizního vysílání u nás. Film sice naplňuje charakteristiku televize jako vysokodefiničního média, které nás zahltí takovým množstvím textových, zvukových a obrazových informací, že se stáváme otupělými, zároveň je ale vysoce sebevědomý a vyžaduje zvýšenou pozornost při vnímání neustálých přechodů mezi mezi fakty a fabulací, mezi různými prostory a dějinnými obdobími, mezi různě obnaženými syžetovými postupy (které využívají televizních a dokumentárních, ale také třeba divadelních komunikačních kódů). Televizní svět je doprovodným komentářem i zvolenou formou odhalován jako záludný konstrukt, který jednou iluzorní vrstvou zakrývá jen další, neméně mediovanou „realitu". Neustálé pronikání „za" obraz je prostředkem k rozptýlení diváka, k odvracení pozornosti od faktu, že se za obrazy ve skutečnosti nic autentičtějšího než nekonečné množství dalších obrazů nenachází. Narativní prostor je nestálý, neposkytuje záruku, že určitá místa setrvají na svém místě. Velmi nevyzpytatelně je nakládáno také s časem, který je podle potřeb vyprávění různými způsoby komprimován (zrychlení pohybu, když se neděje nic podstatného), případně sladěn s časem fabule (nervní odpočítávání vteřin, řešené split-screenem s hodinkami, jakousi retro variantou oblíbeného překlenovacího záběru z 24 hodin). V orientaci příliš nepomáhá ani zvuková stopa, zahlcená překrývajícími se ruchy a hlasy, jejichž původ je obtížné určit. Na 50 minut se tak stáváme vězni fluidního světa bez pevných orientačních bodů, v němž spolu více než jednotliví lidé komunikují jednotlivá média. Z tohoto hlediska funguje Buštův film jako trenažér zdokonalující schopnosti nezbytné pro přežití v dnešním hypermedializovaném prostoru. Mohli bychom Televisi vyčítat, že není ani uspokojivým dokumentem (neboť ozvláštňování postupů, jimiž jsou informace sdělovány, věnuje více péče než srozumitelnosti oněch informací), ani koherentním narativním útvarem (protože nedává moc na vybranou, čeho se „chytit", čím se nechat vést, a jsme v podstatě odkázáni na kameru), ale tohle odmítnutí kategorií, dle nichž bývá (česká) televizní produkce běžně škatulkována, byl podle mne záměr. Nejen pro smělost, s jakou obchází osvědčená schémata (schematický je akorát portrét Kopeckého jako zaťatého komunistického imbecila), si tohle eklektické, byť místy až příliš snaživé proběhnutí zákulisím dřevních dob české televize rád zopakuji. 90% ()

Marigold 

všechny recenze uživatele

Chytré, sebeuvědomělé, nabité informacemi i meta-argumenty, přesto se mi zdá, že soulad mezi formou a předáváním informací nalezen nebyl. Ze směsice svědeckých hlasů se stává spíš ambient, nápadů je paradoxně až moc a film je jimi občas až dětinsky okouzlený. Překotnost a hravost jsou ve spojení s naratologickým zaujetím sympatické, ale ne úplně vyvážené. Jako pokus o naučný dokument 2,0, který bude reflektovat možnosti média i možnosti způsobů vyprávění o nich si to zaslouží respekt a ocenění. A hlavně následovníky... [70%] ()

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Bliká to, cvaká to, docela nápaditě, což o to, ale nějak tak mi nedošlo proč vlastně. Hloupě řečeno jsem si nedokázal propojit formu s obsahem a všechny ty vychytávky na mě působily značně samoúčelně. Mám navíc malý handicap, že téma, o kterém film pojednává, mám ze školy nastudované, takže nemůžu posoudit, jak plynule dokáže dokument předávat informace (protože o tom mám pochybnosti), ale to jen tak na okraj. Film působí na každý pád sympaticky, vlastně jediná výtka je, že mi téma nepřijde všem tem hrátkám a touze vyblbnout se nosné a vhodné - místy mi především přišlo divné, proč by mělo být takto zobrazováno. Rozhodně ale skvělé, že je něco takového na ČT. 3 a 1/2, možná později zvýším. ()

Vodnářka 

všechny recenze uživatele

Cesta po stopách (nejen) českého televizního vysílání? Krásná to myšlenka a na první pohled nám premiérový film Jana Bušty dává velkou naději na další krásy - prezentuje co chvíli jeden nápad za druhým, snaží se proniknout do hloubky politických, technických a lidských aspektů celého procesu vývoje tohoto mocného nástroje a herecké etudky, ačkoliv občas dost statické, v dokumentárním filmu jsou v tomto případě přínosem. Volba vizuální stránky a hudebního doprovodu bandu Péti Marka také určitě nebyla krokem vedle. Co mě ale dost deprimovalo, byl ten doprovodný a trapně vlezlý komentář Braňa Holíčka, jeho vnucující se myšlenky, na které by asi každý rozumný divák přišel sám, nepřirozené pitvoření...a proč mi proboha musel tykat? Místo něj se režisér mohl trochu více zanořit do všech politicko-technicko-provozních souvislostí a předat divákům o něco hlubší pohled na problém. Takhle mám pocit, že zajít si do Národního technického muzea na (mimochodem fakt výbornou) výstavu, zůstává přínosnější. Na druhou stranu...jsem nadšená, že v České televizi vznikl nápad na zpracování tohoto tématu, tento styl ztvárnění a snad se českému televiznímu dokumentu aspoň lehce zablesklo na lepší časy... ()

Pacco 

všechny recenze uživatele

Televize bude! toho chce říci strašně moc v krátkém čase. Hlavní postava není nebo jich je hned několik, nápadů je jak na tři celovečerní filmy a vše je to stlačeno do 52 minut. Je to dobře? Mockument používá veletucty skvělých a méně dobrých vizuálních triků, odkazuje a všemožně hustí různá ozvláštnění a formální témata. Jenže se nemůžu zbavit pocitu, že uvnitř je prázdný, totiž že příběh sám je osekán na takové minimum, že mnoho z jeho potenciálu vyzní naprázdno, a on sám existuje a jen jako sled krátkých skečů, pospojovaných díky bravurní formální stránce a falešné jednozáběrovosti, která samozřejmě opět k něčemu odkazuje (a to od dlouhých záběrů z počátečních televizních vysílání až ke kultovním jednozáběrovým filmům). Stojí za to si taky povšimnout, že Televise bude! je natočena jako televizní dokument, ale je jím i není. Fakticky ano - zítra bude vysílána na ČT2 a uvidí ji mnoho televizních diváků, formálně ale nefunguje jako televizní formát, který sledujeme jedním okem od prkna na žehlení. Svou formou spíš vyzývá lidi k tomu, aby jej sledovali několikrát a pochytali různé vizuální odkazy a vtipy, které nezaznamenali v prvním plánu. Proto mi přijde, že ač obsahově o vzniku televize, formálně je dokument spíše o její smrti, protože využívá multi-odkazovosti, vizuálních hříček a inside džouků, jaké jsou dnes typické na mediálních platformách typu YouTube. Otázkou pro mě ale zůstává, zda takto vizuálně nápaditý dokument o prvním československém vysílání dokáže dostat i toho obyčejného diváka od žehlícího prkna a pevně ho usadit před televizi. ()

dopitak 

všechny recenze uživatele

Nápad dobrý, ale když už se tam na konci objevuje i skutečný František Filipovský, proč jeho herecký dvojník v padesátých letech vypadá, jako by mu bylo osmdesát? Tehdy byl přeci FF mnohem mladší (ano, pleš asi už měl). Jinak, v tomhle filmu hraje kolega Kokeš (co vždycky tak pro nás vesele uvádí filmy v rámci Visions of Light v Artu) :-) ()

Katullka 

všechny recenze uživatele

Je to dukaz, ze to jde. Uprimne doufam, ze se timto vody pohnou. Nicmene jsem absolutne okouzlena tim, co jsem videla... a to na CT!!!!!! ()

Hwaelos 

všechny recenze uživatele

Stylově a vizuálně podmanité, na ČT tak novátorské, že jsem si málem potřísnil tričko. Ale jako dokurekonstrukce to trochu trpí tím, že to působí, jako by dramaturgové nevěděli, co chtějí vlastně říct... ()

Sandiego 

všechny recenze uživatele

Rekonstrukce prvních kroků televizního média u nás jako podmanivý ponor do hlubin času a hravé rozšíření vnímání. Z promyšleného pojetí přímo sálá napětí těch průkopnických let a hlavně přelomového prvomájového večera r. 1953. Překvapivý je nejen způsob, jakým je přiblížena televizní praxe a do děje včleněny didaktické prvky, ale i odvaha zakomponovan politický kontext, otázky zneužití, deziluze, snaha o aktuální přesah. Rozhodně nejde o nic násilného - dlouho jsem neviděl tak vyvážený obraz doby, který sice zachovává mírně absurdní ráz, ale snaží se mířit k podstatě, najít přijatelnou rovnováhu mezi nostalgií, nadhedem, mrazením v zádech a deziluzí. ČT k šedesátému výročí opravdu ukázala nesmírný kreativní potenciál, kterému by měla dát v budoucnou větší prostor. Jan Bušta se svým experimentem pro mě ihned zařadil mezi další velkou naději našeho filmu/televize a jen doufám, že nebude muset opět čekat několik let na další příležitost. ()

Mylouch 

všechny recenze uživatele

Povedená hříčka, která výběrem neotřelých postupů přibližuje známější (připomenuté v souvislosti s výročím) i méně známé okolnosti počátků tv vysílání, ale především přináší atmosféru tvůrčí radosti a hravosti ()

bubun 

všechny recenze uživatele

Na jedné straně dobrý výtvarný nápad, dokonalý vizuál a postprodukce, to vše funkčně spojeno s hudbou/zvukovým doprovodem, na druhé straně přehrávající Braňo Holiček, ve své roli zoufale, ale opravdu zoufale nevěrohodný. A neverbální naznačování uvozovek dvěma prsty každé ruky si tedy myslím, že se v 50.letech - minimálně u nás - nepoužívalo. ()

navorski 

všechny recenze uživatele

Za srdíčko mě to moc nechytlo, ale ten tvar! Jako nějaký matematický vzorec transponovaný do metafilmového scénáře. Víc takových kousků. ()

Reklama

Reklama