Agent Carter

Jako výplň při čekání na druhou půlku Agents of S.H.I.E.L.D. více než solidní. I tu naivitu tomu lze odpustit, slušně dotváří dobovou atmosféru. Nicméně po dvou dílech to nevypadá na nějaký větší nářez a přece jen se dostavují i nudnější chvilky. Ale už jen kvůli postavě Jarvise v podání výborného Jamese D'Arcyho se na další díly těším. První dva díly - 70% Agent Carter žel doplácí na to, že nemá pořádný příběh a postavy se často chovají neuvěřitelně stupidně. Pár mdlých dílů, několik slušných, našlo se i pár skvělých, ale celkově jde jen o lehký nadprůměr, takže pokud druhá série nebude, plakat pro Carterovou rozhodně nebudu. 1. série - 70% (09.01.2015)

Peggy Carter je můj nejoblíbenější ne-superhrdinský charakter v Marveláckém universum... a víte co? Možná, že to je můj nejoblíbenější charakter v celém universu. Je přímočará, okouzlující a umí být stejně ženská jako chlap:-). Samotný seriál je další střípek do Marveláckého světa a možná neoplývá takovou návazností jako Agents of shield, ale hlavně se věnuje jinak odstrčeného retro světa (po druhé světové válce, kapitán Amerika je chvíli "mrtvý", Iron Man si ještě nehraje ani s hračkama natož technikou....). Jen tak dál. (24.02.2015)

Látka, která by s ohledem na své zasazení i styl měla stavět především na retro šestákové poetice, která tu však trestuhodně absentuje. Zbytek je pak typický výlisek z marvelácké výrobní linky, kde absentuje děj, ve výsledku o nic nejde a celé to jakž takž drží pohromadě pouze díky překotnému popcornovému tempu a škorpení dua Peggy/Jarvis. (08.03.2015)

Pilot: Klasický Marvel. Škoda, že Peggy nestartovala hned po Kápovi, takhle první díl už tolik netáhne. Námět poměrně zajímavý, ale doufal jsem v odhalování vzniku SHIELDU a na to zdá se nebude moc čas... Nakonec bych řekl promarněná šance. Carterová nenabízí nic proč by ji stálo za to vidět, je jen lehce nadprůměrnou zábavu v dobovém kabátku. Pokud by se druhá řada zabývala něčím zajímavým, tak proč ne, ale jinak těch 8 dílů stačí víc než bohatě. (08.01.2015)

Tvůrci si pro navenek feministický seriál nemohli vybrat lepší časoprostor než poválečnou Ameriku, kde se zrodil „ženský mýtus“ (narážkou na to, že za války bylo postavení žen důstojnější, začíná každá epizoda). Ono hájení feministických idejí je ale opravdu hodně vnějškové a to, co postavy říkají, plně neodpovídá jejich narativním funkcím. Zejména během posledních epizod se nelze zbavit dojmu, že se série točí více okolo Howarda Starka (z jehož pověření Peggy jedná) a (nepřítomného) Kapitána Ameriky. Zmražený Steve Rogers, jemuž je hrdinka navěky oddána, slouží zároveň jako opatření proti námitkám, že Peggy nemá žádný vztah a žije jenom svou prácí. Úspěchu povětšinou dosahuje tím, že profesi podobně jako muži nadřazuje citům a rodině (kterou zřejmě vůbec nemá, nebo se o ní alespoň nic nedozvíme). Jako kdyby inteligentní, vždy perfektně upravená a sexy žena činu nemohla být zároveň ženou s bohatým vnitřním životem (což si tehdy většina společnosti skutečně myslela, ale v tomto případě jde o postoj seriálu, nikoli o reflexi postoje společnosti). Paradoxně jedině v armádě a po boku Rogerse mohla být Peggy sama sebou a nepředstírat, že je přihlouplou sekretářkou. Nostalgie za starými hodnotami jako čest a spravedlnost je zároveň steskem po ideálním chlapovi, kterému se žádný ze zbabělých trubců, jimiž je protagonistka po většinu seriálu obklopena, nevyrovná. Výjimečnost Peggy tak částečně vyplývá z neschopnosti mužů, s nimiž spolupracuje. Výjimku představuje vedle extrémně poddajného Jarvise o berli chodící agent Sousa, jehož paralelně běžící příběh o získání respektu dává vyniknout tomu, že ženství bylo dříve – a dodnes je – vnímáno jako svého druhu hendikep. Za subverzivní narážku lze počítat též povýšení agresivity, typicky mužského charakterového rysu, na hlavní hrozbu poslední epizody nebo upozornění na samozřejmost toho, že jsou hlavní zásluhy za úspěšně vykonanou práci přičítány muži. Tyto drobnosti ale neobratný pokus zakomponovat do mačistického superhrdinského narativu feministické myšlenky nezachrání. Kdyby Peggy byla přepsána na muže, ani by nebylo nutné provádět zásadní dějové úpravy (jenom by nás možná víc zaráželo, o jak charakterizačně odfláknutou a povahově bezchybnou postavu jde), což myslím nesvědčí o kdovíjak velké vnímavosti vůči „ženskému údělu“. 70% Zajímavé komentáře: HoneyBunny, maddy (27.04.2015)