Mami!

Bolo zaujímavé sledovať tie slovné prestrelky matky so synom a vlastne celý ich vzťah. Ďalši Xavierov podarený kúsok. Avšak ten pomyselný pocit dokonalosti, ako pri Imaginárnych láskach sa v tomto prípade nedostavil. Niečo mi k tomu jednoducho chýbalo. Možno ten pocit "Bang Bang"v srdci. Ledva, ledva s ato prešvihlo cez hranicu 70%. (23.05.2016)

Velmi silná syntéza formy a obsahového vyjádření. Chápu, že pro někoho to bude příliš kýčovité a příliš uřvané. Já zůstávám ale fascinovaně zírat nad tím, jak dokáže Dolan pracovat s výrazovými přostředky a vzbudit ve mně silné emoce, které ale nevnímám jako laciné. Skvělé vedení herců, autentičnost podání jejich projevu skvěle spolupracuje se zvolenou formou a stylizací. Nádhera. 9/10 (14.02.2020)

Filmová výzva číslo dvě v karanténě - průzkum světové kinematografie, Kanada. Natočit takový film v pětadvaceti letech, to se musí snoubit nesmírný talent, umělecký cit a dostatek životních zkušeností. Xavier Dolan mě již podruhé ohromil. Není to příjemné dívání, musel jsem si ten film dokonce nadávkovat. Strastiplné rodinné drama, který nezadržitelně spěje k očekávanému vyústění. I tentokrát musím ocenit výborně zvolenou hudební stránku, písničky přesně korespondují s dějem. (26.06.2020)

SPOILER- Scény kdy si matka přestavuje budoucnost pro svého syna a také ta, kde rukama roztáhne hlavní postava obraz jsou nezapomenutelné a naprosto úžasné. Co film bohužel stahuje dolů je jeho celková délka. (11.07.2014)

Smršť vulgarismů a nesympatických postav v nesnesitelně dlouhé podivnosti s parádním soundtrackem. Pro mě téměř nehodnotitelný film. Nebavilo mě to. Francouzské umění, které nemám rád. (29.10.2014)

Šílená rodinka, borec totálně mimo svět, prohodit oknem, ale budiž zasmál jsem se a dala se to dokoukat. (17.11.2019)

Mommy je nesmírně ambiciozní film, o čemž svědčí i ohromný počet emocí, které nabídne. V jednu chvíli se geniálně hláškuje, ale ani se nenadějete a snímek přeladí na vážnou notu. Dále musím vyzdvihnout NESKUTEČNÉ (!) herecké výkony, skvělý soundtrack, nápaditou změnu formátu obrazu a pár geniálních scén (vrcholem je smích u vína)... No ale protože mi stále nepřichází ta správná slova, tak to uzavřu prostě tím, že tenhle snímek řadím vůbec k tomu nejzajímavějšímu, co jsem za poslední roky viděl. (30.10.2014)

Je trochu paradoxní, že vzývaný kanadský auteur dosáhl nejlepších výsledků, když se vzdal nejradikálnějších uměleckých rysů své tvorby. Mami! se od abstraktního mnohoznačného artu odvrací. Jde v podstatě o útvar velmi podobný tradičnímu rodinnému nebo sociálnímu dramatu. Z Dolanova křečovitého velikášství se ve filmu nachází jen stopové prvky. Nedostatkům své předchozí tvorby, tedy hlavně mladické nezaoblenosti stylu, se Dolan uspokojivě vyhnul.Tohle už není queer estét s kamerou, ale uvědomělý tvůrce, co ví, kdy ve scénáři škrtat. (31.10.2014)

Dolan, který se opět dostal do formy, stvořil film silný po stránce formy i obsahu a zároveň jeden z nejlepších hudebních klipů mezi filmy. Za mě jednoznačně zásah do černého. I dlouho po zhlédnutí jej nemůžu dostat z hlavy, každá vzpomínka na něho ve mně vyvolává takový nepříjemný, palčivý pocit… Pokud toto bylo autorovým záměrem (a já věřím, že ano), vydařilo se jeho dílo na jedničku. Navíc je to ten typ snímku, který trvá přes dvě hodiny, člověk celou dobu jen kouká s otevřenou pusou, ale když se pak někdo zeptá na dojmy, nelze je jednoduše slovy vylíčit – tohle se totiž musí zkrátka vidět. (08.06.2015)

Slíbila jsem sama sobě, že ve filmové tour dám komentář ke každému filmu, který odkoukám. V tomto případě momentálně nemám slov, páč bulím, nicméně svůj slib chci dodržet. Tedy - nechápu, jak takový cipísek - rozuměj režisérův věk - mohl natočit takovýhle film. Poklona, smekám. Dále - vymazlená kamera, nádherné záběry, úchvatná hudba + herecké výkony tří hlavních postav mimořádné. Ještě si to nechám rozležet a ustát. Možná prsknu za pět. Zítra. Až se z toho silného filmového zážitku proberu. Challenge Tour Special, červen 2015. (05.06.2015)

140 minutové instagramove ukričené peklo proložené dvěma vybornýma videoklipama. Plus cením, že Dolan pracuje s formátem jako s jakokoliv jiným vyrazovým prostředkem. Jinak okaté onanství. (10.07.2014)

Strhující příběh mladého scénáristy a režiséra Xaviera Dolana nabízí širokou vypravěčskou hloubku plnou neutuchající životní zralosti. Výtečná kamera André Turpina zvládla neskutečně artový čtvercový formát s občasnou širokoúhlou natáhlostí. V jedné chvíli jsem gradoval svým prožitkem jak v Aronofskyho Fontáně. Úžasné dílo, kterým jsem si velmi rád proletěl za neustálé kadence verbální vulgárnosti. Naturální, dojemné a hravé. Nemohl jsem hodnotit jinak než plným počtem bodů, za kterým si nekompromisně stojím. (30.10.2014)

"Život je jako bowling - když nemáš koule, tak je to těžké." :-) (29.10.2014)

Citlivý snímek se zajímavými postavami, drama k zamyšlení dotýkající se náročné životní situace matky a hledání řešení srdcem. Ve filmu jsou výborně budovány emoce. Zatímco zpočátku možná nebude každý s hlavními protagonisty sympatizovat, postupně si k nim divák vybuduje kladný vztah a jeho pohled bude chápavější. Navíc velké plus, že se ve filmu, který znázorňuje psychologické obtíže, objeví dost scén, které vám vykreslí ve tvářích upřímný úsměv. Výborný je i nápad, kdy se na optimistické sekvence mění formát obrazu i vymyšlený způsob tohoto přechodu. Zajímavá je i vedlejší postava sousedky Kyley. Nejsilnější momenty pro mě: Steve zpívající karaoke tuším na Bocelliho (geniální střih a vykreslení lidské povrchnosti), snová sekvence matky (roztažený obraz), závěrečná až filozofická konverzace mezi Diane a Kyleou o naději. Chválím herecké výkony a děkuji za čsfd projekci :-) Jasných 5. (30.10.2014)

V první řadě musím zmínit, že mě tento snímek velmi zasáhl. Nevím, kdy jsem naposled (zdali vůbec) měl možnost filmově prožít takto dokonale vyjádřené emoce a vztah matky s dítětem. Jednoduše, uvěřitelně a minimalisticky Dolan zprostředovává dospívání a výchovu nezvladatelného Steva, přičemž postačí mu takřka pouze originální kamera a pečlivě zvolený hudební doprovod. Všechny tři hlavní postavy jsou zahrány obdivuhodně, žádná z nich nijak nekazí dojem a ústřední trio působí opravdově a uvěřitelně. Při mnoha scénách člověka až zamrazí v zádech, tolik vypjatých momentů nenabídnou přední americké snímky snad za celou sezonu. I při druhém zhlédnutí na mě film hluboce zapůsobil a některé scény z hlavy vytěsnit nelze. Letošní maximum, pro mě nejpůsobivější snímek roku 2014. (28.12.2014)

Čekal jsem na to tak ZPÍ**NĚ dlouho ! A očekával nejvíc, což bejvá většinou kámen úrazu. Nezklamalo mě to, ba naopak. Výborný drama, pro mě jenom další důkaz toho, že kanadský filmy sou příšerně podceňovaný, přitom jsou lepší než americký.. Jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděl ( i když ten konec mohl asi vykvést trošku líp a trošku jinak ), nápad roztáhnutí obrazu je naprosto geniální.. (17.03.2015)

Nemam tyhle socialni dramata rada a tohle se poradne umi zazrat pod kuzi! Scena, kdy tanci v kuchyni je nadherna. "Zivot je jako bowling. Když nemáš koule, tak je to fakt težký" (29.10.2014)

Zručně napsaný i zrežírovaný komorní příběh. 1) 25letý scenárista, režisér, střihač, kostýmový výtvarník, herec a dnes už i producent Xavier Dolan lidsky dospívá a je to znát. Jeho obcese vztahy matka - syn tentokrát nachází své vyjádření v pohledu matky na syna s ADHD._____ 2) ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder) je hyperkinetická porucha, která působí deficit pozornosti, impulzivnost, rychlé a neadekvátní reakce, vztahovačnost a hyperaktivitu. Je převážně dědičného původu a dá se dnes docela dobře léčit._____ 3) Jako vždy je Dolan vynikající v detailech, zatímco celek mu trochu pokulhává. Nutno ale poznamenat, že stále méně a v tomto filmu téměř vůbec._____Režisérova "brutálně hysterická teatrálnost" (komentátor xxmartinxx) je umocněna použitím vulgární quebecké francouzštiny (silný anglický vliv zejména ve výslovnosti)._____ 4) Hyperaktivní Steve vynikajícího a přitažlivého 17letého Antoina Oliviera Pilonja je přesně takový, jaký má být. Chvílemi k pomilování, chvílemi na zabití._____ 5) Komerčně úspěšný film získal i mnohá ocenění na festivalech. Na své premiéře 22. května 2014 v Cannes ho diváci odměnili třináctiminutovými ovacemi ve stoje. (02.10.2018)

Formálně nesmírně zajímavý kousek, který hodně dlouho rezonuje. Měnit formát obrazu podle momentálního duševního rozpoložení (nejen) hlavního hrdiny je neotřelý a rozhodně výborný nápad. Dolan navíc zvláštní a zřídka vídaný formát 1:1 využívá k tomu, aby se postavám dostal až na dřeň, což se mu po většinu času daří. Zajímavě rozehraný příběh pomalu graduje do vzájemné bezmocnosti postav, kterým není pomoci. Autor naprosto skvěle využívá letité songy a osvědčené hity k tomu, aby navodil potřebnou atmosféru, což je strašně fajn a funguje to na výbornou. Ústřední trojici nechává "vyždímat" úplně na maximum, každý její člen má svůj vlastní moment, v němž naprosto strhne a uhrane. Mommy je film silných scén a momentů (scéna v karaoke baru je IMHO geniální), který z hlavy hned tak nedostanete, ačkoli míra vulgarismů je tu extrémní a vztah matky a syna dost nestandardní. I když to zpočátku nevypadá, nejdůležitější charaktery si diváka získají i přesto, jak se chovají a řeší některé situace. Za nejzajímavější ovšem považuji postavu sousedky, která je zcela záměrně tajemná a má ohromný potenciál na vlastní film. Objektivně je asi pravda, že těch formálních hrátek je tu někdy až moc a stopáž měla být prokrácena někam ke dvěma hodinám, jenže celé je to tak intenzivní a působivé, že to v hlavě zůstane ještě dlouho. A ten konec! 80% (30.10.2014)

Mladý blonďáček, který když to rozjede, nezastaví ho ani tři ošetřovatelé. Škoda, že Dolan hned na začátek filmu uvede znění "nového" zákona, pak je už celkem jasné, jak film zkončí. Ale i tak to byla jízda. Obě ženské postavy šílenému oidipovským komplexem týranému chlapci zdatně sekundují. Skvěle byl využit i formát obrazu. (10.11.2014)