Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Allien.9
    ****

    Do nějaké 125. minuty jsem si říkala, že už se na "Mami!" v životě nepodívám; jedná se totiž typického zástupce filmů "na jedno zhlédnutí". Teď si ale říkám, že se případnému repete (např. prostřednictvím Filmového klubu, bude-li v něm ČT pokračovat) bránit nebudu, ba co víc, dokonce ho uvítám. S odstupem času si totiž stále více uvědomuji, jak silně na mě některé scény zapůsobily. Herecké výkony velmi dobré (na Kanadu:-)), postavy vám v jednu chvíli lezou na nervy a vzápětí jim upřímně fandíte, formát obrazu netypický a jeho změny načasované skvěle. Nejsilnější momenty: taneční večer, skupinové focení, karaoke, obchoďák, vysněná vize budoucnosti + vše od závěrečného "výletu"... Jo a co se výběru písniček týče, nadávejte si, jak chcete, ale mně se trefili do vkusu úplně maximálně.;-)(30.10.2014)

  • evulienka3
    ****

    Bolo zaujímavé sledovať tie slovné prestrelky matky so synom a vlastne celý ich vzťah. Ďalši Xavierov podarený kúsok. Avšak ten pomyselný pocit dokonalosti, ako pri Imaginárnych láskach sa v tomto prípade nedostavil. Niečo mi k tomu jednoducho chýbalo. Možno ten pocit "Bang Bang"v srdci. Ledva, ledva s ato prešvihlo cez hranicu 70%.(23.5.2016)

  • Marthos
    *****

    (2x) Nonkonformnost, s jakou ve svém posledním celovečerním filmu Xavier Dolan zaútočil na jedno z nejcitlivějších témat lidského života, je troufalým, ale jistě ne samoúčelným mementem s hmatatelným psychologickým přesahem. Odvaha, trpělivost, zoufalý pokus nahradit chybějící mezičlánek standardního rodinného trojúhelníku se v Dolanově pojetí mění v nebezpečnou hru s lidskou nevyzpytatelností, vnitřní neukázněností i nezvladatelnou hyperaktivitou, která se ve vypjatých okamžicích stává hrůznou apokalypsou pro všechny zúčastněné. Ovšem způsob, jakým Dolan dociluje závěrečného strnutí divákova duševního rozpoložení, není čistě narativní, ale stejně jako v předchozích režisérových filmech zde největšího úspěchu dosahují výtvarně i hudebně uchvatitelná intermezza (skromná pocta neslavnějším songům devadesátých let v podání předních pěveckých ikon se rozhodně neodehrává na základě ledabylého výběru, ale má předem určené místo i smysl) a především volba netradičního obrazového formátu, zdůrazňující citovou proluku hlavních hrdinů. Nevyčerpatelná inspirace lidskou fyziognomií je v jistém slova smyslu také jedinou možností, jak lze alespoň v minimálním časovém limitu nahlédnout do duše jednajících postav. Anne Dorval, koncertující v roli ustarané a životem smýkané matky, která se dle slov druhých nikdy nenaučila mluvit slušně, Suzanne Clément, lyrická hrdinka, která zásadním způsobem naruší již tak dramatický život ústřední dvojice, i sedmnáctiletý Antoine-Olivier Pilon coby titulní hrdina, agresivní a samorostlý příslušník současné teenagerovské generace, se náhle ocitají ve filmu pro tři herce a jejich komorní souhra se po několika málo minutách přetváří ve fascinující přehlídku drásavé lidské tragédie, v níž navzdory nepříznivým podmínkám stále přežívá šance na milimetrový střípek láskyplné sounáležitosti. Mami! je film o pocitech, o lidech a jejich marném zápase s osudem, ale také o tom, že mezi láskou a nenávistí je velice tenká propast, do které občas spadne každý. #Mezipatra 2014(12.11.2014)

  • pan Hnědý
    ****

    Krásná festivalovka. Pokud by mě lákal 49. festival v Karlových Varech, tak bych jel jen kvůli Dolanovi. Xavier je zakladatel moderního artu a já mu to žeru v plné parádě (taneční scéna jde pod kůži). Neuvěřitelný vstup do světa tvůrčího filmu. Tak realistické, tak emocionálně silné, formátově vychytané. Deprese, úzkost, krása, přirozenost, budoucnost. Závěrečný déjà vu v doplnění Lany Del Rey.(7.2.2016)

  • StarsFan
    ****

    Dolanova odpověď na otázku, zda osobní přístup a mateřská láska může změnit nebezpečného, mladého recidivistu ve spořádaného člověka, nebo zda je lepší poslat podobnou osobu raději rovnou do ústavu. Je zajímavé, jak si po prvních třiceti vulgárních minutách můžete vytvořit averzi k hlavním hrdinům, a přesto jim později začnete rozumět a v některých momentech i fandit. Je sympatické, že Dolan i poměrem stran videa (1 : 1) odráží omezenost Stevova světa a jeho neschopnost vybočit ze zaběhnutých kolejí. Jenže nic to nemění na tom, že by si podle mě Mommy zasloužila prostříhat. Když některé segmenty (změna poměru stran) vidíte poprvé, jsou působivé, nicméně když se opakují častěji, jejich kouzlo vyprší.(10.7.2014)

  • - Spoiler: Film byl promítán resp. je k dostání v neobvyklém formátu 1:1 - obraz je tedy ve tvaru čtverce. Jedinými dvěma širokoúhlými sekvencemi Dianina (Anne Dorval) falešná představa o budoucnosti a sekvence od 78. do 81. minuty, kdy tento přechod do jiného formátu je dokonce velice sebeuvědomělý, sám Steve (Antoine Olivier Pilon) filmový obraz jakoby roztahuje. Xavier Dolan uvedl, že neobvyklý čtvercový formát obrazu zvolil proto, aby umocnil emoce postav. (Stanislaus)

  • - Mommy je druhým filmom Xaviera Dolana, ktorý je zameraný na vzťah syna s matkou. Prvým bol J'ai tué ma mère (2009). V oboch si postavu matky zahrala Anne Dorval. (nirvana91)

  • - Po projekcii v Cannes zožal film vyše 5-minútový potlesk. (Zdroj: ASFK)