Reklama

Reklama

Zimní spánek

  • Turecko Kış Uykusu (více)
Trailer 1

Obsahy(1)

Aydin, bývalý herec, vlastní v centrální Anatolii malý hotel, kde žije se svou výrazně mladší ženou Nihal a sestrou Necla, která se právě zotavuje z nedávného rozvodu. Turistická sezóna pomalu končí a okolní krajina se začíná zahalovat do bílých sněhových závojů. Hotel se v tomto období stává úkrytem, ale i místem, ze kterého není úniku a které otevírá staré rány a podněcuje vzájemnou nevraživost jeho obyvatel. (Film Europe)

(více)

Recenze (88)

Matty 

všechny recenze uživatele

„Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.“ Jako číst tlustý (ruský) román. Do detailů prokreslené postavy, spletité vztahy mezi nimi, velmi pomalu (protože téměř od základu) budované konflikty. Od překvapujícího rozbití okna je zřejmé, že se schyluje k velkému zlomu, k fyzickému střetu nebo psychickému kolapsu. Ceylan přitom dokázal zneklidňující pocit, že k něčemu dojde, udržet po celý film, který se důsledně vyhýbá nuceným dramatickým zkratkám, škatulkování postav a zjednodušujícím frázím. Katarze během dokonale antiklimatického závěru bude tím silnější, čím větší úsilí pochopit ambivalentní jednání hrdinů vynaložíte. Odbourání napětí přitom, jako nic v Zimním spánku, není jednoznačné. Někdo smysl bytí možná nalezl, někdo jiný však zřejmě ztratil. Nejen Aydin, „zbytečný člověk“, který se nedokáže probudit ze svého zimního spánku, ale také ostatní postavy jsou „knižně“ mnohovrstevnaté a různě svými slovy a činy obohacují ústřední motiv sebeklamu, nasazování masek a všednodenního herectví na rovině vztahů mezilidských i mezitřídních (k dramatikovi z nejváženějších odkazuje citát z Richarda III., plakát k Antoniovi a Kleopatře v Aydinově pracovně nebo název hotelu - Othello). Přestože film sestává převážně z dlouhých dialogů dvou a více postav, není slovy přetížen. Každá z diskuzí má odlišnou dynamiku (určovanou kromě prudkosti slovních výměn také rozmístěním figur v prostoru a tím, jsou-li zabírány odděleně, nebo každá zvlášť), jiný zdroj napětí vyplývajícího z toho, co jsme se o hovořících osobách z jejich vyslovených myšlenek i z neméně výmluvné mizanscény dozvěděli doposud. Stejně jako Tenkrát v Anatolii, také tentokrát (opět v Anatolii) snímá Gökhan Tiryaki nevlídnou a stejně jako vztahy mezi postavami stále chladnější krajinu coby extenzi vnitřních světů postav, více si ale všímá tváří herců, které nás nejsrozumitelněji zpravují o vývoji postoje jedné postavy ke druhé v rámci dané scény i celého filmu. Díky komplexnímu (a dlouho jsem si použitím slova „komplexní“ nebyl tak jistý jako v tomto případě) scénáři bylo čtení lidských tváří, k němuž Zimní spánek vybízí, podnětné nejen po tři hodiny promítacího času. K úvahám nad etikou a logikou lidského jednání mě podněcuje ještě mnoho hodin po skončení. 85% ()

J*A*S*M 

všechny recenze uživatele

Dost s tím filmem bojuju a ještě asi nějakej čas budu. Je to drama krásně natočené, přesvědčivě zahrané, chytré, ale obávám se, že toho nestihne říct zas až tolik, aby muselo trvat vražedných 196 minut. A že Nuri Bilge Ceylan trpí tak trochu podobnou sebeláskou a sebeklamem jako postava, o níž zde vypráví. Ale jaký vlastně má a může být intelektuální film, jehož tématem je bublina, kterou si kolem sebe intelektuálové vytváří, aby mohli být sami se sebou tak spokojení? Možná právě a jedině takovýto. Závěrečný monolog se mi zdál nepřesvědčivý a neodůvodněný. Možná byl myšlen jako další forma hrdinova sebeklamu, ale natočený mi přišel tak, jako že ho myslí vážně. Zatímco třeba u Života Adele, který v Cannes vyhrál loni a měl podobně bohatou stopáž, jsem cítil, že každý záběr je na svém místě a nevystřihával bych z něj ani kousek, u Zimního spánku cítím, že po zkrácení by z něj pro mě byl mnohem lepší film. Každopádně pro snoby z Cannes ideální kousek i v této podobě. ()

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Když jsem si dělal dramaturgii filmů, který na festivalu Be2Can navštívím, tak u Zimního spánku jsem se bál, že pro jeho dlouhou stopáž, přetavím Zimní spánek v divákův spánek, ale nakonec zvítězila zvědavost nad čím, že si to kluci a holky v Cannes zaslintaly. Musím uznat, že film má v sobě sílu, která umí přitáhnout a udržet pozornost, ono ostatně u filmu, který je založen na dialozích ani nic jiného nezbývá. Zimní spánek má svoje pihy na kráse. V některých pasažích působí až zbytečně ukecaně a dialogy vedou odnikud nikam. Děj, tak jak ho známe v rovnici, máme zápletku, dáme vývoj příběhu a uděláme finále, tady absolutně neočekávej. Všechno je založený na postavách, jejich vzájemných vztazích, vnitřních duševních bouřkách a fantastických hereckých výkonech. Záležitost jak dělaná pro divadla, ale ty dialogy bych se teda učit nechtěl. Fascinovalo mě jak slovní vatu dokázal během jedné vteřiny vystřídat emotivní uragán. Trošku to střihnout, ale ne zase nějak moc a máme dokonalost. ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Je pravda, že pouštět si turecký film, který má přes tři hodiny, chce hodně přemlouvání. Je to jako byste slyšeli o knize, která je dobrá, ale má tisíc stránek. Také se dlouho odhodláváte, než se do ní pustíte. Jakmile se do ní ale pustíte, tak jste v průběhu patřičně spokojeni a užíváte si stránku za stránkou. Zimní spánek totiž začíná velice pěknými záběry na střední Turecko, čímž rozmělní pochyby, aby následně rozjel naprosto lidsky, upřímně a realisticky vyprávět tamní problémy pár postaviček, které Vás prostě musí zajímat. Hlavně tedy proto, že to všechno působí tak přirozeně, jako kdyby se jednalo o Vaše sousedy. A to i přesto, že Turci jsou přeci jen svými zvyky trošku někde jinde. Ale ne zase tak moc, aby nemohli být součástí Evropy. Tudíž se jedná o hodně slušné a zajímavé drama, které když Vás neodradí stopáží, budete jistě náležitě spokojeni. ()

Marigold 

všechny recenze uživatele

Ceylanův duchovní patron Čechov vyvřel na povrch Anatolie a výsledkem je zredukovaná magie plynoucího času a bohužel i oslabená síla filmového jazyka. V dílčích momentech podmanivě ospalé, zamrzlé a zemité, jindy ale jen příliš doslovné a zahleděné do vlastní mnohomluvnosti. U Čechova každé slovo váží, u Ceylana se občas slova prostě a jenom zbůhdarma sypou. I tam, kde film obstojí bez nich. ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Tři a čtvrt hodiny dlouhá expozice k Historii tureckého divadla. Existenciální krize je pěkná věc, ale neměly by se o ní točit filmy s takhle přemrštěnou stopáží. Nádherná kamera, podmanivá první třetina s filmově strhujícími momenty (kámen v okně automobilu, rozhovor s otcem chlapce, návštěva ímána), kultivovaná filmová řeč, která se ovšem utopí v laciné záplavě slov. Zlatou palmu v Cannes vyhrála přepálená orientální konverzačka...zajímavé je, že tvůrci se během filmu v dialozích hned několikrát vymezují proti fenoménu telenovely, ale používají přesně stejné rozmělnění mluveného slova. Ale kdo ví, možná je to odraz blízkovýchodní mentality. Rozchod Aydina a Nihal, zvláštní film o lidech, kteří nejsou šťastní, i když vlastně všechno mají, a kterému schází naléhavost legendárního snímku Asghara Farhadiho... ()

emma53 

všechny recenze uživatele

Jít do filmu se skoro 200 minutovou stopáží je pro mě pokaždé obrovskou výzvou, kdo z koho, ale jsem býk, takže jsem se nedala a pustila se do Zimního spánku i když s jistými obavami. Hned na začátku jakoby do mě uhodil blesk při prvních úžasných záběrech na exteriéry, které u mě okamžitě evokovaly Nuriho jiný film Tenkrát v Anatolii. Škoda, že těch záběrů nebylo víc, je to vážně vizuální maxilahůdka. Pak už jen stačilo, abych se naladila na správnou vlnu, nenechala se nikým vyrušovat a ocitla jsem se opět v Anatolii, tentokrát v jednom zajímavém hotelu s jejich obyvateli, kteří mně dělali po celou dobu společnost. Nuri mě dokázal vtáhnout a zapojit do této psychologické, chvílemi až meditativní konverzace mezi jednotlivými osobami, které se prolínaly tak úžasným způsobem a ještě navíc zapojil na maximum i mé emoce, které se co chvíli měnily od nechuti až po silné empatie, či určitou bezmoc. Byla tam jedna chvíle, kdy Nihal mluví upřímně o svých niterných pocitech vzhledem ke svému manželovi a ta se dotkla i mého nitra tak silně, že jsem tam seděla já a ne ona.......naprosto dokonalá výpověď, kde jsem si její slova zapisovala do svého obrazného srdce. Zní to asi pateticky, ale já to tak vážně cítila. A tak Nihal získala veškerou mou empatii, kterou jsem v dané chvíli vlastnila. Herecké výkony všech zúčastněných byly prostě úžasné i když připouštím, že o pár minutek bych to zkrátila. Bylo tam pár míst malinko hluchých, ale můj výsledný dojem je stejně dokonalý. Tak kde jsou další Nuriho projekty, protože po tomto zážitku ho jen tak nepustím k vodě. ()

pan Hnědý 

všechny recenze uživatele

Žádný jiný film mi tak dlouho nekoloval v žilách jako Zimní spánek. Film, ke kterému se budu vracet za další měsíc, rok, dekádu. Až krutě jsem vyžadoval drsnější emocionálnější zásah v domě Ismaila s Nihal, ale to už by byl jiný příběh (Trier, Haneke). Zimní spánek si dokážu představit jako vůni stránek s nekonečným rozsahem a pokračování (hloubka postav je na tisíc stran). A taky se potvrzuje kvalitní divácké oko viz. hanakonochi, mizunohana, WillBlake. ()

Traffic 

všechny recenze uživatele

Film, ke kterému se budu vracet. Tím nemyslím v následujících měsících, ale v příštích letech a dekádách. ()

ORIN 

všechny recenze uživatele

Be2Can '14 - Volně plynoucí, vizuálně uhrančivé, komorní drama o bývalém herci, jeho manželce, jeho sestře, jeho hotelu, mnoha konfliktech, stárnutí, neporozumění a ztrátě schopnosti konstruktivně a věcně komunikovat, mravních dilematech, kontemplaci a o samotě a osamocení. Nebudu polemizovat na téma údajné změny polohy, posunu poetiky předního tureckého auteura, protože nemám srovnání s jiným jeho filmem. Rád bych se nicméně vymezil vůči tvrzením, která přisuzují filmu jistou divadelnost, resp. možnosti převodu díla na divadelní prkna. To je do jisté míry pravda - je tu spousta dlouhých dialogových sekvencí, jež mají vlastní příběh, vývoj, pointu, ale hlavně vnitřní tenzi, která je doslova magnetizující a nedovolí divákovi ztratit červenou niť. Na druhou stranu podstatnou roli ve filmu hrají turecké reálie (jako výrazový prostředek), jež jsou na míle vzdálené těm z představ většiny lidí. Zimní, bezútěšná krajina kdesi v Anatolii, kde zasněžené pláně v mlžném oparu obklopují hotel ze všech stran, si s ničím nezadá s tou z Angelopoulosových melancholických filmů, symbolem fyzické samoty a vnitřního osamění. A právě o toto působivé vyjádření by byla divadelní hra celkem zásadně ochuzena. [==] Nedá se říct, že by režisér pracoval během nesmírně pohlcujících dialogových sekvencí s dogmatickými tvrzeními. Zaujímá spíše neutrální postoj a nechává diváka pozorovat a rozhodnout se, komu dá za pravdu. Během cyklicky se opakujících rozhovorů (tematicky i lokačně propojených) jde tvůrce takříkajíc na dřeň (emocí), charaktery postav propracovává do hloubky a ty získávají na plastičnosti. Postavy nakonec dojdou poznání, byť každá trochu jinak a trochu jinde. Očekávaný pocit nedořečenosti se na konci bohužel vytrácí. Závěr je příliš doslovný a akademický (a např. oproti Kmenu neustále vrší jednu myšlenku za druhou), což je ale jediná věc kazící dojem na impozantním dílu, jemuž mimo výše zmíněného vévodí intimní atmosféra, vynikající kamera a herecké výkony (především výkon Aydina v podání Haluka Bilginera ve mně bude rezonovat ještě dlouho). Spolu s Kmenem spolufavorit na kinofilm roku 2014. ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Předpokládal jsem určitou kvalitu, ale abych se ani chvíli nenudil u tureckého koprodukčního dramatu, které má přes 3 hodiny, prakticky se v něm jen mluví a někdy ani to ne, to jsem opravdu nečekal. Práce kamery byla výborná (nejvíc se mi líbila symbolická scéna s puštěním koně) a stejně tak i dialogy, především sourozenecké a ještě víc manželské rozhovory jsem dost hltal. Hodně z řečeného shledávám velmi smutným a pravdivým. Z některých dialogových momentů mi bylo dokonce do hodně hořkého smíchu. A co bylo důležité, takřka maximálně jsem se ztotožnil s postavou Aydina, každou minutou jsem se totiž (navzdory věkovému rozdílu) v hlavním mužském hrdinovi viděl víc a víc, stále častěji mu rozuměl…až mě to trochu chvílemi děsilo. A přestože největší emocionální nálož (pasáž u otevřeného krbu, konkrétně monolog zhrzené ženy opětovaný tichým, křečovitým a tolik říkajícím úsměvem jejího muže) přišla už hodinu před koncem, zbývající čas, jakkoli ne tak citově strhující jako předchozí dění, rozhodně nebyl pouhým natahováním a samotný konec s „nevyřčeným“ vyznáním zaútočil na diváka neméně úderně (myšleno však v čistě kladném slova smyslu). Zimní spánek, který byl mým prvním (a jistě ne posledním) počinem od Ceylana (snad jsou i další jeho snímky plné tak zajímavých a pravdivých myšlenek), hodnotím vzhledem k lehce slabší třetí hodině plným počtem se stejným přívlastkem (a k filmu bych se chtěl časem zase vrátit). „Přál bych si, abych byl úspěšný a charismatický herec o jakém jsi snila. Ale nejsem. Jsem prostý člověk. A co je horší, jsem za to rád.“ ()

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Totiž, Tři opice nebo Tenkrát v Anatolii jsou svrchované, uhrančivé majstrštyky. Tady si říkám, komu se to chtěl Ceylan pomstít. Motiv vyplňování plytkého, nadarmého života prázdnou slámou, trapnost i žalostnost nabubřelé a falšované sebedůležitosti vyhmátl a předvádí skvěle, ale jako by zapomněl, že konání a existence postavy smí být ubíjející, samotná podívaná ale ne.... nebo jsem na to byla strašně averzivně nenaladěná, zkusím to třeba po letech a uvidím. *~ ()

Niktorius 

všechny recenze uživatele

Tenkrát v Anatolii a Klima jsou pro mě stále nejpodmanivějšími Ceylanovými filmy a kvůli jejich unikátnímu vizuálnímu kouzlu si je nejspíš budu pouštět raději než povídavý Zimní spánek. I tak je ten film ale stále ohromující tím, s jakou precizností dovede pracovat i s těmi nejjemnějšími prostředky filmového jazyka. Stylisticky jde téměř o naprostý protipól mainstreamové turecké kinematografie, kterou charakterizuje melodramatická vypjatost a excesivnost. ____ Více v recenzi. ()

troufalka 

všechny recenze uživatele

Starší muž, mladší žena, ponurá krajina - nevím proč, hodně mi to evokovalo tarkovského Nostalgii, byť je příběh i vyznění naprosto jiné. V zimním spánku jakoby všichni pospávají, nikdo si nechce přiznat svůj díl viny, všichni jsou osmělí a reagují na své okolí podrážděmě. Výjimku tvoří Hamdi, který je ochotný, chápavý a chce věci urovnávat, jako protiklad svého afektovaného bratra. Vnitřní zranení vystupuje zvolna napovrh, každý se v jisté části příběhu obnaží, ale nepřináší to porozumění navzájem. ()

WillBlake 

všechny recenze uživatele

Jen velký režisér se víceméně vzdá dechberoucích exteriérů v okolí Anatolského skalního hotelu, ve kterých by se postavy mohly beze slova pohybovat sem a tam a budovat tak jakýsi obraz vyprázdněné narace, přičemž nepochybuju, že by to byl art jak víno a snad nikdo, až na přívržence doslovnosti, by s tím neměl problém. Ceylan však raději „uvěznil“ své postavy uvnitř a nechal je s bergmanovskou lehkostí odkrývat jejich masky v dlouhých dialogových pasážích otevírajících staré rány. Ven nahlížíme snad jenom proto, abychom nezapomněli, proč jsme vlastně uvnitř a aby byla rozbita ona komornost Spánku, načež Ceylan hledá rovnováhu mezi estetikou filmovou a divadelní, a i přesto, že má film přes tři hodiny, po celou dobu jsem pociťoval hutnost scén, vybroušenost dialogů a hloubku celého díla… (více možná později) ()

Madsbender 

všechny recenze uživatele

"Slová, slová, samé slová." Nečakané pristátie Zlatej palmy v rukách jednej z najvýraznejších osobností súčasného tureckého filmu, Nuri Bilge Ceylana, bolo jednou z posledných zvláštností tohtoročného festivalu v Cannes. V bezprostrednej konkurencii ambicióznejších, osobitejších a umeleckých projektov, ako napr. Mommy Xaviera Dolana, Kmeň Myroslava Slaboshpytskiy či Leviatan Andreya Zvyagintseva paradoxne pôsobí ako „malý“ film. A predsa si možno zaslúži väčšiu pozornosť práve svojou nenápadnosťou, pod ktorou sa skrýva premyslená a do hĺbky rozvíjaná existenciálna štúdia, zachytávajúca život kdesi na Anatólskej plošine. Viac v recenzii. ()

misterz 

všechny recenze uživatele

Zimný spánok je nádhernou formou a v krásnom prostredí natočená vzťahová balada, založená na dlhých, predlhých, hutných a myšlienkovo bohatých dialógoch pri pukotajúcom ohníčku a celkovej atmosferickej pohode a rozjímaní. Všetky postavy tu vystupujúce sú charakterovo výrazne vyhranené, pričom ich jednotlivé povahové črty sa dostávajú na povrch až časom a pekne postupne, na základe celkovej skladačky a na prvý pohľad banálnych situácií. Vlastne tu ani tak nejde o samotný príbeh ako o toto pomalé, hypnotizujúcou formou odkrývanie jednotlivých charakterov. Čo sa týka mňa, nelipol som len na jednej postave. Súhlasil som ako aj nesúhlasil s každým, raz ma tiahlo k jednému, inokedy mal zase navrch druhý. Myslím tým hlavne manželskú dvojicu. Samozrejme všetko toto sa dialo na pozadí charakteristických kultúrnych čŕt tureckej spoločnosti, ktoré je treba poznať aspoň zbežne na to, aby si divák mohol v plnej miere vychutnať túto konverzačnú nádheru. Ide o jeden z filmov, ktorý núti diváka premýšľať nad jeho obsahom a významom aj dlho po skončení. ()

Související novinky

Be2Can: Filmy z Berlinále, Benátek a Cannes

Be2Can: Filmy z Berlinále, Benátek a Cannes

30.09.2016

Festival Be2Can, který se uskuteční v kinech v Praze, Brně, Ostravě, Olomouci a Zlíně od 6. do 12. října 2016, zveřejňuje kompletní program, jehož ozdobou bude čerstvá držitelka Ceny poroty z Cannes,… (více)

Best Film Fest 2014

Best Film Fest 2014

09.12.2014

Volné seskupení čtyř artových kin v Praze: Atlas, Evald, Lucerna a Mat pořádá od 11. do 17. prosince tohoto roku Best Film Fest, týden nejúspěšnějších a divácky nejnavštěvovanějších filmů druhé… (více)

Be2Can: unikátní přehlídka festivalových filmů

Be2Can: unikátní přehlídka festivalových filmů

30.09.2014

Berlín, Benátky, Cannes – tři prestižní mezinárodní filmové festivaly, které každoročně přináší divákům to nejzajímavější ze současné filmové tvorby. Společnost Film Europe Media Company přinese… (více)

Reklama

Reklama