Dopisy přes oceán
The American Letters
Režie:
Jaroslav BrabecScénář:
Petr ZikmundKamera:
Tomáš SyselHrají:
Hynek Čermák, Petra Špalková, Soňa Norisová, Igor Bareš, Vladimír Javorský, Sabina Rojková, Petr Šmíd, Tomáš Havlínek, Oldřich Vlach, Jan Novotný, Marie Spurná, Milan Šimáček, Zuzana Zlatohlávková (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Velký skladatel mezi dvěma ženami a Bohem. Tajná epizoda ze života Antonína Dvořáka. Krátce po premiéře Novosvětské symfonie v roce 1894 se Antonín Dvořák vrací z Ameriky domů. Je mu třiapadesát let a je na vrcholu slávy. Cítí svou tvůrčí sílu a s upřímnou úctou vnímá ten Boží dar, díky kterému se mu v hlavě rodí stále nové geniální nápady. Ale přesto, někde hluboko uvnitř, má strach. V kapse jeho vesty je ohmataný dopis, který přišel z Čech do Ameriky a o kterém ví jen on – a ta druhá. Dvořákův život je v něčem až božsky jednoduchý, v jiném naopak mimořádně složitý. K tomu druhému patří i ten zvláštní trojúhelník jeho vztahů: dvě ženy – manželka Anna a její sestra, hraběnka Josefína Kounicová. Nedá se říci, že jednu si vzal a druhou miloval, lidské vztahy jsou složitější, ale to staré napětí pořád trvá. Jen si na něj už zvykli a přestali ho cítit. Josefína je jeho múza, nikdy nenaplněná láska. Dokonalá dáma, herečka i šlechtična. Krásná, duchaplná a sebejistá. Její sestra Anna vedle ní vždy působila trochu jako Popelka, ale přesto právě ona vyhrála. Dala Dvořákovi devět dětí a dokonalé zázemí. Teď ale dostal dopis. Josefína píše, že je vážně nemocná, a možná už to nebude dlouho trvat... A tak Dvořák nemešká. Nevrací se z Ameriky na prázdniny, je to právě ta úzkostná otázka o třiceti letech nenaplněného vztahu, co ho žene domů. Nežije vlastně celá ta léta jen mechanicky? Jen proto, že to tak vyšlo a že se to tak dělá? Neměl by, proti všem konvencím, rozbít všechny vazby a poslechnout svoje srdce? Poprvé a opravdově? A co cena? Za všechno v životě se přece platí. Je opravdu připraven zaplatit za rozhodnutí, které rozvrátí božský pořádek jeho soukromého vesmíru? (Česká televize)
(více)Recenze (93)
Historka, o kterou se film opírá, je zcela fiktivní. Ve Dvořákově životě se nic takového neodehrálo. Josefína, talentovaná diva, sestra jeho ženy, byla Dvořákovou mladickou, platonickou a nevyznanou láskou, po jeho svatbě s její sestrou Annou se stala celoživotní dobrou přítelkyní nejen jeho, ale i celé rodiny, starala se (pochopitelně v dobovém významu tohoto slova coby šlechtična) o zde ponechané děti při Dvořákově pobytu v Americe, v dopisech se vždy zabývala celou rodinou, vztahy mezi oběma rodinami i všemi jejich členy byly velmi dobré, poklidné a byly pro Antonína Dvořáka oporou, nikoli výzvou a problémem (viz např. Antonín Dvořák: Korespondence a dokumenty, kritické vydání, Praha 1997 a 1999, nebo Otakar Dvořák: Můj otec Antonín Dvořák, Příbram 2004). Výrazové prostředky, s nimiž se film snaží vykreslit Dvořákův charakter, jsou zcestné. Slova, která jsou tu hlavnímu hrdinovi vetknuta do úst, by skutečný Dvořák, hluboce věřící člověk, nevyslovil i v největším kreativním poblouznění, kterého byl jistě schopen. Filmová gesta a nátura skutečnému Dvořáku nepřísluší, a to navzdory veškeré nesporné profesní obratnosti Hynka Čermáka. Tvůrci si očividně vůbec nedali tu práci, aby se s Dvořákovou – přitom obecně dobře známou – povahou seznámili prostřednictvím korespondence, dobových záznamů pamětníků, přátel… Anebo se s ní seznámili, ale úmyslně ji přetvořili ve fiktivní charakter. Lze jen hádat, co to Petra Zikmunda a Jaroslava Brabce napadlo, postavit snímek, který prezentují jako životopisný, na nesmyslném příběhu, který se neudál, a velmi nepřesně vykreslené povaze, kterou jakoby diváckou obec seznamovali se svou lidovou představou o tom, "jak to ti skladatelé mají". Připadal jim snad Dvořákův život nedostatečně zajímavý pro filmové ztvárnění? Připadal jim jeho důvěrný a vřelý vztah s Bohem i rodinou příliš fádní pro znuděného soudobého diváka? Nebylo snad v jeho životě i tak dost emocí, nadějí i bolesti, které lze považovat za divácky atraktivní? Tento podivuhodný nápad, který se může zrodit v jakékoli hlavě, ale lze pochybovat, že zdravý rozum dospělého člověka jej také plně zrealizuje, a to dokonce v rámci široké divácké audience, jakoby až poukazoval na nějakou psychickou chorobu. V každém případě je bohužel problémem, který hodnocení filmu obrací vzhůru nohama. Filmu totiž nelze upřít zjevné kvality. Především: vynikající produkci i postprodukci se podařilo vykřesat věrnou a příjemnou dobovou atmosféru, není bezchybná, ale drobné omyly v lokacích lze shovívavě přehlédnout. O hercích ve všech zdejších titulních rolích lze mluvit jen pochvalně (zejména Sabina Rojková, Petra Špalková, Hynek Čermák, Petr Šmíd a Vladimír Jarkovský). Jsem si jista, že kdyby měli již od útlých let hollywoodské příležitosti, byli by to dnes světové špičky. Přísné vedení jim chybí, což se projevuje v drobnostech, například by si měli osvojit správné latinské názvy skladeb, je běžné, že se herci naučí alespoň základy schopnosti, kterou potřebují pro svou roli, ať už je to jízda na koni či hraní na housle, u nás poctivost k povolání v tomto rozsahu přece jen není zvykem a jistě na ni se zdejšími platy chybí i potřebný čas. Přesto je symfonie jejich talentů v mistrovských kulisách živou a příjemnou podívanou. Hudební dramaturgie by si zasloužila důslednější péči, zazní především slavné hity a nejsem si jista, zda na těch nejvhodnějších místech. S jiným přístupem autorů k dějovému základu by se však mohlo jednat o jeden z nejlepších moderních českých filmových počinů. S fiktivní a nevhodnou legendou o pomateném zamilovaném autorovi působí film jako celek jen trapně a rozpačitě. () (méně) (více)
Film mě rozhodně nenudil, líbila se mi výprava, dobové kostýmy, herečka Petra Špalková, cholerické výlevy a naopak laxní přístup k novinářům Dvořáka. Sládkem si mě Javořický omotal kolem prstu a zařazuje se tedy mezi mé oblíbené české herce. Nepřesný scénář mi ani nevadí, nejsem Dvořákův "znalec", muziky tu moc není, není to tedy film pro hudební fanoušky Dvořáka v obecném smyslu. Líbí se mi, jak film ukazuje Dvořáka jako člověka, který se nevyznačuje pouze tím, že má hudební dar a komponuje, ale že ho vnímá jako člověka s chybami a nedělá z něho Boha. Rozhodně jsem rád, že se film natočil a dozvěděl jsem se tak pár věcí ze skladatelova života. Oceňuji odvahu a fantazii tvůrců, kteří i přesto, že dopisy neexistují, byli kreativní, svoji vizi zhmotnili, i když negativní reakce očekávali. Osobně mi nejvíce vadilo nelpění na archaickém jazyce dialogů postav, Čermákovo neumění hrát na housle nebo dirigování mě neiritovalo. ()
Překvapivě výborný film a vynikající Hynek Čermák v roli Antonína Dvořáka. ()
Mám Dvořáka rád. Poslouchám ho často. Vyjma Stabat Mater, bo to je čistá depka. Film měl v TV asi 300 upoutávek denně. Hynek Čermák - vizuálně dokonalý. Špalková je taky dobrá volba. A to je z toho dobrého všechno. Americké dopisy nenesou žádné informace (a když, tak pomýleně), nenesou žádné poselství, nenesou žádné nápady. Napadlo mě, jak zajímavé by bylo nepoužít ve filmu o Dvořákovi jedinou jeho skladbu... Celý film pak nutně utíká ke klišé. Nápady z polí, stejně jako když detektiva televizní detektivky ťukně do hlavy řešení při pohledu z okna.. Prostě NUDA. Pak jsem si všiml, že režisérem je Brabec... a je to. ()
Hezky natočená nuda, ale opravdu strašná nuda. Ukazuje se, že Čermák umí zahrát i seriozní roli, Norisová milenku hraje taky moc pěkně, ale její čeština působí rušivě a Špalková v roli manželky mi děsně vadila. 2* ()
Bezesporu zajímavě ztvárněná postava Antonína Dvořáka byla nejsilnější stránkou snímku - Hynek Čermák dokázal skladatele zahrát perfektně a dodal mu potřebné charisma, až se ani nedivím, že ho obě sestry ve filmu chtěly:-). Jinak ale trošku ploché, je to jen příběh o citovém životě této významné persony, zasazený do hezkého prostředí - osobnost Antonína Dvořáka by si určitě zasloužila hlubší sondu. Avšak za charisma Hynka Čermáka, za výborné herecké výkony a za překrásné tóny Novosvětské, která se mi nějak zapsala do duše, dávám silné tři hvězdičky. ()
A zase film ve stylu "Vy nějak kulháte, pane Goebbelsi!", a sice, všechno divákům polopatě, s křestními jmény. "Vy jste ten Dvořák, ten Antonín Dvořák co má tak rád lokomotivy a složil tu Novosvětskou!" Mě to trošku nebaví, protože mi lichotí, když si o mě filmaři myslí, že jsem chytrá. A že možná něco budu vědět i sama. A naopak by mě potěšilo, kdyby mi sdělili něco navíc, než už jen ZASE o něm a Josefíně. Přesně takový už se natočil s Vinklářem. Potěšilo mě ale obsazení! Mám ráda Hynka Čermáka a mám ráda Soňu Norisovou, protože je krásná a taky se mi líbil "rozervaný" Javorský. ()
Nejslabším článkem je asi scénář. Spousta flashbacků je zbytečných a vystavěných jen na efekt. To, jak je použita Humoreska, zavání "americkým" přístupem k masovému divákovi - jako by se tvůrci obávali, že jinou skladbu od skladatele nezná. Nejsilnější dojem na mě udělal výkon Petry Špalkové. Díky ní přidávám *, jinak by to bylo jen za 2. Pokud se mělo jednat o umění ,za umělecký úspěch se to označit nedá. ()
Co to bylo? Jakýsi pokus ČT1 o kontroverzní téma? O vykreslení mnoha tváří génia světoznámého skladatele? Snad až na pár scén, ve kterých Čermák vytváří cosi, co je trochu podobné Mozartovu šílenství, je to absurdní nuda, která je k vidění snad jen v domově pro seniory. Téma tajné milenky mělo být asi hlavním leitmotivem, hlavní zápletkou i hlavním tahákem. Bohužel v tomto případě nedošlo ani k jakémusi úletu, neboť srdeční slabost a stáří nedovolilo pořádně film nabušit dějem. Vlastně vůbec bušit do čehokoliv. Jediné pozitivum snad je soundtrack složený z Dvořákových skladeb. No nebyla to pěkná věcička, jak by řekl novodobý Antonín. ()
Film pojednávající o slavném českém skladateli, který se daleko víc soustředí na vedlejší postavy (manželka, milenka, Suk, Sládek) a nedokáže nám ukázat jeho celou osobnost (ačkoliv Hynek Čermák podává velmi zajímavý výkon, ale scénář mu hází klacky pod nohy). Scénář je vůbec hlavní slabinou, je na úrovni běžných televizních seriálů poslední doby. Režie je dost nevyvážená, místy kombinuje pro Jaroslava Brabce typicky nervózní kameru s padajícím rakursem kamery v kombinaci se snahou o stylově klasický životopisný dobový film. Tyto skoky mezi styly jsou nejvíc patrné v násilně střižených flashbacích, které svou stylizací působí místy až nechtěně směšně. Z hereckých výkonů kromě typově přesného Hynka Čermáka zaujme ještě Vladimír Javorský, v roli nevyrovnaného Josefa Václava Sládka. Dále pak Petra Špalková (po Jako Nikdy opět v roli silné ženy) a mladá Sabina Rojková, které však scénář předepisuje dost jednostrannou roli. Problematický je výběr lokací - proslulá Čapkova strž, představující Dvořákův dům, je myslím dost známá, takže příběh dost znevěrohodňuje. Hudby je zde až příliš mnoho, v některých momentech na sebe příliš upozorňuje (hlavně příliš mechanické použití Dvořákových skladeb). Výprava je na televizní film nadstandardní, kamera už trochu bojuje s menším rozpočtem, a CGI záběr na loď plující z Ameriky je až moc okatě umělý. Takže stále nejzajímavějším filmem o životě Dvořáka zůstává Vláčilův Koncert na konci léta. ()
"Tajná epizoda ze života Antonína Dvořáka" se v tomto případě rovná smyšlené epizodě. Nechápu proč se snímek považuje za životopisný, to mu vyloženě škodí. ()
Dobrý námět, výborní herci, ale rozpačitý dojem ze způsobu natočení. Ty retrospektivy mě dost štvaly a roztěkaná, rozmazaná kamera byla k zblití. Hynek Čermák jako Antonín Dvořák je mistrnný a jeho psychostavy, když mu v hlavě zní melodie, které nedokáže dotáhnout do konce, jsou exceletní. Vladimír Javorský stvárnil Josefa Václava Sládka jako depresemi zmítaného alkoholika - velice dobré. Konec mohl být lépe vygradovaný, ale budiž. ()
Kdo ma Dvoraka rad a v ucte, ten pro tohle sotva najde sympatie. ()
Pan Brabec je pro mne lepší, mnohem lepší kameraman, než režisér. Co by se dalo říci k vyznění filmu, tu už zaznělo, takže bych jen napsal podobné. Ale přesto, nejvíc mi u filmu vadila snaha Dvořáka a spol nějak více "polidštit" a nechat je tedy mluvit soudobou češtinou. Mne to vykolejilo natolik, že i přes velmi dobré výkony herců jsem se do doby nedostal a prostě jsem to postavám nevěřil. Co dále nechápu a taktéž mne to zcela vykolejilo bylo použití známého letního domu Karla Čapka, jako sídlo Dvořáka na Vysoké. Proboha PROČ, když zámek a park ve Vysoké je použit a v parku je objekt, kde Dvořák z rodinou bydlel - stačilo upravit. Čiší z toho televizní lacinost a nedůslednost režiséra, kdy cítím jeho mávnutí rukou a poznámku: "Kdo to pozná, to je dobrý?" Coby hraný film o Dvořákovi tak zůstává pro mne i nadále nepřekonán Vláčilův Koncert na konci léta. ()
Čermák, Špalková, Javorský, Bareš... všichni skvělí. Ale celkově bohužel mi to připadá takové odfláknuté. Některé dialogy mi prostě dobově nesedí a výprava taknějak ani nepokulhává jako spíš pořádně pajdá. Škoda, potenciál tam byl. Dvořáka mám hodně rád a Čermák se na něj skvěle hodí, ale režie, scénář a zvuk nejsou prostě dost dobré, aby vyprávěli příběh o jednom z českých velikánů. Prostě to není dost dobré, ale vyloženě špatné to také není. Příště rozhodně znovu s Čermákem, ale lépe prosím. ()
Zpočátku jsem filmu přicházel na chuť jen pomalu, připadal mi až příliš vykonstruovaný a některé herecké výkony dost křečovité. Postupně si mě ale stále víc získávalo spojení obrazové a hudební složky, které dodávalo snímku patřičnou dynamiku a rytmus. Není pro mě podstatné, zda jde o historicky ověřená fakta (nejspíš ne), ale oceňuji, že je myslím dobře vystižen duch Dvořákovy umělecké tvorby i jeho lidské osobnosti. Na druhou stranu některé scény působily příliš strojeně a podbízivě, nejen ty explicitně sexistické, které bohužel stále úplně zbytečně zaplevelují nejen českou kinematografii. ()
Skvělý Hynek Čermák. Na TV produkci skvělé interiery i exteriéry, slušná kamera. I Jan Jirásek napsal celkem zajímavou hudbu, tak pak už zbývá jen ten scénář, který přinesl poměrně plytký a ne moc zajímavý příběh. ()
Nemám ráda "historické" snímky, které si vše vycucají z prstu, aby si autoři zafantazírovali. Dopisy neexistují, Dvořákova postava protivného morouse kdo ví kde se vzala a z oceánu nádherné Dvořákovy hudba slyšíme opakovaně ten nejprofláknutější motiv z Novosvětské, kousíček kvarteta a Humoresku...Páni autoři, tolik námahy pro tak ubohý výsledek... ()
Antonín Dvořák měl jistě zajímavější epizody i úseky života než zrovna milostné celoživotní vzplanutí, které v požár zřejmě nikdy nepřerostlo. Jaké je cosi nevysloveného mezi těmi čtyřmi, takové je to i ve filmu. Jako by se pořád na něco čekalo. Na něco, co má přijít a nepřijde. Je také otázka z čeho, krom dopisů samotných autoři vycházeli, to by mě zajímalo. Kolik je čirá fikce, kolik procent tvoří tvůrčí předpoklad a jaký je podíl skutečné pravdy. Nutno říct, že Hynek Čermák je skvělý herec, který zahraje mnohé a navíc Béďovi opravdu byl podobný. V příběhu můžeme vidět i dalšího skvělého skladatele Josefa Suka. I tato dějová linka byla spíše potlačena než že by byla rozvedena do nějakého zajímavějšího děje. Z B. S. tak vidíme jen člověka, který má touhu tvořit, ale moc mu to nejde, slušně si podává Suka a hodně toho klavíruje do Josefa Václava Sládka. Úmrtí dcer je zde třeba bráno čistě jen jako okrajová záležitost, přitom oba manžele evidentně hodně ovlivnila. ()
Související novinky
23. Český lev - výsledky
Filmovým králem Českých lvů za rok 2015 se stává film Kobry a užovky. Film si přímo z vyhlašování ocenění odnesl šest sošek Českých lvů. Za nejlepší film si cenu převzali producenti Jan Prušinovský a… (více)
Odrazím se od článku ČT24/Kultura: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/270162-antonin-dvorak-zacal-divakum-posilat-americke-dopisy/ "Americké dopisy scénáristy Petra Zikmunda ukážou Dvořáka ve veřejném dění, dají ale nakouknout také za oponu soukromí jeho rodiny." Ano, nechávají diváka nakouknout třeba jak mistr či pan Kounic „brousí“ jeden vlastní choť (když z ruky nechce pustit dřevěného koníčka nejspíš patřícího zemřelému dítěti), druhý služebnou... Dál "Naším záměrem je postihnout originálním způsobem nejskrytější niterné procesy, kterými procházel největší český muzikant...“, uvedl scenárista Zikmund." „Originalitu“ panu scenáristovi opravdu nelze upřít. Trochu dost mu uniklo (škoda, že nestudoval Toulky českou minulostí - knižní série od Petra Hory - Hořejše), že mistr Dvořák byl hluboce věřící člověk v tom nejryzejším slova smyslu a tak například neklel a bylo-li to „nezbytné“, zásadně užíval zkomoleninu „kakra“, aby se to „nahoře“ nepočítalo. V díle panů Zikmunda a Brabce však mistr kleje jak vozka... Myslím, že „odpad“ jsem ještě nedal, ale dle mého mínění je toto hodnocení na místě i když přesnější by byl „nebezpečný odpad“. Kdo mistra Dvořáka a jeho tvorbu znáte, nedívejte se, zkazili byste si večer. Kdo o mistrovi nic nevíte, rovněž se nedívejte, jinak nabudete dojmu že mistr Dvořák byl chlípný, cholerický, depresivní magor, co zdaleka není pravda. Lépe nepochodí ani Vladimír Javorský v roli básníka Josefa Václava Sládka. Divákovi je podsouváno, že Shakespearovo dílo se nejlépe zdolá, pokud je překladatel permanentně v lihu. Hrabě Kounic působí jako mužik a nečumí-li, také se tak chová. Že mohutně podporoval národně obrozenecké hnutí, to je dle tvůrců zanedbatelné. Ve scéně, kdy mistr číhá na projíždějící vlak a nerad příchozím půjčí kukr, mne naštvalo použité kompendium a v něm hned dva vlaky. Vy, kdo jste někdy měli dalekohled v ruce víte, že zobrazená skutečnost takto nevypadá a tedy objeví-li se ve filmu takovéto kompendium, tvůrci vás mají za hlupáka. Mistr by musel být šílený, kdyby v této situaci pronesl svůj bonmot o výměně symfonie za vynález lokomotivy. „Tvůrci“ ho tam prostě vrazili jako Pejsek a Kočička dobroty do dortu. Ve snových sekvencích se ve filmu mihne zabíjačka... Zde nemohu nevzpomenout textu jiné, podstatně lepší hry: „Já bych si s dovolením dal...“ Jediným přínosem filmu bylo to, že se herci (druhdy hladová a opovrhovaná komunita) a štáb trochu napucli a honorářem umořili část hypotéky. Závěrem: film má naprosto nevhodné poselství. Realisátorům i ČT bych za toto dílo přál žalobu. P.S.: Kdyby se team panů Zikmunda a Brabce vybičoval k dalšímu životopisnému filmu, třeba o panu Hlávkovi, bezesporu by jim z toho vyšel hraný Strýček Skrblík. Edit 8.3.2015: CZ lev 2015: "Nejlepší televizní film nebo minisérie" Tak to jsem asi koukal na něco jiného. Poznámka (25.8.2016) od jednoho z devíti vnuků Antonína Dvořáka: mistr měl heslo „Bůh, láska, vlast“. Má nyní někdo (natož tvůrci zmíněného pamfletu) alespoň přibližně silné krédo? () (méně) (více)