poster

Modrý pokoj (festivalový název)

  • Francie

    La Chambre Bleue

  • anglický

    The Blue Room

Drama / Romantický / Thriller / Krimi

Francie, 2014, 76 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Padme_Anakin
    *****

    Zvláštní, zajímavý, výjimečný kousek v mnoha ohledech, není podobný ničemu, co jsem doposud viděla. Skládanka do sebe sice postupně zapadla, nicméně závěrečné rozhřešení zůstává na divákovi. On ví, protože myslí. Ona ví, protože cítí. Který z nich se provinil víc? Vše se tu snoubí, přesvědčivé herecké kreace, nádherná hudba, dokonale matoucí střih a atmosféra, ta je luxusní, erotická, pohlcující, zneklidňující a přitom zcela kompaktní. Poklona tvůrcům, bylo mi potěšením.(21.2.2017)

  • JitkaCardova
    *****

    Není to romantické, není to thriller, není to krimi. Drama ano, rozvržené velice neobvykle, rozvážně, sebevědomě, delikátně na lékárnických vahách (ne nadarmo byla ona lékárnicí) tak, aby vám pouze dost zřetelně naznačilo všechny možnosti, jaký příběh se odehrál, ale misky se nedaly nikam převážit. ***** Máme před sebou film, který uděluje jiný a mnohem závažnější význam rčení, že dva lidé jsou si souzeni - totiž jsou si souzeni (posuzováni) vyšetřujícím soudcem, k němuž docházejí z vazby vypovídat, posléze i pravomocně přisouzeni soudem a porotou, a zároveň každopádně po celou dobu, co se znají, si přináležejí podle úsudku jednoho z nich - oné ženy, precizní lékárnice a uvážlivé travičky. Jak to bylo a je s tím druhým, s mužem, s mírou jeho trpnosti a aktivity, viny, s jeho rozlišovací schopností a úsudkem, zůstává právě divákovi nejasné a zbývá k dovození několika málo možných, vzájemně odlišných, ale stejně surových závěrů. ***** Film před vás nepokládá příběh jako dlažbu, není to žádné rafinované vyprávění, jež by si s vámi pohrávalo, aby vás na konci zaskočilo či odměnilo jednoznačným rozuzlením. Film je striktně odměřenou parciální rekonstrukcí, která poodhrnuje roušku právě jen tolik, aby na konci zůstalo několik přesně dovoditelných možností toho, co se doopravdy stalo, v různém vztahu k tomu, jak skončil nad oběma sobě přisouzeným společenský i právní soud. A aby to zanechalo divákovu mysl i emulzi zjitřených emocí ve velice bezútěšném stavu a skupenství. ***** Celé tempo, časování a sebeovládání filmu je mistrné: vždyť například i to, o jaký zločin se vlastně jedná, se dozvídáme až asi ve čtvrté pětině filmu - a velice nenápadně: prohlížíme si přes rameno fotografie z místa činu a náhle nám zatrne, když na čtvrté nebo páté vidíme něco, co úplně mění perspektivu. Stejně tak se nám nejdůležitějších indiciií dostává v podobě nenápadných retrospektiv nebo drobností jako lesk v očích či úsměvek, či v nezdůrazňovaném nesouladu námi viděného, postavou evokovaného obrazu s tím, co říká (ona: seděla jsem tam vysvlečená donaha; on: žádné dopisy jsem nedostal)... Pavučina těch jemných detailů - jeho oči prozrazující roztržitost ve chvílích, kdy ona v intimitě pokoje pronáší věty, které se později snad ukáží jako klíčové - hluk z ulice, díky němuž se dalo přeslechnout cosi z umanutosti jejího hlasu, tělesná touha, která umožnila přehlédnout cosi z odhodlání a fanatičnosti v jejím pohledu... Možná. Jsou i protimomenty. Kdykoli ty dva uvidíte vedle sebe, teče mezi nimi fluidum, kterému i on fascinovaně podléhá, na mikrookamžiky - když vedle něj neohlášená usedne při konfrontaci v soudcově kanceláři. Když se potkají u soudu. Jako by ožil, pookřál. Nespouštěl pohled. Utkvíval, utápěl se, hořel. Uvnitř, skrytě. Ale možná je to jen fascinace myši, uhranuté kobrou. Nedá se to úplně rozhodnout. ***** Jediné, co víme jistě, je, že ona je od mládí posedlá představou, že si jsou souzeni, a že on se minimálně na konci ocitá jako oběť v pasti, kterou její vůle a zaslepenost sestrojila. Nakolik, a zda vůbec, jí v tom pomáhal, a nakolik je od začátku roztržitou obětí, pro kterou to nebylo víc než vášnivý milostný románek, jejž se po čase snažil ukončit, aby si nezničil důležitější rodinné vztahy (a nakolik případně i tohle mohla být jen umělá fikce, s níž zbaběle vzdoroval vlastním temným a horoucím tužbám, které mu ona, milenka, odkryla), se zodpovědně rozhodnout nedá - z dat, která má k dispozici divák. Film se také nesnaží přehrát celé soudní líčení ani předchozí vyšetřování tak, aby divák mohl učinit zodpovědný úsudek a porovnat ho s tím, jak se nad oběma nakonec vyslovil soud. Tenhle film není z druhu těch, jež hrají u diváka na notu satisfakce. Tohle je ničemu nepodobný, jedinečný počin, v němž je míra nejistoty brilantně přesně a chladně nadávkována tak, aby pozorného člověka uhranula stejně, jako možná ona milenka cílevědomě uhranula a strhla svého vyhlédnutého milence, ať už si to on uvědomoval nebo ne. ***** Nakonec vás musí napadnout, že kdykoli se o nějaké dvojici říká, že si byli souzeni, znamená to vlastně právě tohle: že v očích širší veřejnosti i jejich blízkých převážil příběh jednoho z nich, toho fanatičtějšího. A že ten druhý se stal rukojmím, soukromě i veřejně (od)souzenou obětí bez možnosti naplnit život po svém, jinak, přestože to možná z roztržitosti nebo uhranutosti ani nemusel pochopit a sám svému o(d)sudu pomohl. Nejvíc ze všeho byl tenhle film nakonec právě o tom. ***** Plus: Za obdivuhodné považuji i to, že celá ta vpravdě ekvilibristická, duchaplná skládanka, která několika promyšlenými tahy odkrývá černou díru v samém jádru lidské vztahové existence, potřebovala pouhých 76 minut. A herectví obou hlavních postav, jeho a její, a zvláště to jeho, na němž nejvíce záleží v každém jednotlivém hnutí, je v té své jemnosti a odevzdanosti, kterou tu a tam protkává možná nevědomá a možná nebezpečná fascinovanost, prostě závratné. *****(24.11.2014)

  • foils
    ***

    Moje první setkání s M. Amalricem coby režisérem nebyl žádný průser, ale vypadá to, že tento mimořádně talentovaný herec disponuje spíše průměrnými režijními schopnostmi. Pár povedených sexy scén, ale jinak na mě tento thriller působil celkem televizně, až jsem si říkal, že by se z toho dala udělat dobrá epizoda seriálu Colombo. Napětí a drama je spíš než nějakými změnami perspektivy, nečekanými zvraty apod. vytvářeno pozvolným postupem vyšetřovací mašinérie - a sledovat to je podobně ubíjející. Jak postava psychopatické lékarnice, tak i její milenec v podání Amalrica jsou spíše figurkami než propracovanými charaktery (proto mě významová nejednoznačnost vyprávění nechala poměrně chladným) a podobná šablonovitost se týká i paralelního dramatu vyšetřujícího soudce, jemuž se rozpadá rodina (jasně - je to spíš takový náznak, co se stane hlavnímu hrdinovi). Režisér Amalric neudělal ostudu, ale vyrovnat se s tradicí francouzské kriminálky, oč se evidentně snažil (viz např. formát 4:3 nebo konzervativní soundtrack), se mu úplně nepodařilo.(24.11.2014)

  • misterz
    ****

    Mathieu Amalric sa mi síce moc do romantických a eroticko ladených filmov nehodí, no už v r. 2010 so svojim snímkom Turné dokázal, že točiť filmy vie, keďže s ním v Cannes vyhral cenu za najlepšiu réžiu. A svoje schopnosti dokazuje i v snímku La Chambre Bleue, ktorý sa taktiež môže pýšiť skvelou réžiou a zaujímavo koncipovanou dejovou linkou. Tá ma tu vôbec bavila najviac. Celý príbeh je riešený formou flashbackov a prostredníctvom Julienových rozhovorov s policajtmi, sudcom či psychológom. Takže to celé vyznieva sviežo a neotrepane, keďže veľa filmov s podobnou skladbou deja nie je. No pritom ale žiadna nuda nehrozí, všetko tu má svoj zmysel a jasne určený cieľ, za ktorým si režisér bez zaváhania kráča. Koniec príbehu sa mi však zdal trochu laxný, pretože vlastne sa tu divák ani poriadne nedozvie, čo sa presne udialo a ako bol onen zločin spáchaný. Je tu síce džem, je tu i jed, no na vinníkov nie je jasne ukázané prstom a celé to rozuzlenie je trochu zahmlené. Veľká chyba to ale nie je. Dôležitejší sa mi zdá morálny odkaz filmu - cudzoložstvo skôr či neskôr vinníkov postupne dostihne, takže potom už neostáva nič iné iba čeliť následkom (samozrejme nemyslím hneď vraždu). Nadpriemer. 75/100(9.1.2018)

  • hous.enka
    ****

    Nakonec jsem za konec musela přidat jednu hvězdu. Ze své podstaty nemám ráda nejednoznačné filmy, ale Modrý pokoj si s vyhýbavými odpověďmi poradil skvěle. Vlastně Mathieu Amalric si poradil skvěle. A musím dodat, že erotické dusno bylo v tomhle filmu skoro k zalknutí, neb chemie mezi nahým Julienem a jeho nahou partnerkou je jiskřivá.(2.9.2016)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace