poster

Modrý pokoj (festivalový název)

  • Francie

    La Chambre Bleue

  • angličtina

    The Blue Room

Drama / Romantický / Thriller / Krimi

Francie, 2014, 76 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • honajz2
    ***

    Já se nakonec asi přikloním spíš k lepším 3*. Má to celkem solidně představené postavy, zajímavou kameru, jejíž experimentování zde ve většině případů není jen experimentováním, ale má svůj účel (a někdy i hlubší), hodně se mi líbila jemná a sotva patrná propojenost mezi různými scénami, líbily se mi i herecké výkony a ta krimi zápletka mě taky trochu zaujala, byť to tajení toho "jaký zločin se vlastně udál" mi přišlo trochu k ničemu, když se to dá dost rychle odhadnout. A teď když nad tím přemýšlím vůbec není vysvětlené, kde je teď jeho dcera. Těch nedotažeností by se v tom příběhu dalo víc, třeba to, kdo skutečně za tím zločinem stojí se nedozvíme (ačkoli mám vážné podezření, ale ruku do ohně bych za něj nedal). Chyběl mi v tom nějaký silnější dojem, ale zase to má příjemnou stopáž, takže na ni je tu celkem dostačující - ale není to zrovna velká chvála. Ačkoli to vůbec není špatné, zaujme to a v něčem je to dost povedené, i tak si to podle mě skutečně zaslouží spíš lepší 3*. Nebo mě aspoň zatím nenapadá důvod, za co přesně bych měl dát víc. Jedno zhlédnutí mi stačilo. Lepší 3*(21.1.2021)

  • hous.enka
    ****

    Nakonec jsem za konec musela přidat jednu hvězdu. Ze své podstaty nemám ráda nejednoznačné filmy, ale Modrý pokoj si s vyhýbavými odpověďmi poradil skvěle. Vlastně Mathieu Amalric si poradil skvěle. A musím dodat, že erotické dusno bylo v tomhle filmu skoro k zalknutí, neb chemie mezi nahým Julienem a jeho nahou partnerkou je jiskřivá.(2.9.2016)

  • Snorlax
    ****

    Již sama předloha nepatří k vrcholům svétové krimi literatury, takže se dalo oprávněně očekávat, že nejslabším článkem bude scénář. A co byste řekli? Byl. Režijně docela podařené, herecky na vysoké úrovni, ale ve výsledku chladné snad více, než použité barevné tóny. Nezbývà než ocenit zdařilý paralelismus mezi modrými místnostmi, které se ustřední dvojici staly osudnými.(18.8.2020)

  • misterz
    ****

    Mathieu Amalric sa mi síce moc do romantických a eroticko ladených filmov nehodí, no už v r. 2010 so svojim snímkom Turné dokázal, že točiť filmy vie, keďže s ním v Cannes vyhral cenu za najlepšiu réžiu. A svoje schopnosti dokazuje i v snímku La Chambre Bleue, ktorý sa taktiež môže pýšiť skvelou réžiou a zaujímavo koncipovanou dejovou linkou. Tá ma tu vôbec bavila najviac. Celý príbeh je riešený formou flashbackov a prostredníctvom Julienových rozhovorov s policajtmi, sudcom či psychológom. Takže to celé vyznieva sviežo a neotrepane, keďže veľa filmov s podobnou skladbou deja nie je. No pritom ale žiadna nuda nehrozí, všetko tu má svoj zmysel a jasne určený cieľ, za ktorým si režisér bez zaváhania kráča. Koniec príbehu sa mi však zdal trochu laxný, pretože vlastne sa tu divák ani poriadne nedozvie, čo sa presne udialo a ako bol onen zločin spáchaný. Je tu síce džem, je tu i jed, no na vinníkov nie je jasne ukázané prstom a celé to rozuzlenie je trochu zahmlené. Veľká chyba to ale nie je. Dôležitejší sa mi zdá morálny odkaz filmu - cudzoložstvo skôr či neskôr vinníkov postupne dostihne, takže potom už neostáva nič iné iba čeliť následkom (samozrejme nemyslím hneď vraždu). Nadpriemer. 75/100(9.1.2018)

  • vypravěč
    **

    Vzhledem k tématu až příliš velkorysý snímek: z každého okamžiku čiší malost, sebestřednost, prázdnota. Tak chutná banalita, v níž se roztaví manželství, rodičovství i milostná touha. Nudně snímaná, trochu provokativní, místy psychologizující minulost dostává smysl až svou soudní evidencí: jako by ti všichni dotčení dosahovali nějaké hodnoty až svým proviněním. Jako by jejich hřích nebyl zločinem, ale zodpovědným vykročením z šedi zvyku, v níž svou existenci zakleli. Snad by tak tomu odkapávajícímu dramatu šlo rozumět, jen kdyby nevířil nevidomě, nevztahoval se ke groteskně nejsoucímu antihrdinovi… Kdyby z něj rostlo něco víc, než jiná, nová banalita. Jakkoliv snímek pointuje nejasnost, umožňující vznášet nová obvinění a usvědčovat jiné pachatele, nic to nemění na tom, že k banalitě již byli odsouzeni i ti, na něž právo nedosáhlo…(7.7.2018)

  • - Julien Gahyde u soudu jako datum narození uvádí 25. říjen 1969. Představitel jeho role Mathieu Amalric se ve skutečnosti narodil ve stejný den o čtyři roky dříve. (urzug)