Reklama

Reklama

Aleluja

(festivalový název)
  • Francie Alléluia (více)
Trailer

Obsahy(1)

Gloria poté, co opustila manipulativního manžela, žije sama pouze s dcerkou. Jednoho dne odpoví na inzerát na internetové seznamce. Když potká Michela, ihned mezi nimi přeskočí jiskra a Gloria si záhy uvědomí, že udělá vše, aby si tuto úchvatnou lásku udržela. Michel je ale zvyklý žít „za peníze" žen, se kterými se seznamuje. Provokativní a originální belgický režisér se opět noří hluboko do lidského nitra, kde nachází nejen čistotu lásky, ale také nezvladatelné vášně či patologickou touhu vlastnit a ovládat. Snaží se zjistit, kam až je člověk schopen zajít, když začne ztrácet kontrolu nejen nad realitou, ale především sám nad sebou. Sugestivní a stísňující atmosféru filmu, který s nadsázkou hovoří o psychologické závislosti v partnerském vztahu, umocňuje až halucinační kamera a podporují vynikající herecké výkony Laurenta Lucase a Loly Dueñasové. Děj filmu je inspirován novinovou zprávou, která v letech 1947–49 šokovala celou Ameriku. (MFF Karlovy Vary)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (44)

J*A*S*M 

všechny recenze uživatele

(49th KVIFF) Nebojte se nevděčného, nežánrového experimentálního artu, který nadchne spíš jen uměnovědně vzdělané diváky. Tohle je chytrá, netuctově natočená, emotivní, lehce úchylná a především krutě černohumorná hříčka, která mě nečekaně totálně odzbrojila. Jakmile po poměrně normálně dramatickém začátku došlo k prvnímu zvratu, začal jsem se bavit a smát se ... a až do konce jsem nepřestal. Du Welz at his best. ()

Traffic 

všechny recenze uživatele

Kdyby Kalvárie a Vinyan měly dítě, vypadalo by asi jako Alleluia. Fabrice Du Welz ve svém posledním filmu stvrzuje svoji pozici ojedinělého, ale stále poněkud nespravedilivě přehlíženého tvůrce, který se suverénně pohybuje mezi hororovým žánrem, černou komedií a uměleckým filmem. Těžko přesně říct, proč se jeho filmy většinou ocitají "jen" ve vedlejších sekcích velkých festivalů (Týden kritiky nebo Quinzane de realisateurs), ale svojí suverenitou a nápaditostí strkají do kapsy většinu snímků z hlavních soutěží. Alleluia brilantně přejímá poetiku Dogmatu 95 se všemi jeho kontradikcemi a servíruje strhující příběh jednoho zvráceného vztahu, ve kterém mužský princip neustále soupeří s tím ženským. Tím film navazuje na předchozí Vinyan, který tematizoval nezvladatelnou sílu mateřského pudu, zatímco Alleluia se zabývá destruktivním potenciálem ženského milostného vzplanutí. Du Welz své postavy (mimochodem skvěle zahrané Lolou Dueňas a Laurentem Lucasem) stylizuje do fanatických veličin, které svojí přítomností a výrazem zcela ovládají plátno. Tomu tady ještě dopomáhají právě dogmatické stylistické prvky jako ruční kamera, zrnitý (snad dokonce 16mm) film a převaha vypjatých detailů. Alleluia zároveň není suchou artovkou s genderovým podtextem, ale nesmírně zábavným snímkem, který do jisté míry čerpá ze splatterových konvencí a trierovských sebeuvědomělých hříček, jež navíc zručnou manipulací vzbuzují u diváků velmi silné emoce. Výhledově jeden z filmů roku. ()

Reklama

Bloody13 

všechny recenze uživatele

Docela divočina. A rozhodně ne pro každého. Z Fabriceho filmografie sice dost možná nejpřístupnější, ale pořád bizarní kousek. Mé počáteční obavy se cca po půl hodině proměnily v upřímné nadšení z toho, jakým směrem se snímek ubírá. Pocitovou stránku tvoří hlavně detailní kamera a živelný soundtrack, o všechno ostatní (černej humor, sex a mordování) se úspěšně starají hlavní postavy. Tahle ústřední dvojice má do sympatií daleko, a pokud by se vyhlašovala anketa o nejpodivnější filmový pár, Gloria s Michelem by jistě okupovali přední příčky. Úchylnější sociopaty těžko pohledáte. Závěr pak brutální a lehce melancholický. ()

EvilPhoEniX 

všechny recenze uživatele

Welz se nejspíš nikdy nestane mým oblíbeným režisérem, vždy naláká na "exploitation" a nakonec divák dostane psychologickou drámu, naštěstí při Aleluji jsem nemusel mít páratka na očích a mraženou zeleninu položenou na koulích abych téměř nezaspal jako při Calvarii, ale nadšený rozhodně nejsem. Pár lechtivých erotických momentů a jedna syrová brutální scéna v závěru, jinak vlastně téměř bez atmosféry, bez tempa a inteligence jsem ve filmu také příliš neshledal. 55% ()

emma53 

všechny recenze uživatele

A přitom Fabrice vypadá na profilovce docela normálně, takže je asi chyba ve mně. Ne, tak tohle není můj šálek ani omylem. Prvních deset, dvacet minut bych ještě ustála, ale pak se to rozjelo tak bizarním způsobem, že jsem postrádala jakoukoliv logiku, pouze, že se Glorie zbláznila a jednala jak smyslů zbavená. O jejím příšerném manipulativním manželovi tam snad není ani zmínka a když, tak jedna věta a to se mi nezdálo dostačující k takovému vyšinutí mysli. A Michael jen přihlížel, ale že by hnul prstem, to ho ani nenapadlo, prostě jen zíral jako já u monitoru. Měl své důvody, souhlasím, ale já jsem z toho paf ještě teď. Tenhle film snad ani nějak oduševněle nejde komentovat, mně tedy rozhodně ne. ()

Galerie (6)

Zajímavosti (1)

  • V záverečných titulkoch sa dozvieme, že film bol inšpirovaný skutočným príbehom Raymonda Fernandeza a Marthy Beck, čo boli skutoční sérioví vrahovia, ktorí si za svoje zločiny vyslúžili v roku 1951 trest smrti na elektrickom kresle v newyorskej väznici Sing Sing. O ich vražednom besnení tiež pojednáva film Zabijaci osamelých sŕdc (2006) s Jaredom Letom a Salmou Hayek v hlavných úlohách. (Sociopath)

Reklama

Reklama