Björk: Biophilia Live

Pokud pamatujete tu křehkou Björk nějakých deset a více let nazpátek, něco z jejího dřívějšího repertoáru se vám líbilo, ale pak se vám vytratila ona i její muzika z hlavy hlavně proto, že komerční rádia ji přestala hrát, tak se připravte na pořádný šok, protože její současná hudba se posunula o několik (mikro)kosmických let dál. Ty tam jsou elektronicky probublávající balady, Biophilia Live je jednoznačná alternativa, takže se připravte na spoustu roztodivných nástrojů (hang, gamelesta, tesla coil), netradičně nasnímanou show plnou barev a pořádně bláznivou Björk, ať už svoji vizáží či osobitým hlasovým projevem .. (08.02.2015)

Björk se snaží spojit člověka, přírodu a techniku do jednoho projektu. Využívá k tomu nespočet vizualizací jevů vesmírných a jiných, bohužel na úkor hudební složky koncertu. Možná je to problém nevyřešené dramaturgie, ale koncert na mě působil jako jedna 1,5 h dlouhá písnička, vyjma posledních tří skladeb nabytých energií a konečně oklestěných o vizualizace, ani ty už film však nestihly zachránit. Ukolébavka. Mrzelo mě taky použití strohého, omezeného dynamického projevu, jak hlavní zpěvačky, tak jejího dívčího sboru. Opět se to snažily zachránit až v posledních chvílích. V každém případě ale platí, že extravagantní Björk (na rozdíl od některých zástupkyň mladší generace zpěvaček), působí nevypočítavě, jako by se s klaunovskými vlasy snad narodila. (08.07.2014)

Domníval jsem se, že půjde jen o skladby z desky Biophilia, což se naštěstí nepotvrdilo. Ale i tak více než hudbu bylo zajímavější sledovat, že je z Björk čím dál větší pošuk (čemuž bohužel odpovídá sestupná tendence jejích desek). Koncert to byl spíše komorní, publikum a halu jsme v podstatě neviděli, ale různé pestrobarevné záběry na všelijaký mikrokosmos byly docela efektní. Btw, nejsem módní policajt, ale Björk měla na sobě snad nejošklivější a nejantierotičtější šaty všech dob (dozajista úmysl). Nejvíc tak pobavil vtipný úvod Davida Attenborougha. Ale jestli ještě někdy přijede do ČR, tak rozhodně půjdu!:) (11.07.2014)

S novodobou tvorbou Björk nemám problém, líbí se mi jak pořád hledá nové cesty a je svá. Koncertní provedení nových písní je bohužel poloviční. Některé skladby vyzněly dobře a jiné ne. Na pódiu se toho vizuálně moc neděje, tak si režisér pomohl jednoduchými berličkami - totiž prostřihy na tematicky související záběry z dokumentárních filmů. Tím však průhledně maskuje nedostatečnou poutavost samotného koncertu. Vzpomeňte na záznamy z turné k Homogenic nebo Vespertine, které dýchají životem a vřelostí. Kladně hodnotím nové aranže starých skladeb, výkon bubeníka, zapojení speciálních nástrojů, které jsou stavěné sice hlavně na efekt, ale představení dobarvují. Dojem sráží hlavně neživost vystoupení (ikdyž samply obsluhuje živě několik lidí, působí to jako automaticky pouštěný sampl. Výkon samotné Björk také nebudí nadšení. Působí unaveně, slyšitelně jí slábne hlas (že by opět indispozice v den natáčení živého záznamu?), a její přirozené charisma je skryto za podivným kostýmem. Celkově ale pořád představuje ojedinělý úkaz na poli nepopulární hudby a zůstává inspirativní umělkyní, která se přes množství odsloužených let nezdržuje na místě a s každým novým projektem přináší něco do té doby neviděné a neslyšené. (22.12.2014)

Björk už by mě sotva mohla překvapit oblečením (tentokrát jakési lastury), líčením či šílenou parukou. Londýnský koncert z turné k Biophilii je nasnímaný profesionálně, takže si můžeme užívat pohledu na zpěvačku, ženský pěvecký sbor z Islandu i další hudebníky. Těmi jsou hlavně Manu Delago (bicí, marimba, hang – zejména posledně jmenovaný perkusní nástroj používal i u skladeb, kde bych to nečekal) a Matt Robertson (klávesy, reactable, iPady apod.). Na pódiu je obří Teslův transformátor či čtveřice kyvadel, takže pořád je na co se koukat. A mezi písněmi místo záběrů do publika nastupují animace či různé vesmírné makro či přírodní mikro záběry. Při závěrečných titulcích nastupuje poslední velmi speciální host. Kromě aktuálních skladeb naštěstí zazní i několik osvědčených klasik jako Hidden Place, Possibly Maybe či One Day. (15.07.2014)