Král Artuš: Legenda o meči

Ritchieho Artuš není bez chyb, ale sebevědomí mu rozhodně nechybí. Žánrový mix britské gangsterky s dobrodružnou fantasy ovšem funguje a kape z něj originalita. Vyprávění připomíná opilé chvástání v hospodě, o tom coby kdyby a není vždy lineární. Čas tu klouže jak je potřeba. Hunnam je dobrý, svoje si uhraje, ale Jude Law po papežsku vládne silnou rukou i zde. Moderní přístup určitě nebude všem po chuti, ale tudy vede cesta jen je třeba ji ještě trochu prošlapat. Magie funkční. Triky povedené. Pembertonova hudba je přímo fantastická, moc dobrý soundtrack. (11.05.2017)

RocknRolla Artuš vs. U.N.C.L.E. Vortigern. Jeden by si myslel, že pojmout nejslavnější anglickou legendu jako naspeedovanou gangsterku z londýnského podsvětí nemůže fungovat a taky že jo. Výsledkem je sebestředný, jako by z herní konzole vypadnuvší cool bordel o králi z bordelu, co musí pochopit, že nejlepší je to obouruč, opěvovaný soundtrack je z velké části mimo, montáže scén co je a co bylo, bude nebo možná bude, zavání samoúčelnou manýrou. Nejsmutnější je, že Ritchie, kdysi originální fenomén okrádaný ze všech stran, se nakonec sám stal zlodějem (namátkou seznam vykradených: Jackson, Snyder, Kurzel, Dante´s Inferno, strejda gauner Law dokonce mluví do ouška jak pan Světlý). Strašně bych si přál, aby Guy zase nahodil řemen, ale tudy cesta nevede.. (04.07.2017)

Nový král Artuš má možná nějaké to charizma, drajv, ale styl a noblesu absolutně žádnou. O tomhle příběhu si budete chtít povídat s kumpány v nějaké zaplivané "pub" na okraji Londýna, to je asi tak maximum, jak moc charakterní ten film je. Změť rockových vypalovaček, zmatečných střihů, nudných PG13 digiakčních scén a pronuděných 130 minut je na světě. Ritchie je sice opět svůj, s osobitým a velmi odvážným filmařským rukopisem, avšak tahle legenda nepotřebuje být natočena jinak, ale dobře. (12.05.2017)

Velký fantasy nářez, který artušovskou legendu sice ctí, ale zároveň si s ní dělá naprosto cokoliv, co se mu právě zlíbí. Přidává do ní obludy, Artuše ukazuje jako gangstera z Londýna (totiž z Londinia), díky Ritchieho režii a skvělé Pembertonově hudbě je nesmírně našlapaný a stylový, díky hercům po čertech sympatický... A především je také dost vtipný, což upoutávky bohužel bůhvíproč zamlčely. Neříkejte, že jste od Guye Ritchieho čekali obyčejný film. (15.05.2017)

Říkala jsem si, že když už nic, tak alespoň soundtrack Daniela Pembertona by měl být skvělý, ale i tam jsem byla zklamaná. Některé skladby měly náběh na to být boží, ale filmem byly tak utopené... Celkově jsem měla dojem, že pro mě byla Legenda o meči jen jeden velký shluk šumu. Naplněný až po okraj, ale žádný ze svých triumfů nevyužíval správně. Všechno to stálo 175 milionů dolarů (wtf už samo o sobě) a před natáčením trvala příprava šest let a stejně to vypadá tak ponuře, digitálně a odtažitě a nepropracovaně jako libovolný televizní fantasy film, kde používají meče z plastu se svítícími led diodovými runami a místo kroužkové zbroje mikiny s drátěným potiskem. Jestli takhle bude Guy Ritchie pokračovat, tak už mu brzy nikdo nedá peníze na další filmy. Ačkoliv jsem si některé z postav stihla trochu oblíbit (a většinou kvůli již existujícím sympatiím k jejich hercům), tak mi přijde, že nejvíc filmu chybí srdce. A možná nějaká trochu umírněná hlava. Nejvtipnější věc jsem se dozvěděla až po filmu, a totiž že v civilním životě je partnerkou Charlieho Hunnama žena jménem Morgana. (07.09.2017)