Volný pád

Křišťálový glóbus - výběr (10.01.2015)

(49th KVIFF) Bizarní, ale ve více směrech nedotažená zábava. Už po dvou dnech mám problém dát dohromady, o čem jednotlivé "povídky" vlastně byly. Vzít sedm nápadů, "něčím" je obalit a pak to jen tak "splácnout" dohromady je na celovečerní film bohužel trochu málo. Ale nenudil jsem se. (12.07.2014)

Jsem rád, že po letech Pálfi natočil opět něco ve stylu Taxidermie, ale toto je jen slabý odvar. Půlka segmentů je úplně o ničem (je den po projekci a jednoho segmentu se už nemohu dopočítat), a těch pár geniálních nápadů to nezachrání. Ale, koukat se na film ve Velkém sále Thermalu a poslouchat reakce nic netušících diváků - k nezaplacení! (11.07.2014)

Pálfi před projekcí říkal, že se na to máme dívat jako na jeden film spíš než na sedm krátkých filmů; což mně se tedy nepovedlo a nějaký výrazný spojovací prvek jsem nenašel. Nicméně segmenty: Babka 7/10 (za pointu), Meditace 7/10 (za pointu), Nahá na party 6/10, Igeliti 9/10, Trojka v bytě 9/10 , Antiporod 10/10, Kráva 6/10. = cca 75 % (13.07.2014)

[Febiofest 2015] Sedmoro štylisticky výrazne diferencovaných poviedok, ktoré dohromady vytvárajú najnovší (dodajme extrémne lacný) Pálfiho film, mapuje prostredníctvom provokatívnych metafor celý súbor príznakov a fóbií modernej spoločnosti. Rôznorodosť jednotlivých príbehov na obsahovej i formálnej rovine síce na prvý pohľad vyvoláva dojem, že filmu chýba čo i len náznak koherentnosti. Tú mu v skutočnosti dodáva previazanie hudobnou kompozíciou Amona Tobina, spájajúci motív starej ženy so sizyfovským údelom a koncept paneláka, z ktorého niet úniku (tak isto, ako z každodenných rituálov a rutiny). Navyše dejová paleta od dokumentácie atypickej rozlúčky so slobodou cez ironizáciu životného štýlu, ktorý je in (bio a sterilná čistota) až po sitcomovú paródiu voľných vzťahov a desivý pôrod naruby dokonale vystihuje mnohotvárnosť života, ktorú sa film snaží portrétovať už od svojich počiatkov. Explicitnosť prvoplánovo prezentovaných metafor napokon výstižne zdôrazňuje zvrátenosť a absurdnosť aspektov reality, na ktorú poukazuje. Je to síce jednoznačne Pálfiho najslabší film, ale predsa stále zaujímavý a vo svojom posolstve skutočne depresívny. 80% (06.04.2015)

Přiznám se, že jsem měl vůči tomuto filmu jistá očekávání, vědom si skutečnosti, že si loni z Varů odnesl tři filmová ocenění (Zvláštní cena poroty + Cena za režii + Cena Europa Cinemas Label). Vkus festivalové poroty se však v tomto případě s tím mým bohužel velmi rozchází, VOLNÝ PÁD jsem osobně shledal jako nevtipnou výstřední podívanou, která mě neoslovila a vyloženě nebavila - ačkoli má pouhých 89 minut, vleklo se to skutečně nekonečně. Z celého filmu vyniká povídka o bizarním párku, který si libuje ve sterilním životě bez bakterií a zahalování sebe navzájem do umělohmotné fólie - jejich sex je skutečně něco neuvěřitelného. A když nad tím tak přemýšlím, povídka s porodem naruby má taky něco do sebe, byť spíše jen v myšlenkové rovině - její filmařské zpracování mě nebavilo a přišlo mi vzdálené a nepochopitelné, jako samotný zvuk mluvené maďarštiny. Je jistě dobře, že vznikají i takového filmy, na kterých si člověk může otestovat vlastní bezpředsudečnost a otevřenost, ale u mě osobně zrovna tento bohužel nezafungoval. Bizar, který nechcete vidět za střízliva. (25.01.2015)

Áno, našiel sa niekto, kto opustil kinosálu. Hádajte, po ktorej scéne. Treba to brať s nadhľadom, všetko to sú predsa rekvizity, masky a triky. V dnešnej dobe sa také množstvo ľudí chová tak mimo normál, že Pálfiho filmy ma nemôžu šokovať. On si je toho asi vedomý a robí si z našich nových hodnotových kritérií takúto brutálnu srandu. No ale čo iné mu zostáva, keď žijeme vo svete rôznych kultov. Od kultov mystických, cez kulty jedla, čistoty, feminizmu až po bohvie čo všetko nezmyselné. Možno to chcelo občas ubrať a byť menej doslovný a viac chytrý a bol by to ďalší majstrštyk sympatického Maďara. 70%. (25.03.2015)

Když víte, co od Pálfiho čekat (např. pokud jste viděli Taxidermii), tak vás Volný pád ničím moc nepřekvapí. Odehraje se v něm sedmero bizarních příběhů, které komediálně-satirickým způsobem poukazují na patologické jevy a nešvary v lidské společnosti, ale vyloženě zábavné jsou asi jen tři z nich. Většina z nich končí ujetou pointou přesně v Pálfiho fantazijním stylu, který asi může některé útlocitnější diváky (a především divačky) šokovat, zatímco u jiných bude spouštěčem smíchu, ale polovinu těch point zapomenete, jakmile odejdete z kina. Elektronická hudba super. (10.07.2014)

Možná je to hlavně tím, že jsem byl Pálfiho tvorbou dosud nedotčen a tudíž nemohu srovnávat s jeho předchozími snímky, ale mě Volný pád hodně bavil. Za doprovodu dramatické hudby s rockovými prvky zabírala kamera detaily jednotlivých dveří a násobila tak divákovu zvědavost jaká že další bizarnost se za nimi skrývá. Určitě nejzvrácenější byl příběh s gynekologem. V každém příběhu Pálfi nějakým způsobem zobrazil aktuální témata dnešní společnosti. To vše samozřejmě s velkou uměleckou imaginací. Jednotlivé příběhy mi hodně připomínaly můj oblíbený nizozemský komediální seriál "Co kdyby". 80%. MFF KV. (12.07.2014)

Voľný pád je ďalší bizarní film celosvetovo uznávaného Maďarského režiséra Györga Pálfiho. Nečudo, keď práve tento tvorca v roku 2006 natočil jeden z najčudnejších filmov vôbec. Jeho Taxidermiu nájdete hádam v každej topke experimental/bizzare/disgusting movies of all time ktoré obliehajú internet. A tento mu hanbu takisto nerobí. Ešte kým ho začnem opisovať, nedá mi to a musím opísať pod akými podmienkami tento projekt vznikal, pretože to mu dodáva ešte väčší šarm. V roku 2013 sa Pálfi zúčastnil jedného filmového festivalu v Južnej Kórei (JIF). Jeho tvorbu ešte z ďalšími dvom režisérmi ocenili a darovali mu 100 000 dolárov na nový film, ktorý mal však doslova vojnové podmienky. Za 100 litrov musel nakrútiť celovečerný film a musel byť hotoví do 5 mesiacov. Takže si to rozdelil, mesiac písal scenár, mesiac sa natáčalo, ďalší mesiac postprodukcia a ostatné úpravy. Film stál samozrejme viac ale tá námaha za to stála. Snímka má niekoľko príbehov ktoré sa odohrávajú za dverami bytov jedného paneláku. Sledujeme ich počas toho ako jedna babička, vďaka pokazenému výťahu, pomaličky cupitá poschodiami a dostáva sa pred dvere každého bytu kde sa dejú veľmi čudné veci. Táto stará pani býva spolu aj zo svojim manželom, ide o taký klasický pár ktorý zostal o samote, každodenná rutina ich otravuje ako ich samotná existencia. Takto sa raz večer babička rozhodne, že spácha samovraždu. Vylezie na strechu ich paneláku a aj zo svojou taštičkou, akoby išla iba na bežní nákup, skočí. Pád je nádherne a neskutočne realisticky nasnímaný. Čo však čert nechcel, Babka pád z asi 8 poschodia prežije, pomaličky vstane pozbiera si svoje veci a opäť cupitá k sebe do bytu. Počas toho cupitania sa dostávame k ostatným príbehom. Za také najzaujímavejšie považujem igelitový pár a pôrod naopak. Igelitový pár rozpráva príbeh o dvoch milencoch ktorý majú strach z baktérií. Žijú v neskutočne sterilnom prostredí a panicky sa boja čo i len náznaku nejakých bacilov. Sledovať ich sex bolo veľmi čudné, celí sa obalili do igelitov aby sa náhodou nedotkli jeden druhého alebo či by si nebodaj nevymenili tekutiny. Pôrod naopak je zase niečo na čo s veľmi ťažko pozerá. Ono tam v podstate nič neuvidíme ale tá pochmúrna atmosféra gynekologickej ambulancie ma doslova roztápala z vnútra, musel som si to niekoľkokrát zastaviť. V tejto časti išlo o to, že bábätko doktor vrátil späť do brucha matky. Ide o geniálny počin plní narážky na zvrátenú ľudskú dušu, všetky tie príbehy mi prišli také ako by išlo o grotesku nejakých úchyliek či neduhov ľudskej mysle. Čo dodať na záver? Ide o ďalší skvost Maďarskej kinematografie. (27.02.2016)

Čoko. Diskavery. Čenel. Mišorán. Kesenem. Vylágoš. Maďarštině stále úplně nerozumím, ale jak to tak vypadá, tak rozumím filmům Györgye Pálfiho. Ty tři, které jsem viděl, totiž nabízejí několik styčných ploch – jsou ujeté, vysoce originální a působí, jako by byly spíchnuty na koleni. A to nemá být výtka, právě naopak. Pálfi povyšuje nouzi na ctnost a očividně za málo peněz nabízí hodně muziky. Volný pád je souborem sedmi povídek z jednoho maďarského paneláku a i když zdaleka ne všechny jsou stejně vyvedené, jedno jim upřít nelze – již zmiňovanou originalitu. Nemá smysl tu jednotlivé povídky dopodrobna popisovat, protože právě pozvolné zjišťování, co vás v jednotlivých kamrlících čeká, patří k tomu, co dělá Volný pád tím čím je. Když se bába rozplácla na chodníku naposled (záměrně neříkám, pokolikáté to bylo, jelikož je možné, že se někteří z vás během sledování tak jako já ocitnou v podivném bezčasí, v němž si nebudou uvědomovat, kolik času od začátku filmu uběhlo), nemohl jsem uvěřit a zároveň mě mrzelo, že už je konec (a že některé příběhy nejsou rozpracovány tolik, jak by si zasloužily). Prosil bych neprodleně adresu tohoto panelákového panoptika - nejlépe přímo bytu, kde se promenáduje nahá paní, na jejíž jméno si nevzpomenu - a další režijní počin Györgye Pálfiho. (10.07.2014)

Nutno uznat, že je to fakt hodně absurdní a to přirovnání k Taxidermii není úplně mimo, jenže na rozdíl od ostatních mi tohle sedlo víc, jelikož to nesází jen na šokující scény, ale naopak se ty nápady snaží mít něco hlubšího v sobě. V Taxidermii sice pár hlubších scén bylo, ale Volný pád se nesnaží působit celistvě a tak jeho výpovědi fungují líp. Teda někdy. Některé segmenty jsou naprosto dokonalé (igelitový pár), některé ujdou, ale jejich vyznění z toho nevzejde zrovna nejlíp (ústřední se stařenkou), některé jsou nedotažené nebo mají více (protichůdných) interpretací (kráva) a i nějaká ta nechutná a šokující se zde najde (porod naruby - jako doslova). Igelitový pár žijící v extrémně sterilním bytě to u mě asi vyhrál snad už jen asi nejoriginálnější sexuální scénou všech dob, ale bavil jsem se i u jiných segmentů - a u jiných zase ne. Dojmy z toho mám průměrné, takže takové dám i hodnocení, nicméně špatné to není a po tom otřesném filmu Nejsem tvůj přítel si u mě Pálfi naštěstí zase zvýšil reputaci. S jeho nejlepšími filmy se ale Volný pád nedá srovnávat ani náhodou. 3* (15.04.2022)

Taxidermie je proti tomuhle ČT24, takže opatrně. Amon Tobin +1. (11.07.2014)

Pálfi po Taxidermii opět slušně nakládá; tentokrát mírně surrealistickým a ujetým obrazem dnešní západní společnosti. Strašně se mi líbila samotná myšlenka filmu, ten rámcový koncept paneláku, a hlavně nápaditost při zpracovávání každého bytu / tématu a příběhu jeho obyvatel. Dysfunkční manželství, zdravý životní styl, potraty, rodiče nezvládající děti; to všechno v ponurém, vláčném a místy až meditativním tempu navozuje existenciální atmosféru, ve které jsem skoro ani nezaznamenal, že film už končí. Na druhou stranu to tak nějak nedrží úplně pohromadě. Vyprávění se tříští a nakonec si člověk vzpomene spíš na ty jednotlivé povídky než na Szabadesés jako celek. (19.02.2015)

Bezpochyby stále ujetost ale oproti Taxidermii jen slabej čajíček. Pár úsměvnejch momentů se najde ale z 90% je film zoufalá nuda. (15.05.2016)

49.MFFKV (15.07.2014)

Za zvuků Tobinova Cestovatele začíná cesta filmem; cesta přes 7 bytů, skrývajících nectnosti současné moderní civilizace; cesta, u níž se budete cítit trapně, spokojeně nebo ji nepochopíte (a na obsah jednotlivých příběhů si na druhý den nevzpomenete). Podobně jako Tobinovy mikrofony nejprve vstřebaly reálné zvuky přírody a předmětů z domácnosti, aby je posléze elektronický mistr softwarově zkroutil pro potřeby svého zřejmě nejvýraznějšího opusu ISAM, Pálfi po svém vstřebal (zlo)činy současné společnosti a natočením tohoto filmu vyrobil zrcadlo, reflektující je v jejich absolutní variantě. (12.07.2014)

Ďalšia „Taxidermia“ sa nekoná. György Pálfi sa snažil napodobniť úspech Taxidermi, ale ten výsledok nie je taký, z čoho by sme odhodili hlavu. Krátke a obsahovo odlišné príbehy (spíš krátke obrazy zo života „neobyčajných“ ľudí v „nie vždy obyčajných situáciách“), ktoré nie vždy majú v sebe dostatočnú hĺbku a netvoria jeden komplexný celok. Najviac ma zaujal pár, ktorý s tou ochranou proti bacilom už naozaj preháňa. Osobné hodnotenie: 56% (*) (16.08.2020)

Karel Och uvedl film na MFFKV 2014 tím, že připomněl večerní čtvrteční projekce ve Velkém sále minulých 2 ročníků. Film Chlapec pojídající ptačí zob jsem naštěstí neviděla.(Moje kamarádka bohužel ano). Při vyslovení názvu druhého filmu - Pole v Anglii - jsem dostala strach, co bude následovat. Před rokem jsem se před svědky zapřisáhla, že pokud tento snímek hlavní soutěž vyhraje, už na festival nepojedu. Nevyhrál, dostal ale Zvláštní cenu poroty. Ve svém loňském komentáři k tomuto filmu jsem navrhovala připravit pro následující rok nové hlasovací lístky divácké soutěže. Stupnice měla být rozšířena. (Možnosti hodnocení výborný - dobrý - průměrný - slabý nestačí.) Potřebovala doplnit o TOTÁLNÍ ÚLET. Po shlédnutí filmu Volný pád jsem tuto možnost na hlasovacím lístku marně hledala. Předpokládám, že film opět dostane Zvláštní cenu. Tentokrát jsem došla k závěru, že pokud příští rok na festival pojedu, na projekci ve čtvrtek večer do Velkého sálu rozhodně nepůjdu! A vám doporučuji totéž, pokud Karel Och v tradici čtvrtečních totálních úletů bude pokračovat. (10.07.2014)

Tohle je velice neuspesny pokus o surrealistickou reflexi dneska. Tvurci si spletli imaginaci s potrebou prekvapit potrhlymi napady (a to prekvapit je taky k diskusi). Tvurce nas pred filmem vyzyval, abychom sledovali cely film a ne jednotlive povidky. Pry kdo ma odvahu, ma oci otevrene! Mozna. Kvuli Volnemu padu je otvirat nemusite. (11.07.2014)