Ao Haru Ride

Nechal jsem se zlákat velmi příznivým hodnocením na IMDB (momentálně 8,3) a jsem zklamán. Blue Spring Ride je klasická středoškolská romance, ve které k sobě celý film hledá cestu ústřední dvojice a vždycky když to vypadá, že se konečně sblíží, nějaká událost jim to překazí. Tuto šablonu využívají i další podobné japonské filmy a z mého pohledu nemá Blue Spring Ride nic, čím by nad ostatními vyčníval. Navíc příliš mnoho dialogů se snaží být hlubokých a uvědomělých, což z úst neplnoletých studentů nemůže vyznívat ani trochu přirozeně. (19.06.2015)

Je síce pravda, že Blue spring ride vo svojom žánri neprináša vôbec nič nové, niečo podobné sa už dalo vidieť nespočetnekrát, ale hlavné je, že sa mi to aj tak dosť páčilo. Stredoškolské prostredie mi pri japonských filmoch tohto typu vždy vyhovovalo, aj keď tentokrát sa dej vlastne ani tak neodohráva v školských priestoroch až tak často, ale postavy sú každú chvíľu niekde v teréne kvôli samým školským projektom, čo mi ale vyhovovalo, tie dve hodiny to osvieži a aj vďaka tomu mi to aj napriek mnohokrát videnému deju celé ubehlo dosť rýchlo. Romantická línia si skôr len splní potrebný štandard, ale aj tak mi prišlo, že je tu kladený dôraz skôr na to priateľstvo, ktoré nič nenaruší a tak sa mi dosť páčilo, ako tá ich partia aj napriek viacerým problémom, ako napríklad láska dvoch dievčat k jednému chlapcovi, čo väčšinou všetko pokazí v tomto prípade spolu stále fungovala. Inak postavy sú sympatické, samozrejme obzvlášť dievčenské zloženie, jedine postava prisťahovaného dievčaťa, ktoré si chce chlapca privlastniť mi moc nevyhovovala. Možno keby mala viac priestoru, aby sa stala plnohodnotnou postavou, takto som mal skôr pocit, že plní len úlohu negatívneho doplnku, ktorý to celé musí priebežne narúšať. A vizuálne je to úplne v poriadku. Takže znovu si to už asi nepozriem, predsa len v tomto žánri sa nájde plno výraznejších a originálnejších filmov, ale aj tak nemám dôvod hodnotiť horšie, bavilo ma to a dostal som presne to, čo som od toho v priebehu sledovania aj čakal. 72% (12.10.2015)

Viděno 17.1.2015 v kině HUMAX CINEMA, Ikebukuro, Tokio. Předtím zhlédnutím jsem stihla přečíst deset dílů z vyšlé mangy, takže jsem celý příběh dočetla zrhuba do fáze, kdy se točil film (momentálně má manga vyšlých 12 dílů a ještě není u konce). Nutno říct, že čtení mangy jsem si opravdu užila. Autorka Sakisaka Io ve mě tímhle svým dílem opět po delší době probudila nadšení ze čtení mangy. Tím spíš jsem se pak těšila i na film, i když pro ten samozřejmě musel být vykonstruovaný předčasný happy end, který v manze zatím nebyl. Jinak se ale film drží, dá se říct téměř "zuby nehty", předlohy. Možná je to trošku na škodu, tvůrci filmu se přece jenom v některých ohledech mohli trošku od mangy odklonit. Snaha napasovat do filmu některé scény a dialogy přesně tak, jak jsou v komiksu, byla trošku okatá a místy to nepůsobilo tak nějak přirozeně. Obzvlášť to, slyšet z úst herců některé hlášky, které si pamatuju z mangy, v naprosto stejném podání, skoro jako by text z komiksových bublin jen zkopírovali do scénáře. V kombinaci s nijak zvlášť oslnivými hereckými výkony mladých herců to jednoduše působilo dost uměle. Jinak jsem si ale byla schopná celý film naplno užít. Vždycky ráda srovnávám předlohu a filmovou verzi. Obzvlášť zajímavé bylo sledovat jak moc se skuteční herci shodují se svými komiksovými protějšky. Myslím, že výběr herců se v základě dost povedl. Obzvlášť Jošizawa Rjó, Šinkawa Júa a Čiba Júdai (Kominato, Murao a Kikuči) jako by z oka vypadli komiksovým postavám. Zklamaná jsem byla snad jen z představitele Tanaka-sensei, a pak obzvlášť z výběru Fudžimoto Izumi do role Makity Júri. To mě vlastně na celém filmu iritovalo najvíce. Zatímco v komisku je Makita jakýmsi vzorem super-kawaii školačky malého vzrůstu s roztomilým kukučem a načechranými vlásky, ve filmu působila její představitelka spíš jak nějaká stará bába (což umocňoval nepovedený účes, který měl do oné komiksové image hodně daleko). I když to tedy mělo svoje mouchy, převedení tohoto příběhu na filmové plátno jsem si tak jako tak užila, jak ostatně vidíte i na vysokém hodnocení. Myslím, že nebýt toho, že jsem četla mangu, bych možná tomuto filmu byla schopná dát i o hvězdu méně. ~(3,8★)~ (05.02.2015)

Z obrovského seznamu filmů, co bych chtěl vidět si kombinací náhody (generátor čísel) a cíleně vždy vyberu 50 filmů, na které koukám, až mi nezbyde ani jeden. K tomu jsem si teď po přečtení knižního rozhovoru Truffauta s Hitchcockem přidal postupně i jejich filmy. Mám ambici taky na všechny Woodyho filmy, co jsem zatím neviděl. Takže v konkurenci Parazita, Úkrytu (2002), Polytechniky, Rodinné oslavy, Undergroundu od Emira (to jsem sice viděl, ale dávno a pamatuji si jen ten skvělý pocit, co to ve mně zanechalo), Piana, Kodachrome, nejlepšího filmu všech dob (Jeanne Deilman), Střílejte na pianistu, Seber prachy a zmiz a Příšerného hosta jsem si nakonec pustil Ao Haru Ride, protože mám prostě pro japonskou a korejskou tvorbu slabost. Byla to chyba, jedna hvězda je za roztomilost jedné z postav. Celé to jinak stojí za .. (24.01.2023)

Není to ta typická příjemná středoškolská romantika, ale je to deprese, jak prase. Je to pěkně natočený, herci jsou dobrý, ale ve mě to nevzbuzovalo žádný romantický pocity. Zajímavá je ta linka hlavního hrdiny snažící se smířit se smrtí své matky, kterou si neustále vyčítá, a do toho je těžké skloubit ještě romantiku. Takže to ve výsledku vypadá, že máme fajn hlavní hrdinku, která by s ním ráda chodila, ale on ji neustále odmítá. Má to svůj důvod, ano, ale potom je to takový smutný a není to tak, že byste s postavami přímo prožívali emoce a fandili jim. V nějakým momentech opravdu poznáme, že to hodně drží mangy. Mělo to velmi pomalé tempo a nějaké ty zvraty mi přišli zbytečný. Není to žádná bomba, ale nepovažuju to za podprůměrný film. (10.02.2022)