poster

Nebezpečné pokušení

  • USA

    Knock Knock

Horor / Thriller

USA / Chile, 2015, 96 min

Režie:

Eli Roth

Kamera:

Antonio Quercia
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Caminzind
    ***

    Funny Games podle Eliho Rotha, aneb když se vlhký sen mění v noční můru. Knock, Knock je podle mě žánrově blíže horroru než thrilleru, s náznakem exploitation, sic bez krve a brutality. A ikdyž je to Rothův první mainstream, tak žánrová zručnost se nezapře. Rovněž fakt, že scénář je divácky nenáročný a obejde se bez hlubší myšlenky, zvratu či pointy, řadí tento snímek opravdu blíže k exploitation horroru, kde se "věci" dějí tak nějak bezdůvodně, samoúčelně, pro zvrácenou zábavu. Najdeme tu sice klasický pokus o nějaký morální přesah, ale, jak je již zvykem, tak pouze pro forma. Je těžké zde hledat věci pozitivní či vyloženě negativní, aniž bychom vybřednuli ze škatulky subžánru. Jednoduše řečeno, klišé tam je jak máku, ale tak to zkrátka v těchto filmech bývá, tak nač se neustále opakovat. A jelikož snímek nemíří nikam vysoko, je takový, jaký se dal nejspíš očekávat. Co však stojí za zmínku, je hudba, která film posouvá o něco výš a do některých scén si sedla jako cedník na Reevesovu zarostlou palici. 61%(16.10.2015)

  • dom156
    **

    Střídání mých nálad u tohoto filmu bylo velmi zajímavé. Začalo to ospalým zíváním, poté kroucením hlavou, dále následovalo zaujetí a nadšení a na konci zhnusení a smutek. Film by byl u mých očích docela dobrý, ale ten konec vůbec nevyřešili dle mého správně. Totálně to usekli, vůbec nic nevysvětlili a mohli film natáhnout aspon o 10-15 minut, zde by se opravdu hodilo. Všiml jsem si, že nám herci během jedné scény změní oblečení a dokonce se jim změní líčení, asi nějaké kouzlo. Po konci filmu jsem byl velmi rozladěn a rozhodl se srazit o 2 stupně hodnocení než jsem chtěl předtím dávat. Jinač Reeves se opravdu snaží, ale co zmůže proti scénáristům. Ještě dodatek: Opravdu by mě velmi zajímalo, který vůl vymýšlí a opravdu vymýšlí názvy k filmům, jako já chápu, že nemůžou přeložit to doslova, ale úplně změnit název, co to jako má být, kde to jsme?? Pozastavuji se nad tímto zas a znovu a docela mi to vadí. To je takový můj dodatek.(13.12.2015)

  • Ramirez85
    *

    Při koukání na tenhle shit jsem si asi nejčastěji vzpomněl na Funny Games a čím dál tím víc se utvrzoval v tom, jakej je ten Roth mizernej režisér a ještě mizernější scénárista, tenhle psychothriller (s hororem na mě fakt nechoďte) totiž selhává ve všem, v čem selhávat může. Ty dvě kravky našel Roth asi v nějakým pornofilmu (soudím podle jejich "hereckýho" umu), no a Keanu? Smutnej pohled na někoho, kdo měl v devadesátkách našlápnuto na docela zajímavou kariéru. Navíc při scéně, kde ty dvě blbky lámaly vinylový desky(!), jsem měl co dělat, abych se nezakousl do noťasu! :-) Po Green Inferno a týhle sračce s Rothem nadobro končím, protože... protože já mám jenom jedny nervy!! :-) (Pamatujete na Fight Club? Jak tam na konci hráli Pixies svojí "Where is my mind"? A jak měl při tom člověk kůži jak struhadlo? Tak o něco podobnýho, za zvuků stejný písničky, to zkoušel tenhle dement i tady- ha, nevyšlo...).(24.10.2015)

  • Xmilden
    ***

    Jednoho večera si takhle sedí spořádaný otec rodiny a dokončuje práci, která nepočká. Když v tom zaťukají na jeho dveře dvě luxusní kočeny. Samozřejmě divák správně tuší, že by je neměl pouštět dovnitř. Jenže jsme jen dobráčtí chlapi, kteří prostě ženě nedokážou říct ne..... Závěrečná scéna v mých očích film notně povyšuje, přestože do té doby logika klepe spíše na dveře sousedům. Pohled na zdevastovaný interiér, když přijíždí rodina je notně výživný. O horor se rozhodně nejedná. 60%(16.11.2015)

  • castor
    ***

    Při předlouhém čekání na kanibalské Green Inferno naservíroval brakař Eli Roth divákům tuhle solidní jednohubku, kterak dvě slečny zničí život jednomu taťkovi od rodiny. Jenže holky si rády hrají, nevím, jakou hru a s jakými pravidly chtěl rozehrát Roth, ale já se ve finále docela bavil. Páč tu vlastně máme docela zajímavé schéma, sic místy utlučené pár přešlapy, ale hlavně ne zpackané, jak bývá u režiséra zvykem. Ten se tu prezentuje se zřejmě „nejklasičtějším“ filmem své kariéry. Ač občas připomene, jak některé scény nezvládá. Třeba hned úvod v posteli a s dárky ke dni otců je docela nepřirozený, s mizerným vedením herců, (místy po právu kritizovaný) Keanu Reeves se rozehřeje až při zaťukání dvojice slečen v nesnázích, po kterém začne další Funny Games, jen tak nějak jinak ujeté a méně sofistikované. Skvělý výběr hudby.(14.10.2015)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace