Speciální zbraně

1. část (Invaze 1944): Hobartovy legrácky, odlehčený název pro řadu důmyslných strojů, které Spojencům dopomohly k úspěchu v největší obojživelné operaci 2. světové války.
Krokodýl, krab, špulka, létající popelnice nebo moruše, to jsou přezdívky několika důmyslných zbraní, které Spojencům usnadnily vylodění v Normandii v červnu 1944. „Otcem" mnoha z nich byl vynikající britský tankista, hrdina 1. světové války, Percy Hobart. Právě on přišel s teorií, že k úspěchu spojenecké invaze značně přispěje možnost rychlé dopravy tanků na normandské pláže. Za tímto účelem upravil americké Shermany a opatřil je clonou z pogumovaného plátna a dvěma lodními šrouby, díky nimž dopluly až k břehům, kde poskytly důležitou palebnou podporu proti německým jednotkám bránícím francouzské pobřeží. A obojživelný tank nebyl jedinou z takzvaných Hobartových legrácek.

2. část (Létající voják): Od zrodu prvních letadel se armády pokoušejí vyřešit otázku, jak vybavit vojáky osobními létacími stroji.
Létání je odvěkým snem člověka a v boji navíc armádám poskytuje možnost překvapit nepřítele nejen ze země. Helivektory, létající plošiny či Jet Belt, tajné důmyslné zbraňové systémy vyvíjené za účelem přepravy jednotlivce na bojiště, byly dílem amerických konstruktérů, kteří jakoby inspiraci hledali u komiksových hrdinů. Jejich vývoj však byl provázen mnoha neúspěchy a než stihly být zařazeny do boje, nahradil je v jejich plánované funkci nový vynález, vrtulník. Přesto se staly důležitým odrazovým můstkem pro konstruktéry nejen v oblasti vojenské techniky a jejich součásti jsou dodnes využívány například během vesmírných misí.

3. část (Předchůdci chytré techniky): Složité optické naváděcí systémy ovládané holuby či netopýří bomby patří mezi předchůdce zbraní, které dnes označujeme jako chytré.
Již od okamžiku svržení první bomby se velitelé letectva zabývali otázkami, jak výrazně zvýšit jejich účinnost a přesnost nebo jak napadat cíle z větší vzdálenosti. Výrazný posun ve vývoji stále lepších zbraní přinesl nejen rozvoj komunikační techniky a využití rádia či televize pro účely navádění bomb či bezpilotních letadel, ale také pozorování zvířat a jejich přirozeného chování. Právě němé tváře se již za 2. světové války měly stát válečnými hrdiny a pomoci Američanům během útoků proti Japoncům v podobě netopýřích bomb či holuby naváděných střel. Ne všechny pokusy ve vývoji takzvaných chytrých zbraní však skončily úspěšně.

4. část (Německé zázračné stroje): Hitlerovi inženýři a vědci vyvinuli revoluční, vysoce účinné zbraně, díky nimž se jejich Vůdci podařilo podmanit si Evropu.
Železniční kanón Schwerer Gustav, raketa V2, Messerschmitt Komet, samokřídlo Horten, to je jen několik názvů zbraní, které byly zkonstruovány talentovanými inženýry a vědci ve službách Třetí říše. Nejen dobývání nových území, ale i stavba stále větších a složitějších zbraňových systémů byla totiž posedlostí a vášní muže, který se snažil podmanit si celý svět: Adolfa Hitlera. Teprve poválečné nálezy potvrdily domněnku, že kdyby boje trvaly jen o pár měsíců déle, získali by němečtí konstruktéři potřebný čas na dokončení několika vynálezů, díky nimž se válka mohla ještě značně zdramatizovat.

5. část (Útok z moře): Americký Sea Master či ruské ekranoplány Orljonok a Luň byly výsledkem závodů ve zbrojení, který spolu od konce 2. světové války sváděly Spojené státy a Sovětský svaz.
Již od konce 40. let udržovaly obě supervelmoci, SSSR i USA, stav vzájemného zastrašování. Početná Rudá armáda hrozila vpádem do západní Evropy a na uzdě ji držely především obavy z amerických bombardérů s dlouhým doletem. Snahou obou zemí bylo přijít s novou zbraní, které by se druhá strana nemohla bránit. Jako vhodné pole, kam se vydat v rámci nových zbrojních programů, se jevilo využití vodní hladiny. Hydroplány, létající čluny či nadpozemsky vypadající ekranoplány, které se pohybovaly těsně nad vodním povrchem, měly jediný cíl: zvítězit v případě možného mezinárodního konfliktu.

6. část (Výbava superšpionů): Odtajněné záběry z archívů bývalých sovětských a amerických tajných služeb odhalí nečekané okolnosti závodu ve vývoji nejdůmyslnějších špionážních technologií.
Studená válka a hrozba nového mezinárodního válečného konfliktu mezi USA a SSSR znamenala nejen prostor po vývoj nových zbraňových systémů a vojenské techniky, ale byla i polem, na němž našly uplatnění zbrusu nové špionážní programy výzvědných služeb obou států. Otázka, jak se nepozorovaně dostat na území nepřítele, pořídit tam zvukový či obrazový záznam důležitých spisů či jednání a tyto nové důkazy přemístit zpět do vlastní zpravodajské agentury, byla jedním z nejřešenějších problémů 2. poloviny 20. století. Dnešní špičková průzkumná letadla, družice nebo elektronické špionážní prostředky za svou existenci vděčí právě důmyslu a šikovnosti konstruktérů z dob studené války. (Česká televize)