Vražedná práva

možná menší spoilery Ano, přiznávám se, i mě to chytlo prakticky okamžitě asi po deseti minutách a pak už nepustilo až do mindblowing závěrečného dílu. Na rozdíl od takových Suits (srovnávám čistě kvůli právnickému základu) jsou zdejší případy a různé právní kličky dle mého názoru podávány ještě mnohem víc zjednodušeně a silně si vypomáhají metodami ve stylu stylových flashbacků a připomínání starších vyjádření a scén divákovi, takže se na to koukalo v tomhle ohledu velmi hezky i úplnému analfabetovi v této oblasti, což je myslím od tvůrců silná výhra (ne že bych si ty kravaťáky neužíval hodně stejně), důležité ale je to, že vše působí velmi filmově, moderně a uhlazeně, což vypovídá o tom, že scénář byl psán opravdu důkladně a hlavně, zpracování technických aspektů se taky povedlo na jedničku. Vlastně můžu takto chválit úplně vše, i herecké esa v čele s nelítostnou obhájkyní Annalise a její smečkou na počátku více či méně nevinně působících mladých žraloků, kteří během neustále gradujících a čím dál víc šokujících epizod objevují svou temnou stranu síly. Bylo velmi osvěžující vidět kriminální detektivku, kde zaprvé byly všechny postavy přímo zapletené do případu z té horší strany a za druhé celkově zločin z pohledu obhajoby, která se alespoň zde (ale jak neustále opakují v seriálu, jde o příběh, ne o to, co je skutečně dobré a zlé) moc o morálku a etiku nestará. Lži, přetvářka, nevěra, nová a nová tajemství, nikdo není úplně nevinný, všichni dělají chyby a přesto většina postav byla až do konce sympatická. Dvoudílné finále jedno z nejintenzívnějších a nejnapínavějších za poslední roky. Vskutku svěží vítr v žánru. Soundtrack je mimochodem taky výborný, takovým tím adrenalin zvedajícím elektronickým mírně Reznor způsobem. Bad things happen, when you have sex (15.10.2015)

Pilot: Zmínit musím zejména soundtrack, protože tahle vykrádačka Reznora a Rosse se fakt povedla, a žene thrillerový seriál mílovými kroky kupředu. Napětí u studia případu, napětí v soudní síni, napětí ve škole během honby za nejlepším studentíkem práv... Viola Davis si to hodně dává a divákovi až na konci úvodní epizody dojde, že by se jako mohl konečně nadechnout. Seriál jsem sice objevil až včera po sedmi vyšlých dílech (protože otřesný plakát: takhle chcete prodat očekávanou novinku, ABC?), ale už dnes mě čeká strhující dohánějící maratón. EDIT po sedmi epizodách: Nejdravější seriálový drajv roku 2014. Jasná pecka podzimu! (10.11.2014)

Metodická příručka, jak (ne)má pracovat obhájce. 1) První, na co se asi divák zeptá, je, jak moc zobrazené postupy odpovídají skutečnosti. Otázka ovšem nezní, zdali je to možné (ano, je), ale spíše, zdali je to pravděpodobné, obvyklé (ne, není). Jenom ta rychlost projednávání je absurdně svižná. Navíc v případě viny klienta je advokát podle práva v USA povinnen tuto skutečnost sdělit úřadům, což se, jak se skepticky domnívám, děje jen v málo případech. Na druhé straně si neumím představit, že by špičková advokátka zveřejňovala své místy pochybné praktiky, ještě k tomu na vysokoškolském semináři._____ 2) Absolvent českých vysokých škol (nejenom právnických) dále zaregistruje pro nás neobvyklou aktivitu studentů v hodinách. Studenti se na téma připravují předem (!), v hodině vášnivě diskutují (!!) a pečlivě připravený učitel (!!!) je k tomu nutí a současně vytváří optimální podmínky. Trochu to jistě souvisí se systémem obecného precedenčního práva (vygoogli si common law) v USA na rozdíl od rigorózně strnulého práva kontinentálního (u nás). Taky to souvisí s tím, že ve škole se neučí nejdřív ty nejtěžší teoretické předměty (např. Teorie státu a práva) nebo rozsáhlé teoretické úvody do každého právního oboru, jako je tomu u nás, ale hned se přechází k právnické praxi, která je pro studenty nesrovnatelně zajímavější a přitažlivější. Její znalost pak další studium výrazně ulehčí._____ 3) Jak se ale později ukáže, seriál není o právu, ale o vraždě. I pro kriminální obsah je příznačné zběsilé tempo, matoucí flasbacky a narcisistní forma, která překonává obsah. Nicméně seriál je napínavý, má styl i atraktivní ohoz, tak, jak říkají Slováci, čo už._____ 4) Hejno pěkných kluků je tu taky, např. 26letý Alfred Enoch (Wes zamilovaný do Rebeccy) nebo 28letý Matt McGorry (Asher z dobré rodiny, spí s asistentkou advokátky)._____ 5) Po první řadě jsem spokojen. (05.05.2016)

Pročítám zdejší komentáře a žasnu nad přestřeleným hodnocením. Na druhou stranu musím objektivně uznat, že první díly mě také vtáhly a nešetřil jsem nadšením. Nicméně teď, po první řadě a několika dílech druhé, už hodnotit můžu a jsem zklamaný. Mám z HTGAWM pocit příšerně vyhajpovaného rádoby cool seriálu, který je však, když prokouknete tuhle slupku, šíleně pitomoučký a klišoidní, což v téhle kombinaci bohužel trochu uráží divákovu kombinaci. Scenáristické postupy zavánějí onanií á la How I Met Your Mother, když věčně ukazují nějaký šokantní cilffhanger, vrátí se v čase a pak dojdou k banálním a současně notně překombinovaným konstrukcím, které nutně zklamou a nenaplní nastavené očekávání. Tím se celý děj vleče, je mnohokrát nastavován a rozuzlení musí zákonitě být divné/pitomé. To vše se děje partě ústředních postav, které jsou mimochodem zcela nesympatické a není nikdo, komu byste chtěli fandit. V kombinaci s příšernou multikulti otevřeností (tolik různobarevných a různě sexuálně orientovaných postav ve všemožných kombinacích jsem fakt neviděl - a to mi, pěkně prosím, homosexuálové, lesby ani jiné rasy nijak nevadí, jen je tu toho až absurdně mnoho) vychází HTGAWM jako poměrně nesnesitelný seriál. Úplně vidím, jak to skončí po deseti řadách, kde všichni postupně podstoupí změny pohlaví, barvy pleti, zemřou, zmrtvýchvstanou, vzájemně spolu budou souložit v různých kombinacích a průběžně se ještě mezi sebou povraždí. Ach jo. (18.01.2016)

Někdo za kamerou si zřejmě uvědomil, že o vlivu programového sráčství na morálku a vnitřní integritu by bylo fajn něco říct, a pak to něco už zapomněl dodat. Čučet na sociopaty, jak využívají každé skulinky v systému, a když žádná není, tak si ji prokopnou, je na jednu stranu zábava (Sherlock v podstatě nic jiného není), na tu druhou je tu ale patrná neochota připustit, že postavy skutečně jsou amorální hajzlové. Nejvíc je to vidět na protagonistce, která není ani tak komplikovaný člověk s veřejnou a soukromou tváří jako spíš soubor protikladů, co se mechanicky střídají podle potřeby zápletky – jednou emancipovaná stíhačka, o chvíli později mentální věchejtek na pokraji zhroucení; jednou bezskrupulózní svině, co v touze po vítězství obětuje cokoli a kohokoli, v další scéně mateřská figura poháněná zájmem o spravedlnost; jednou vezmu na vědomí, že hájit přiznané zrůdy je moje práce, jindy ovšem zmanipuluju okolnosti, aby nová zrůda skončila za katrem; jednou zneužijem systém, v další epizodě vyhrajem případ poukázáním na zneužitelnost zcela zjevně vadného systému, aniž bychom tenhle rozpor nějak reflektovali nebo se jím chraň Bůh nechali charakterově nějak posunout, atd. atd. Takhle ze seriálu nezbývá nic než retardovaná, nepravděpodobně dramatická čumenda postavená na sledu náhod a izolovaných scén a narvaná cliffhangery ve stylu Dana Browna. No nic proti, lidi vypínaj mozek i u větších hovadin. (02.02.2019)