poster

Muž, který zabil Dona Quijota

  • Španělsko

    El hombre que mató a Don Quijote

  • Portugalsko

    O Homem Que Matou Don Quixote

  • Velká Británie

    The Man Who Killed Don Quixote

  • Slovensko

    Muž, ktorý zabil Dona Quijota

Dobrodružný / Komedie / Drama / Fantasy

Španělsko / Belgie / Portugalsko / Velká Británie, 2018, 132 min

Komentáře uživatelů k filmu (53)

  • H34D
    ****

    Nečekal jsem mnoho, ba dokonce nečekal jsem víc, než jemný dotyk bláznosvství Terryho Gilliama se špetkou nudy, která se občas do jeho filmů vkrádá, ale výsledek byl jiný. Don Quijote je i pro mě velmi sympatický příběh, byť jsem tu bichli samozřejmě nepřelouskal. Láska, kterou Terry Gilliam k příběhu Dona Quijota chová a pocta, kterou mu vzdává, je cítit téměř z každého záběru. Příběh je v nadsázce a jemném humoru vystavěn tak, aby dal vyniknout kontrastu mezi dobou moderní a dobou Dona Quijote. A to je skvělé, lehce inteligentní, nikoli však pozérské. Zábavné, humorné, ale ne zcela absurdní. Vsadím se, že spoustu, možná i většinu diváků nebude tato kompozice nijak hluboce oslovovat, ale to už je daň za nevšední umění. Za mě výtka pouze malinko protahovanému konci, jinak to na mě působilo jako příjemné pohlazení na duši. 8/10(8.7.2018)

  • Enšpígl
    ***

    Film, který je v současné době tak sledován, že se sem člověk pomalu bojí něco napsat. Těšil jsem se hodně, ale mám z toho smíšené pocity. Paralela hlavního hrdiny s Terry Gilliamem byla hodně dobrá a spousta orginalních scén a nápadů moc potěšila, jenže někdy jsem si připadal jak na tuctový americký komedii - opakované pádání, vývoj producentského páru ( Olga + Stellan ) od vážně napsaných postav na začátku k směšně jednajícím na konci jsem příliš nepobral. Terryho film je silný svým pojetím, kamerou, vedením herců, ale do celku se mu vloudily momenty, který můj pocit z filmu snížily.(4.7.2018)

  • CheGuevara
    ***

    Na Adama Drivera se lze dívat celé hodiny, akorát kéž by to bylo v jiném filmu. Sice to není žádná tragédie, ale přeci jen je vám ta obstarožní konina na konci docela jedno. Mno.(6.7.2018)

  • Rimsy
    ****

    Chápu překvapené a znechucené komentáře i hodnocení, tohle rozhodně není snadno čitelné dílo. Milionkrát přepisovaný scénář je znát, ovšem to podstatné tam zůstalo v míře vrchovaté - Gilliamova představivost a až dětinsky naivní fantazie, z níž nehodlá ustoupit. Co ho štve na politice, společnosti, dnešní době - všechno vložil do snímku. Určitě to není koherentní (respektive po jednom zhlédnutí v tom hlubší klíč snad ani nelze najít) a když od téhle podoby Dona Quijota trochu poodstoupíme, můžeme začít hledat nelogičnosti. Anebo se můžeme nechat fascinovat každou jednotlivou scénou, která hýří nápady a zábavou. Takovéhle filmy se zas tak často netočí a já jsem rád, že jsem se naplnění Gilliamova snu dočkal.(5.7.2018)

  • Dadel
    **

    25 let...a přitom taková blbost, co? :-((4.7.2018)

  • Skejpr
    ***

    Nejsmutnější (a paradoxně nejfunkčnější) je Muž, který zabil Dona Quijota v momentech, kdy si divák uvědomí, že na místo postavy Dona Quijota si může dosadit právě režiséra Terryho Gilliama. Ono už Imaginárium s sebou neslo velkou analogii Gilliama jakožto autora, který se začíná ztrácet ve svých fikčních světech a dost možná se v nich již dávno ztratil a není schopen najít cestu do reality. V takovou chvíli je pak jeho poslední film vlastně jen dalším dílem do skládačky, neboť Gilliam se zde nachází ztracený, dělající to, čemu věří, že umí nejlépe, bez ohledu na kohokoliv. Zaslepený paličák, který ani tváří v tvář faktu, že je všem už jenom pro smích, nedokáže vystoupit ze své role a raději zemře s vědomím, že zůstává postavou z legend. Nostalgickou připomínkou doby, kdy postavit se větrným mlýnům bylo aktem cti a ne projevem bláznovství, prvkem otravným a zbytečně nadužívaným. Přesně takový je Muž, který zabil Dona Quijota. Zaslouží si vaši pozornost a váš respekt. Je to ale smutná podívaná…(9.8.2018)

  • Morien
    ****

    Počkám, až co si moje srdce rozmyslí s časem, nyní jsem si každopádně jistá, že Óscar Jaenada je nejkrásnější a nejlepší muž na světě.(16.7.2018)

  • D.Moore
    ****

    Terry Gilliam a jeho Quijote to nemají vůbec lehké. Katastrofickým dokumentem Ztracen v La Mancha a tím, že se téměř po 20 letech začalo znovu natáčet, vzbudili obrovská očekávání... Aniž by ovšem diváci přesně věděli, co mají čekat. Nelze se tedy divit, že někteří jsou teď spokojeni, někteří napůl a někteří ne. Ostatně sám Gilliam už ve svých předposrmtných memoárech Gilliameska píše: "Jestli se nám jednou podaří film dokončit, lidé budou pravděpodobně jen zklamáni, že jsme nedostáli ideálu marného boje dona Quijota s větrnými mlýny." No, já zklamaný nejsem. Pravda, kdyby se don Quijote a Sancho Toby vydali na výpravu o něco dříve a film byl svižnější, byl bych raději, nicméně zážitek z těch skvělých nápadů a z naprosto dokonalého výkonu Jonathana Pryce mi to nevzalo. Nejlepší scéna je podle mě ta s jízdou k Měsíci a ke Slunci, v níž bylo naprosto všechno, od humoru k dojetí. Dobrodružství Barona Prášila sice Terry Gilliam nepřekonal, nicméně ostudu si tímhle splněním letitého snu rozhodně neudělal.(23.7.2018)

  • darkrobyk
    *****

    Surrealistické podobenství o světě, touhách, přátelství, hodnotách a vytrvalosti. Tělo může zemřít, ale duch Dona Quijota bude žít napořád. Z držky ve Star Wars se vyklubal výborný herec, nu a J. Pryce se pro roli rytíře snad narodil. Oku lahodící kamera snímá film pro snílky, časové a fantaskní roviny se prolínají, ale na závěr se všechny nitky seběhnou k jednomu cíli. Je dobře, že tento plod nakonec dozrál. Gilliam mě rozhodně nezklamal! Pravé není nic, ale lidské hodnoty zlatem nevyvážíš. Těšil jsem se, že budu v kině sám, nakonec dorazili ještě další čtyři. Vytrvali jsme po vzoru rytířů až do konce, za což jsme byli, tedy já určitě, bohatě odměněni. Artový snímek pro okrajové publikum. Diváci toužící po polopatických snímcích nechť si vyhlédnou něco jiného, jinak budou zbytečně zklamáni.(13.7.2018)

  • Slarque
    ***

    Ze začátku jsem se radoval z návratu Terryho Gilliama, jak ho mám rád. Ale nevydrželo to až do konce, takže nejspíš drsná realita a množství kompromisů dostihly i fantazii snílka, který se tento projekt snažil natočit přes čtvrt století. Adam Driver v hlavní roli je ovšem opět naprosto perfektní. Po většinu stopáže výborný film s rozpačitou koncovkou.(8.7.2018)

  • Deschain
    ***

    Až zo záverečných titulkov som sa dozvedela, že hudbu nahrávali u mňa v práci :) V Koncertnom štúdiu Slovenského rozhlasu. Potešilo. (Lumiere - 8.9.2018)(10.9.2018)

  • Anderton
    ***

    Ako to už chodí, keď sa na niečo čaká až priveľmi dlho, tak je prijatie takéhoto umeleckého diela skôr rozpačité. Odhliadnuc od kontextu vývinu celého projektu ale aj absolútne nezasvätený divák nemusí chápať, ktorá bije. Gilliam si povedal, že keď už Dona pripravoval tak dlho, tak v ňom bude úplne všetko a či to dve a štvrť hodinová dĺžka možno neunesie, to je jedno. Problémom ale potom je, že pocitová dĺžka je skôr štvorhodinová a po ucelenej prvej hodine môžeme mať právom pocit, že sa to Gilliamovi tak trochu rozpadá pod rukami a nepozná mieru. Dôležitý tretí akt je už nekontrolovateľný a nie jednoducho sledovateľný bordel a na diváka pôsobí ako odskočenie si to vedľajšej kinosály. Ono je už potom jedno, čo je fantázia, čo je retrospektíva, čo tu myslia postavy vážne a čo je len hra. Dojem relatívnej ucelenosti sa ale nakoniec podarí dosiahnuť logickou pointou. Asi jedinou možnou.(5.7.2018)

  • ScarPoul
    ****

    Na vysnívaný projekt je to v druhej časti až priveľmi zmätočné a vyžaduje si to strašne otvorenú myseľ zo strany diváka, aby sme nie lenže kašľali na to, ako sa v tom celom mišmaši zorientovať, ale tiež prijať všetky pravidlá hry, ktoré sú nám ponúkané. Gilliama mám rád. Vie byť svojsky, vie byť správne bizarný a jeho príbehy tak špecificky vybočujú zaužívanému trendu. Zbožňujem jeho cit pri výbere herečiek. Jeho postavy sú mi zvláštne blízke. A Don Quijot je manifestom týchto bizarností. Zásade súhlasím s Andertonom, hoci ja aj napriek vyššie spomenutým úskaliam som odchádzal s pozitívnym pocitom. Asi koniec vo mne zarezonoval silnejšie, ako som predpokladal. Muž, ktorý zabil Dona Quijota je čarosmutný príbeh o dobrodružstvách, ktoré už nie sú, a o príbehoch s tým spätých. Je to viera uveriť v zázraky vo veľmi nezázračnom svete. Nie dokonalé. To vôbec nie. Ale mám po tom chuť ísť do Španielska.(8.7.2018)

  • Gwaihir
    ****

    Mistr Gilliam je starý blázen, což je v případě umělcově nejen v naprostém pořádku, ale navíc je to možná dokonce potřeba, protože jen tak potom může vzniknout něco, co by se dalo vlastně označit za poctu šlechetnému bláznovství, toho symbolu lásky a upřímnosti, který se dnes již téměř nevyskytuje. Ta zdánlivě obyčejná a jistě také nedokonalá komedie se silnými groteskními prvky v sobě totiž skrývá velmi citlivou duši ukazující ošklivost světa a krásu pravých ideálů a snů. ... Já jsem Don Kichote! 80 %(15.7.2018)

  • Filmmaniak
    **

    Věčná škoda, že to Gilliamovi nevyšlo hned napoprvé, protože vidět po osmnácti letech nadějí tenhle rozbředlý spletenec promarněných šancí, který ještě na začátku dokáže slibně navnadit, ale pak se pozvolna rozpadne do kolotoče donquijotských motivů naskládaných přes sebe bez ladu a skladu, lze za úspěšné završení čtvrt století trvajícího projektu považovat jen stěží. Gilliam úžasně hravě stylizuje hlavního hrdinu v podání Adama Drivera do alternativní verze sebe sama - režiséra prokletého vlastními kreativními touhami a nároky, který postupně přichází o rozum a sám se stává Donem Quijotem, marně bojujícím proti větrným mlýnům - ale přitom tuhle metaforu není schopen obestavět koherentním příběhem a dát svým bezesporu originálním, extravagantním a barvitým vizím nějaký nosný základ. Všechno se tu děje bez jakékoli kauzality či jasného směřování k něčemu, dialogy mají málokdy tah a výsledkem je dadaisticko-surrealistický blázinec, v němž z nějakého důvodu hrají podstatnou roli i muslimové a ruská vodka. Tradičně dobrý Adam Driver s roztomile rozverným Jonathanem Prycem to zachraňují jen tehdy, když se po nich nechce groteskové padání a křepčení. Nejlepší pasáže jsou v první půlhodině a pak kdykoli, když se zablesknou ozvěny původně natočeného materiálu (tři obři v závěru) nebo meta-vtípky odkazující na natáčení zachycené ve Ztracen v La Mancha (Japonci na place, svádění problémů na zásah vyšší moci). Gilliam býval obětí okolností, jeho film je teď obětí jeho vlastní bezbřehé tvořivosti. Kdo že je ten muž, který zabil Dona Quijota? Bohužel ten samý, co ho i stvořil.(2.7.2018)

  • Goldbeater
    ****

    Z velmi dlouho očekávaného a rozličnými problémy ošlehaného Gilliamova projektu se po letech čekání stala realita a jde prakticky o takový jeho manifest proti tvůrčí komerčnosti. Arogantní a zpovykaný režisér reklamních spotů Toby se vrací na místo, kde před lety natočil svůj studentský snímek, a zde kromě notné dávky nostalgie nalézá pomateného starého muže, jehož Tobyho tvorba uvrhla do spárů šílenství - myslí si totiž, že je Don Quijote. Hranice reality a snů i přítomnosti a minulosti se bortí a ústřední duo se dostává do řady ztřeštěných situací, které nekončí vždy zrovna vesele. Typický gilliamovský snímek bude pro řadu lidí vcelku těžký na sledování, ale nemám pochyb o tom, že si svou diváckou základnu najde. [KVIFF 2018](5.7.2018)

  • kajas
    ***

    Nepatřím mezi skalní fanoušky Gilliamovy tvorby (popravdě řečeno, nakoukáno nemám téměř nic z jeho filmografie), přípravy jeho projektu inspirovaného jednou z nejslavnějších knih španělské literatury mě tedy nechávaly poměrně chladnou. Když jsem ale zjistila, že jeho nový film budou mít možnost jako téměř první v republice vidět návštěvníci KVIFF, dohnala jsem si alespoň malý restík - dokument "Ztracen v La Mancha". A bohužel nemohu říct nic lepšího než to, že zachycení té největší filmařské smůly v historii kinematografie bylo mnohem lepší než výsledný snímek - od druhé poloviny nekonzistentní pelmel, který mohl skončit jakýmkoli způsobem, ale do srdce mě rozhodně nezasáhl. Třetí hvězdičku přihazuji za výborného Adama Drivera.(4.7.2018)

  • Jufonka
    odpad!

    Možná budu jediná, kdo tomu dá odpad, ale mně se to zdálo totálně a naprosto mimo. A to jsem to viděla na KVIFF 2018 za přítomnosti režiséra, kdy divák automaticky přidá půlhvězdu až hvězdu za tu atmosféru při uvedení a promítání filmu. Ale ne, tady ji spíš uberu. Čekala jsem oslavu kinematografickýho umění, něco s wow efektem, ulítlou (ale fajn) komedii. Ne, mně se tam nezdálo vtipný opravdu skoro nic, a to bych fakt neřekla, že jsem suchar, kterej nechápe tenhle typ filmů. Bohužel, z kina jsem vycházela totálně naštvaná, až jsem byla sama překvapená, že mě nějakej film dokázal tak zklamat a rozohnit. Normálně nad blbym filmem jen mávnu rukou a řeknu si "to ale byla kravina", jenže tohle mě vysloveně naštvalo a litovala jsem, že jsem na takovou filmovou slátaninu zamířila. Už asi nemůžu chodit na filmy s Adamem Driverem, sorry jako, ale vždycky hraje v nějaký kravině.(10.7.2018)

  • LenkaAK
    *****

    Každý potřebujeme svého Sancho Panzu, v každém z nás se skrývá Don Quichote. Kouzelný film, který mě vzal za srdce. Zahráno lehce, s humorem a nadsázkou.(4.7.2018)

  • dubinak
    ***

    Terry Gilliam je pro mě velmi kontroverzní režisérská postavička, která sice našla svůj styl, ale nebojí se do něj zakomponovat spoustu novinek, které jsou pak bohužel na škodu. Mluvím tu o mém předešlém zážitku od Terryho a to Imaginárium Dr. Parnasse, u nějž jsem ráda, že už se mi pomalu vytrácí z paměti. Naštěstí (!) v případě Muže, který zabil Dona Quijota těch novinek nebylo příliš, ač byl příběh trochu překombinovaný, zbytečně dlouhý a v podstatě v jistém směru i naivně natočený. Sice neznám vedlejší okolnosti natáčení tohoto dlouholetého projektu a musím se přiznat, že jsem o něm až do června tohoto roku neměla ani potuchy, ale subjektivně říkám, že z něj mám smíšené pocity, i když z většiny jsou asi pozitivní. Být to na mně, zkrátím tomu stopáž tak o dvacet minut a vystříhám trochu tu závěrečnou párty, která mi nejvíc zkazila dosavadní dobré dojmy ze scénáře. V podstatě ale musí stejně divák přistoupit na to, že je to opět jen upustění Gilliamovy zbrklé a dětské fantazie a že jde vlastně jen o srandu. A sám Gilliam řekl před projekcí ve Velkém sále, že je rád, že tleskáme před filmem, protože po něm už to není taková záruka a nebude se zlobit když tomu tak bude. Když budu chtít ale vytyčit pozitivní body, musím zmínit výkon Adama Drivera, který mi byl před touto projekcí jako herec velmi nesympatický, pak samozřejmě krásné španělské exteriéry a humor, který se sice dost opakoval, ale na mě po celou stopáž docela fungoval. Zatím hodnotím průměrně, protože se pořád nemůžu rozhodnout, na jakou stranu tenhle film spadá víc. KVIFF 2018(18.7.2018)

  • Helmutek
    *****

    Neni moc režisérů, který by byli tak schopný a zároveň tak autorsky autentický, jako je Gilliam - i kdyby mělo zůstat jen u tohodle, šel bych na Quijota rád a byl bych spokojenej jen proto, že jdu na opravdově zajímavej a osobitej film. Imaginárium i Opice mě vodpálily, takže na Quijota jsem se těšil - a čekávání nakonec ten film ještě předčil, i když... Ten film se nezdá: Vypadá nejdřív jako celkem nezávažná skorokomedie se sympatickejma, i když možná trochu pošetilejma postavama a ještě lepšíma hercema, ale ve výsledku podle mě neni vůbec snadno uchopitelnej, a nakonec asi ani to sledování neni nijak odpočinkový - rozhodně to vyžaduje maximální pozornost a člověk si k němu asi musí trochu najít cestu. Z prvních tří čtvrtin jsem byl vysloveně nadšenej a bavilo mě sledovat, co všechno že se to na plátně zrovna děje, ale ta poslední část mě nejdřív trošku zarazila - přišla mi moc dlouhá, moc snová, moc delirická, moc neukotvená, moc blouznivá a bláznivá - takže po konci jsem si spíš řikal Aha, a co teda vlastně z toho? Jenže aspoň pro mě ten film je jako nějakej chlast, kterej se nejdřív po člověku rozlije, ale působit začne až za nějakej čas - nebo jako trojskej kůň, kterej v masce vlastně nevinnýho zvířátka vnese člověku do mozku časovanou bombu, která pak tiká čim dál rychlejc, až najednou vybouchne... a já se nestačil divit, co to ve mně udělalo. Jako všechny další vynikající filmy, tak i Muž mi ani několik dní po zhlídnutí nedává klid a pořád ve mě bují a doutná, pořád mě překvapuje, jak mě napadaj další souvislosti, a pořád nad nim musim přemejšlet. A to jsem ještě Cervantese ani nečet (samozřejmě už prohledávám antikvariáty, teď už to nejde jinak) - nepochybuju o tom, že pak by mě v tom dostalo ještě mnohem víc věcí. A dokonalý jsou i herci - ve výsledku mi absence ani Deppa, ani snad toho Palina, Cleese nebo McGregora vůbec nevadila, protože ústřední duo Driver-Price pro sebe snad bylo stvořený a nedá se ani jednomu (aspoň podle mě) vytknout vůbec nic, oba naopak ty svoje postavy posílaj ještě o ligu nebo dvě dál, než kde by byly jen podle scénáře - a to ještě vůbec nemluvim o skvěle vybraný nejzásadnější ženský postavě, roztomile/krásně/astrálně/děsivý Angelice. (POZOR, TROLEJ) Možná ve filmu Tobyho dohání zrcadlo vlastních hříchů (stejně, jako on dřiv nutil nový role jiným, tak je teď nová role nucena jemu; stejně jako on dřív bezskurupulózně a od základu měnil život lidem kolem sebe, tak stejně tak teď i on je do jinýho života vláčen ideálama někoho jinýho; stejně jako on se choval arogantně ve vztazích, tak teď se lidi odvracej od něj...), ale ze všeho nejvíc je to podle mě o touze uniknout - a o tom, jak takovejhle únik bejvá zhoubnej nejen pro toho, kdo uniká, ale i pro prostředí a lidi kolem něj. Je to o sobectví, který tak moc slepě sleduje svůj cíl, až boří všechno kolem sebe (Toby poprvé - točící studentskej film, a i když zatim ještě bezelstně a idealisticky, tak stejně dává nerozvážně planý naděje a mění/kazí život nejen lidem kolem sebe, ale dokonce celý vesnici jako místu; Toby podruhé - snažící se vrátit se do starejch časů, když hledá místo, kde jako student natáčel svýho prvního a ceněnýho Quijota, ale jediný, čeho při týhle křečovitý snaze navázat na doby dávno minulý je, že celou vesnici jenom podpálí; a Toby potřetí - kdy nakonec právě toho dědu, kterýho kdysi při sledování svejch cílů bezohledně donutil uvěřit, že ve skutečnosti neni obyčejnym spokojenym ševcem, ale rytířem bojujícím za slabý a utiskovaný, a tak ho zabil duševně, tak nakonec tohodle samýho chudáka nechtěně zabije rovnou i fyzicky). Ale donkichotskej duch a donkichotská myšlenka navzdory všemu žije dál, a tak žezlo přebírá další vtělení důmuslnýho rytíře Dona Quijota a jeho další Sancho, kteří jdou bojovat s dalšími neexistujícími obry, zbytečně zachraňovat další princezny a soupeřit s dalšími smyšlenými větrnými mlýny. Nebo to je splácení starejch dluhů pomatenym šílencem? Až se na film budu dívat znova (a to bude hodně brzo), budu se víc soustředit i na epizodní roličky - manažer Skarsgard, jeho manželka a Tobyho milenka, otec Angelicy i ona samotná, všechno a všechny si kupující nechutnej rusák... Protože o tom, že v tom filmu je spousta perliček, který mi napoprvý unikly, nepochybuju ani na vteřinu. Vždyť na tom Gilliam dělal jenom pětadvacet let, žejo.(17.7.2018)

<< předchozí 1 2 3
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace